Na sjezdovkách v Deštném v Orlických horách je živo i v létě. Sebastian Ehl na nich pase krávy. S chovem skotu navázal na svého tátu i dědu, ale chce to dělat trochu jinak. Stádo přehání každý den na novou pastvinu. Proč to dělá?
Konvenčně hospodařit začal Sebastianův děda s otcem a strýcem v roce 2000, později i kvůli dotacím přešli do ekologického zemědělství. Sebastian Ehl nejprve pomáhal jako brigádník, po dostudování vysoké školy nastoupil naplno, a jak sám říká, už čtvrtý rok jede na dva úvazky. Má ještě jednoho zaměstnance, který se stará o matky s telaty ve druhém středisku.
Hospodaří na 200 hektarech pastvin a 12 hektarech orné půdy. Chová plemeno aberdeen angus – základní stádo tvoří cca 80 matek a dále chovají jalovice pro obnovu chovu a býky na výkrm.
Na regenerativní zemědělství narazil, když se měl učit na zkoušky na vysoké škole. Při brouzdání na Youtube našel TED talk Allana Savoryho. Potom objevil videa od známých regenerativních farmářů jako je Richard Perkins nebo Joel Salatin. Nadchlo ho, že jde chovat hospodářská zvířata tak, aby to bylo prospěšné pro krajinu i půdu.
Současně vidí regenerativní zemědělství, které se snaží o ozdravení půdy a obnovu biodiverzity, jako jedno z podstatných řešení klimatické krize. Jednak díky schopnosti živé půdy ukládat uhlík, ale právě i kvůli podpoře nadzemní a podzemní biodiverzity. Úbytek biodiverzity způsobený lidskou činností je podle něho zásadním problémem, který mohou pozorovat všichni. Je daleko méně abstraktní než emise CO2, a navíc každý může přispět ke zlepšení.
S regenerativní pastvou začal pozvolna, protože louky nemá na jednom místě, a krávy musí mezi pastvinami převážet. Nejdřív přeháněl po týdnu, až se dostal ke každodenním přesunům stád. Ne na všech pastvinách je to ale proveditelné. Na sjezdovkách v Deštném ho limitují kromě prudkých svahů a omezené možnosti napájení i některé atrakce pro turisty jako sjezdy na horských kolech nebo discgolf.
Regenerativní pastva není podle Sebastiana Ehla žádná věda. Přehánění je jednoduché, stačí posouvat cisterny s vodou a ohradníky tak, aby byl zajištěný přístup z několika oplůtků k jedné cisterně. Problém má přes léto hlavně se stínem u černých krav, proto zvažuje postupnou obměnu stáda na angusy s hnědou srstí. Mobilní slunečník je hodně drahý, tak přemýšlí, že si ho zkusí vyrobit sám.
Když se začal regenerativní pastvou zabývat víc do hloubky, narazil na otázku, jak by měl být porost ideálně spasen. Každodenním přesunem stád se sice zabrání přepásání porostu, ale vliv na kondici pastviny má i to, jak moc se daný oplůtek vypase. Přílišné vypasení prodlužuje dobu obrůstání a oslabuje rostliny, které nemají listovou plochu k fotosyntéze a musí brát energii k růstu z kořenů.
Občas je ale problém přesvědčit krávy, aby porost nevypásly až na zem, pokud tam zrovna roste nějaký chutný druh trávy. Dočetl se, že vliv má i tvar oplůtku. Ve čtvercovém oplůtku krávy nemusí tolik chodit, aby se napásly. Tudíž dochází k menšímu sešlapávání trávy. Někdy je ale vhodné trávu sešlapat na zem. Například, pokud je na pastvě nějaká stařina. Toho lze docílit tím, že se udělá dlouhý úzký oplůtek. Ideálně s vodou a minerálem na každém konci. To nutí stádo přecházet sem a tam a výsledkem je lepší sešlapání porostu. Stále testuje, co bude fungovat v jeho podmínkách nejlépe. Rozdíl mezi jeho pastvinami a těmi v okolí je ale patrný na první pohled, kvetou.
Doporučuje začít s přeháněním postupně. Stačí mít pár nášlapných kolíků na elektrický ohradník a můžete začít, není potřeba žádné extra vybavení, jen trocha času na zácvik. Každý, kdo má stádo skotu, ho musí stejně pravidelně kontrolovat, tak ho může rovnou i přehnat. Krávy se to rychle naučí a těší se na čerstvou trávu.
Býci jako beránci
Velkou výhodou regenerativní pastvy je podle Sebastiana Ehla i to, že zvířata zvyklá na každodenní kontakt jsou krotká, což výrazně zjednodušuje práci s nimi. Dřív se bála a například jejich třídění bylo hrozné rodeo, teď je to podle něho mnohem jednodušší.
Přiznává, že z pastvy býků byl trochu nervózní. Ukázalo se ale, že na pastvě jsou býci klidnější, než v kravíně. Dráty jsou totiž hlavně psychická bariéra, takže když se rozhodnou utéct, nezastaví je. Vzpomíná, jak jim jednou jalovice utekla až do prodejny aut.
Dnes je vše jinak, kdykoliv jde kolem svých krav, podrbe je, a když loni utekly, stačilo na louce zatleskat a přišly za ním do kravína. O tom, že má blízký vztah se svými zvířaty, jsme se přesvědčili na vlastní oči, když byl obklopen býky na pastvině, drbal je na robustních hlavách a oni do něho šťouchali čenichy a třeli se mu o nohy.
Ekologické hospodaření
Podle Sebastiana Ehla není k pastevnímu chovu masného skotu potřeba žádná chemie. Je to asi to nejjednodušší, co jde v ekologii dělat. Naopak, využití principů regenerativního zemědělství na orné půdě v ekologii je složitější. Pokud by se ve větším zabýval rostlinnou výrobou, nejspíš by dal přednost regenerativnímu hospodaření před ekologií. Přijde mu, že ekologické zemědělství nemá extra pozitivní vliv na půdu. Nepoužívání zemědělské chemie považuje za dobré, ale větší potenciál vidí v regenerativním zemědělství.
Porážka na pastvině
Porážka zvířat je pro chovatele masného skotu zásadní téma a to platí i pro Sebastiana Ehla. Nejspokojenější by byl, kdyby mohl svá zvířata porážet přímo na pastvě. Bez stresujícího převozu na jatka, v prostředí, na které jsou zvyklá. Viděl videa z Nového Zélandu, kde je takový způsob legální (pozn.: připravovaná novela veterinárního zákona by měla umožnit porážku na pastvině i v Česku). Krávy jsou střeleny přímo na pastvě, ostatní ve stádu se maximálně leknou zvuku.
Vykrmit zvíře na porážku mu trvá 23 až 30 měsíců, trvá to tedy déle než v konvenčním chovu, protože je krmí pouze trávou, senem a senáží. Zvířata nechává porážet na blízké farmě, která má jatka.
Půda a jídlo
Od pastvy není daleko k jídlu. Podle Sebastiana Ehla musí mít dobré jídlo dobrý základ a ten je v půdě. Všechno v zemědělství pochází z půdy, a pokud je půda jen mrtvý substrát, který nějak funguje jen díky dodávané chemii, nemůže z ní být kvalitní ani jídlo. Když půda funguje správně, mikroorganismy dodávají živiny rostlině přesně v takovém množství a čase, jak je potřebuje.
Odkazuje na studii, podle které je nutriční hodnota jídla spojena se zdravím půdy. Čím početnější a rozmanitější život v půdě je, tím produkuje výživnější potraviny.
A dodává, že to platí i pro jejich hovězí. Skot je od přírody přežvýkavec přizpůsobený k pastvě a zpracování trávy a sena. Pokud se mu tohoto krmení nedostává a je nahrazeno obilím a kukuřicí, složení masa se mění. Hlavní rozdíl je ve vyšším zastoupení omega-3 a vyrovnanějším poměru s omega-6 mastných kyselin. Je také přesvědčen, že pestřejší pastevní porost má pozitivní vliv na kvalitu výsledného masa.
Když mu někdo vykládá, že musí půdu poorat, aby byla porézní a vsákla vodu, tak mu to nedává smysl. Dělají to tak každý rok pořád dokola a stejně to nefunguje. Bojí se, aby se z regenerativního zemědělství nestala nálepka. Někdo začne dělat no-till nebo dá meziplodinu a řekne, že je regenerativní zemědělec. Líbí se mu, jak to dělá Joel Salatin, který transparentně prodává koncovému zákazníkovi a ten se může přijít na farmu kdykoli podívat, aby viděl, že to, co Joel říká, je pravda.
Regenerativní zemědělství není podle Sebastiana Ehla jedna věc, kterou děláte, ale je to souhrn všech věcí dohromady, které dělají výsledný efekt. Myslí si, že je potřeba, aby spotřebitelé věděli jak a kým bylo jejich jídlo vypěstováno, nebo vychováno. Jedině tak můžou mít jistotu, že kupují hodnotný produkt a ne jen dobrý marketing.
Na otázku, zda od něho odebírá nějaká restaurace nebo prodejce potravin maso, protože je z regenerativního chovu, odpovídá, že se s tím ještě donedávna nesetkal, ale letos na jaře se mu podařilo domluvit prodej vykrmených býků, které ještě sám neumí prodat koncovému zákazníkovi, na českou farmu, kde o ně měli zájem právě kvůli způsobu jejich chovu.
Plánů má hodně, takže práce mu určitě neubyde. Za statkem by chtěl rybník a husy. Chystá se rozšířit pastevní chov kuřat. Prasata plemene duroc, která jsou odolná na život venku, by rád pustil do hluboké podestýlky po kravách, aby ho přeryla a podpořila proces kompostování namísto drahé techniky.
Chtěl by, jak říká Salatin, nechat zvířata dělat to, k čemu byla stvořena a najít podobného nadšence, který by mu s tím mohl pomoct, protože plánů je moc a času čím dál méně.
Článek byl publikován na blogu webu Živé půdy.
Zuzana Benešová
Zuzana Benešová, vystudovaná právnička, je vedoucím projektu Živá půda, za kterým stojí Nadace Partnerství a Frank Bold. Jeho cílem je zastavit znehodnocování půdy v Česku.
