Konec skládkování až v roce 2030, stále příliš nízké poplatky za uložení odpadu na skládky nebo devět miliard z EU, které ale nakládání s odpady v Česku nijak zásadně nevylepšily. Skládkování stále vede. To jsou zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu v oblasti odpadové politiky, která kromě toho potvrdila i úniky na poplatcích za nebezpečný odpad.
Mezi roky 2016 až 2020 se v Česku zvýšila produkce nebezpečných odpadů o 23 procent. Ale jen sedm procent těchto nebezpečných odpadů odvezených na skládky bylo zpoplatněno zvýšeným, rizikovým poplatkem 4 500 korun za tunu, odhalili kontroloři. „Tím stát jen v těchto letech přišel minimálně o 2,6 miliardy korun,“ shrnuje v závěru NKÚ.
Na otázku, proč jen sedm procent nebezpečného odpadu bylo zpoplatněno zvýšenou sazbou, ministerstvo životního prostředí neodpovědělo. Kontroloři NKÚ však v kontrolním závěru upozorňují na fakt, že více než polovina nebezpečných odpadů uložených v letech 2016 až 2020 na skládky bez zpoplatnění rizikovou složkou poplatku byla vykázána jako takzvané terénní úpravy v provozech skládek. To představuje snížení příjmů Státního fondu životního prostředí ve výši přesahující 2,5 miliardy korun, a to jen v období těchto pěti let.
O další peníze přicházely ale i obce, v jejichž katastru se skládka nachází. Například Čáslav, jejíž kauzu s odpadovou firmou AVE loni Ekonews podrobně popisovalo. V roce 2019 bylo na skládku u středočeského města (jde o skládku nebezpečného odpadu, pozn. aut.) uloženo 402 tisíc tun odpadu, za což obecní kasa inkasovala 17,7 milionu. Starosta a jeho lidé ovšem říkají, že měli dostat o 326 milionů více, odpadová společnost jim totiž prý zaplatila jen za devět procent uložených odpadů. Jen Čáslav tvrdí, že při součtu všech prostředků, které nedostala za uplynulé roky zaplacené, jde o 1,4 miliardy a o další 2,3 miliardy měl podle tvrzení města na tamní skládce přijít státní fond SFŽP. Společnost AVE, která patří do skupiny EP Industries miliardáře Daniela Křetínského, se brání, že vše vykázala správně a o celé věci rozhodují úřady a soudy.
„Ve zmíněných letech bylo hojně vyžíváno a zneužíváno institutu technického zabezpečení skládky, který umožňuje ukládat na skládky odpady bez poplatku za skládkování. To bylo možné do výše až dvaceti procent hmotnosti odpadů uložených na skládky za rok. Některé firmy si nad to zavedly na svých skládkách institut konstrukčních prvků skládky, což je de facto to samé, pouze bez omezení zákonným limitem,“ přibližuje praxi skládkařů Vojtěch Pilnáček, expert na odpadovou problematiku digitálního tržiště Cyrkl.
„Odpady se pak na skládky ukládaly pouze za cenu skládkování a původci neměli ekonomickou motivaci hledat jiné cesty, co s odpady dělat. Obě tyto praxe však výrazně omezila nová legislativa a před tím ještě změna norem v oblasti skládkování,“ dodává Pilnáček.
NKÚ: Česko svých odpadových cílů nedosáhne
Kontroloři NKÚ se dále zaměřili na evropské dotace určené na předcházení vzniku odpadů či nakládání s nimi. I s jejich pomocí se mělo výrazně omezit skládkování komunálních odpadů. Zvyšovat kapacity pro recyklaci odpadů ani budovat či modernizovat stávající zařízení na energetické využití odpadů se ale státu nedařilo – ke konci roku 2020 byly dva sledované ukazatele naplněny v řádu jednotek procent.
Dotace Evropské unie v Operačním programu životní prostředí činily v letech 2014 – 2020 téměř devět miliard korun, přitom kapacita nově vybudovaných nebo zmodernizovaných zařízení na energetické využití ostatních odpadů činí jen 1,2 procenta. A kapacita pro recyklaci odpadů se zvýšila jen o 7,47 procenta.
„Je tedy jasné, že Česko cílových hodnot nedosáhne,“ poznamenali kontroloři. Podle Plánu odpadového hospodářství pro roky 2015 až 2024, jehož aktualizaci vláda schválila letos v květnu, by mělo do roku 2035 klesnout množství odpadu na skládkách na deset procent. V roce 2025 by se mělo 55 procent komunálního odpadu opětovně využít či recyklovat, v roce 2030 pak 60 procent.
V Česku se ale stále nejvíc odpadu skládkuje (48 procent podle dat z roku 2020), pak teprve recykluje (39 procent) a nebo jde do spaloven s energetickým využitím (třináct procent). Přitom podle závazků vůči Evropské unii to má být naopak – opětovné využití a recyklace mají být prioritou a skládkování až poslední možností, jak s odpady naložit.
Ministerstvo životního prostředí se hájí, že evropské dotace v Česku jednoznačně pomáhají. „Díky nim byly podpořeny tisíce projektů v obcích na zlepšení nakládání s odpady, projekty recyklačních zařízení nebo projekty na předcházení vzniku odpadů, zejména na domácí kompostování. Celkově bylo z OPŽP 2014 – 2020 vydáno na projekty v odpadovém hospodářství přes osm miliard korun. Je také potřeba doplnit, že některé projekty z OPŽP 2014 – 2020 nabíhají až například v letošním roce, což nebylo v kontrole NKÚ zohledněno, protože ta byla zaměřena na období 2016 – 2020. Takže navýšení recyklační kapacity bude určitě vyšší, než uvádí NKÚ,“ připomíná mluvčí MŽP Dominika Pospíšilová.
NKÚ byl ve svých závěrech velmi kritický, za největší problém považují kontroloři fakt, že přestože národní i evropské strategické dokumenty hovoří o tom, že ukládání odpadů na skládky je nejméně vhodný způsob nakládání s odpady, zůstává v Česku skládkování stále nejvyužívanější metodou. Jak kontroloři zdůraznili, neklesá ani produkce odpadů, ačkoliv je to společně s předcházením jejich vzniku prioritním cílem národní odpadové politiky. Evropské dotace pak nepomohly ke zvýšení kapacity pro recyklaci ani k modernizaci či vybudování zařízení na energetické využití ostatních odpadů.
„Výsledky naší kontroly bude s nejvyšší pravděpodobností projednávat vláda a lze předpokládat, že uloží ministryni (Anna Hubáčková, KDU-ČSL, pozn. red.), aby přijala nápravná opatření, která budou reagovat na to, co jsme zjistili. Daný ministr zároveň obvykle musí informovat kabinet v určitém čase o tom, jaká měla zavedená nápravná opatření dopad a jestli došlo ke zlepšení v dané oblasti,“ vzkázal NKÚ Václav Kešner. Výsledky kontroly bude také projednávat minimálně Kontrolní výbor poslanecké sněmovny. I ten si obvykle vyžádá, aby jej ministr informoval o tom, jak situaci resort napravil.
Příčin současné neutěšené situace je několik, od stále příliš nízkých poplatků za skládkování nebo odložení zákazu skládkování až na rok 2030. Kontroloři v této souvislosti upozornili, že ačkoli je v novém zákonu o odpadech schválen nárůst poplatků za ukládání odpadů na skládky na 1850 korun za tunu (oproti původním 500 korunám v roce 2020), výjimka v zákonu umožňuje obcím část odpadů ukládat na skládky stále za „levno“.
NKÚ také upozornil na překvapivý závěr, že i mezi lety 2016 až 2020 se ještě dále zvýšila kapacita skládek o šestnáct procent. To opět odpovídá zjištěním Ekonews, které loni situaci na skládkách mapovalo, a zjistilo, že běží řada řízení o navýšení jejich kapacit. NKÚ svá zjištění doprovodil přehlednou interaktivní infografikou dostupnou zde.
Česku hrozí finanční sankce
Redakce Ekonews.cz oslovila i Zastoupení Evropské komise (EK) v České republice s otázkou, co se bude dít, pokud Česko dále nebude plnit odpadové závazky vůči Evropské unii. „Pokud členský stát nesplní cíle v oblasti odpadů, může Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti z důvodu nesprávného uplatňování dotčených směrnic. Komise nejprve zašle výzvu, poté odůvodněné stanovisko a nakonec může věc postoupit Soudnímu dvoru EU,“ říká Martin Svášek, tiskový atašé Zastoupení EK.
„Pokud členský stát nevyhoví rozhodnutí Soudního dvora, může Komise věc postoupit Soudnímu dvoru podruhé a navrhnout Soudnímu dvoru, aby uložil finanční sankce, které mohou být stanoveny buď jako paušální částka, nebo jako denní platba,“ dodal Svášek.
Podle Vojtěcha Pilnáčka ovšem situace nebude zas tak dramatická, jen je potřeba počkat. „To hlavní už stát udělal – zavedl zákaz skládkování, zvýšil poplatky za skládkování, omezil technické zabezpečení skládek a konstrukční prvky. Celé to ale má nějakou setrvačnost a výsledky pravděpodobně uvidíme až v dalších letech,“ podotýká Pilnáček.
Stát by podle něj měl hlavně jasně nastavit pravidla pro konec odpadu – tedy pro výrobky z odpadu a vedlejší produkty. „Některé materiály vycházející z výroby mohou být rovnou použity jinde a kapacity na to tady už jsou. Bohužel je zde dost nejasných rozdílných výkladů, a tím i legislativních překážek. V oblasti komunálních odpadů je důležité zejména podpořit zemědělce, aby používali kompost vyrobený z komunálních bioodpadů. Biosložka totiž činí stále klidně i polovinu směsného komunálního odpadu,“ upozorňuje Pilnáček.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
