Audio verze článku:

Specializuje se hlavně na variabilní oděvy. „V praxi to znamená, že pokud poskočí ručička váhy na jednu nebo druhou stranu, tak nemusíte měnit půlku šatníku a trávit čas dalším zkoušením nebo nakupováním v obchodech. I to je aspektem udržitelnosti,“ uvádí Johana Skálová.

Pro moderní interpretaci klasické hry bratří Mrštíků Maryša LIVE v pojetí Studia Damúza Johana Skálová před časem vytvořila kostýmy, hlavně ale navrhuje udržitelné oděvy pro ženy. „Moc si užívám, že dělám oděvy, ve kterých se ženy cítí příjemně,“ říká mladá oděvní návrhářka.

„Zákazníkům nabízím také repair servis v ceně, který zajišťuje, že pokud se některý z mých výrobků během používání poškodí, tak ho mohu opravit a prodloužit jeho životnost,“ dodává Skálová.

Ze zbytků šije spodní prádlo na míru. Nemohla jsem sehnat dobře sedící podprsenku, říká tvůrkyně

Co byste řekla o značce Johana Skálová?

Záleží mi na tom, aby byla udržitelná. Všichni víme, jak je oděvní průmysl znečišťující, takže se snažím, abych zbytečně nezatěžovala planetu. Vzhledem k tomu, že udržitelnost začíná u materiálu, tak mu věnuji velkou pozornost. Udržitelnost vidím i ve velikostní variabilitě. Chci, aby se oděv přizpůsoboval ženě, a ne naopak. Vytvářím hodně feminní kousky, které vyjadřují můj styl a moje osobní preference. Vím, že se v nich cítí dobře moje zákaznice i já sama.

Vaše cílová skupina jsou tedy primárně ženy?

Ano. Tvořím pouze pro ženy, zato pro všechny věkové skupiny. V tom se vůbec nevyhraňuju. Vybere si u mě osmnáctiletá dívka i padesátiletá žena.

Máte velmi osobitý styl. Jak jste ho našla?

Zlomové bylo psaní bakalářské práce. Zpracovávala jsem téma ručního tkaní a často se mi tam objevoval motiv ženy. Zároveň pocházím ze tří sester a každá máme jinou postavu, takže půjčování oblečení nebylo úplně možné, což mě přivedlo k nápadu dělat oblečení ve variabilní velikosti. Také jsem zjistila, že je pro mě zásadní, aby mě oděv neomezoval. Variabilita zaručuje, že kousek může s člověkem být po mnoho let, a to i když se vaše tělo mění a prochází nejrůznějšími fázemi.

V praxi to znamená, že pokud poskočí ručička váhy na jednu nebo druhou stranu, tak nemusíte měnit půlku šatníku a trávit čas dalším zkoušením nebo nakupováním v obchodech. I to je dalším aspektem udržitelnosti. Chci, aby ten oděv s člověkem žil.

Jak dlouho trvá výroba?

To je hodně proměnlivé. Šití je totiž hodně speciální v tom, že se někdy daří a někdy to není jednoduché. Také záleží na materiálu. Třeba taková halenka Bliss, což je nejoblíbenější kousek, se většinou podaří za dvanáct až šestnáct hodin. Tím, že jde o variabilní kousky, které fungují na principu stahování, tak si veškeré šňůrky a tunýlky vytvářím sama. Znamená to, že je tam obrovské množství práce se žehličkou, což je časově náročné.

Čím se liší vaše oděvy od běžné produkce?

Záleží mi na tom, aby mé oblečení bylo kvalitně ušité, každému kousku dávám individuální péči. Dále se liší variabilitou. Zákazníkům nabízím také repair servis v ceně, který zajišťuje, že pokud se některý z mých výrobků během používání poškodí, tak ho mohu opravit a prodloužit jeho životnost.

O značku se staráte sama?

Ano, aktuálně vedu celou značku sama. Když mám více zakázek, chodí mi na výpomoc kamarádka Verunka. Mám velkou výhodu v tom, že je můj partner fotograf, takže často spolupracujeme a můžeme kousky nafotit třeba během víkendu. Skvělé je také to, že fotím na své sestře, takže je to takový rodinný projekt.

Když jsem začala řešit fast fashion, nikdo ten pojem neznal, dnes je to nadávka, říká greenfluencerka Natália Pažická

Jaký vztah máte k šití?

Šití je velmi technické. V minulosti jsem si nedokázala představit, že by to bylo něco, čím bych se živila, jelikož to byla snad moje nejméně oblíbená činnosti v rámci práce s oděvem. Ale ve chvíli, kdy jsem začala pracovat na svých vlastních kouscích, tak mi došlo, že je to vlastně skvělé. Teď je to můj každodenní chleba a dělám to hrozně ráda. Věnuji se ale i ručnímu tkaní, to je druhá část mé značky.

Jak jste se k němu dostala?

I k němu mě přivedla bakalářská práce. Chtěla jsem se dostat co nejblíže látkám, oděvu a udržitelnosti, tak jsem si koupila tkalcovský stav. O procesu jsem vůbec nic nevěděla, ale hrozně jsem toužila po tom, vyrábět si vlastní materiál. Myslím si, že ty věci pak mají úplně jiný nádech. U tkaní už jsem zůstala. Je to úplně jiné než šití. V případě oděvů vznikne náhodou minimum věcí, ale u tkaní mě kroky napadají v danou chvíli. Dávám do látky daný okamžik. Je to pro mě hodně kreativní proces.

Zmiňovala jste, že věnujete velkou pozornost materiálům. Můžete to rozvést?

Využívám primárně přírodní materiály z Česka, protože jsou tu stále fungující textilky. Produkují krásné materiály ve výborné kvalitě. Používám také deadstock materiály (odpad z textilní výroby, pozn. aut.), které většinou beru z Textile Mountain. Pokud nejsou z českých textilek, tak se snažím dívat na certifikáty. Ty mi vždy prozradí, v jakých podmínkách byl daný materiál zpracovaný.

Které materiály využíváte?

Využívám primárně přírodní materiály, jako jsou bavlna, len a vlna. Dále pracuji s bambusovou viskózou, kterou využívám při výrobě triček. Snažím se přitom, abych zbytečně netvořila nadprodukci, proto i materiály nakupuji po menším množství.

Vyhýbáte se některým?

Hlavně těm z umělých vláken, třeba polyesteru. Jde sice o levný materiál, ale vyrábí se z ropy, což z něj dělá v podstatě plast. Na jeho výrobu se využívá spousta chemikálií, které prosakují do vody, a ohrožuje tak životní prostředí. Další věc je fakt, že se látka z polyesteru nedá recyklovat a tvoří biologicky nerozložitelný odpad. Člověk se v něm ani necítí příjemně.

Musím být fakticky přesná, jinak si hnidopiši smlsnou, říká greenfluencerka Rozárie Haškovcová

Kolik materiálu zpracujete za měsíc?

To záleží na tom, kolik produktů prodám a ušiju. Orientačně může jít asi 30 až 50 metrů. Značka funguje na principu zakázkové tvorby, takže produkt tvořím až po tom, co si ho zákaznice objedná. V rámci objednávky často řešíme barvu, materiál, délku rukávů a podobně. Díky tomu je moje oblečení opravdu custom made. Chci se tím vyhnout zbytečné nadprodukci. Výjimku tvoří markety, pop-upy nebo nové designy.

Co děláte s přebytečnou látkou?

Třeba udělám polštáře a zbytky používám jako jejich výplně. Rozhodně je nevyhazuju. Snažím se nad spotřebou materiálu opravdu přemýšlet.

Zaznamenala jste u svých zákaznic větší zájem o udržitelnost?

Přijde mi, že ano. Já s rozvíjením značky začala pracovat dva roky dozadu a už v té době jsem viděla, že jde o důležitou vlastnost. Mladé lidi hodně zajímá. Často u mě nakupují mladé slečny, které si na kousek našetří, protože v něm vidí potenciál.

Změnil se váš pohled na oděvní průmysl od té doby, co jste jeho součástí?

Vzhledem k tomu, že je moje značka malá, tak ani nemůžu říct, že bych byla součástí nějakého průmyslu. Je to pro mě hodně abstraktní pojem. Pokud se něco změnilo, tak je to můj pohled na fast fashion. To je něco, čemu se snažím vyhýbat.

Poslední kolekce na vašem webu je z roku 2022. Plánujete novou?

Kolekce jsem tvořila hlavně v rámci studia, kdy jsem hledala svůj rukopis. V průběhu roku pravidelně vydávám pár novinek, které vždy přidám do stálé nabídky, a tím rozšiřuji své produktové portfolio. Díky tomu mohu na novém produktu strávit více času a každému dát dostatečnou péči. Vzorování a prototypování je často časově náročné, a proto zatím velkou kolekci neplánuji.

Využíváte k prodeji pouze sociální sítě, nebo plánujete například spolupráci s influencery?

Instagram je hlavní platforma, kde prezentuji svoji tvorbu. Přijde mi jako skvělý nástroj pro vytváření komunity, díky kterému jsem mnohem blíž svým zákazníkům. S pár influencery jsem již spolupracovala, často se mi ozvali sami, z čehož jsem měla velkou radost. Aktuálně žádnou probíhající spolupráci nemám.

Johana Skálová

Designu oděvů se věnuje od střední školy, kde také v roce 2017 založila značku Johana Skálová. Kolekce představila například během pražského Mercedes Benz Fashion Weeku, WE’RE NEXT! a na Malé noci módy. Nyní působí ve svém rodném Brně. Snaží se o to, aby se její výrobky mohly dědit z generace na generaci.

Anna Sochorová

Anna vystudovala Mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Ráda píše o tématech, která mají smysl. Zajímá se o udržitelný design, ženské reprodukční zdraví a kulturu.