Plot u rodinného domu ve Velké Chuchli umí vyrábět elektřinu. Původní dřevěné plaňky nahradila neobvyklá fotovoltaika. Stal se tak jednou z téměř 41 tisíc nových elektráren, které se loni připojily do sítě.
V části Velké Chuchle usazené ve stráni, jež se svažuje dolů k Vltavě, si připadáte spíš jako někde za Prahou než v rušné metropoli. To hlavně díky okolní zeleni, skalám a malebným výhledům do okolí. Místní idylku kazí jen hluk z nedaleké Strakonické, který sem s každým projíždějícím autem doléhá. Frekventovaná silnice spojující hlavní město s jihem Čech je sice pro místní součástí života, ne všichni si ale zvykli.
Právě hluk Viktor Kobes nemá rád. I proto začal tíhnout k autům s tišším pohonem. Před časem si pořídil nejdříve plug-in hybrid a poté čistě bateriový elektromobil. Byl by rád, kdyby burácení motorů z okolních silnic úplně zmizelo.
„Motorky by měli zakázat jako první, protože když si motorkáři občas v noci na Strakonické nacvičují jízdu ve dvousetkilometrové rychlosti, je to hrozný rachot. Totéž tady v serpentinách,“ ukazuje do míst, kde silnice stoupá z Velké Chuchle směrem ke Slivenci.
Naráží tím na chystaný zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory, který Evropská unie naplánovala od roku 2035. Od tohoto roku by nová auta prodávaná v Unii neměla lokálně produkovat žádné emise oxidu uhličitého.
Stejně jako je Viktor Kobes fanouškem čistší mobility, líbila se mu představa výroby elektřiny ze slunce, která by pokryla alespoň část spotřeby jeho domu. Provoz auta by se tak mohl stát ještě levnějším a jeho domácnost by byla energeticky nezávislejší.
Firmu hledal dva roky
Střecha, která se u rodinných domů pro tyto účely využívá nejčastěji, byla ale v jeho případě tabu. „Je příliš členitá,“ ukazuje na dům pokrytý červenými taškami. Střecha je nepravidelná, se střešními okny a vikýři. „Na fotovoltaiku tam není dost místa a asi by to ani nevypadalo dobře,“ myslí si.
Při řešení možných variant, kam fotovoltaiku umístit, se zprvu díval i po solárních střešních taškách. Jejich největší výhodou je, že vypadají jako běžné pálené tašky. Navíc je v každé pouze solární článek.
Kvůli vyšší ceně i složitější údržbě ale tuto možnost zavrhl. Ani pozemní fotovoltaika nedávala u jeho rodinného domu smysl, protože pozemek je částečně zastíněný. Zbýval přístřešek na auto a plot. Kobes se rozhodl využít obojí.
Jeho nápad, který vyžadoval složitější řešení než jen usazení panelů na střechu, však mezi dodavateli solárních instalací příliš nadšení nevzbuzoval. „Nikomu se do toho nechtělo. Firmu, která by plot byla ochotna postavit, jsem hledal dva roky,“ popisuje.
Nakonec se toho ujaly hned dvě. Výrobce hliníkových pergol a instalační společnost z Rokycanska, které se solární zakázky neobvyklého rázu líbí. „Do atypických instalací se většinou nikomu nechce, my ale máme rádi výzvy a hledáme nová, individuální a netradiční řešení. Už předtím jsme dělali například projekty fotovoltaiky na fasády, pozemní instalace nebo přístřešky na stání pro auta na míru,“ říká spoluzakladatel a ředitel firmy Petr Šolek.
Solární plot pro ně byl premiérou, byť sami dříve uvažovali o tom, že ho zařadí do nabídky. „Je to sice netradiční řešení, ale může být vhodné pro někoho, kdo nemá jinou možnost, kam by solární panely umístil,“ vysvětluje Šolek.
Nejsložitější částí bylo vymyslet, jak vyřešit instalaci vrat vzhledem ke kabelům, které bylo potřeba natáhnout.
Vybudování plotu vyšlo přibližně na půl milionu korun. Část s fotovoltaikou stála zhruba 200 tisíc, zbytek částky padl na hliníkovou konstrukci. V ceně jsou i tři solární panely navíc, které má Viktor Kobes uskladněné pro případ, že by některý bylo třeba vyměnit.
Chytá paprsky z východu i západu
Že jde o plot ze solárních panelů, není na první pohled patrné. Běžný kolemjdoucí si pravděpodobně všimne jen toho, že vypadá úplně jinak než u sousedních domů. Proto poutá pozornost. Až po chvíli člověku dojde, z čeho se skládá.
Panely, které plot tvoří, obepíná šedá hliníková konstrukce a jednotlivá pole dělí betonové sloupky. Vše působí elegantně a moderně, skoro jako by šlo o neobvyklý záměr designéra.
Plot odděluje udržovanou zahradu od klidné ulice rezidenční čtvrti, kterou nechodí příliš mnoho lidí ani nejezdí hodně aut. Ze strany zahrady na panely dopadají sluneční paprsky z východu. Okolní keře jsou zastřižené, panelům nic nestíní a mohou se starat o výrobu elektřiny během dopoledne. Když se slunce po obědě přehoupne na západ, vyrábí elektřinu část plotu obrácená do ulice.
Kobes začal s projektem loni. Dva měsíce čekal na panely, další měsíc na konstrukci. Elektřinu začal plot produkovat na přelomu října a listopadu. Byť panely fungují, i když je pod mrakem, v zamračených dnech to není ono. To platí zejména o zimě, kdy je navíc méně denního světla. „Výroba přes zimu byla průměrně mezi třemi až šesti sty watty. „Čekám, že s jarem se to zlepší,“ říká Kobes.
Papírový výkon plotu je 4,5 kW, výkon přístřešku na auto pak kolem tří kilowattů. Kolik elektřiny fotovoltaika skutečně dokáže vyrobit a jakou spotřebu pokrýt, chce Kobes zodpovědně vyhodnotit až v létě, nebo až bude elektrárna v provozu celý jeden rok. „Teď vyrábím opravdu jen pár měsíců, navíc jde o tu nejhorší část roku,“ vysvětluje Kobes.
Nebude lákat vandaly?
Pro optimální výkon fotovoltaiky je důležitá orientace a sklon panelů. Nejlepší je směrovat je na jih, případně na více světových stran kromě severu. Ideální sklon panelů v našich zeměpisných šířkách je přibližně 35 stupňů. Fotovoltaické panely tvořící plot, který míří kolmo k zemi, proto mají nižší účinnost než panely nainstalované v ideálních podmínkách. Ztráta se má pohybovat mezi deseti a dvaceti procenty.
S tím ale Kobes počítá. Výhodou jeho projektu je kombinace fotovoltaiky na přístřešku a plotu, který nemá ideální sklon, ale dokáže vyrábět z obou stran. Díky tomu v létě získává přísun sluneční energie po celý den. Pokud vyrobenou elektřinu nespotřebuje domácnost ani auto a Kobes ji nebude chtít poslat do sítě, může přebytky uložit na později do baterie.
Byť Česko prožilo v posledních letech boom domácích solárních elektráren a fotovoltaika je teď u rodinných domů vidět mnohem častěji, nejčastěji je to na jejich střechách. Instalace na fasádách či plotech nejsou tak časté. Kromě zmiňovaného sklonu vidí Pavel Hrzina ze Solární asociace další nevýhody a rizika. „Solární plot je z hlediska konstrukce stejný jako jiný plot ze skleněných šablon. Bude tedy náchylnější k poškození odlétajícím kamením a bohužel bude i provokovat vandalismus,“ myslí si.
Do sítě se v tuzemsku loni spolu s Viktorem Kobesem připojilo podle dat distributorů téměř 41 tisíc nových fotovoltaických elektráren s maximálním výkonem 967 megawattů. Šlo převážně o domácnosti, díky nimž přibyly instalace o celkovém výkonu 429 megawattů. Přes 84 procent elektráren doplnila baterie a průměrný výkon elektrárny dosáhl 10,5 kilowattu.
Oproti předchozímu roku byl však instalovaný výkon na rodinných domech poloviční. Zájem ovlivnily jak změny v poskytovaných dotacích, tak snížení cen energií. Do budování vlastních zdrojů energie se naopak pustilo více firem.
Článek byl publikován v časopisu Reportér.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
