Firmy z oblasti zelené energetiky či dopravy jsou obranou před agresivitou Ruska, říká expert na zelené investice

Ne všechny zelené fondy jsou opravdu zelené. Odhalit je v tuzemsku je podle Štěpána Průchy poměrně snadné. Stačí nebýt líný, říká finanční poradce, který se zaměřuje na ekologické investice a jako první v Česku získal certifikaci ESG.

„Věřím tomu, že jsme na začátku dlouhodobého procesu. Peněz, které se budou muset kupříkladu směrem do energetiky vrhnout, bude extrémní množství. Ne všechny firmy budou úspěšné, ale ty, co budou mít dobrý nápad, přežijí, a fondy, kam dáváme peníze, je nakoupí dřív nebo později,“ uvádí Průcha.

Lidé často cítí rozpor mezi ekologií a ekonomií. Jak se na to díváte vy?

Ekologové často říkají, že kapitalismus je fuj. Někteří čeští politici zase říkají: „Lidi, jestli nechcete být chudí, tak musíme pálit uhlí.“ Já ale mezi ekologií a ekonomií rozpor vůbec nevidím. Často platí, že co je ekologické, bývá často ekonomické, zejména po započítání externalit. Když postavíme technologie, budeme zelenější, ušetříme na zdravotnictví díky lepšímu vzduchu, na depresích, protože díky slunečnějším dnům budeme mít méně sebevražd. Je stále velký prostor pro propojování finančníků, ekonomů a ekologů, například přes daně. Když si ujasníme, jaké chování a externality chceme daněmi omezit, jaké prospěšné chování dostane daňové úlevy, tak se tomu byznys přizpůsobí. Tohle mi přijde strašně jednoduché, ale zřídkakdy to od někoho povolaného slyším.

Před pár lety jste se začal jako finanční poradce zaměřovat na zelené investice. Jak zájem o ně ovlivňuje válka na Ukrajině?

Možná to není úplně pochopitelné, ale finanční trhy umějí fungovat i během válek či pandemií. Mnoho klientů tráví stejně jako já v těchto týdnech čtením zpráv z Ukrajiny hodně času, který pak chybí pro jiné činnosti. Určitě si ale nemyslím, že by zelené investice byly vhodné jen do mírových časů, spíše naopak. Agrese Ruska odhalila v plné nahotě, jak nesprávná je závislost Evropy na dodávkách fosilních paliv z autoritářských režimů. Bez této závislosti by konflikt vypadal určitě jinak.

Dotkne se podle vás nynější situace výnosů zelených investic?

Od začátku roku jsou akciové investice pod tlakem růstu úrokových sazeb a geopolitického napětí, to se nevyhnulo ani akciím zelených firem. Nicméně zrovna společnosti z oblasti zelené energetiky, dopravy či úspor energií jsou jedním z klíčů obrany před agresivitou Ruska i před inflací taženou růstem cen energetických komodit. Jestliže někdo na začátku invaze hlásal, že evropský Green Deal je mrtvý, tak jen poukázal na to, že tématu vůbec nerozumí. Green Deal je právě o zvyšování energetické efektivnosti, snižování energetické závislosti, růstu zaměstnanosti v oblastech výroby elektrické energie a energetických úspor. Tato témata naopak nabrala na intenzitě – měli bychom šetřit s energiemi, a to hned. Ne čekat, zda nám pan Putin plyn před další zimou pustí, nebo ne.

Kdo jsou vaši klienti? Kdo má o tento typ investic zájem?

Mám tři druhy klientů. Jeden typ mám i patnáct let a řeším u nich úplně všechno od pojištění po investice. Postupně jim vyprávím o tom, že zelené investice mají nejenom hezkou budoucnost, ale i výnosovost. Částečně je překlápím do zelených investic. Potom mám klienty, kteří se na mě obracejí sami. Jsou to třeba lidé, kteří věří, že v téhle oblasti bude nějaký výnos a nechtějí škodit – do této skupiny patřím i já. A pak mám docela úzkou skupinu těch, kteří chtějí pomáhat svými penězi. To jsou klienti pro impaktní investice, kteří jdou vysloveně za tím, aby viděli, které firmy co konkrétně dělají a jak pomáhají planetě. Výnos je pro ně až druhořadý, byť ho nic nevylučuje.

Když se řekne zelené investice, co si pod tím mám představit?

Cokoliv co má něco společného s investováním do ekologických věcí. Kupujeme například majetek, typicky zelené elektrárny, fotovoltaiky, větrníky, to je nejviditelnější. Kupujeme také podíly v akciových firmách (přes standardní podílové fondy, případně ETF), které se zavázaly investovat do zelených firem, které mají předsevzetí pomáhat, nebo aspoň neškodit.

Existuje ještě nějaká zelená kategorie?

Třetí zásadní kategorií zelených investic jsou dluhopisy. Klient-věřitel půjčí dlužníkovi – buď koupí přímo dluhopis, anebo přes dluhopisový fond – a emitent se zavazuje, že peníze použije na něco zeleného. Typický příklad je, že sníží energetickou náročnost svých továren, nakoupí elektromobily, nebo postaví nějakou novou továrnu, přejde na zelené zdroje energie.

Jak se dá hlídat, aby zelené investice byly opravdu zelené?

Když hodnotíme fondy zelené energetiky tady v Čechách, tak do nich vidíme. Vidíme, co se se získanými penězi děje, můžeme si snadno promluvit s manažery fondů, kam směřují, jaké mají plány a cesty. Fondy zaměřené na zelenou energetiku se všechny prezentují jako extra zelené, ale ne vždy tomu tak je. Nedávno jsem mluvil s jedním takovým fondem, který se tváří velmi zeleně, ale ve finále všechny peníze, které do něj přitečou, směřují k majiteli, který elektrárny prodá do fondu a své peníze pošle pracovat někam úplně jinam. To nám může pomoci u běžných klientů s diverzifikací rizika v rámci investic, ale z pohledu zelenosti má taková investice efekt blízký nule. Dalo by se mluvit i o greenwashingu. Zatímco u jiných fondů opravdu vidíme, že každý milion, který tam s klienty pošleme, umožní vznik části nové elektrárny.

Lze snadno odhalit, že jde o greenwashing?

Vyjeví se to v diskusi s manažery fondů. Jako investiční poradce nesmím být líný, musím se zvednout, dojet si za manažerem popovídat, podívat se do střev a případně si něco načíst o podstatě fungování elektrárny. Například jestli je dobré budovat bioplynky, nebo to dobré není.

Dneska je spousta věcí na hraně. Na první pohled vypadají zeleně, ale když člověk začne pronikat hlouběji, tak tomu ne vždy tak je…

Naše práce je hodně o tom, abychom takové analýzy prováděli a naši klienti pak mohli s klidem investovat. U akciových investic se už ale musíme spoléhat na manažery fondů, které opravdu osobně těžko potkáme, protože jsou to celosvětové vehikly. Když ovšem řekne jeden z největších správců aktiv na světě, že daný fond je zelený a že má danou strategii, tak se tomu věřit dá. My se pak díváme spíše na to, do čeho konkrétně fond investuje, abychom si dokázali zařadit v našem listu, jestli je to spíš investice, která neškodí, anebo investice, která pomáhá.

Zmiňoval jste ESG rating. Dá se s jeho pomocí porovnávat trh?

Bohužel nedá, protože vznikl zespodu a živelně. Bylo tu nějaké hnutí, lidé, kteří chtěli dát najevo, že investují zodpovědně. Takže všechny termíny typu zodpovědné investování, zelené investování, ESG investování, etické investování, to je všechno takové strašné želé. Ale už se to mění, Evropská komise zavedla slovník, taxonomii, kde už je něco definováno. Každý, kdo se bude chtít označovat termínem ESG, bude muset ukazovat čísla a pak to bude porovnatelné. Teď je to porovnatelné jenom v rámci jednotlivých investičních firem, které mají svoje interní ratingy. Porovnáte třeba dvacet fondů od BNP, ale neporovnáte fond od BNP s fondem od NN.

Kolik by měla být výše investice? Je to i pro drobné investory?

To nejde říct. Akciové i dluhopisové fondy jsme schopni kupovat i po pětistovkách, zatímco všechny energetické fondy jsou dnes dostupné jen pro takzvané kvalifikované investory, což podle českého práva znamená vstupní investici aspoň milion korun. Klient buď investuje aspoň 125 tisíc eur a nemusí dále ukazovat svoji kvalifikovanost, nebo dá aspoň milion korun a musí „projít“ dotazníkem. Majetkové energetické fondy pro malé klienty zatím nejsou, ale myslím, že brzo budou.

Investujete do fondů českých, nebo i mezinárodních?

Pokud jde o akciové fondy, tak s těmi investujeme pouze v zahraničí, jelikož na pražské burze nic zeleného není. Majetkové fondy jsme schopni teď kupovat jenom české, protože zahraniční, které jsou mnohem větší, se s námi nebaví. Takový obří fond milion v korunách nezajímá, zatímco pro český fond je milion už dostatečně zajímavý. Kdybychom měli nějakého miliardového klienta, tak jdeme hledat individuálně něco jiného do zahraničí, protože miliarda by pro český fond byla moc.

České fondy investují jen tady?

Nemusí investovat pouze v Česku. Jeden náš velmi oblíbený fond investuje v Česku, Slovensku, Maďarsku a dívá se do Polska, druhý český fond investuje v Česku, v Polsku a nové peníze posílá do obřího evropského energetického fondu. Další český fond teď začíná investovat v Gruzii do vodních elektráren, ale zatím ho máme na čekací listině, protože je úplně mladý. Do toho ještě peníze nedáváme, ale máme ho v hledáčku. Získal jsem spojení na bývalého velvyslance Gruzie v Česku, takže s ním se před první investicí do tohoto fondu také pobavím. A potom tu máme fond od pana Sobotky, holdingu Solek, tam se dostaneme zase do Jižní Ameriky, na Kypr.

Ten nedávno prodával své projekty největšímu světovému správci, fondu BlackRock…

Ano, transakce s BlackRockem je opravdu velká věc. Solek si připravil řadu projektů za posledních sedm let, kdy působí v Jižní Americe, a teď je postupně staví. Je to na světové poměry relativně malá firma, ale má několik úspěšných projektů prodaných a spoustu projektů připravených. Aby je mohl postavit, tak musí nejlépe dopředu vědět, komu je prodá. Jako developer nemá dost vlastních peněz na stavbu elektráren, takže je získává z dluhopisů a bankovních úvěrů. Český investor se může angažovat tím, že půjčuje přes fond peníze na rozvoj těchto projektů. Fond kupuje dluhopisy Soleku, výtěžek z prodeje dluhopisů pak umožní získání levného bankovního úvěru, takže je tam s investicí spojená obrovská páka.

Jak si v poslední době stojí zelené investice oproti těm klasickým?

Nejdéle se porovnává ESG strategie, přičemž posledních zhruba patnáct let jsou tyto podniky o půl procenta ročně nad výnosem průměrných akciových firem. Důvodů je řada. Jedna z mých oblíbených teorií je, že když investiční manažer hledá ESG investici, tak se musí dívat pod pokličku a musí opravdu přemýšlet o tom, jestli to, co firma dělá, je opravdu zelené (E jako Environment), jestli se dodržují práva lidí (S jako Social) a jestli mají dobře nastavené procesy, například proti uplácení, a správně nastavené odměny pro manažery (G jako Governance). Tím, jak se dívá dovnitř, věnuje tomu víc času a díky tomu třeba objeví něco závadného. Investici se pak vyhne, po pár letech problém vyplave na povrch, ale fond tuto firmu nevlastní, zatímco v akciovém indexu tato problémová firma je a pokles její hodnoty táhne dolů celý index „běžných“ firem.

Jaké jsou další teorie, proč jsou zelené investice úspěšné?

Třeba škarohlídská teorie tvrdí, že je to o popularitě. Když je něco populární, tak to chceme a cena roste. To možné je, na druhou stranu ale vidím, že nezeleným firmám se extrémně zdražuje financování. V Paříži (Pařížská klimatická konference v roce 2015, pozn. aut.) se povedlo, že banky a pojišťovny se zavázaly ozeleňovat své portfolio úvěrů, respektive pojistný kmen. Takže uhelným firmám dneska těžko někdo z Evropy půjčí. Musí si financování hledat mimo Evropu, což znamená za vyšší úrokové sazby. Některé „špinavé“ projekty se tak neuskuteční, protože to finančně nevychází. Na druhou stranu společnosti, které chtějí získat ESG certifikaci, snaží se být zelenější, mají možnost půjčit si na rozvoj levněji a levněji se pojistí, což zvýší jejich hodnotu.

Otázkou ovšem je, zda uhlí nebude minimálně na omezenou dobu kvůli válce zase v kurzu?

Ano, rozlučka s uhlím bude trvat déle, než jsme v minulém roce očekávali. Za sebe však z toho moc smutný nejsem. V excelové tabulce sice emise CO2 u výroby elektřiny z plynu jsou oproti uhlí poloviční, ale u celkových emisí skleníkových plynů od těžby po komín je rozdíl malý. Obrovským problémem jsou totiž emise metanu vyvolané těžbou a částečně i přepravou plynu, zvládnuté to mají jen evropští producenti a distributoři. Ničení evropské krajiny ještě urychlí přechod k obnovitelným zdrojům energie oproti variantě pálení plynu ze Sibiře.

Lze říci, že poptávka po „zelených“ investicích bude nadále velká a asi ji částečně potáhnou regulatorní zásahy, které chystá Evropská unie, ať už kolem ESG či v energetice?

Věřím tomu, že jsme úplně na začátku dlouhodobého procesu. Peněz, které se budou muset kupříkladu směrem do energetiky vrhnout, bude extrémní množství. Firmy, které dneska ještě ani neexistují, budou vydělávat extrémní výnosy. Ne všechny firmy budou úspěšné, ale ty, co budou mít dobrý nápad, přežijí a fondy, kam dáváme peníze, je nakoupí dřív nebo později.

Štěpán Průcha má od malička rád přírodu, po gymnáziu nicméně zamířil na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudoval obor Účetnictví a finanční řízení podniku, oceňování společností a finanční trhy. Jako finanční poradce působí od roku 2005, před čtyřmi lety se rozhodl zaměřit a popularizovat odpovědné/zelené investování. Jako první v Česku získal loni certifikaci Evropské asociace finančního plánování pro ESG, certifikaci EFA (European Financial Advisor) obdržel v roce 2015. S manželkou vybudoval veterinární kliniku, kde také uplatňuje ESG principy.

Otázka je, nakolik se s tím svezou i firmy, které tak zelené nejsou.

To ano, ale je na manažerech fondů, na velkých investorech, aby toto odfiltrovali. Jako spotřebitele nás může každý oblafnout. Fondy by však takové věci měly odhalovat, protože se zavázaly, že budou dávat peníze zeleným věcem. Musí být důvěryhodné, aby získaly další peníze, musí mít výsledky a hlavně u velkých klientů si musí umět obhájit, že vybírají pečlivě. Takže z tohoto úplně strach nemám.

Trh se vyčistí sám rychleji než s regulací, ale vyčistí se u nás v Evropě. Na podzimním summitu v Glasgow se ale ukázalo, že uhlí je problém celosvětově…

Ale finanční instituce působí globálně. Takže je i na regulátorech, aby ohlídali, že firma působí opravdu zeleně po celém světě. A pokud říká něco jiného, než dělá, tak regulátor může firmu postihnout. I Čína jasně oznámila, že už nebude stavět uhelné elektrárny v zahraničí. Asi ne proto, že chce pomoci rozvojovým zemím zlepšit ovzduší. Spíše si spočítala, že na dodávkách fotovoltaiky vydělá víc a že vyšší poptávka po uhlí by zvýšila jeho cenu, což by mělo negativní dopad na stávající čínské uhelky.

Loni jste získal mezinárodní certifikaci finančního poradce pro ESG, jako první v Česku. Proč jste se do certifikace pustil?

Tato, tak zvaná EEA certifikace prokazuje, že se poradce orientuje v oblasti ESG investic. Impulzem bylo dát klientům a poradcům najevo, kam směřuju. Je to trošku o získávání trofejí, které si věším na zdi, což nezní úplně dobře, ale hlavně jsem chtěl prohloubit své znalosti a zjistit, jak se zelené investice dělají v zahraničí. Tady v Česku se, upřímně, těžko člověk něco naučí, protože jsme pár let pozadu. Bohužel byl kurz možná trošku předčasný, protože vznikal v době, kdy vznikala taxonomie EU, takže lektor byl jen o jednu lekci před studenty. Mimochodem certifikát EEA je nutné každoročně obnovovat, stejně jako jiné certifikáty od Evropské asociace finančního plánování. Každý rok tak musím pokračovat v následném vzdělávání v této oblasti. Takový bič je to.

A co jste si odnesl z praktické stránky, když říkáte, že jste se chtěl dozvědět, jak to dělají jinde?

Třeba zdroje, odkud kolegové v zahraničí čerpají statistiky, žebříčky a které žebříčky jsou věrohodné, které ne. Jsem s účastníky pořád ve spojení na LinkedIn, takže vidím, když něco nového objeví. Ale čekal jsem, že na kurzu bude víc finančních poradců. Byl jsem tam jediný, ostatní byli spíše analytici nebo poradci pro institucionální klienty. End-user poradce jsem tam byl jediný.

Řídíte se tím, jak investujete, i v osobním životě?

Hlavně chodím, někdy stačí koloběžka, mám elektroauto. Odpad třídím od roku 1995, kdy jsem objevil v Českých Budějovicích, kde bydlím, první žlutou popelnici u Intersparu. Cestou do školy jsem tam vždycky odvezl náš plastový odpad. Na střechách máme fotovoltaiky, snažíme se neplýtvat. A od 24. února jsme snížili spotřebu plynu doma i na naší veterinární klinice o 90 procent oproti předchozímu roku. O tři stupně méně a o jeden svetr více. Ale o třídění to úplně není, to si nenalhávejme. Naši rodinnou emisní stopu nejvíc snižujeme tím, jak investujeme rodinné peníze – to dělá největší přínos. Nějaké elektroauto, to je opravdu podružné.