Silné deště nám ničí úrodu kávy. Musíme ji chránit stromy a pěstovat další plodiny

Kolumbijec Bladimir Pacheco Quinto je pokračovatelem rodinné tradice kávových farmářů. Plodinu pěstuje na šesti hektarech půdy. V důsledku klimatické krize mu ale klesají výnosy, proto musel před pár lety začít na dalších čtyřech hektarech pěstovat i cukrovou třtinu.

Už deset let je členem fairtradového družstva ASOSEYNEKUN, které je nejvýznamnější v kolumbijských horách Sierra Nevada de Santa Marta a sdružuje místní indiánské pěstitelské rodiny. Produkce jejich kávy se celá uskutečňuje ve stínu, což dodává kávě zvláštní tóny a ovocné aroma.

Kávu pěstovali už vaši dědové. Ale až vy se musíte vypořádávat s důsledky klimatické krize. Jak dopadá na vaši farmu?  

Já sám jsem přímo majitelem farmy osmnáct let, ale je pravda, že moje rodina se věnuje pěstování kávy už hodně dlouho. Dříve se káva vysazovala dost chaoticky, kdekoli bylo nějaké místo, tam se zasela. Teď na to jdeme daleko promyšleněji, zkoušíme různé způsoby. Sázíme například nejen do řádků, ale i do trojúhelníků. Snažíme se vyhnout erozi, pozemek rozdělujeme stromy, aby se z něj nesplavovala půda. Už když se družstvo zakládalo, tak mělo ideu chránit přírodu a pěstovat ekologicky. To nepřišlo až s první katastrofou. A od té doby se rok od roku situace zlepšuje, máme více informací, uvědomujeme si, kde máme mezery.

Kdy přesně jste začali změny klimatu nejvíce pozorovat?

První velký projev jsme v Kolumbii zaznamenali před sedmi lety, kdy na nás zapůsobil fenomén El Niño. Přišla obrovská sucha, tehdy to byla opravdu katastrofa. Káva se vůbec neurodila a od té doby každý rok nějaký důsledek pociťujeme.

Jaký vliv to má přímo na produkci kávových třešní?

Káva sice dozraje, my zrno sklidíme, ale když se odstraní slupka, tak zrnko nemá dostatečnou váhu. Byli jsme zvyklí, že když sběrač přinese plný koš bobulí, tak po odstranění slupek zbývá 8,5 až devět kilogramů čistého zrna. Letos to bylo třeba jen 6,5, maximálně sedm kilogramů z jednoho koše. Zrna prostě nedorůstají dost velká. Pak to má čistě obchodní rovinu. Máme dva hlavní klienty, přičemž každý od nás kupuje 125 tun kávy ročně. Třeba před pár lety se nám ale nepodařilo kvótu naplnit, každému jsme prodali jen 115 tun.

Máte obavy, že odejdou jinam?

Ano, už jsme klienty ztratili, jedny Číňany, jedny Korejce, to je pro nás vždy velká tragédie. Jednou u nás bylo zemětřesení, takže jsme neměli čínskému klientovi co nabídnout, pak se zase ozval po sklizni, takže jsme také nic neměli. Na posledním shromáždění družstva jsme proto upravili naši nabídku. Jsme sice schopni nabídnout tři sta tun kávy, teď jsme se ale rozhodli, že budeme nabízet jen 250 tun, abychom si schovali padesát tun jako rezervu, kdyby se vyskytl problém nebo kdyby se nečekaně objevil nějaký nový odběratel.

Co vás vlastně nejvíce trápí? Sucho nebo obecně výkyvy počasí?

Konkrétně v naší oblasti není takovým problémem sucho, jako spíše silné deště, které dříve nebývaly a které nás teď provázejí celý rok. Pro správné zrání kávy potřebujeme období sucha, tedy léto, kdy keře vykvetou. Pak potřebujeme, aby odkvetly a uschly přímo na rostlině. Když ale v tu dobu, kdy má být sucho, hodně prší, voda květy srazí a keř už nedokvete.

Čili vysazujete stromy?

Ano, to je takové hlavní opatření. Začali jsme vysazovat obrovské množství stromů všude, kde to jde. Slouží zastínění, ale především jde o ochranu plantáží proti erozi a silným dešťům s kroupami.

Jak vlastně vypadá sezona pěstitele kávy?

Normální je, že když káva vykvete, tak po odkvětu se za devět měsíců sklízí zralé plody. Když hodně prší, tak mají keře tendenci kvést pořád a pořád nasazují nové květy. Mnoho květů zničí deště, ale pořád něco zbývá, takže kávovník dozrává neustále a každé dva měsíce je potřeba sklízet, což je nezvyklá věc. Dříve to bylo třikrát, maximálně čtyřikrát do roka, v říjnu, v listopadu a prosinci. Byla jistota, že zrna budou vyzrálá a zdravá. Čili teď je naše práce celoroční a má menší efekt, protože musíme platit sklízeče většinu roku.

Proto jste byli nuceni přidat další plodiny?

V celém družstvu máme teď aktuální politiku, že produkce stojí na třech plodinách. Na kávě, cukrové třtině a kakau. Naším cílem je mít příjem během celého roku a nebýt závislí jen na kávě.

Jak vám pomáhá fairtradový příplatek?

Naše fairtradové družstvo má nejvyšší vedení pěti osob, jehož jsem součástí, a vždy navrhneme, do čeho by se měl příplatek investovat. Když se dohodneme, tak návrhy předneseme na valném shromáždění, a tam je potřeba o nich alespoň většinově rozhodnout. Když jsem vstoupil do družstva, příplatek se používal hlavně na technologické vybavení, takže se kupovaly odslupkovačky nebo nádrže na vymývání zrn a různé stroje. Před třemi roky jsme se ale rozhodli, že prostředky využijeme na výstavbu škol. K tomu nám pomohl nejen fairtradový příplatek, ale i jiné organizace. Například kolumbijská společnost Corona, která obchoduje s kakaem se stala naším sponzorem. Technologické vybavení často financujeme i tak, že si od družstva vezmeme půjčku, a pak ji splácíme z výnosu.

Hlavní náklady na farmě tvoří lidská práce?

Nejvíce stojí počáteční proces. Když se z naklíčeného semínka tvoří sazenice. Ta se dává do igelitových pytlů, které se plní speciální směsí země a kompostu. To jsou fyzicky a finančně náročné procesy. Od okamžiku, kdy se rostlina zasadí do země, je to snazší. Roste a dává úrodu.

Kdo jsou vaši klienti? Jsou mezi nimi i na globálním trhu známé značky?

Jediná značka, se kterou spolupracujeme přímo je družstvo Caficosta, které sídlí v Santa Martě a Valleduparu a má všechny potřebné licence pro export kolumbijské kávy. Budeme teď dodávat kávu i do Tchiba. I když ne na přímo, tak to funguje málokdy. Spíše je pro nás podstatné, že jsme se díky Fairtrade dostali do většího povědomí. Jsme vedeni na oficiálním seznamu pěstitelů kolumbijské kávy se vší charakteristikou.

Známé globální značky přitom rády a hodně o spolupráci s pěstiteli hovoří. Tak jak je to doopravdy?

Třeba se značkou Tchibo jsem mluvil dnes dopoledne, tam je to opravdu napřímo a cítíme z jejich strany zájem pomáhat. Ale o těch čínských společnostech nevíme vůbec nic, tam je několik prostředníků. Proto jsme teď rádi, že máme novou laboratoř, která umí garantovat přesné složení naší produkce a dát jí certifikaci na úrovni státní normy. Tato certifikace nám umožňuje naplnit kamion kávou, poslat ho do přístavu a prodat jej přímo klientovi. Doteď jsme to ve většině případů dělali přes Expocafé. Ti ale mají velké sklady a naši produkci uskladněnou ve stejných halách s ostatními. Někdy se to samozřejmě prohazuje, přesypává, nevidíme do toho. Bylo by dobré, kdyby odběratelé brali přímo od nás. Jen my jim zaručíme stoprocentní kvalitu. Náš certifikát dokládá, že káva má výbornou chuť a že zároveň neobsahuje žádné chemické látky. Když do laboratoře přivezu pět set kilogramů své kávy, tak dostanu razítko. Je to dobrá motivace mít certifikaci pořád lepší. Mohu tak kávu prodávat dráž, navíc bez prostředníka, což je výhodnější i pro kupujícího.

Byl jste někdy nucen část produkce zobchodovat „nefairtradově“, respektive za cenu obyčejné kávy?

První roky jsme to v podstatě neměli komu prodat. Museli jsme hledat první klienty, nikdo nepřišel automaticky. Je to strašně těžké hledat si obchodní kontakty, když nejste součástí družstva. Ani na to nechci vzpomínat. Byly to těžké časy. Nyní už vše kompletně prodávám Fairtrade, a ani nemohu uspokojit poptávku.

Máte tři děti. Půjdou ve vašich šlépějích?

Dřív jsem neměl valnou úctu ke vzdělávání, moc jsem nestudoval. Myslel jsem si, že kdo jde studovat, tak to dělá proto, že je líný a nechce se mu pracovat. Ale když jsem měl nehodu a přišel o tři prsty při nehodě s lisem na cukrovou třtinu, změnilo mi to myšlení. Přál bych si pro své děti snazší život, aby vystudovaly a dělaly něco jiného. To ale neznamená, že si nepřeji, aby někdo z nich farmu převzal. Ale nechci, aby to bylo z nutnosti, ale že budou chtít.

Čili v kávě pořád vidíte budoucnost?

Když pánbůh dá, tak budeme mít kávu i za dvacet let. I proto se teď tak moc orientujeme na vzdělávání. Chceme dětem předat, že se o přírodu musejí starat, aby jim vydržela.

Jak moc vy sám pijete kávu?

Hodně. Když si ráno dám kávu, tak nepotřebuji ani jíst (smích). Kávu u nás připravujeme řemeslně, vše je to ruční práce, takový obřad. Jsme pečliví ve výběru. Odslupkovanou kávu sušíme, vybíráme si nejlepší zrna, začernalá a naprasklá dáme pryč. Ta nejlepší roztlučeme v dřevěném moždíři, a pak je teprve opražíme. Najednou třeba pět kilo, podle velikosti pánve, a pak to ručně semeleme. Vždycky si necháváme to nejlepší pro sebe.