Každoročně se v Česku vyhodí 353 tisíc tun nábytku. Vyplývá to ze studie, která vznikla ve spolupráci nábytkářské společnosti IKEA s platformou Cyrkl. Přesto není udržitelnost v bytovém designu tak rozšířeným tématem jako udržitelnost v módě.
Přitom nábytkářský průmysl se může snadno inspirovat podobnými principy jako ten oděvní a zároveň se vyhnout jeho problémům. Tato odvětví totiž mají mnoho společného. Výroba nábytku způsobuje znečišťování okolí továren vypouštěním toxického odpadu, stejně jako módní průmysl, oba obory navíc často provázejí neetické a nebezpečné podmínky pro pracovníky a pracovnice v továrnách.
Evropská unie prozkoumala 344 tvrzení společností napříč sektory, včetně toho nábytkářského, a zjistila, že 42 procent z nich by se dala pokládat za lživá nebo zavádějící. Pro většinu velkých mezinárodních prodejcủ nábytku je udržitelnost stále spíše jen slibem než realitou.
Kdo ví, komu se dá věřit?
Švédský řetězec IKEA například podniká spoustu chvályhodných kroků, které by se daly považovat za udržitelné, a marketingově vzbuzuje dojem uvědomělé společnosti. Zároveň však masově produkuje nový nábytek a bytové dekorace, přičemž neustále vytváří nové trendy. Studie Greenpeace z tohoto roku navíc odhalila, že IKEA nemá dobře ohlídaný subdodavatelský řetězec a některé bytové doplňky pocházejí z nelegálně těženého dřeva ve starých lesích, které jsou pro ekosystémy klíčové.
Problém je, že v nábytkářském průmyslu ani neexistuje žádný regulační orgán, který by produkty před jejich uvedením na trh prověřoval z hlediska toxicity nebo dopadu na životní prostředí. Ani terminologie či standardy pro používání těchto pojmů nejsou jednotné. Jediným vodítkem pro spotřebitele jsou dobrovolné certifikace třetích stran.
Jednou z nejrozšířenějších certifikací v nábytkářském průmyslu je od organizace Forest Stewardship Council (FSC). Ta má zajišťovat standardy udržitelného lesního hospodaření, avšak opakovaně selhává v ochraně prostředí. Ukázalo to nezávislé vyšetřování mezinárodní neziskové organizace Environmental Investigation Agency (EIA) v různých zemích po celém světě, které vyvolalo otázku, zda se dá certifikaci FSC dostatečně důvěřovat.
Udržitelná značka nemusí být nejlepší volbou
V cestě k šetrnějšímu způsobu života jistě nepomáhá ani to, že nízké ceny nábytku a dekorací nám často dávají pocit, že jsou jen na pár použití. A tak si bez většího přemýšlení můžeme pořídit nové. Sociální sítě a neustálý příval trendů v bytovém designu, organizaci a úklidu nás čím dál tím víc vtahují do kolotoče nekonečného nakupování, upravování, třídění, organizování a vyhazování. A když si doma uvolníme místo, brzy řešíme, čím ho znovu zaplnit a ten uspokojující pocit z vyhazování nebo nakupování opakovat. Co tedy jako spotřebitelé můžeme dělat?
Odpovědí je se inspirovat u udržitelného přístupu k módě a přemýšlet více o „cost per use“, tedy ceně za počet použití. Totéž můžeme aplikovat na „malé“ nákupy dekorací. Dělejme promyšlené volby nábytku dostatečné kvality, aby vydržel léta. Udržitelné značky nábytku sice existují, ale nemusejí být naším zlatým standardem při výběru.
Lokální značky a výrobci často mají podobnou, nebo dokonce lepší nabídku z pohledu udržitelnosti. Pokud například místní řemeslník vyrobí postel z tuzemského dřeva a použije certifikované nízkoemisní nátěry, pak má taková postel mnohem menší dopad na životní prostředí než postel od „udržitelného“ výrobce, který dovezl dřevo z různých koutů Evropy, vyrobil ji v Polsku a pak teprve převezl do skladu v jiné zemi, odkud ji posílá zákazníkům.
Starší nábytek je obvykle zdravější
Je také důležité se o nábytek starat a vnímat ho jako něco, o co se pečuje a co se může dědit z generace na generaci. To nejen snižuje množství odpadu, ale také omezuje vnitřní emise. Nový nábytek totiž bývá významným zdrojem těkavých organických sloučenin, jejichž množství v průběhu času prokazatelně klesá.
Stále problematické jsou ale materiálové emise. Zejména v případě plastů a výrobků z nich, včetně textilií a čalounění, protože neustále uvolňují takzvané věčné chemikálie (perfluorované a polyfluorované látky, PFAS). Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou textilie jedním z největších zdrojů PFAS v rámci Evropské unie, ať už se jedná o oblečení nebo textilie určené do domácnosti.
U výrobků pocházejících ze zemí mimo EU – přicházejících třeba přes online tržiště, jako je Temu, Shein či AliExpress, které dodávají extrémně levné nekvalitní produkty z Číny napřímo, bez jakékoli regulace – se také častěji zjistí překročení bezpečného limitu pro zdraví nebezpečné látky. Bohužel ani to, že nakupujeme v řetězcích, které jsou součástí evropského trhu, nám nezaručuje nezávadnost výrobků. Normy jsou v tomto ohledu často nedostatečné a legislativní změny příliš pomalé.
Proto je důležité vybírat kvalitní věci z přírodních materiálů a celkově omezit množství nových dekorací. Harvardská studie například zjistila, že při porovnání vnitřních prostor byly koncentrace PFAS v prachu o 66 procent nižší v místnostech se zdravějšími materiály koberců či nábytku oproti místnostem zařízeným bez zvláštního ohledu na PFAS. Správným výběrem materiálů můžeme v domácnosti zlepšit opravdu hodně.
Ne všechny trendy jsou špatné
Vyhýbat se rychlým instagramovým trendům v bytovém designu je rozhodně užitečné, pokud v nás vyvolávají neustálou potřebu nakupovat. I k inspiraci však lze přistupovat s rozvahou. Na sociálních sítích totiž objevíte třeba trend hledání kvalitních vintage a starých kousků, které lze vylepšit a opravit.
Potřebujete-li doma změnu, oprava stávajícího nábytku je tou nejudržitelnější volbou – například přečalounění starého křesla nebo sedačky. Výběrem přírodních materiálů či nízkoemisních nátěrů si navíc můžete doma zlepšit kvalitu vnitřního prostředí a snížit množství toxických látek, jimž se denně vystavujete. Informace o tom, jak na zdravé vnitřní prostředí skrz malé renovace i velké rekonstrukce, najdete v bezplatném e-booku Jak na rekonstrukci bytu nebo na sociálních sítích Rethink Living.
Martina Halas Vacková
V Rethink Architecture inspirujeme, vzděláváme a propojujeme architekty a investory, aby tvořili udržitelné budovy a čtvrti. Představujeme principy a výhody udržitelné architektury ve všech třech pilířích udržitelnosti: environmentálním, ekonomickém a sociálním.
