Atmosféra na nejdůležitější klimatické konferenci roku, COP28, druhý týden houstne. Skoro dvě stě států se snaží domluvit na konci uhlí, ropy, zemního plynu a hraje se o slovíčka.
Poprvé se přes 190 států domlouvá na ukončení využívání fosilních zdrojů. A to není málo a ani jednoduché. Díky spalování fosilních zdrojů jsme jako Globální Sever zbohatli, a ačkoliv panuje shoda, že emise skleníkových plynů musí pryč, pro mnoho států je využívání fosilních zdrojů pomyslným nejrychlejším lístkem z chudoby.
Alternativy existují, ale je potřeba na nich zapracovat, aby byly životaschopné i pro ty státy, které si zatím nemohou „dovolit“ bleskově vyjet ze zajetých fosilních kolejí. Jak víme i z prostředí České republiky, zbavit se fosilních paliv není jednoduché ani pro bohaté státy, ke kterým patříme i my (ano, opravdu).
Navzdory komplexitě čím dál více států volá po ukončení uhlí, ropy a zemního plynu, byť za určitých podmínek. A jak se ví, že se možná blížíme k celosvětové dohodě na skoncování s fosilními zdroji a že „jde do tuhého“? Začínají se dost nahlas ozývat ti, kterým současný systém vyhovuje.
Jeden příklad za všechny: Výkonný ředitel OPEC, Organizace zemí vyvážející ropu, požádal 13 členských států organizace, aby odmítly takový „jazyk“ v závěrečném textu COPu, který zahrnuje právě odklon od fosilních paliv.
Jazyk. Ten je důležitý, protože zhruna 190 zemí se musí domluvit na konkrétním znění textu, který signalizuje směr, kterým se budeme jako svět ubírat. Jaký bude dekarbonizační „megatrend“ v následujících letech (víme, že už je) a jak bude rychlý (to je to, co nevíme)?
Variant znění na stole je několik – „reduce“ (snížit emise), „abate“ (snížit, ale ponechat ty zdroje, jejichž emise skleníkových plynů lze technologicky zachycovat), „phase-down“ (stejné jako snížit, ale silnější), „phase-out“ (cíl=klimatická neutralita) a různé další.
Vyjednávání nejsou jen o mitigaci (zmírnění změny klimatu), ale i o řešení dopadů změny klimatu a tvorbě systému, který závislost na fosilních zdrojích umožní. Důležitá vyjednávání se tak vedou v oblasti adaptace a řešení dopadů změny klimatu (zásadní oblasti zejména pro rozvojové státy).
Zatímco my počítáme dopady klimatu spíše pořád ještě v dolarech a eurech, rozvojové státy ztrácejí infrastrukturu, lidské životy, půdu, celé ekosystémy a kultury. To jsou „ztráty a škody“ často ztraceny navždy. Jak moc se nám podaří domluvit na globálním mitigačním cíli bude tak velmi záviset i na tom, jak se podaří domluvit právě v oblasti adaptace a financí, které mají tu kouzelnou moc uvést různé procesy v život.
Úspěch vyjednávání (a naše budoucnost?) tak bude záviset na tom, jak se podaří propojit oblasti adaptace, mitigace, ztrát a škod, financí a hodnocení závazků.
Aktuálně se řeší všechny tyto balíčky v různých vyjednávacích bodech a celý tento „pytel blech“ souhrnně v rámci hodnocení závazků. Toto hodnocení závazků a právě reakce na něj je zcela zásadní, protože podle reakce států a zvoleného „jazyka“ lze očekávat, že v rámci vlastních klimatických plánů zrychlí tempo snižování emisí.
Romana Jungwirth Březovská
Romana působ jako analytička v Asociace pro mezinárodní otázky a zároveň se věnuje výzkumu v rámci CzechGlobe. Jejím tématem je klimatická politika, bezpečnost a diplomacie.
