Nefinanční reporting opírající se o pilíře takzvaného ESG (Environment, Social, Governance) dnes řeší především velké firmy, pro které bude letos poprvé povinný. Na konferenci ESG meetup se experti shodli na tom, že bez správného řízení, tedy „géčka“, nelze ve společnosti dobře zavést ani zbylé dvě kategorie a související kulturu.
ESG se v mnoha ohledech prolíná s již existujícím systémem ISO norem, který spojuje nejlepší praxi 173 zemí po celém světě, upozornila Veronika Soukupová, moderátorka akce a zakladatelka společnosti S-cope, která konferenci spolupořádala s ČTK. Cílem je podle ní především odpovědnější chování firem a organizací, nikoli zpráva nebo certifikát ISO na stěně.
„Navíc se jedná o cyklus, protože můžete třeba rozjet novou výrobu nebo změnit dodavatele a hned to pohne s „materialitou“, tedy riziky, příležitostmi a dopady. Vnímat to tímto způsobem je jediná udržitelná cesta k udržitelnosti,“ sdělila Soukupová. Základem je, aby vedení společnosti podporovalo všechny změny, které organizace v tomto ohledu provádí. O ISO a ESG by podle ní firmy měly přemýšlet jako o spojených nádobách.
O „governance“ ve společnosti Letiště Praha mluvil detailně ředitel auditu, řízení rizik a compliance Filip Zelingr. „Ačkoli governance se zdá být popelkou, je mediálně opomíjená, ve skutečnosti je základem nejen pro správné řízení firmy, ale také pro ESG,“ řekl Zelingr.
O pilíři „social“ hovořila Zuzana Holá, šéfka udržitelnosti Vodafone Czech Republic. Podle ní je nezbytné si uvědomit, že jde o širší téma, než jsou zaměstnanci nebo dříve zaběhlá CSR (Corporate Social Responsibility, pozn. aut.), neboli společenská odpovědnost. Do „eska“ podle ní vstupují i zákazníci, a to včetně těch, kteří služby dané společnosti nevyužívají. Mohou to být třeba senioři, kteří mají v případě Vodafonu problém s používáním chytrých telefonů, nebo lidé z oblastí, kde není kvalitní pokrytí signálem.
Stejně jako jiné firmy, i operátor řeší dodavatelský řetězec. Ten podle slov Holé může zahrnovat třeba i doly v Kongu, kde se těží kobalt nezbytný pro výrobu mobilů a využívá se tam práce dětí či otroků. „Musíme sledovat i takové věci, jako je fluktuace u dodavatelů. Pokud dodavatel neustále točí agenturní zaměstnance, není to dobrý signál,“ sdělila.
Nazývat věci pravými jmény
O greenwashingu neboli lakování na zeleno mluvil profesor na Vysoké škole chemicko-technologické Vladimír Kočí, který se zabývá posuzováním životního cyklu výrobků (tak zvaným Life-cycle Assessment, pozn. aut.). Žádný výrobek podle něj není ze své podstaty udržitelný, udržitelná může být jen jeho spotřeba.
„Je nutné vyhnout se greenwashingu tím, že budeme nazývat věci pravými jmény, používat měřitelné postupy,“ zdůraznil. Upozornil přitom na novou evropskou směrnici proti greenwashingu, která by měla z trhu postupně odstranit tvrzení typu „ekologicky šetrný výrobek“ či „výrobek podporující ohleduplný přístup k životnímu prostředí“, případně „100% recyklovatelné“.
Některé z greenwashingových praktik zahrnují například „greencrowding“, což je praxe, kdy se firma začlení do nějaké „dobro konající“ organizace a okatě to dává najevo, byť se jedná například o mimořádného znečišťovatele. Kočí vyzdvihl také „greenlighting“.
„ČEZ kdysi říkal, že je ekologickou firmou, protože třídí papír,“ zapátral po starším příkladu z Česka. Do budoucna budou zelená tvrzení muset být podložená daty, což bude mít vliv třeba na marketéry. „Postihy za pochybení nebudou žádná legrace,“ varoval s tím, že problematiky by se měli ujmout především právníci.
Ondřej Veselovský, ESG lídr z CRIF – Czech Credit Bureau, představil nástroje pro sběr dat v oblasti ESG. Jde o dotazníky, které v Česku zatím používají největší banky. Ty totiž musejí zveřejňovat informace o svých klientských portfoliích a jejich souladu s evropskou taxonomií, tedy souborem pravidel, která definují zelené projekty a investice. Informace je ale pro banky složité získávat.
„Jde o systém otázek a odpovědí, není to žádná raketová věda, je to na úrovni středoškolské látky. Každá firma by měla začít tím nejdůležitějším, například dodavateli, kteří mají největší váhu, zbytek je zatím vata,“ uvedl. Přesto je pro mnohé společnosti složité informace dohledat a bance dodat.
Šéf komunikace společnosti Tipsport Václav Sochor nabídl vhled do ESG strategie sázkové firmy. „Naším minusem je zaměstnávání žen ve firmě, protože 86 procent klientů jsou muži. To se promítá i do toho, jak málo žen u nás pracuje,“ říká Sochor. Sám byl nedávno překvapen zjištěním, že největší energetickou zátěž firmy netvoří kamenné sázkové pobočky, ale dodavatelé externích datových center.
ESG audit nebude laciný
Nefinanční reporting, od letoška povinný pro největších české firmy, bude postupně muset být posuzován nezávislou organizací. Diskusi o auditorech se proto věnoval závěrečný blok konference.
Prezident Komory auditorů ČR Ladislav Mejzlík vysvětlil, jak celý mechanismus bude fungovat a kdo bude moci audit provádět. Tuto pravomoc podle zákona budou totiž mít pouze auditoři komory, tedy ti, co doposud prováděli finanční audity. Aby se z nich mohli stát ESG specialisté, musejí nicméně projít 40hodinovým systémem vzdělávání. Auditor bude za správnost svých závěrů ručit. Jedná se proto o velmi citlivou problematiku už z toho důvodu, že si na některé věci bude muset najmout externí odborníky, zdůraznil Mejzlík.
Z diskuse vyplynulo, že by si firma měla najmout ideálně jednoho auditora na finanční i nefinanční reporting. Ten může sestavit dva týmy, ale je důležité, aby docházelo k vzájemné koordinaci. „Jsou to dva proudy jedné řeky, mají mezi sebou mosty. Například likvidace ekologických škod má zásadní vliv i na finance firmy, takže je lepší mít jednoho auditora na obojí,“ myslí si Mejzlík.
Je třeba počítat s tím, že audit nefinanční zprávy může být velmi nákladný. „Bude nutné posuzovat i to, jestli firma vůbec sama správně posoudila, které věci jsou pro ni důležité a které by měly v reportu být. Nebude to zejména zkraje o kontrolování cesťáků a spotřeby paliv,“ řekla k tomu Miroslava Nebuželská z firmy 22HLAV.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
