Španělsko je šestou evropskou zemí, která chce definitivně skončit s atomovou energií. Všechny jaderné elektrárny v zemi by měly skončit do května 2035. Důvody jsou ekonomické i ideologické: vzestup jaderné energetiky ve Španělsku je totiž historicky spojen s klerofašistickým režimem generála Franka, její útlum přišel s nástupem demokratické levice.
O osudu jaderných elektráren se rozhodlo v parlamentních volbách, z nichž jako nejsilnější vládní strana vyšla levicová Španělská socialistická dělnická strana (PSOE), která má v programu co nejrychlejší odklon od atomu. Naopak opoziční konzervativní Lidová strana usilovala o další, již několikáté prodloužení životnosti stárnoucích jaderných elektráren, které v posledních letech pokrývaly zhruba pětinu výroby elektřiny v zemi.
Nová španělská vláda před koncem roku stvrdila plán postupně odstavit všech sedm reaktorů v pěti fungujících jaderných elektrárnách. Jako první by měly skončit reaktory Almaraz I a Almaraz II ve středním Španělsku, a to v listopadu 2027 a v říjnu 2028. Jako poslední by měla přestat vyrábět elektrárna Trillo severovýchodně od Madridu v roce 2035.
Náklady na odstavení a rozebrání elektráren včetně skladování radioaktivního materiálu do konce století odhadla španělská vláda na 20,2 miliardy eur (v přepočtu půl bilionu korun). Výdaje budou hrazené z fondu tvořeném provozovateli jaderných elektráren.
Vláda rozhodla o konci jaderné energeticky v zemi nyní, protože Španělsko už tlačil čas. Odstavení reaktoru a rozebrání celé elektrárny zabere mnoho let a jde o proces, který je nutné předem připravit. Španělská vláda zároveň rozhodla, že v místě všech likvidovaných elektráren vzniknou dočasné mezisklady radioaktivního materiálu, než se vyřeší otázky okolo konečného úložiště. Španělsko – obdobně jako Česko – nemá totiž zatím ani vybrané vhodné místo pro výstavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu a dalších citlivých součástí elektráren.
Jádro se loni v létě stalo horkým tématem španělských parlamentních voleb. Na postupném odstavení elektráren se s jejich provozovateli dohodla již předchozí vláda v roce 2019, ovšem bez stvrzení finálních datumů a dalších detailů.
Lídr pravicové konzervativní Lidové strany Alberto Núñez Feijóo ve volbách sliboval, že v případě vítězství své strany odloží zavírání elektráren o několik let a prodlouží jim licence nutné k jejich dalšímu fungování.
Flotila španělských jaderných reaktorů patří v Evropě k těm nejstarším. Jejich průměrný věk je nyní již čtyřicet let, což byla původní očekávaná doba provozu. Maximální životnost – před nutnou a drahou modernizací a upgradem zabezpečení – se odhadovala u těchto starších reaktorů do padesáti let. V Česku, kde jsou v provozu o něco mladší reaktory, kalkuluje ČEZ s jejich provozem minimálně šedesát let, ve Finsku se počítá se sedmdesáti a ve Švédsku dokonce osmdesáti lety bezpečného provozu.
S přibývajícími lety stoupají náklady na údržbu a modernizaci jaderných elektráren, přesto prodlužování doby jejich využitelnosti patří k nejlevnějším způsobům, jak v Evropské unii vyrábět elektřinu, vyplývá ze srovnání Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Není to však zadarmo.
Nejstarší fungující jaderná elektrárna Almaraz získala naposledy osm let života navíc jen s podmínkou dodatečné investice 600 milionů eur (v přepočtu patnácti miliard korun), a přes protesty sousedního Portugalska. Výhodou jádra je také jeho stabilita při výrobě elektřiny a nízké emise CO2 ve srovnání s fosilními zdroji energií.
Jak se vypínaly elektrárny ve Španělsku. Zdroj: The World Nuclear Industry Report 2023
Naopak španělská levice a hlavní strana PSOE tvrdí, že další udržování atomových elektráren brzdí rozvoj obnovitelných zdrojů, protože jádro není flexibilní, nejde snadno a levně zapínat a vypínat, a to v důsledku vytěsňuje investice do jinak levného slunce a větru.
Pro rozvoj solárních a větrných elektráren jsou přitom ve Španělsku ideální podmínky. Vedle vhodného klimatu patří španělské vnitrozemí k vůbec nejřidčeji obydleným částem kontinentu s nízkými cenami pozemků. Španělé mu říkají „España vacía“, prázdné Španělsko, kvůli opuštěným zemědělským usedlostem a hájům starých olivovníků, které čekají na alternativní využití.
Plán současné španělské vlády počítá s velkým nárůstem obnovitelných zdrojů energií. Instalovaný výkon solárních elektráren by se měl do konce dekády téměř zečtyřnásobit na 76 gigawattů, u větru zdvojnásobit na 62 gigawattů. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ve Španělsku byl přitom už loni rekordních 50,8 procenta.
K překlenutí časového nesouladu mezi výrobou energie z větru a slunce a její spotřebou mají pomoci masivní investice do skladování energií. Mělo by jít hlavně o elektrolyzéry, přístroje vyrábějící „zelený“ vodík s pomocí levné elektřiny z obnovitelných zdrojů, a dále investice do bateriových úložišť.
Debata o konci jaderné energetiky ve Španělsku má také čistě politický, nepeněžní rozměr. Vzestup a rozvoj jádra je ve Španělsku spojen s diktátorským režimem Franciska Franka. Generál Franco vydržel u moci od roku 1939 až do své smrti v roce 1975. Jaderná energetika se stala pro klerofašistický režim příležitostí k úniku z mezinárodní izolace a později i motorem industrializace a hospodářského růstu dříve zaostalé země. Španělsko bylo jednou z prvních zemí na světě, která začala s masivním využitím tehdy nevyzkoušeného a zcela nového zdroje energie.
Španělsko bylo také první zemí, do níž vyvezly svou jadernou technologii pro mírové využití Spojené státy, následně Francie a Německo. V polovině sedmdesátých let bylo Španělsko zemí s třetím nejvyšší podílem elektřiny vyráběné z jádra a sedmou podle absolutní výše. V různé fázi byly tehdy přípravy až čtyřiceti nových jaderných reaktorů v zemi. Frankistické Španělsko tehdy potají pracovalo na výzkumu a výrobě atomových zbraní, k čemuž zneužilo i tragédie amerického letounu B-52, který při nehodě u španělského pobřeží upustil čtyři vodíkové pumy. To vše probíhalo bez jakékoliv veřejné kontroly a diskuse.
Obrátilo se to se smrtí diktátora, nástupem demokracie a španělské levice, pro níž bylo jádro jedním ze symbolů klerofašistického režimu. Došlo k vyhlášení moratoria na stavbu nových elektráren, ale i k přerušení výstavby čtyř již rozestavěných reaktorů. Dva byly v již téměř dokončené elektrárně Lemóniz v Baskicku, autonomní oblasti na severu Španělska. Staveniště se stalo terčem útoku a pokračujících hrozeb ze strany separatistického hnutí ETA, z bezpečnostních důvodů nebyla téměř hotová elektrárna nikdy spuštěna.
Pokud španělská vláda dotáhne své plány až do konce, stane se Španělsko šestou evropskou zemí, která atom dobrovolně opustí. Itálie, Litva a Německo již všechny jaderné elektrárny vypnuly. Ve Švýcarsku by měla poslední skončit v roce 2034. Belgie původně plánovala skončit s jádrem už v roce 2025, ale s ruskou invazí na Ukrajinu a vysokými cenami elektřiny se rozhodla prodloužit jejich provozuschopnost o dalších deset let.
Naopak jiné země, včetně České republiky, sázejí na opětovný rozkvět jaderné energetiky, který však v Evropě vyvrcholil již před čtyřiceti lety.
Jiří Štický
Jiří je redaktorem časopisu Reportér, kde se od roku 2014, kdy časopis vznikl, věnuje hlavně ekonomickým kauzám. Předtím působil v ekonomické redakci MF DNES.
