Městský mobiliář se zabudovanými solárními panely dokáže za slunečního svitu neomezeně nabíjet malé elektronické přístroje. Nyní česká firma testuje i lavičky dobíjející kola. O přestavbu svého posezení, aby bylo multifunkční, projevil zájem i McDonald‘s. Využívání sluneční energie kdekoli je to možné, pomáhá navíc v osvětě.
Dají se instalovat prakticky kamkoliv a během chvilky nabijí mobil, notebook nebo pomohou prodloužit dojezd elektrokola. Zadarmo. V době rostoucích cen elektrické energie je možnost dobíjení pomocí solární energie mezi lidmi čím dál tím vítanější. Zájem mají v současnosti hlavně obce.
Jednou z firem, která v tuzemsku solární lavičky nabízí, je česká společnost gBench z Náchodska. První prototyp vytvořila v roce 2020 pro kavárnu v Hořičkách na Náchodsku, kde sídlí. První prodejní sérii pak vyrobila loni, přičemž lavičky s nabíječkami na elektrokola začaly vznikat letos.
Inspiraci lidé stojící za firmou gBench čerpali v zahraničí, kde se solární prvky na městském mobiliáři běžně používají. „Kavárny se často setkávají s tím, že zákazníci chtějí nabít telefon, notebook nebo tablet. Lavičky, které jsme na trhu objevili, ale byly buď drahé a nevzhledné, nebo nekvalitní,“ říká jednatel gBench Jiří Lorenc. První prototyp lavičky gBench přitom vznikl právě pro kavárnu.
Tehdy vývoj lidé z gBench brali spíš jako volnočasovou záležitost a na sériovou výrobu ani nepomysleli. Ze solární lavičky se však stala v obci poměrně oblíbená atrakce a první dotazy na možnost výroby podobné lavičky na zakázku na sebe nenechaly dlouho čekat. „Naše solární lavičky se začaly pozvolna objevovat i jinde a my věříme, že jejich cesta teprve začíná,“ říká Lorenc.
Nabíjejí přes USB i přes zásuvku
Jediným zdrojem energie solárních laviček je sluneční záření. Pomocí fotovoltaických článků se v lavičce nabíjí akumulátor a z něj následně elektronická zařízení, ať už jde o elektrokola, elektrické koloběžky, mobily nebo tablety. V současné době gBench vyrábí dva základní typy laviček. První zahrnuje nabíječku na drobnou elektroniku s portem USB či bezdrátovým nabíjením, které je populární především pro novější smartphony a produkty Apple. Druhý typ laviček poskytuje klasickou 230voltovou zásuvku, která primárně louží pro dobíjení elektrokol, ale dá se k ní připojit třeba i notebook.
Nabíjecí cyklus na kolo je omezen zhruba na půl hodiny, poté se automaticky přeruší. „Předpokládáme, že denně nabijeme 15 až 20 elektrokol. Záleží ale na poloze lavičky. Bude-li umístěna poblíž cyklostezky nebo restaurace, která je v cyklisty oblíbené lokalitě, počet využití bude pravděpodobně vyšší než na periferii obce,“ dodává Lorenc.
Aby lavička fungovala, fotovoltaický panel nesmí být příliš špinavý nebo zakrytý sněhem. Pro bezproblémový provoz ale stačí běžný sluneční svit. „Pokud by došlo k úplnému zakrytí panelu nebo během noci, je lavička schopna nabít z rezerv akumulátoru ještě zhruba deset elektrokol. Pak dojde k odpojení zdroje. Počet nabití telefonů je vyšší, ale systém funguje podobně,“ vysvětluje Lorenc. Jestliže panel stojí na přímém slunci, dokáže lavička nabíjet neomezeně.
Mladí lidé se o lavičky starají
Pro sériovou výrobu laviček si gBench pronajala prostory v průmyslovém areálu u středočeského Nymburka. Nové prototypy, nápady a inovace však stále vznikají v Hořičkách. V tuzemsku už firma prodala a instalovala několik desítek laviček uzpůsobených k nabíjení telefonů a drobné elektroniky. Lavičky nabíjející kola jsou teprve ve druhé fázi testování.
„Rádi bychom je začali brzy distribuovat. První kusy plánujeme prodávat už letos, jedna z prvních by například mohla být v Českých Budějovicích, pokud bude projekt přijat,“ prozrazuje Lorenc.
Letos gBench začala také s přestavbami venkovního mobiliáře. Úpravu si u nich nedávno objednala například pobočka řetězce McDonald‘s. „Ověřili jsme si, že umíme možnost solárního nabíjení zabudovat i do nábytku, jehož konstrukci nevytváříme, a to i v případě, že je natolik specifický jako mobiliář firmy McDonald‘s,“ dodává Lorenc.
K lavičkám začali přidávat také volitelné doplňky. Zákazník si může nechat k posezení přidělat noční osvětlení, dát si na lavičku vlastní logo nebo v případě nabíječky na kola třeba kompresor.
Cena jedné solární lavičky je necelých 50 tisíc korun. Lavičku je možné pořídit také formou dlouhodobé zápůjčky za zhruba dva tisíce korun měsíčně. „Lavičky s nabíjením na drobnou elektroniku jsou velmi oblíbené. Obvykle je vídáme doslova v obležení především mladších uživatelů, kteří se o lavičky také svědomitě starají, což nikdo nečekal,“ tvrdí Lorenc.
Za celou dobu prodeje laviček zatím nemají hlášeno žádné poškozování, ať už úmyslné nebo způsobené nedbalostí lidí. „Přesto jsme na tyhle případy lavičky připravili. Jsou vybaveny lepeným, kaleným sklem, které chrání solární panel před poškozením a samo o sobě je velmi obtížně rozbitelné. Všechny ostatní díly lavičky se v případě potřeby dají snadno vyměnit,“ ujišťuje Lorenc.
Největší dodávka putovala do Orlických hor
Zatím největším odběratelem laviček jsou obce a jejich svazky. Jedna z větších dodávek, celkem 23 kusů, putovala do Orlických hor, do Dobrovolného svazku obcí Region Orlické hory. „Pro pořízení nás inspirovala vlastní zkušenost z cestování. Mnoho z nás má neustále v ruce mobil a fotí, takže baterie je brzy vybitá. A proč si při odpočinku trošku nedobít baterky? Chtěli jsme také pořídit společný mobiliář pro obce v našem svazku. Spojili jsme tedy úspěšně dvě věci do jedné,“ popisuje Gabriela Prýmusová, starostka obce Bačetín a předsedkyně DSO Region Orlické hory.
Na solární lavičky nyní turisté narazí například v Deštném v Orlických horách, Říčkách, Orlickém Záhoří nebo v Rokytnici v Orlických horách. „Solární lavičku najdete i v naší nejmenší obci Chlístov u Dobrušky. Celá destinace Kačenčiny pohádkové říše je tedy solární,“ říká s nadsázkou Prýmusová.
Statistiku toho, jak často občané lavičku používají, svazek obcí nevede, ale jistý přehled starostka má. „Třeba u nás v Bačetíně je lavička umístěna u multifunkčního a dětského hřiště a sportovci tam mají občas napojený mobil a pouštějí si písničky,“ říká Prýmusová s tím, že lavičku měli v zimě u obecního úřadu, aby mohli lépe a rychle odstraňovat navátý sníh. „Místní senior chvilku lavičku obcházel a pak se zeptal: Tady to černé je vyhřívání? Vlastně dobrý nápad pro vývojáře,“ doporučuje Prýmusová.
Lavičky nabíjejí i vzdělávají
Redakce Ekonews.cz oslovila energetické experty s otázkou, jestli solární lavičky a veřejné nabíječky elektrokol mají význam, nebo se jedná spíše o módní hračku. Podle Štěpána Chalupy, předsedy Komory obnovitelných zdrojů energie, takové solární prvky ve městech a obcích smysl mají, protože každá vyrobená kilowatthodina se počítá.
„Navíc v některých případech může jít o důležité řešení třeba při nedostupnosti sítě. Nicméně v úhrnu instalovaného výkonu to je a bude opravdu zlomek. Platí ale, že pro energetickou suverenitu, životní prostředí a řešení klimatické krize potřebujeme všechna dostupná, respektive smysluplná řešení,“ myslí si Chalupa.
Užitek ze solárních laviček vidí i v tom, že se mnoho jejich uživatelů zamyslí nad tím, že energii lze získat zde, přímo na místě. „Že ji nemusíme dovážet, že z každého zdroje je dostupná v nějaké míře a v nějaký čas. Potřebujeme řešit, kdy je energie nejdostupnější, tedy řídit spotřebu, nebo jak a za jakou cenu ji nejlépe skladovat. Vedle výroby energie je i vzdělávání a edukace důležitým momentem solárních laviček,“ připomíná Chalupa.
Kromě instalace solárních laviček by obcím doporučil zapojení do výroby a řízení spotřeby energie, ať už přímo nebo spoluprací v komunitní energetice. „Obce mají možnosti instalovat vlastní zdroje na svých budovách či pozemcích, nejde zdaleka jen o sluneční energii. K realizaci můžou přistoupit s partnery včetně obyvatel a firem přímo, nebo právě vytvořením či zapojením do konceptu komunitní energetiky využívající obnovitelné zdroje a sdílení vyrobené energie,“ uvádí Chalupa. Komora obnovitelných zdrojů energie nyní s obcemi a jejich svazy spolupracuje a aktuálně chystá projekt, jak v nich posílit energetickou nezávislost.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.