Zákon zakazující používat vybrané jednorázové plasty začal platit loni v říjnu. Restaurace, kavárny a různé firmy z oboru se s novinkou vyrovnaly každá po svém. Náhražky plastů jsou ale podle většiny méně funkční.
Plastová brčka, vatové tyčinky, umělohmotné příbory, talíře, míchátka nebo kelímky z expandovaného polystyrenu – to všechno se od loňska nesmí používat. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že zákon nezpůsobuje firmám „zásadní problémy“, naopak prý již zaznamenalo pozitivní změny. Firmy nicméně s náhražkami úplně spokojené nejsou.
„Prodejci zakázaných výrobků přecházejí k udržitelnějším alternativám, například na nádobí z recyklovaného papíru nebo příbory ze dřeva. Pořadatelé veřejných akcí nahrazují jednorázové kelímky, misky a příbory opakovaně použitelnými. Na opakovaně použitelné nádobí ministerstvo životního prostředí poskytuje také dotace, o které je veliký zájem,“ napsala Ekonews mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Co se zakázaných jednorázových plastových výrobků týče, může se podle resortu jednat o „úsporu“ desítek tisíc tun plastového odpadu. Zhruba miliarda kusů výrobků se totiž ročně nedostane na trh. Ministerstvo je podle Ješátkové také v kontaktu s Celní správou, které se za letošní rok podařilo zamezit několika dovozům zakázaných plastových výrobků do Česka.
Dřevěné příbory nefungují nejlépe
Společnost Bunzl CS, která se specializuje mimo jiné na distribuci jednorázového nádobí, měla dost času se na zákaz připravit a zásob nádobí se zbavit. Podle manažerky udržitelnosti Veroniky Johnové například plastová brčka nahradila papírovými a těstovinovými, tyto druhy se ale prodávají méně. Jednorázové příbory v nabídce vystřídaly opakovaně použitelné, místo plastových talířů firma nabízí papírové a z cukrové třtiny. Cukrová třtina by měla být podle zákona v pořádku, jelikož se jedná o materiál velmi podobný celulóze. „(Zakázaným) plastem není materiál tvořený chemicky neupravenými přírodními polymery,“ píše se v zákoně.
Výhrady k některým alternativám má Johnová zejména z pohledu funkčnosti. Například dřevěné příbory firma prodává omezeně, protože lžíce se teplem a vlhkem narovnávají a vidličky a nože nejsou dostatečně ostré.
„Z našeho pohledu zákaz vybraných položek ničemu moc nepomohl. Týká se výrobků, které jsou minoritní. Evropští zákonodárci například zakázali expandovaný pěnový polystyren, ale extrudovaný se může používat nadále, i když jsou to velmi podobné materiály,“ uvádí Johnová.
„Alternativní materiály k plastu jsou většinou silnější a těžší, při výrobě energeticky náročnější na spotřebu vody, takže jejich dopad na životní prostředí bývá větší než u plastů. Navíc legislativní úpravy nejsou zpracovány tak, aby byla jasná definice produktů, na které se evropská směrnice vztahuje. Jednotlivé státy nebo výrobci si proto omezení interpretují rozdílně,“ tvrdí Johnová. Podle ní mají jednorázové výrobky stále své uplatnění, protože ne vždy je vhodné nabízet opakovaně použitelné obaly.
Asistující profesor na brněnském Vysokém učení technickém Radek Přikryl je naopak přesvědčen o tom, že do současného stavu lidstvo nemělo dojít. „Jednorázovost v některých oborech nemá vůbec co dělat. V zemědělství či zdravotnictví může mít význam, ale jednorázové nádobí, to je prostě špatně,“ tvrdí Přikryl.
Zákaz zasáhl bistra, festivaly i eventy
Jednorázové nádobí je problémem třeba na hudebních festivalech. Promotéři královéhradeckého festivalu Rock for People se změnám přizpůsobili už před lety a postupně zaváděli vlastní pravidla pro catering a gastro stánkaře. „Festival Rock for People byl jeden z prvních v Česku, který před více než 10 lety zavedl vratné a opakovaně použitelné zálohované kelímky na nápoje. Postupně rozšiřujeme jejich spektrum. Aktuálně se jedná o kelímky o objemu 0,5 a 0,3 l, „panáky“ a takzvané hot cupy na horké nápoje. Letos nově zavedeme i 0,2 l na míchané drinky,“ říká šéfka marketingu a PR Anna Vašátková. Na festivalu se také zálohují PET lahve a hliníkové plechovky.
„Před dvěma lety jsme jednorázové plastové nádobí nahradili kompostovatelným, které společně s bioodpadem po festivalu míří do nedaleké královéhradecké kompostárny a vrací se k nám jako na živiny bohatý kompost,“ líčí Vašátková. Kompost se prý následně využije na výsadbu stromů a keřů v areálu, který organizátoři už pár let vlastní.
Pravidla obsahují i zákaz používání obalů složených z více materiálů nebo čajových pytlíků z plastu. A také doporučují, aby stánkaři nahrazovali malé pytlíčky s porcovaným cukrem či dochucovadly většími baleními. „Aktuálně hledáme environmentálně i ekonomicky udržitelné řešení pro zavedení zálohovaného nádobí. Současná řešení buď nevyhovují pro velké objemy, nebo jsou drahá,“ uvádí manažerka.
Jde to i bez brčka
Poradenská společnost CIRAA zaměřující se na oblast cirkulární ekonomiky pořádá konference a workshopy a snaží se jít příkladem i v oblasti jednorázového nádobí. „Konec jednorázových plastů jsme vnímali hlavně ve vztahu k partnerům, kterým jsme radili, jak udržitelné eventy organizovat. Zde často mohlo být plastové nádobí nejjednodušší alternativou. Klientům jsme ale nabízeli různé možnosti od zálohovaného nádobí až po vlastní nádobí cateringu nebo využití ‚reuse‘ center a půjčoven,“ říká manažerka Cirkulární akademie Dagmar Milerová Prášková.
„Jednorázové nádobí a příbory jsme z provozoven UGO odstranili už před lety. Ve všech našich Salateriích nabízíme čerstvé šťávy a další nápoje do skla a pokrmy servírujeme na keramické nádobí s nerezovými příbory. Brčka jsme též už před platností evropského nařízení nahradili inovovanými kelímky s praktickým pítkem, díky nimž ke konzumaci čerstvých šťáv už brčko nepotřebujete,“ uvádí Jana Ptačinská Jirátová, mluvčí Kofoly, které značka UGO patří. V rámci možností se společnost snaží šetřit i další materiál tam, kde to provoz umožňuje. „Namísto balené vody využíváme třeba čepovanou pramenitou vodu Rajec,“ dodává.
Bioplasty raději ne
Někteří prodejci, kteří si zákaz vysvětlili po svém, začali jednorázové nádobí nahrazovat bioplasty. Nicméně ani ty zákon netoleruje. Bioplasty jsou rozsáhlá a nejednotná skupina materiálů zahrnující ty, které jsou na čistě přírodní bázi, až po ty, které se hodně podobají konvenčním plastům z ropy. Evropská unie už dává najevo, že mají budoucnost pouze ty, u nichž je jasně označeno složení a způsob, jak s nimi nakládat.
„Na jednorázové výrobky z bioplastů se vztahují stejná omezení jako na konvenční plasty. Pokud se snaží prodejci tímto způsobem zákon obcházet, vystavují se možnosti stejného postihu, jako kdyby uváděli na trh zakázané výrobky z konvenčních plastů. Za nedodržování zákonných povinností lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun,“ varuje Ješátková z ministerstva.
„Bioplasty se ukázaly jako slepá cesta. Rozkládají se na mikroplasty a v Česku je neumíme recyklovat ani kompostovat. Proto pro nás bioplasty ani jiné formy například kompostovatelného nádobí nepřicházejí v úvahu,“ říká Milerová z CIRAA.
Obecně mohou být bioplasty nesprávně vydávány za šetrnější k přírodě, než ve skutečnosti jsou. Není je přitom možné recyklovat jako jiné druhy plastů a ve žlutých kontejnerech napáchají více škody než užitku. Zároveň mylně evokují dojem, že je lze volně zahodit, protože se „rozloží“. Přibývá ale důkazů, že se to děje pouze ve řízených podmínkách v průmyslových kompostárnách. Ty české si s bioplasty mnohdy neporadí a třeba sáčky musejí pracovníci z várky oddělovat ručně.
Navíc z průzkumu na přítomnost takzvaných „věčných chemikálií“ (perfluorovaných a polyfluorovaných látek, PFAS), který provedlo osm neziskových organizací pod vedením české Arniky, vyplynulo, že největší koncentrace zdraví škodlivých PFAS byly naměřeny v jednorázovém biodegradabilním nádobí, zejména v talířích, miskách a boxech na potraviny vyrobených z cukrové třtiny.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
