Nová pravidla mají firmám zarazit moderní otroctví a ničení životního prostředí

V provázaném světě globálního podnikání se aktivity firem odrážejí daleko za hranicemi jejich bezprostředního působení a mají dopad na lidská práva a životní prostředí po celém světě. Evropský parlament proto tento týden přijal nová důležitá pravidla, která mají zamezit nucené práci a ničení životního prostředí ze strany firem.

Nově schválené nařízení pod názvem Forced Labor Regulation v EU zakáže prodej, dovoz a vývoz zboží vyrobeného nucenou prací. Tento právní předpis umožňuje orgánům členských států a Evropské komisi vyšetřovat zboží, dodavatelské řetězce a výrobce, u nichž existuje podezření na využívání nucené práce. Výrobky, u nichž se potvrdí, že byly vyrobeny za pomoci nucené práce, budou zakázány na trhu EU a budou zadrženy na hranicích.

Společnosti využívající nucenou práci budou muset své výrobky stáhnout a mohou jim být uloženy pokuty. Nařízení, které představuje významný krok v celosvětovém řešení nucené práce, bylo přijato se silnou podporou a nyní čeká na konečné formální schválení Radou EU. V zemích EU bude zavedeno do tří let.

Nařízení Forced Labor Regulation doplňuje směrnici Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD). Obě aktuálně schválené normy jsou ústřední snahou Evropské unie řešit výzvy týkající se lidských práv a udržitelnosti v rámci dodavatelských řetězců velkých firem.

Nová legislativa čelila námitkám

Legislativa CSDDD se stala symbolem širšího boje mezi udržitelnou odpovědností a politickou předvolební účelností – po výrazném zeštíhlení však tento týden úspěšně prošla posledním milníkem schvalování u Evropského parlamentu a bude transponována do legislativ členských zemí v následujících dvou letech.

Cesta CSDDD legislativním procesem EU nebyla nijak hladká. Směrnice se stala ohniskem různých politických, hospodářských a sociálních tenzí v EU. Nedávný vývoj, zejména námitky vznesené Itálií a Rakouskem v souvislosti s malými a středními podniky, ač irelevantní, poukázal na politicky vypjatou atmosféru, která hlasování provázela.

Náhlý zvrat přišel také ze strany Německa, které se odvolávalo na obavy z byrokracie a odpovědnosti. Tento krok, zejména po dlouhých jednáních, vyvolal otázky ohledně stability a předvídatelnosti legislativního procesu EU, což může mít negativní dopad na stabilitu podnikatelského prostředí v mezinárodním kontextu. Hlasování o CSDDD bylo také několikrát vyjmuto z programu a odloženo, avšak schválení směrnice posílilo roli EU jako lídra při stanovování standardů odpovědného řízení firem.

Firmy by měly řešit dopady svého byznysu na lidská práva a přírodu

CSDDD není pouhým regulačním rámcem; jedná se o transformační přístup, jehož cílem je zajistit, aby si firmy nejen uvědomovaly, ale také aktivně zmírňovaly své negativní dopady na lidská práva a životní prostředí. Tato směrnice představuje zásadní krok k začlenění udržitelnosti a etických aspektů do základní strategie podniků působících v EU.

Původní návrh směrnice CSDDD se snažil stanovit soubor požadavků na společnosti z EU a společnosti mimo EU, které v ní působí, aby striktně dohlížely na oblasti lidských práv a životního prostředí. Cílem této iniciativy bylo cílit pouze na významné subjekty. Původně se navrhovalo, aby směrnice zahrnovala velké společnosti z EU s čistým celosvětovým obratem vyšším než 150 milionů eur a více než 500 zaměstnanci, jakož i společnosti mimo EU, jejichž činnost je významná na trhu EU.

V rámci procesu schvalování a pozměňovacích návrhů však došlo ke změně těchto kritérií. Právní předpisy se ve schválené finální verzi nakonec dotknou pouze společností s 1 000 a více zaměstnanci a ročním obratem nad 450 milionů EUR, ale až za pět let. Dotýká se tedy zhruba 0,3 % evropských firem, takže zasáhne opravdu jen ty největší hráče, kteří jsou schopni dosáhnout významných změn v rámci svých dodavatelských řetězců. Malým a středním podnikům směrnice neukládá žádné právní povinnosti, ač se v budoucnu plánuje její rozšíření o další subjekty.

Problematická cesta k tabulce čokolády

Nezbytnost takové směrnice podtrhuje složitá a často i nejasná povaha moderních dodavatelských řetězců, v nichž mohou být nepříznivé dopady hluboce zakořeněné a obtížně rozpoznatelné. Vezměte si například takovou čokoládu. Mnozí z nás si ji pravidelně dopřáváme, ale jak často se zamýšlíme nad jejím původem? Cesta od kakaových bobů k tabulce čokolády je plná problémů, včetně otrokářské práce, dětské práce, zneužívání fragmentace farmářů spojené s absolutně ostudnými platovými podmínkami, ale i degradace životního prostředí.

Směrnice CSDDD neboli CS3D se snaží tyto problémy vynést na světlo a přinutit velké firmy, aby nejen identifikovaly rizika a předcházely jim, ale také se transparentně zodpovídaly za své chování. Aby i čokoláda, kterou si vychutnáváme, nebyla poskvrněna lidským utrpením či poškozováním planety.

Jde o klíčovou legislativu z několika hledisek. Jednak nabízí dobře strukturovaný rámec, který podnikům usnadňuje navigaci v často složitých a nepřehledných dodavatelských řetězcích, protože poskytuje jasnou sadu pokynů pro jejich mapování a audit. Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD), přestože je ambiciózní a její implementace může být náročná, přináší potenciál nahradit stávající, často drahé a sporné certifikace třetích stran.

Certifikace lepší pracovní podmínky nezajistí

Tyto certifikace, do kterých firmy investují značné finanční prostředky v domnění, že pozitivně ovlivňují vnímání zákazníků, naprosto selhávají v reálném zlepšení pracovních podmínek u koncových producentů. Zákazníci si většinou pamatují pouze logo takové certifikace, ale nemají představu o jejím opravdovém dopadu. Naprostá většina drahých mezinárodních certifikací navíc vychází většinou z neauditovaných samoreportovaných dat, která nikdo neverifikoval. To zdůrazňuje nutnost takové regulace, která by mohla nahradit toto neefektivní plýtvání prostředků a marketingové manipulace.

Kritika CSDDD, která poukazuje na značnou zátěž a dodatečné náklady pro podniky, zhoršované aktuálním nedostatkem odborníků v této oblasti, je ale samozřejmě částečně oprávněná. Implementace tak komplexní legislativy vyžaduje pečlivě promyšlený dlouhodobý plán, který musí realisticky reflektovat administrativní výzvy a související náklady. CS3D však pracuje se střízlivým časovým rámcem implementace u firem s více než 1 000 zaměstnanci a obratem nad 450 milionů eur, a to až za pět let. U firem s více než 3 000 zaměstnanci a obratem nad 900 milionů eur bude povinnost implementace CS3D za 4 roky. Na firmy s obratem přesahujícím 1,5 miliardy eur a více než 5000 zaměstnanci dopadne povinnost za tři roky.

Klíčem k úspěšné implementaci těchto ambiciózních iniciativ v oblasti udržitelnosti je zajistit, aby firmy měly dostatek času a zdrojů k naplnění těchto požadavků, což by s ohledem na jejich velikost neměl být problém.

Stabilnější prostředí pro mezinárodní operace

Profesor Robert McCorquodale, předseda pracovní skupiny OSN pro podnikání a lidská práva, představil přesvědčivý pohled na CSDDD. Tvrdí, že směrnice má pro podniky zásadní význam, neboť „vyjasňuje očekávání, harmonizuje stávající předpisy a zlepšuje rozhodování při působení v oblastech postižených konflikty“. Jeho postřehy podtrhují potenciál směrnice nejen vést podniky k lepším postupům, ale také podpořit předvídatelnější a stabilnější regulační prostředí pro mezinárodní operace.

Debata o CSDDD zahrnuje širokou škálu zúčastněných stran, z nichž každá má své vlastní zájmy. Podniky se sice obávají nových předpisů, ale zároveň mohou těžit z právní jasnosti a harmonizace, kterou směrnice nabízí. Odborná veřejnost, ale i lídři v oblasti udržitelnosti považují CSDDD za zásadní nástroj ochrany lidských práv a životního prostředí. Tvůrci legislativy se však ocitli v křížové palbě protichůdných ekonomických zájmů a etických principů. Přístup společnosti se však mění a odpovědnost začíná upevňovat své místo v rámci podnikové strategie.

Veřejné mínění přitom hraje zásadní roli při diskuzi o přelomové legislativě jako je CSDDD, což s sebou přináší obrovské množství dezinformací. Tou nejvýznamnější jsou falešné informace týkající se toho, na koho má CSDDD dopadnout – opravdu se nejedná o malé firmy, a to ani v původním znění návrhu. Spotřebitelé si stále více uvědomují sociální a environmentální dopady svých nákupů a požadují od společností větší transparentnost a odpovědnost. Tím spíš ve chvíli, kdy z toho velká spousta firem na trhu těží, aniž by se jejich politiky vždy opíraly o aktuální informace týkající se odpovědného chování.

Směrnice navíc dává naději milionům lidí, kteří pracují v pro nás nepředstavitelných nelidských nebezpečných podmínkách. Vzpomeňte třeba na ty z továrny Rana Plaza. Jako moderní společnost bychom takovým případům měli předcházet a CS3D by v tom měla pomoci.