Ministerstvo zemědělství plánuje změnu pravidel pro prodej drůbeže ze dvora. Hodlá zvýšit počet kusů, které farmáři budou moci prodat, ze současných 35 kusů týdně přinejmenším na dva tisíce ročně. Ve hře je ale ještě inspirace Francií.
Tradičně chovaná kuřata z Bresse se ve Francii těší velké oblibě. Oblasti Bresse severovýchodně od Lyonu se již po staletí chová unikátní plemeno drůbeže s modrýma nohama. Toto kuře nesoucí barvy francouzské trikolóry je v zemi považováno za národní poklad. Možná i proto jím Emmanuel Macron nedávno hostil britského krále Karla III. s chotí.
Kuře z Bresse je synonymem kulinárního luxusu. Maso je vysoce ceněné pro svou křehkost a šťavnatost, což se odráží i na jeho ceně. Na prestižních soutěžích se cena za kilogram v kuchyňské úpravě pohybuje mezi 14 a 30 eury, tedy od 350 do 750 korun. Vysoká cena je důsledkem náročného chovu a pečlivého zpracování.
Klíčem k výjimečné kvalitě kuřete z Bresse je způsob jeho chovu. Kuřata tráví většinu života na pastvinách, kde se živí hmyzem, kořínky rostlin a speciální směsí krmiva obsahující pšenici, bílou kukuřici a mléko. To přitom musí tvořit alespoň desetinu denního příjmu potravy, přičemž strava významně přispívá k jedinečné chuti masa. Délka života těchto kuřat se pohybuje mezi 120 a 140 dny. Kuře se následně prodává ve speciálně sešité lněné peřince, která zajišťuje lepší propojení tuku a masa.
Běžně chovaná drůbež žije mnohem kratší dobu. V tuzemských drůbežárnách se kuřata obvykle porážejí již ve věku kolem 45 dnů.
Luxus na dálničním odpočívadle
Francouzští farmáři mohou ze dvora prodávat 25 tisíc kuřat ročně, respektive 500 týdně. Ti čeští to ovšem mají o poznání složitější. Dosavadní maximum pro prodej ze dvora činí 35 kusů týdně, což odpovídá asi 1850 kusům ročně. Ministerstvo zemědělství proto připravuje úpravu vyhlášky, která by umožnila farmářům prodávat více drůbeže přímo spotřebitelům. I v jiných zemích než ve Francii jsou kvóty výrazně vyšší.
Prozatím se hovoří o tom, že by se prodej měl zvýšit na dva tisíce kusů ročně, a to bez týdenního omezení. Limit totiž způsobuje problémy chovatelům, kteří se soustředí na chov kachen a hus, které se prodávají téměř výhradně před svátkem svatého Martina.
Pro české chovatele by se tak mohla otevřít příležitost odklonit se od rychlých výkrmů pro obchodní řetězce a nabízet zákazníkům kvalitnější drůbež ze dvora. Tato změna by mohla podpořit lokální produkci a nabídnout zákazníkům lepší produkty. Také by se zvýšila konkurenceschopnost českých zemědělců v produkci prémiových potravin.
Inspirací může být právě francouzský model, kde je kuře z Bresse dostupné nejen v luxusních restauracích, ale třeba i na dálničních odpočívadlech, což dokazuje jeho oblibu mezi spotřebiteli. Tento přístup ukazuje, že i prémiové produkty mohou být široce dostupné a oblíbené mezi zákazníky, kteří jsou stále více ochotni připlatit si za potraviny s vyšší kvalitou a transparentním původem.
Článek byl publikován na blogu Živá půda, redakčně upraveno.
Aleš Macenauer
Aleš Macenauer působí jako poradce pro vlastníky půdy v projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.
Daniel Lunter
Daniel Lunter působí jako poradce pro regenerativní zemědělství v projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu své půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.
