Domácnosti, firmy a kavárny ročně v Česku vyprodukují 80 tisíc tun kávové sedliny, která většinou končí ve směsném odpadu. Startup reKáva nyní testuje její svoz do komunitních zahrad a časem i do speciální pěstírny hlívy ústřičné.
Zpočátku reKáva hodlá sbírat sedlinu od patnácti klientů, mezi nimiž jsou Magistrát hlavního města Prahy, Kavárna Zrno Zrnko, Podnikatelské a inovační centrum hl. m. Prahy nebo Komerční banka. Celkem jde o tři veřejné instituce, osm kaváren a čtyři korporace. Na seznamu je dalších zhruba šest desítek zájemců.
Od 1. října začne start-up kávovou sedlinu sbírat do takzvaných Chytrých košů, které vznikly s pomocí auditorské společnosti PwC. Navazují tím na testovací provoz, který několik měsíců probíhá v kancelářích PwC a také v Čítárně Skautského institutu v Praze. Pokud půjde vše podle plánu a o projekt bude zájem, od ledna příštího roku by firmy a kavárny měly za svoz platit. Kolik to bude stát, zatím zakladatelka a šéfka reKávy Jana Šrámková nechce sdělit. Cena se bude odvíjet i od výsledku testování.
V jedné kavárně se měsíčně vyprodukuje v průměru 120 kilogramů kávové sedliny, což odpovídá 1,5 tuny ročně. Na velké řetězce typu Starbucks si reKáva zatím podle slov Šrámkové ještě netroufne, ale potenciálně je to pro ni zajímavý trh. Například Starbucks na pražském Staroměstském náměstí podle ní vyprodukuje objem sedliny odpovídající čtyřem Chytrým košům denně.
Brázdit Prahu s vozítkem od Rohlíku
V rámci sběru se nově sedlina z kávovarů sype do Chytrého koše s integrovaným čipem, který automaticky monitoruje její množství a umožňuje vzdálenou správu, stejně jako správný čas pro svoz. Pro lógr si následně přijede řidič z Rohlíku a na elektrickém cargo kole, které pojme 24 nádob, ho přepraví do bio-kompostovacích zařízení, například komunitních zahrad.
Vedle „dobrého pocitu“, že se svým odpadem dobře pracují, získají firmy i data z Chytrých košů o tom, kolik sedliny zachránily a jakému ekvivalentu CO2 odpovídá.
„V Česku v drtivé většině případů zůstává sedlina nevyužita a zbytečně končí ve směsném odpadu. Každý, s kým jsem o ní mluvila, uvádí jako velkou bariéru pro její funkční využití obtížnost sběru. Řekla jsem si, že se to musí podařit vyřešit, a začala v Česku hledat partnery pro projekt reKáva,“ vzpomíná Šrámková.
Projekt reKáva navazuje na Klimatický plán hlavního města Prahy do roku 2030 a naplňuje pražské cíle v oblasti udržitelné mobility a cirkulární ekonomiky, říká Jaromír Beránek, předseda Výboru pro IT a Smart City a zastupitel hl. m. Prahy. „Je to vlastně sen každého hipstera,“ žertoval na tiskové konferenci k představení projektu, která se odehrávala v Podnikatelském a inovačním centru hl. m. Prahy.
Zajímavost do udržitelných reportů
Potenciál snižování uhlíkové stopy zaujal i konzultanty z PwC. Ti se start-upem od začátku pro bono spolupracovali v akceleračním programu Social Impact Awards a poskytovali mu bezplatně poradenství. „Skvělý nápad zakladatelky reKávy jsme pomohli zhmotnit do hardwarového i softwarového systému propojujícího chytré koše, aplikaci dispečinku a kurýra na elektrokole tak, aby logistika fungovala co nejefektivněji a zároveň pokud možno bezemisně,“ uvedl Vašek Karban, manažer v oddělení Technology Consulting z PwC.
Službu si pochvalují i ve Skautském institutu. „Je to zajímavé, nic podobného jsem zatím jinde neviděla. Nijak nám to nepřekáží, nevidím důvod, proč v projektu nepokračovat. Pokud by následné náklady nebyly výrazné, mohli bychom s nádobami pracovat i v budoucnu,“ říká Laura Zpěváková, provozní Čítárny ve Skautském institutu.
Podle Šrámkové by bylo možné službu rozšířit i mimo Prahu, nebo dokonce i do zahraničí s tím, že reKáva by poskytla firmám své Chytré koše a data do reportů, ale svoz by si musely zajistit samy. Například restaurace a kavárny Ikea, které v Česku ročně vyprodukují zhruba osm tun kávové sedliny, pro ni mají zatím vlastní „odbyt“. Kávovou sedlinu využívají při výrobě sušenek, které pro ně vyrábí Biopekárna Zemanka.
„Nevyhazujeme, co můžeme využít. To se týká i kávové sedliny, kterou se snažíme smysluplně využívat dlouhodobě. Odevzdáváme ji do bioplynové stanice nebo ke kompostování. Zamýšleli jsme se, jak tyto naše snahy dále posunout, a jedním z konkrétních výsledků jsou nové kávové sušenky,“ popisoval loni okolnosti vzniku sušenek Šimon Fiala z týmu udržitelnosti Ikea Česká republika.
Cvrčci a hlívy
ReKáva má v plánu rovněž e-shop s „growkitem“ pro domácnost. Průměrný Čech ročně zkonzumuje přibližně 2,2 kilogramy kávy a vytvoří až 3,5 kg kávové sedliny. Podle Šrámkové by se jeho cena měla pohybovat kolem čtyř set korun. Lidé si ho nyní na e-shopu mohou předobjednat.
Pět set growkitů si nedávno pro své zaměstnance pořídil i řetězec drogerií dm. ReKáva poskytla growkity už i do některých škol v Praze 13, ovšem ne za komerční cenu.
Šrámková také zmiňuje spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze na „hlíva hubu“, což je lodní kontejner se solárními panely, ve kterém by se ve velkém mělo testovat pěstování hlívy. Ve hře je také chov cvrčků, na nichž by se testovalo, jak sedlinu přijmou.
Podobné iniciativy se objevují po celém světě. Například berlínský start-up Kaffeeform ze sedliny vyrábí hrnky na kávu. Usušená kávová sedlina se zpracuje na produkty spolu s polymery na rostlinné bázi ve výrobním závodě v Německu. Řeší se tím další problematická záležitost, náhrada jednorázových kelímků z kaváren.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.