Hnědé popelnice na bioodpad najdete téměř v každém větším městě. „Svoz bioodpadu je pohodlné řešení, jak třídit bioodpad v bytě. Navíc podle nového zákona o odpadech mají obce nyní povinnost určit místa pro oddělené soustřeďování recyklovatelných složek komunálního odpadu, a to včetně biologického odpadu,“ popisuje Kristýna Mrkvičková z organizace Kokoza. Další možností třídění je domácí nebo komunitní kompostování.
Podle dat Pražských služeb využívá popelnice na biologický odpad v Praze přes 16 tisíc domácností, přičemž bioodpad z domácností tvoří i v obyčejných černých popelnicích až 20 procent odpadu. I proto je nově od ledna tohoto roku poskytnutí popelnice na bioodpad a její pravidelný vývoz zdarma. Od konce dubna loňského roku probíhá svoz bioodpadu z domácností jednou týdně také v Brně. Město pořídilo tisícovku popelnic, které se nacházejí na veřejně přístupných místech.
Do městských popelnic na bioodpad nepatří žádné typy sáčků, obalové materiály, živočišné zbytky z kuchyně, mléčné výrobky, tuky a oleje, zvířecí exkrementy, peří, chlupy, vlasy a znečištěné piliny a hobliny. Kromě zbytků ovoce a zeleniny je do hnědé popelnice vhodné házet čajové sáčky, kávovou sedlinu, zeminu z květináčů, větvičky či štěpku z větví, trávu, listí, plevel a košťály. Směs se následně zpracovává v městských kompostárnách a slouží například jako hnojivo pro městskou zeleň.
Kompostování jako komunitní koníček
Bioodpad vzniká i v domácnostech, které uskladňují potraviny správně. Jedná se hlavně o odřezky z ovoce a zeleniny. Takový odpad se přitom dá v domácnosti i využít, aniž by skončil v hnědé nebo černé popelnici. „Osobně nejvíce fandím komunitnímu kompostování, kdy si určitá komunita, může to být třeba společenství vlastníků jednotek, pořídí svůj vlastní kompostér. Jaký typ si vybere, záleží převážně na umístění a na rozpočtu. Může to být několikakomorový zahradní kompostér ve vnitrobloku, otočný kompostér na verandě, anebo elektrický kompostér ve sklepě,“ popisuje možnosti Kristýna Mrkvičková z organizace Kokoza.
Do komunitního kompostování se zapojují i města. Organizace Kokoza ve spolupráci s městskými částmi v Praze umístila již pět kompostérů. „V budoucnu bychom rádi, aby možnost komunitního kompostování měla i další města a městské části,“ doplňuje.
Další variantou zpracování bioodpadu je vermikompostování pomocí kalifornských žížal. „Výsledný vermikompost je jedním z nejkvalitnějších organických hnojiv a mívá úspěch hlavně v rodinách s dětmi,“ uvádí Mrkvičková.
Vermikompostérů existuje několik druhů. Dá se pořídit designový přímo do bytu, malý kompost do květináčů či truhla do záhonů na zahradě. Vermikompostér však nutně nemusí být drahá investice, lze jej snadno vyrobit z velkých kbelíků.
Jedna se plní, druhá fermentuje
Kdo nechce v bytě žížaly, má možnost kompostování v bokashi nádobě. „Žížaly jsou nahrazeny mikroorganismy a místo aerobního kompostování probíhá fermentace. V porovnání s vermikompostováním je tento proces méně náročný na údržbu a odolnější vůči teplotním výkyvům. Nevýhodou je, že s výsledným výstupem z bokashi nádoby je potřeba dále pracovat,“ říká Mrkvičková.
Domácnosti díky tomu mohou být podle ní plně samostatné ve zpracování rostlinné složky odpadu. Na začátek je však potřeba změřit množství produkovaného odpadu a vybrat nejvhodnější řešení kompostování. Každý z kompostérů totiž dokáže zpracovat rozdílné množství odpadu.
Vermikompostér se dvěma patry zpracuje čtvrt až půl kilogramu odpadu denně. Bokashi nádoby mají objem od devíti do 16 litrů. „Bioodpadu se do nich díky udusávání vejde mnohem více. Bokashi nejlépe fungují v tandemu, kdy jednu nádobu plníte a druhá zatím bez přístupu vzduchu fermentuje. Zrání trvá dva až čtyři týdny podle toho, jakým způsobem se s finálním materiálem rozhodnete nakládat,“ popisuje.
Žížaly nerady citron
Kompostování v domácnosti není složité, ale musí se dodržovat určitá pravidla. „Důležité je hlídat skladbu bioodpadu. Pro vermikompostéry nejsou vhodné chuťově výrazné potraviny, jako je citron a chilli, u zahradního kompostování je zase třeba myslet na to, aby byl všechen bioodpad pouze rostlinného původu,“ vysvětluje Mrkvičková.
Do bokashi kompostéru můžou přijít i živočišné zbytky, ale je důležité pravidelně stáčet bokashi džus a omezit přístup vzduchu do kompostéru na minimum. Naopak zahradní kompostéry přístup vzduchu vyžadují. U všech je důležité dbát na správnou vlhkost a velikost zbytků. Lepší jsou menší kusy, které se rychleji rozkládají, takže se kompost nemusí přesívat.
Pozor na to, že kompostovatelné bioplastové pytlíky do domácího kompostování nepatří. „Jejich biologická odbouratelnost se totiž váže pouze ke specifickým podmínkám, které dokážou nastolit pouze v průmyslových kompostárnách. Proto u domácího kompostování volíme papírové sáčky, které při vyhození do bioodpadu nezapomeneme natrhat,“ vysvětluje Mrkvičková.
Jde o další díl z našeho seriálu Udržitelný život. Partnerem Speciálu je společnost Skanska. Obsah vytváří redakce Ekonews.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
