Velcí kopytníci mohou na území národních parků, v chráněných krajinných oblastech či vojenských újezdech pomáhat jako prevence proti vzniku požárů. Spásají totiž suché porosty, které ve vedrech snadno vzplanou.
„Postupující klimatické změny směrem k suššímu a teplejšímu počasí a současné zarůstání krajiny vytváří nebezpečnou kombinaci. Krajina se stává vlivem dlouhodobého sucha a vzrůstajícího množství paliva v podobě usychající vegetace hořlavější,“ uvádí Miroslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Četnost požárů v krajině pomáhají snížit různá prevenční opatření, mezi něž patří i podpora chovu divokých koní, zubrů či praturů. „Pastva velkých kopytníků je účinným nástrojem k odstraňování zejména travních porostů, kterými se oheň dobře šíří. Ať už jde o plochy se starou, suchou travou, takzvanou stařinou, nebo o křoviny,“ vysvětluje Jirků.
Krávy by nepomohly
Zubři, divocí koně nebo pratuři jsou ideální, protože na rozdíl od hospodářských zvířat dokážou spásat nevýživné, expanzivní druhy trav a stařinu. Navíc jim lidé nepodávají antiparazitika ani antibiotika, jejichž rezidua kontaminují životní prostředí.
Podle Martina Starého z odboru ochrany přírody v Národním parku Šumava by pastva býložravců (herbivoři) a její efekt mohl být přínosný jako protipožární prevence zejména v bezlesých plochách. V lesních porostech by spásání bylo přínosné k větší biodiverzitě.
„V lesních porostech velcí herbivoři fungují nejen jako spásači travní vegetace, ale zároveň také jako okusovači. Loupají kůru a okusují výhonky především listnatých dřevin jako jsou vrby či buky lesní,“ popisuje Starý. Díky okusování stromy chřadnou a prospívají okolí. „Jedná se o takzvané biotopové stromy, které mají zásadně pozitivní vliv na biodiverzitu. Tyto stromy totiž následně využívají a osidlují druhy hub, bezobratlých živočichů či ptáků, kteří jsou na těchto biotopových stromech závislí,“ dodává.
Stačí vymyslet, jak nahrazovat lidem škody
Pastva velkých kopytníků navíc nepatří k nákladným opatřením. „Výhodou pastvy velkých kopytníků je, že v porovnání s jinými metodami péče o krajinu i protipožární prevence je velmi levná, a hlavně dlouhodobě funkční bez potřeby dalších investic. Preventivně totiž předchází jedné z hlavních příčin požárů – nadbytku suché bylinné biomasy v krajině,“ uvádí Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina.
Nechat pást divoké koně a zubry by bylo možné na celém území národních parků včetně těch nejpřísněji chráněných oblastí. „Změna podmínek na lesních či nelesních ekosystémech národních parků způsobená velkými býložravci, v případě volné pastvy zvířat mimo ohradníky, je potřeba chápat jako součást přírodních procesů. Byla by tedy přípustná na celém území národních parků,“ uvádí Starý. Pouze by bylo potřeba zajistit systém náhrady za škody, které tato zvířata způsobí na hospodářských pozemcích mimo území národního parku.
Pastvu lze využít jako protipožární prevenci i v místech, která již požár zasáhnul. „Spálená místa začnou rychle zarůstat expanzivními druhy trav, jako je například třtina křovištní, která zraje v časném létě a stává se v průběhu léta v podstatě stojícím senem. Suché porosty vysokých trav jsou známé vysokou hořlavostí a bývají často místy, kde se šíří požáry na velkých plochách,“ popisuje Jirků. Velcí kopytníci by tato rizika mohli minimalizovat, jelikož právě třtina a jiné druhy vysokých trav jsou jejich hlavním zdrojem potravy.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
