Kamera s vysokým rozlišením přečte neviditelný kód na pomačkané plastové láhvi s rukávkem a zjistí, z čeho je obal vyroben. Vzduchová tryska pak odpad z běžícího pásu na základě zjištěných informací odfoukne na příslušnou hromadu. Totéž udělá se zmuchlanou obalovou fólií nebo potrhaným obalem od tatranky.
Takto by již během několika málo let mohlo vypadat automatizované dotřiďování plastů ze žlutých popelnic. Nová technologie vzniká v rámci evropského projektu s názvem HolyGrail, „svatý grál“, a v září vstoupila do fáze číslo dvě, poloprovozního testování.
Pokud se nejvlivnější aktéři spotřebního průmyslu na zavedení neviditelných kódů na obalech napříč trhem shodnou, bude to znamenat posun paradigmatu nejen pro odpadářský průmysl, ale pro všechny součásti logistického řetězce, jímž zabalené zboží prochází.
Na projektu se podílejí největší výrobci značkového spotřebního zboží v Evropě, výrobci balů, nadnárodní maloobchodní řetězce, recyklátoři a odpadové firmy, celkem přes 130 subjektů, a další se postupně přidávají.
Nástupce čárového kódu
Jak to celé funguje? Obal je posetý digitálními kódy o velikosti poštovní známky. Lze si je představit jako QR kódy nebo čárové kódy, jeden vedle druhého. Jelikož jsou pro pouhé oko neviditelné, neruší design balení. Jsou zabudovány do grafiky obalu nepatrnými změnami ve složení pixelů. Případně jsou kódy vytlačovány do plastového obalu plasticky už v lisovací formě.
Na kódy má patent americká společnost Digimarc, která je jedním z hlavních technologických partnerů projektu. Přečíst je dokáží kamery s vysokým rozlišením, včetně těch na chytrých mobilních telefonech. Zapojit spotřebitele je jedna z dalších možností, jak se dají kódy na obalech využít. Stačí si stáhnout do chytrého mobilu aplikaci Digimarc Discover a namířit kamerku na obal. Objeví se informace nejen o výrobku samotném, ale i o tom, jak obal správně vytřídit a z čeho je vyroben.
https://youtu.be/-chbdk2FBDk
Ačkoliv automatizované třídění se zatím jen testuje, obaly s kódy jsou již k nalezení na vybraných výrobcích v obchodech zejména v Německu, kde se třídění testovalo v první fázi. Zapojili se mimo jiné velké společnosti jako P&G, L’Oréal, Carrefour, Henkel, Nestlé či PepsiCo.
Kód se dá využít pro monitoring zboží v celém logistickém řetězci, k čemuž se dnes využívají čárové kódy. Výhodou je, že neviditelné kódy jsou na rozdíl od těch čárových po celé ploše obalu, takže je kamera dokáže odečíst v jakékoliv pozici. To dovoluje rychlé skenování při výrobě, ve skladu, při přepravě i na pokladně u maloobchodníků.
Podle webu packaging-journal.de se příležitosti usnadnit si své vlastní logistické toky zboží chopil bez ohledu na HolyGrail také německý diskont Netto ze skupiny Edeka a vybavil tímto kódem všechny výrobky vlastní značky, tedy řádově tisíce druhů zboží.
Česko: třídící pravěk
Nová třídící technologie by tak postupně nahradila náročné a málo účinné manuální třídění plastů ze žlutých popelnic. To by mohlo zvýšit účinnost třídění – v Česku se k recyklaci dostane jen třicet až čtyřicet procent plastů, zbytek nikdo nechce, nevyplatí se ho recyklovat. Ve žluté popelnici se přitom běžně nachází až čtyřicet různých druhů plastů. Pomoci by v tomto měla ekomodulace, kdy větší poplatky budou výrobci platit za hůře recyklovatelné obaly, zatím je ale na úplném počátku.
„Vybírají se PET lahve, tvrdé plasty ve směsi, HDPE lahve a LDPE folie,“ vyjmenovává Vojtěch Pilnáček ze společnosti Cyrkl, která se zabývá poradenstvím pro recyklaci odpadů a provozuje online odpadové tržiště. Zbytek, tedy tak zvané výměty, jdou podle něj buď do paliv z odpadů nebo na skládku v závislosti na tom, jaké finální zařízení je blízko nebo s kým daná odpadová firma obchoduje.
„Účinnost třídění byla ještě před pěti až šesti ety přes čtyřicet procent a nebyl problém odpad udat do Číny. Tím, že skončil vývoz do Číny, to začalo mnoha firmám ekonomicky nevycházet,“ vysvětluje Zdeněk Horsák, ředitel společnosti Suez Česká republika, která se mimo jiné zabývá odpadovým hospodářstvím.
Automatické třídící technologie se dnes již používají, fungují na bázi infračerveného skeneru (technologie NIR) a umí druhy plastů rozpoznat. Nicméně nerozeznají potravinářské a nepotravinářské obaly, a také si neumí poradit s vícevrstvými obaly jako jsou některé fólie, plastové tácky nebo PET láhve s tak zvaným rukávkem.
Česko se po této stránce nachází v pravěku. „Není zde jediná třídící linka na základě optiky, nebo jiných fyzikálních zákonů, vše se dělá ručně,“ říká Horsák. Automatizace se nevyplatí. „Provozovatelé to zdůvodňují tím, že cena lidské práce je tu tak nízká, že se jim nevyplatí investovat do technologie. Ve státech na západ od nás, nebo i v Polsku mají částečně automatizované třídičky s near infrared senzory a pneumatickými třídiči. Ale první projekty automatických linek už u nás jsou v Praze a Brně,“ dodává Pilnáček.
To se ale bude muset změnit, třeba i s pomocí investičních dotací. Evropská směrnice velí recyklovat až 65 procent komunálního odpadu v roce 2035. Zároveň je tu zákaz, aby nerentabilní výměty šly na skládky. Od letoška jich tam ze zákona nesmí skončit víc než patnáct procent.
Cesta ke svatému grálu
V dánském Amager Resource Centre se nyní ladí rychlost, přesnost a zvyšuje se provozní zátěž nové technologie označované DW – digital watermarks. Projekt řídí Evropská asociace pro značkové výrobky (AIM) ve spolupráci s Aliancí pro eliminaci plastového odpadu.
Již v první polovině příštího roku by měla nastat třetí, finální fáze projektu HolyGrail. Odehrávat se má na třech národních zkušebních trzích – v Dánsku, Francii a Německu.
„Zboží v okódovaných obalech bude k dostání v maloobchodě a obaly s kódy by měly skončit v tříděném komunálním odpadu,“ vysvětluje Gian de Belder, šéf projektu a technický ředitel pro výzkum a vývoji obalové udržitelnosti P&G. Každý ze zúčastněných výrobců zboží by měl uvést na trh alespoň desítku obalů s kódy. Nové třídící stroje, které vyvíjejí pro HolyGrail firmy Tomra a Pellenc, budou instalovány do pěti třídících zařízení ve zmíněných zemích. Tím se ověří schopnost technologie obstát v plném provozu a může nastat fáze komerční.
Výzkumný projekt HolyGrail začal v roce 2016 s podporou Nadace Ellen MacArthurové. To je dáma, bývalá špičková jachtařka, která začala veřejnost nahlas upozorňovat na problém plastu v oceánech.
Cílem je technologie pro účinnější třídění plastů, která nekontaminuje obal, aby byl bezpečný pro balení potravin a aby mohl být opakovaně recyklován. Zkoumaly se různé metody, mimo jiné chemické označování fluorescentními příměsemi. Nejslibnější se zatím jeví metoda kódů.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
