Jak bojovat se zelenou nespokojeností a pomoci sociálně slabým, aby konec uhlí nezhoršil jejich situaci

Přechod na zelenou energetiku může zhoršit finanční situaci nejohroženějších obyvatel a uvrhnout více lidí do energetické chudoby. Projekt vědců Ostravské univerzity by měl odpovědět na otázku, jak je před neblahými důsledky ochránit. Mezi hlavní nástroje patří sociální slevy na energie a zejména snižování spotřeby energie v bydlení.

Ostravská metropolitní oblast patří mezi největší producenty skleníkových plynů v Česku. Moravskoslezský kraj dlouhodobě trpí zhoršenou kvalitou ovzduší, ačkoli celkový objem emisí zde od 90. let klesl o 93 procent. Kraj kvůli tomu vykazuje vyšší úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a nádorová onemocnění.

Přechod na zelenou energetiku neboli tranzice, jejímž přímým dopadem je zkvalitnění ovzduší, může přispět k lepšímu fyzickému zdraví obyvatel kraje. „Náklady přechodu na zelenější energetiku nesou nejvíce právě regiony významně závislé na využívání fosilních paliv. V kombinaci se socioekonomickou situací v Ostravské metropolitní oblasti může tranzice narazit na odpor místních, kteří odmítnou náklady nést na svých bedrech,” říká profesorka Soňa Kalenda Vávrová, garantka doktorského studijního programu Sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.

Vědci Ostravské univerzity proto přišli s projektem STENEO (Společenská dimenze nových technologií v energetice v Ostravské metropolitní oblasti), jehož cílem je zvýšit regionální odolnost a připravenost na energetickou tranzici. Chystají se mapovat situaci v regionu s vysokým výskytem energetické chudoby a silnou závislostí na uhlí a navrhnout řešení, která by pomohla nejzranitelnějším skupinám obyvatel. Na projekt chtějí získat finanční prostředky z Operačního programu Jana Ámose Komenského.

Největší problém je bydlení

Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat z roku 2022 tvořily domácnosti přibližně 26 procent konečné spotřeby elektrické energie a 32 procent zemního plynu. Budoucí zbavování se fosilních paliv může způsobit zhoršit dostupnost bydlení, a tím snížit odolnost obyvatel.

Zvyšuje se podíl obyvatel, kteří za bydlení vydávají více než čtvrtinu příjmů, což je považováno za kritickou hranici, která může vést až k energetické chudobě. Rostoucí výdaje pak posilují odpor k energetické tranzici jako celku a paradoxně i k opatřením, jejichž cílem je podpora těch nejchudších.

Cílem projektu je hledání úsporných modelů v oblasti bydlení a spotřeby energií. Na základě sebraných dat vědci navrhnou možnosti řešení pro přechod na čistší energie, přičemž hlavní úsilí soustředí na předcházení energetické chudobě a celkovou přijatelnost pro obyvatele.

Současná strategie v oblasti energetické tranzice Moravskoslezského kraje zohledňuje hlavně technologickou dimenzi, ale nezabývá se příliš společenskými dopady. Vědci chtějí proto celkově zhodnotit situaci obyvatel, zejména těch ohrožených energetickou chudobou – matek samoživitelek, seniorů a rodin s dětmi ze „zatížených“ lokalit.

Aby v budoucnu nedocházelo v souvislosti s tranzicí k dalšímu sociálnímu vyloučení, je třeba ve státní správě a samosprávě přijímat opatření vycházející z reálného stavu. Kromě výzkumu vědci zhodnotí možnosti investic a kroků, které v oblasti bydlení podpoří energetickou účinnost, a navrhnou modelová řešení.

Tři způsoby, jak se dá pomoci

Pro akutní řešení pomůže cílená regulace cen, podpora domácností v energetické chudobě pomocí sociálních slev na energie nebo příspěvek na bydlení, který dnes zdaleka nevyužívají všichni ti, kdo na něj mají nárok. Třetí zásadní nástroj dlouhodobější povahy je snižování spotřeby energie v bydlení.

„V Nizozemsku se výše regulovaného nájemného vypočítává z několika faktorů a jedním z nich je energetická náročnost budovy. Pokud chce majitel nájem zvýšit, může například investovat do energetické účinnosti. Na to navazují dotační programy, ze kterých mohou čerpat majitelé nájemního bydlení. Finanční návratnost investic do zateplení je asi tři až čtyři roky, do fotovoltaiky sedm až deset let,“ říká Vojtěch Bosák z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

Budovy se podílí na globálních emisích skleníkových plynů 21 procenty, v rámci EU pak 36 procenty. Až 80 procent energie se v budovách spotřebuje na vytápění a ohřev vody. V Evropě jsou dosud tři čtvrtiny budov energeticky neúčinných a ročně zde projde renovací jen 11 procent stávajícího fondu budov. Pouze jedno procento z nich pak představuje renovace snižující energetickou náročnost.

Až polovina nákladů padne na energie

Ekonomický potenciál energetických úspor u bytů se dle Územní energetické koncepce Moravskoslezského kraje na období 2020–2044 pohybuje okolo 40 procent a ovlivňuje ho zejména jejich stáří. Protože však investice do zvýšení energetické účinnosti zdražují nájem, mohou vést k vymísťování nízkopříjmových nájemníků a snižování dostupnosti nájemního bydlení.

Moravskoslezský kraj má přitom vysokou koncentraci nájemního bydlení a zároveň energetické chudoby. Na úrovni domácností představují energie více než polovinu nákladů na bydlení. U nízkopříjmových rodin byl tento podíl ještě vyšší.

V čerpání z programů Zelená úsporám a Nová zelená úsporám sice patřil kraj v rámci Česka na špičku, data však zároveň ukazují, že dotace zatím čerpali zejména lidé se středními a vyššími příjmy v rodinných domech. Investice tedy plnily environmentální cíle tranzice, nikoli sociální účel. Proto se vědci chtějí v rámci projektu věnovat také efektivnějšímu cílení investic s ohledem na reálné potřeby obyvatel v nájemním bydlení.

Hrozí odpor k tranzici

Země střední a východní Evropy se kromě neudržitelného energetického mixu vyznačují relativně nízkým povědomím o energetické tranzici a někdy až odporem k ní. Nejhorší je situace v regionech s nevyrovnanou životní úrovní a vysokým počtem obyvatel ohrožených chudobou.

„Ostravská metropolitní oblast na tom dle ekonomických dat není špatně, nicméně se to nepromítá do sociálního a demografického vývoje. V dobře fungující regionální ekonomice bychom předpokládali, že z pozitivního vývoje ekonomiky budou mít přínos široké vrstvy obyvatel, což se projeví snižováním chudoby a stabilizací bydlení, respektive úbytkem vymísťování z bydlení. To se však neděje a tím se rezistence k tranzici potenciálně posiluje,” vysvětluje Ondřej Slach z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

I když přechod na zelenou energetiku má potenciál pro snižování nerovností, přesto se v jeho důsledku také mohou prohlubovat. Zároveň dochází k nepřímým dopadům, jako jsou přesuny investic, odchody vzdělaných obyvatel z regionu či úbytek pracovních míst spojených s těžbou a energetickým využitím fosilních paliv. Právě proto je tranzice předmětem politických sporů i společenského „odporu“.

Evropská unie sice vyčlenila na řešení negativních dopadů prostředky do Fondu spravedlivé transformace, nepřímým důsledkům se ale věnuje málo pozornosti. Ostravská metropolitní oblast navíc aktuálně čelí prohlubování společenské i geografické polarizace. Výzkumy naznačují, že takzvaná „zelená nespokojenost“ může akcelerovat celkovou frustraci obyvatel a znamenat zásadní problém pro budoucnost regionu.

Energetická chudoba se rozšířila

Energetická chudoba nastává v situaci, kdy účty za energii představují vysoké procento příjmů domácnosti, nebo přichází nutnost snížit spotřebu energie do takové míry, že to má negativní dopad na zdraví a pohodu lidí. V EU se energetická chudoba koncentruje zejména ve střední a východní Evropě, kde se s ní potýkají široké vrstvy obyvatel. Souvisí to se zastaralostí infrastruktury a nízkými příjmy.

Podle výsledků projektu Technologické agentury ČR z roku 2019 patří mezi hlavní příčiny energetické chudoby neefektivní budovy a spotřebiče, nízké příjmy domácností a vysoké náklady na energie. Nejvyšší podíl energeticky chudých obyvatel byl v Ústeckém kraji, následoval kraj Moravskoslezský. Chudoba včetně té energetické se týkala z velké části rodin s dětmi žijících v sociálně vyloučených lokalitách.

V roce 2021 žilo v Česku v energetické chudobě přibližně 900 tisíc lidí, což je 8,7 procenta populace, v asi půl milionu domácnostech. Dnes jí nejspíš čelí ještě více lidí. Podle odhadu Klusáčka et al. (2023) žilo až 50 procent českých domácností v budovách s velmi vysokou energetickou náročností. I přes investice do vytápění a zateplení z let 2000 až 2019 mělo Česko stále jednu z nejhorších energetických účinností rezidenčních budov v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Energeticky účinné čtvrti z veřejných peněz

Jedním z možných řešení jsou takzvané Positive Energy Districts (PED), tedy energeticky účinné a flexibilní městské čtvrti nebo skupiny propojených budov, které produkují nulové emise skleníkových plynů. PED se zakládají na obnovitelných zdrojích energie, především solární energii, a jsou v současnosti technicky dosažitelné díky chytrým systémům pro chlazení, vytápění a výrobu elektřiny.

Pro vznik soběstačného systému je zásadní párovat technologie s opatřeními na úsporu energie a sociálními inovacemi. Výzkumník João Pedro Gouveia a jeho tým prokázali na historické čtvrti Lisabonu, že PED spojený s renovací zvyšující energetickou účinnost a s místní výrobou solární energie může řešit energetickou chudobu.

PED zmiňuje i Evropská komise jako opatření, které přispěje k naplnění Zelené dohody pro Evropu, tedy snížení celkových emisí o 55 procent do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Iniciativa Urban Europe má za cíl založit do roku 2025 sto projektů PED. Naprostá většina PED s ambicí poskytovat i dostupné bydlení je proto spolufinancovaná z veřejných prostředků.

Podle dat sociologů se česká dospělá populace sice staví k ochraně přírody, krajiny a klimatu pozitivně, nicméně má nízké povědomí o politice EU zaměřené na tranzici. Češi dokonce patří k nejméně aktivním v Unii. Jak ukazují zkušenosti z přeměny evropských uhelných regionů, k úspěchu je zapotřebí posilování environmentální gramotnosti, díky níž jsou lidé schopni tranzici lépe porozumět a také z ní profitovat.

Proto je zásadní osvěta i mapování motivací a vzorců chování, na což se rovněž zaměřuje část projektu Ostravské univerzity. Vědci se chystají zjistit úroveň environmentální gramotnosti a zájmu žáků základních škol a zhodnotit chování u vzorku dospělé populace – rodičů žáků a pracovníků základních škol. Za využití dotazníkového šetření vědci prozkoumají i životní spokojenost a míru stresu u dospělé populace v Ostravské metropolitní oblasti vyrovnávající se s dopady tranzice. Pokud projekt získá finanční podporu, tým začne pracovat na podzim tohoto roku.