Světové lesy mizí, za posledních třicet let se jejich plocha snížila o více než desetinu. Hlavní příčinou tohoto úbytku je zemědělství, konstatuje mimo jiné nová obsáhlá 160stránková zpráva Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) o stavu lesů.
Následující text je shrnutím některým myšlenek ze zprávy FAO. Celou ji lze nalézt zde.
Za posledních třicet let byla odlesněna více než desetina světových lesů (420 milionů hektarů), to je zhruba 150krát víc, než je všech lesů v Česku. Asi jedna třetina úbytku lesů souvisí s požáry, přičemž devadesát procent lesních požárů způsobuje člověk. Zhruba sedm procent lesů na planetě je uměle vysázených, 93 procent se obnovuje přirozeně.
Téměř 90 procent veškerého odlesnění mezi lety 2000 a 2018 nastalo kvůli zemědělství. V Africe a Asii je to především kvůli plodinám, v Jižní Americe kvůli chovu hospodářských zvířat, v Evropě kvůli rozšiřování měst a infrastruktury.
Státy vlastní na světě 73 procent lesů. Vlády mohou proto sehrát v dalších krocích klíčovou úlohu. Například Indonésie v roce 2019 schválila trvalý zákaz kácení pralesů a ničené rašelinišť na území o velikosti 66,2 milionu hektarů, což hodně ovlivnilo tamní byznys na palmových a jiných plantážích.
Zároveň lesy a jejich potenciál dosud nejsou v mnoha zemích důležité politické téma. Vidět je to například i na oživení po pandemii: pouze dvě země v Evropské unii významně zahrnuly lesy do svého národního plánu obnovy: Švédsko (7,7 procenta celkového rozpočtu) a Rumunsko (5,2 procenta).
Čisté emise CO2 z půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví tvoří zhruba desetinu celkových ročních emisí (4,1 GtCO2) spojených s lidskou činností, sekvestrace (vázání uhlíku, pozn. aut.) na pevnině, hlavně v lesích, byla v letech 2011 až 2020 výrazně vyšší: 29 procent, což je 11,4 GtCO2 ročně.
Studie z Finska ukázala, že lidé žijící v dřevostavbách mají výrazně menší uhlíkovou stopu než lidé v domech z jiných materiálů (zhruba o jednu tunu CO2 na hlavu a rok). Při využití dřeva ve stavebnictví zůstane v průměru z každého jednoho kilogramu uhlíku ve dřevě 0,9 kilogramu.
Tržní hodnota nedřevních lesních produktů (plody, houby, byliny a jiné) v Evropě se odhaduje na 23,3 miliard euro ročně (zhruba 583 miliardy korun), což odpovídá 71 procentům tržní hodnoty roční produkce kulatiny. Za tyto produkty však ten, kdo se o les stará, obvykle nedostane nic. Musí pak spoléhat zisk z dříví.
Rozvojové země jsou na lesích hodně závislé. Asi 2,6 miliardy lidí využívá dřevo denně jako palivo při vaření doma, pro nejméně 3,5 miliardy lidí tvoří lesní zvěř, plody a houby podstatnou část jejich jídelníčku. To vytváří na lesy v některých oblastech značný tlak.
Pokud se podaří zastavit odlesňování, bude to pro mitigaci (zmírnění) klimatické změny i biodiverzitu skvělé. Ale bude to i o dost ekonomičtější: nechat les (a půdu) degradovat a poté se pokoušet o obnovu stojí výrazně víc než snaha této degradaci zabránit.
Z 2,2 miliardy hektarů degradované půdy ve světě se 1,5 miliardy hektarů ukazuje jako vhodné pro agrolesnictví (kombinaci lesů s plochami pro zemědělskou produkci). Plochy využívané k agrolesnictví mají i vyšší biodiverzitu: o 60 procent více druhů než lesy (žijí tu totiž lesní i nelesní druhy).
Oproti konvenčnímu zemědělství zvyšuje agrolesnictví také odolnost vůči náhlým šokům i dlouhodobě probíhající klimatické změně: prudkým bouřkám, záplavám, suchu. Zvyšuje tedy i potravinovou bezpečnost.
Navzdory přesvědčení řady farmářů ukazují též studie opakovaně vyšší výnosy oproti běžnému hospodaření. Problém agrolesnictví je v tom, že ziskové začíná být až později: za tři až osm let (oproti jednomu až dvěma rokům u konvenční postupů). Při přechodu je tedy třeba farmáře víc finančně podpořit.
Pro mnoho zemědělců je také pěstování plodin jednodušší v tom, že dříví je v řadě oblastí světa složité přepravovat a s jeho zpracováním je spojeno hodně byrokracie. Což farmáře odrazuje.
Z klimatických financí se do lesnictví zatím dostaly pouze nízké jednotky procent. Aby bylo možné dosáhnout klimatických a biodiverzitních cílů, musí se klimatické finance do tohoto sektoru do roku 2030 ztrojnásobit a do roku 2050 zčtyřnásobit.
Současně ale zpráva FAO konstatuje, že hlavním zdrojem financí pro péči o lesy musí být státní rozpočty, nikoli klimatické fondy. Lesy se musí stát jednou z priorit vládních programů. Vzhledem k mnoha přínosům lesů pro společnost se tato investice mnohonásobně vrátí.
Naopak bude potřeba z klimatických fondů podpořit malé farmy s pozemky menšími než dva hektary. Ty produkují zhruba 35 procent potravin světa, z klimatických financí však v roce 2019 získaly méně než 1,7 procenta prostředků. To je nutné změnit.
Přestože trh se zelenými dluhopisy jako finančním nástrojem od roku 2014 rychle roste, pouze tři procenta z nich se zatím týkaly zemědělství a lesnictví. Většinu zelených dluhopisů vydávají rozvinuté státy. EU plánuje vydat zelené dluhopisy v hodnotě 250 miliard euro.
Závěrem zdůrazňuje zpráva FAO, že i když se lesy musí nutně stát větší prioritou než dosud, protože jsou pro budoucí život na Zemi zásadní, současně nesmí snaha o jejich obnovu (sázení stromů) zpomalit úsilí snižovat emise skleníkových plynů v jiných sektorech.
Jiří Lněnička
Jirka působí jako analytik v projektu Fakta o klimatu, kde se věnuje především tématům krajina, biodiverzita a dopady klimatické změny. Cílem projektu je shromažďovat data o klimatické změně, zasazovat je do kontextu a podporovat diskuzi vedoucí k transformaci na nízkouhlíkovou společnost.
