Firmy mají hlavně ukazovat cestu, nejenom proklamovat, že jsou udržitelné, říká šéfka SAP

Technologická společnost SAP publikuje nefinanční zprávy již dvanáct let, do roku 2030 chce dosáhnout uhlíkové neutrality. Podle šéfky české pobočky Hany Součkové je povinností každé firmy zamyslet se nad tím, jakým způsobem přistupuje k práci se zdroji, které má k dispozici.

„Pro nás je ESG téma skoro deset let. Dlouhodobě jsme navázaní na globální cíle OSN nejen ve smyslu těch environmentálních, ale v širším smyslu,“ popisuje generální ředitelka české pobočky německé společnosti SAP Hana Součková.

Úkolem firem je podle ní mimo jiné inspirovat. „O to se snažíme v SAP přes aktivní reporting až po sdílení věcí. Není to jenom o tom, že si dáte na střechu solár,“ dodává.

Co pro vás jako pro technologickou firmu znamená ESG? Kdy jste se ve společnosti setkala poprvé se zkratkou anglických termínů Environmental, Social, and Governance (vztah k životnímu prostředí, sociálním aspektům a vlastním zaměstnancům, pozn. aut.)?

Pro nás je to téma skoro deset let. Dlouhodobě jsme navázaní na globální cíle OSN nejen ve smyslu těch environmentálních, ale v širším smyslu. Každý rok děláme aktualizaci toho, které konkrétní cíle dokážeme prostřednictvím našich systémů podporovat. Teď jich máme asi deset, ať už je to spotřeba energií nebo ochrana vody a další.

S tím, jak se z toho stává v posledních letech populární téma, tak se snažím si ke každému buzzwordu přidat nějakou svoji logiku – proč si myslím, že je to téma, kterému by se lidi měli věnovat. Naši zákazníci mají ESG často spojené jenom s oxidem uhličitým nebo s Green Dealem. Ale já jim říkám, že planeta má omezené množství zdrojů. Nepřiletí někdo z vesmíru, aby nám přivezl vodu navíc. Buď se ke zdrojům začneme chovat jinak, anebo nám jednou dojdou. Naší povinností je zamyslet se nad tím, jakým způsobem každý byznys přistupuje k práci s těmi zdroji.

A to nejsou jen suroviny…

Jsou to přírodní zdroje, ale i lidé nebo elektřina. Pro mě je vždy hrozně důležité nevypichovat z celého tématu jenom E, ale soustředit se i na S a G. Ve chvíli, kdy nebudu mít governance a neuvidím celý obrázek od začátku do konce, tak mohu být neutrální v CO2, ale dopady budou narůstat jinde. To není dlouhodobá udržitelnost.

V úplně základní definici byznysu jde o to, že máte skupinu lidí, která něco vyrábí, aby to mohla někomu prodávat. To se určitě v horizontu sto let nezmění. Pokud máme byznys dělat udržitelně dlouhodobě, tak tyto tři komponenty musí fungovat.

Které části se nyní v rámci ESG věnujete nejvíce?

Naší rolí je umožnit firmám efektivně sbírat data tak, aby to neznamenalo další zátěž. Data, která potřebují, jsou buď nestrukturovaná, nebo přicházejí z různých zdrojů. Pokud máte jenom spočítat dopad vyprodukovaného oxidu uhličitého, tak je to manuální práce a chybuje se v tom. Když z toho máte vytvořit reálný report a audit a na základě toho činit rozhodnutí, tak budou všechny oblasti ESG znamenat obrovskou administrativní zátěž a nepřinesou přidanou hodnotu. Naše systémy pomáhají vše automatizovat. Snažíme se každý krok sledovat tak, že dokážeme na konci říct, jaká je uhlíková stopa. Snažíme se přijít se standardizací a ukázat věci, které dává smysl sledovat.

Druhá část spočívá v inspiraci, protože nechceme být jenom tím, kdo přichází s technologií. Díky své velikosti a globálnosti považujeme za zodpovědnost být i inspirací.

Jak konkrétně?

První nefinanční report jsme publikovali v roce 2012. Od té doby SAP podle různých žebříčků patří mezi TOP 10 společností, které jsou dlouhodobě schopné přicházet se standardy, s inspirací. Jsme někde na 75 procentech vnitřní adopce, pořád máme ještě spoustu prostoru, co můžeme udělat, ale lidé už o tom takhle přemýšlejí.

Používáme vodu z kohoutku, filtrovanou vodu, nemáme koše v každé kanceláři, jako tomu bylo dřív. Jsou to drobnosti, které ale trvají strašně dlouho, než je lidé pochopí. Občas to bolí, ale to je právě úloha firem, aby nejenom proklamovaly, ale aby i v těch jednoduchých základních věcech ukazovaly cestu. O to se snažíme v SAP přes aktivní reporting a sdílení věcí. Není to jenom o tom, že si dáte na střechu solár.

Ve vašem reportu stojí, že už jste dosáhli uhlíkové neutrality, co se týče vlastních operací. Co to zahrnuje?

Jsou to všechny náklady spojené s vývojem softwaru. To znamená naše datová centra a jejich provoz, věci související s hardwarem a s tím, co potřebujeme používat. Zároveň jsou to lidé jako takoví, jejich cesty, vybavení. Co se týče datových center, tam pracujeme na obnovitelných zdrojích. Moc hezký příklad je naše centrála ve Walldorfu v Německu, kde v tuhle chvíli běží mnohaletý projekt přestavby. Cílem je ušetřit 42 procent konečné roční spotřeby energie ve srovnání s předchozím způsobem výstavby.

Na budovy, ve kterých jsme, máme přísné standardy, aby byly neutrální. Začali jsme u vlastních datových center. Některé lokace ale ještě nemají připravenou infrastrukturu, takže používáme i nákupy certifikátů.

Myslíte certifikátů na zelenou energii? Energická náročnost je u datových center obrovská…

Ano. SAP zhruba před třemi, čtyřmi roky udělal strategické rozhodnutí, že některá datová centra máme jako nutný základ pro vývoj, ale dál jdeme cestou hyperscalerů. To jsou největší provozovatelé datových center, jako je Google a další. Pro nás není budování datových center hlavní byznys. Proto máme strategickou spolupráci se všemi velkými provozovateli datových center a u nich si prostor pronajímáme. Kdybychom budovali další datová centra, tak bychom se dostali i v kontextu ESG ekonomicky do situace, která by nám neumožňovala udržet konkurenceschopnost.

SAP má stanovený cíl být už v roce 2030 uhlíkově neutrální v celém dodavatelském řetězci, což je docela brzký termín, když to porovnám s ostatními firmami…

Významně jsme to zkrátili a je to výsledek tří věcí. První je, že chceme být inspirací, že nejde o výmysl a jde to realizovat. Druhá je, že jsme věci za poslední období významně posouvali, takže máme dobrý základ a představu, jak se do cíle dostat. Už se tomu věnujeme deset let. A třetí věcí je, že nové technologie, a zejména umělá inteligence, jsou pro nás strategický spouštěč scénářů, které v minulosti nebyly možné.

Máte nějaký příklad?

Řeknu dva. Jedno z našich řešení je na zpracovávání cestovních výdajů, což je poměrně náročná věc. V rámci naší platformy Ariba tato data monitorujeme. Když se dodavatel registruje, musí poskytnout všechny tyto informace. Jedno z inovačních témat je, že když si například vybíráte vlak, tak dneska umíme nabídnout nejen nejlevnější či nejrychlejší, ale i s nejmenším dopadem na životní prostředí. A to je díky umělé inteligenci (Artificial Intelligence, AI), protože ta to umí propočítat, což dříve nešlo.

A druhý příklad?

Výroba bude stále hodně náročná, protože buď tam bude spotřeba vody a energií, nebo odpady, zplodiny. Umělá inteligence ale umí dělat rychlé přepočty plánu výroby na základě toho, co se děje. I výroba se tak může posunout mílovými kroky. V minulosti se plán výroby dělal stylem papír, tužka, kdy pan mistr přesně věděl, jak mu to vychází, a podle toho konal. Potom přišla nějaká úroveň automatizace na základě toho, že existovaly plány a ty se optimalizovaly.

Dneska se výrobní linky dokážou dívat na předpověď počasí a podle toho regulovat výrobu, která je třeba energeticky náročná na chlazení, nebo naopak topení. Máte informace od dodavatelů, kdy zboží přijede a kdy nepřijede. Žádný běžný počítač ve smyslu standardních aplikací však neumí propočítat všechny možné scénáře. Díky AI ovšem může vytvářet „What If“ analýzy. Říká, pokud chceš nejrychleji, pokud chceš nejlevněji, anebo pokud chceš s co nejmenším dopadem na životní prostředí, tak můžeš vyrábět takhle. Bude pak záležet na firmách, které to dokážou dělat. Není to realita, do které můžeme naskočit hned, ale soustředíme se, abychom zákazníkům dokázali přinášet tyto What If analýzy.

Na druhou stranu AI už nyní spotřebovává hrozně moc energie. Firmy jako Google a Microsoft kvůli tomu dokonce mají problémy s plněním vlastních cílů ESG.

To je nyní skutečně ta největší výzva AI. Datová centra budou mít obrovskou spotřebu, ale už vidíme příklady, kdy Google a další dokázali snížit chlazení tím, že použijí AI na řízení datových center. Ale ano, největší limit je to, že objem dat, který budou servery potřebovat procesovat, bude obrovský, což má velký dopad jak na ekonomiku, tak na udržitelnost.

Vrátím se ještě k uhlíkové neutralitě a vývoji vašich emisí. Ty vám mezi lety 2022 a 2023 narostly. Proč?

Kapacita datových center dneska není na úrovni, kterou bychom potřebovali. Zároveň někteří naši zákazníci chtějí mít svoje datová centra, nechtějí být v těch globálních. A ty lokální nesplňují standardy, ale do našeho reportu je započítáváme. Takže největší dopad na emise nastal tím, že jsme ve strategii zapojili lokální datová centra, která ještě nedosáhla takových čísel, pokud jde o čisté energie, jež máme v globálu.

Co plánujete dál? Co vám ještě chybí, abyste dosáhli cíle do roku 2030?

Objem dat poroste a musíme dál hledat řešení, jak z pohledu datových center, tak provozu. To je velká změna. V minulosti jsme programovali software, který jsme na cédéčku dodali zákazníkovi, zákazník si ho nainstaloval a už jsme s tím neměli nic společného. Náš dopad končil předáním. Teď, když máme cloud, to nekončí, protože ho musíme provozovat a spravovat. Cesta se nám hodně prodloužila. Je třeba se zastavit a podívat se, o čem je náš byznys a kam ten byznys směřuje. Nedesignovat udržitelný program na současný stav, ale na to, kde firmu chceme mít za deset let.

Přemýšlejí nad tím takto firmy?

Je to různé. Máme zákazníky, kteří hodně rychle rostou a chtějí expandovat. Vědí přitom, že jejich hodnota a schopnost uspět bude hodně záviset na tom, jestli budou moci svůj produkt spojit s myšlenkou udržitelnosti. Nebo máme zákazníky, kteří spustili třeba projekt nových skladů a teď zvažují vodíkovou cestu, solární cestu, větrnou cestu. Přemýšlejí nad tím, co bude za deset let, nad vizí. Poznáme okamžitě, když to má firma jen kvůli legislativě, dotlačili ji k tomu zákazníci, nebo tomu skutečně věří a udržitelnost je součástí toho, jak se chce rozvíjet.

Kterých je více?

Řekla bych, že je to půl na půl. Víc roste ta druhá skupina – ať už jsou to sklady, změna dodavatelského řetězce nebo velká inovace v oblasti toho, jestli mohu jednu surovinu nahradit něčím jiným. Ta kreativita je úžasná.

Platí to o českém trhu?

O českém, i když ve světě je to plus minus stejné. Musíme si uvědomit, že 20 procent našich největších zákazníků jsou firmy, které mají úplně stejný globální přesah jako my. Ve chvíli, kdy těchto dvacet procent zákazníků do ESG plně naskočí, tak v tu chvíli bude dopad na celý řetězec potřebných 80 procent.

Jak to máte s udržitelností v osobním životě?

Nedávno jsem se rozhodla pro elektroauto, i když mě všichni od toho zrazují. Jsem poměrně aktivní člověk, potřebuju se dostat na hory a všude možně, nicméně jsem se rozhodla, že je důležité to zkusit. Letos mám také osobní experiment, že jsem se pustila do pěstování vlastní zeleniny, a musím říct, že mě to neskonale baví. Snažím se ne úplně nutně kvůli udržitelnosti, ale spíš si uvědomit ten proces toho, jak co roste a kolik čeho potřebujete. Dlouhodobě jsem velký zastánce opakovaného využívání věcí. Dělám čtyřikrát do roka bazárek všeho možného, protože je důležité, aby se věci zbytečně nevyhazovaly.