Autoprůmysl v Evropě projde zelenou transformací. To je podle expertů skutečnost, která vychází z celosvětového trendu. Otázkou ale zůstává, jak ji firmy a společnost ustojí. Jedno z největších rizik představuje ztráta konkurenceschopnosti Evropy a přesun výroby do „levnějších“ zemí.
Mezi lety 2025 a 2029 bude každé páté koupené auto elektrické, od roku 2030 by to pak mělo být více než každé druhé, popsala na debatě Český a slovenský automobilový průmysl – Fit for 2035 ředitelka sekce vozidel a elektromobility organizace Transport & Environment Julia Poliščanová.
Od roku 2035 se v EU již nebudou prodávat nová auta, která vypouštějí emise. Na schválení legislativy se podílela v průběhu svého předsednictví v Radě EU i přímo Česká republika.
„Nyní je čas zamyslet se nad tím, jak pokračovat a jak se zapojit do implementace,“ řekl vrchní ředitel sekce ochrany klimatu Ministerstva životního prostředí ČR Jan Dusík.
V roce 2026 bude mít EU příležitost svůj plán přehodnotit, pokud se ukáže, že to místní průmysl nemůže zvládnout. Podle Dusíka je ale nutné se na konec emisních motorů připravit.
„Nemá cenu čekat do roku 2026 s tím, že je to (nastavené cíle – pozn. red.) stejně nereálné a určitě se to změní,“ řekl. Evropa naopak musí jednak zajistit dosažení klimatických cílů, jednak aktivně pomáhat svému autoprůmyslu transformací projít skrze budování potřebné infrastruktury. K podpoře má k dispozici i miliardy korun z evropských fondů.
V současné době se podle něj nabízí různé cesty, jak emise omezit. Klíčové bude žádnou z nastupujících technologií nediskriminovat, a je nutné, aby elektroauta, vodíková auta i auta na syntetická paliva měla stejnou příležitost prosadit se na trhu.
Peter Kremský, předseda výboru pro hospodářské záležitosti slovenského parlamentu, je ale k nové legislativě skeptický. Technologické změny by podle něj měly přicházet postupně a na základě preferencí trhu, nikoliv nařízení. „Můžeme diskutovat o zelených cílech, ale ty cíle, které jsou v této oblasti stanovené, jsou nereálné,“ oponoval. V současném nastavení tak podle něj představují ohrožení pro zaměstnanost v Evropské unii i pro průmysl celkově.
EU se může stát pouze odbytištěm
Přestože již dnes je zájem o auta s alternativním pohonem poměrně velký, má jejich rozšíření do širší veřejnosti zásadní překážky. Mezi ty hlavní patří vysoké ceny elektromobilů, nedostatečná infrastruktura sítě dobíječek nebo omezené zdroje energie. Na neposledním místě ale stojí také předsudky, které česká společnost vůči elektroautům má.
Právě drahá evropská elektroauta a naopak levná elektroauta odjinud ze světa představují ohrožení pro budoucnost autoprůmyslu v Evropě. Cizí výrobci, oproti těm evropským, totiž nemusí například hledět na klimatické dopady, které jejich dodavatelský řetězec má. Výroba je tak pro tamní firmy levnější.
Evropa by se proto mohla časem v této oblasti stát nekonkurenceschopnou. „Může se stát, že se výroba z Evropy přesune do jiných zemí, kde limity zatím nebudou pro výrobu čistých vozidel tak tvrdé,“ varoval Ivo Navalný, vedoucí regionální kanceláře odborového svazu Kovo pro Prahu a střední Čechy.
EU se proto může stát trhem například pro výrobce z Číny, kteří budou schopni poptávku po levných elektroautech uspokojit.
Výroba se přesune, ale zaměstnanci ne
Přestože odbory „jednoznačně“ stojí za myšlenkou čisté dopravy, varují před dopady špatně zvládnuté transformace průmyslu. „Máme zdvižený varovný prst, aby se Evropa neizolovala a nestala se výrobně drahou vůči světu,“ řekl.
Možný přesun výroby představuje výrazné riziko i pro Česko a Slovensko. Ty se sice pyšní velikostí svého automobilového průmyslu, nemají nad ním ale prakticky žádnou moc. Patří totiž zahraničním investorům, a právě ti budou o budoucnosti výroby – tedy jejím rozšíření, omezení nebo ukončení – skutečně rozhodovat. A pokud by konečným rozhodnutím bylo vyrábět elektroauta mimo území Česka nebo Slovenska, původní zaměstnanci autoprůmyslu by zůstali bez práce.
Zaměstnanost v automobilovém průmyslu přitom tvoří jak v Česku, tak na Slovensku přibližně 5 procent. „Je to nejvyšší podíl ze všech zemí EU,“ uvedla výzkumná pracovnice Středoevropského výzkumného institutu práce Monika Martišková. V Česku se tak prací v autoprůmyslu živí přibližně 180 tisíc lidí.
„I Německo, které má významný automobilový průmysl, zaměstnává pouze 3 procenta lidí,“ dodala.
Důležitá proto je otázka proměny pracovních míst – a to zejména v těch regionech, kde tento průmysl zaměstnává velké množství lidí. Transformace se sice nebude týkat úplně všech dodavatelů automobilového průmyslu, tvrdě ale zasáhne některá jeho odvětví, jako například výrobu spalovacích motorů, popsala Michaela Hletková Ploszeková ze Sdružení automobilového průmyslu Slovenské republiky.
Dopady proto mohou být velmi lokální. „Na takové problémy mohou být jen lokální odpovědi,“ shrnula Martišková. V současné době se tak ukazuje, že tento problém nebude možné řešit „pouze“ na státní úrovni, ale bude zapotřebí jít na nižší, regionální úroveň.
Článek byl publikován na webu Euractiv.cz.
Barbora Pištorová
Barbora je redaktorkou a editorkou českého zpravodajského portálu EurActiv.cz sledujícího dění v Evropské unii. EurActiv poskytuje soubor aktuálních článků a analýz z různých oblastí evropské politiky v českých souvislostech. EurActiv.cz je česká verze bruselského serveru www.EurActiv.com.
