Měla stát 100 milionů korun a dalšího čtvrt milionu nejspíš hlavní město zaplatí, aby vůbec něco uspokojivě vytřídila. Moderní linka neběží a Praha se soudí s jejím dodavatelem.
Moderní plně automatizovaná třídicí linka za 100 milionů korun měla v Chrášťanech u Prahy už před dvěma a půl lety třídit plasty pro celé hlavní město. Pořádně ale zatím nevytřídila nic. Místo toho se Pražské služby vlastněné městem soudí s rakouskou firmou M.U.T., která linku nebyla schopna uspokojivě zprovoznit. A nově vybírají firmu, jež si poradí s její přestavbou.
Předpokládaná hodnota zakázky je 250 milionů korun bez DPH. Podle zadávací dokumentace, která je k dispozici na platformě Tender arena, jde o „modifikaci třídicí linky v Chrášťanech“ za využití stávajících dílů, jak jsou například pásové dopravníky, a doplnění dalších.
Předběžné tržní konzultace pro novou zakázku začaly loni v dubnu a účastnily se jich německá firma Stadler Anlagenbau, Elkoplast CZ, VÚMZ SK a Mouder společně s německou společností Westeria. Lhůta pro podání nabídky do veřejné soutěže vyprší 19. května 2025. Předpokládaným termínem uzavření smlouvy je září letošního roku.
„Třídicí linka není jako auto“
„Smlouva s rakouským dodavatelem (společností M.U.T.) byla Pražskými službami ukončena a s touto společností nyní probíhá soudní spor,“ napsal Ekonews mluvčí Pražských služeb Alexandr Komarnický. „Sdílení detailních informací by mohlo mít negativní vliv na postavení naší společnosti ve sporu,“ dodal. K tendru se podrobněji nevyjádřil.
Rakouská společnost M.U.T. měla původně dostat zaplaceno 100 milionů korun. Na otázku, co již bylo uhrazeno a kolik případně bude vymáháno, Komarnický neodpověděl. Firma M.U.T. na dotaz Ekonews do uzávěrky tohoto článku nereagovala. Později zaslala odpověď, že se kvůli probíhajícímu sporu nechce vyjadřovat.
Jak Ekonews informovaly dříve, linka fungovala v testovacím provozu. Nebyla však schopna materiál ze žlutých kontejnerů uspokojivě vytřídit. Pražské služby ji proto nepřevzaly a obsah popelnic dál třídí manuálně, což není zdaleka tak efektivní. Optická linka měla umět vytřídit 80 až 90 procent odpadu, který do ní dorazí.
„Ani bych si netroufnul kritizovat bývalého dodavatele pražské linky. Třídicí linka není jako auto, každá je velmi originální dílo, záleží na morfologii odpadu, v čase a místě jsou jiné podmínky,“ říká zdroj z branže, který si kvůli probíhajícímu tendru nepřál zveřejnit své jméno.
Spousta potenciálních problémů
Václav Nežerka z Katedry fyziky Fakulty stavební ČVUT v Praze, který se zabývá automatizovaným tříděním stavebního a demoličního odpadu, vysvětluje, že technologie pro automatické třídění jsou poměrně mladé a je potřeba počítat se „zajetím“ každé linky do provozu. Podle něj obecně může nastat několik problémů.
Nemusí dobře fungovat mechanická část, která odpad posouvá. Také může být problém se senzory, které nedokážou rozeznat materiály, například kvůli znečištění. Následně je třeba dobře natrénovat model strojového učení, který materiál nebo objekt správně zařadí. Dalším úskalím je faktické roztřídění materiálu, tedy jak ho poslat, zpravidla vzduchovou tryskou, do správného kontejneru.
„Všechno jsou to technologicky složité fáze, které je potřeba dobře nakonfigurovat a otestovat na pro dané místo obvyklý typ materiálu. Stejná linka může v Číně fungovat dobře, zatímco v Česku ne kvůli rozdílnému složení odpadu,“ dodává vědec. S pražskou linkou nicméně zkušenost nemá.
V Brně a v Ostravě už fungují
Manuálních třídicích linek je v Česku zhruba 140. Automatické linky zatím fungují pouze v Brně a v Ostravě. Brněnská, která dotřiďuje plasty, stála 140 milionů korun. Technologii dodala slovenská firma VÚMZ SK. Ta ostravská od Elkoplastu je hybridní, což znamená, že třídí směsný komunální odpad a částečně i plasty a papír. Přišla na 280 milionů korun.
Ostrava nemá na rozdíl od Prahy zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO), takže potřebuje třídit co nejvíce směsného odpadu. Poplatky za skládkování se totiž postupně zvyšují. Součástí linky je navíc výroba tuhého alternativního paliva (takzvané TAP), jehož odbyt v budoucnu zajistí teplárenské kotle a další průmyslové provozy, které budou chtít snižovat svou uhlíkovou stopu. Linka byla spuštěna do provozu koncem roku 2023. „S výsledky jsme spokojeni – blížíme se k projektovaným parametrům,“ napsal Petr Havránek zastupující mluvčí Magistrátu města Ostravy.
Brněnská linka, rovněž z roku 2023, má zpracovat přibližně 4,5 tuny odpadu za hodinu při běžném provozu. Třídit může až 21 tisíc tun plastů za rok. „Projekt se připravoval téměř šest let a pečlivě se zvažovala veškerá známá rizika, jako například volatilnost cen druhotných surovin či predikce cen energií,“ líčí Filip Poňuchálek, mluvčí Magistrátu města Brno. „Takto podobně musí postupovat municipalita každého většího města či regionu, který se rozhodne zefektivnit svoje zařízení na separaci druhotných surovin,“ radí.
Automatických linek má přibývat
Výstavbu třídicí linky na separovaný odpad schválilo koncem loňského roku i zastupitelstvo Pardubic. Stát má 240,7 milionu korun. Letos město hodlá vypsat výběrové řízení na dodavatele, třídit by linka měla začít v průběhu roku 2028. Automatickou linku plánují také v Havířově a v Olomouci.
Podle oslovených expertů začnou třídicí linky dávat postupně čím dál tím větší ekonomický smysl. Důvodem může být i zvyšující se cena za skládkování. Letos se za tunu uloženého odpadu na skládku platí 1500 korun, v roce 2029 to má být už 1850 korun. Přitom před čtyřmi lety to bylo jen 800 korun. Skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů by podle odpadového zákona mělo skončit v roce 2030.
Automatizací se šetří i na mzdách pro pracovníky, navíc se zvyšuje efektivita provozu. „Úspora pracovní síly je obrovská. Ruční třídění je fyzicky náročné, vyčerpávající a může být i nebezpečné. Dalším úskalím je konzistence kvality třídění. Zatímco jeden pracovník třídí pečlivě, druhý nemusí, protože se třeba špatně vyspí. Stroje pracují stále stejně,“ říká Nežerka.
Bude také přibývat provozů využívající fluidní kotle, jež budou o vytříděná „alternativní paliva“ stát. „Ty v Česku chybějí. Až bude těchto kotlů více, budou vznikat i nové linky. Nemá smysl třídit něco, pro co neexistuje reálné využití,“ vysvětluje zdroj z branže, proč je automatických linek dosud v tuzemsku poskrovnu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
