Úřady, vysoké školy, galerie i knihovny, všichni nakupují dobíječky pro elektroauta z veřejných financí. Jenže podmínky zakazují těmto institucím nechat u nich nabíjet jiné vozy než jejich služební. Dobíječky postavené z veřejných peněz jsou tak paradoxně veřejnosti nepřístupné.
Na dvoře Krajského úřadu Středočeského kraje fungují dvě nabíjecí stanice pro elektromobily, takzvané wallboxy. Kraj je pořídil z veřejných peněz, konkrétně z dotací Státního fondu životního prostředí. Pokud by si ale návštěvník úřadu myslel, že může na dvůr přijet a nabít si elektromobil, tak se mýlí. Veřejnost dobíječky pořízené z dotací používat nesmí.
Stanice mohou využívat jen dvě škodovky a jeden Hyundai Kona patřící do služební flotily zaměstnanců Středočeského kraje. Kraj za to ovšem nemůže. Pustit k wallboxům veřejnost nesmí, ani kdyby chtěl. Paradoxně právě kvůli tomu, že byly pořízeny z veřejných dotací.
„Takto byly nastaveny podmínky dotace, kterou jsme přijali. A jako příjemce dotace jsme povinni je dodržovat,“ říká Jan Louška, ředitel Krajského úřadu Středočeského kraje. Podle podmínek dotace dokonce není možné nechat lidi nabíjet ani zadarmo.
Na nesmyslnost situace poukazují především příznivci elektromobility, kteří by rádi nabíječky u veřejných institucí využívali, místo aby se musely stavět speciální veřejně přístupné nabíječky za další státní peníze. „Diplomaticky řečeno je to hloupostí, natvrdo řečeno zločinným mrháním veřejnými inancemi ze strany vlády. Dotační programy pro firmy a Nová zelená úsporám přímo zakazují, aby po dobu takzvané udržitelnosti, tedy tři až pět let, byla nabíjecí místa pořízená z dotace, poskytována k veřejnému nabíjení. I bezplatnému,“ uvádí Radovan Burkovič, propagátor elektromobility a člen Asociace elektromobilového průmyslu.
„Takže v našich městech a obcích máme dnes spousty podpořených nabíjecích míst, pomalých i rychlých, která jsou přístupná z veřejné komunikace, ale nabíjet na nich nikdo cizí nesmí. To je trestuhodné plýtvání, tento přístup se musí změnit. Bezplatné nabíjení nebo nabíjení za náhradu musí na těchto místech být legální,“ je přesvědčen Burkovič.
Patnáct nabíječek pro sedm elektroaut
Jako další příklad zmiňuje Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava, která na svých patnácti nabíječkách o výkonu od tří do 150 kilowattů, pořízených rovněž z veřejných peněz, povoluje nabíjení jen pro elektrovozidla v majetku školy. Aktuálně je to sedm aut. Ani vysoká škola s tím ale nemůže nic dělat.
„Současné nabíječky, které jsou na univerzitě, slouží pouze k nabíjení vozidel sloužících pro vědu a výzkum, nejde o nabíječky pro veřejnost. Není na nás, abychom posuzovali, zda dotace a podmínky jsou, nebo nejsou v pořádku. Nabíjecí stanice jsme vybudovali primárně pro využití v naší výzkumné práci a jsme rádi, že jsme této možnosti mohli využít,“ řekla redakci Ekonews.cz mluvčí ostravské vysoké školy Petra Halíková.
Zlínský kraj zase z Národního programu Životní prostředí plánuje pořídit 57 dobíjecích stanic, z nichž tři budou umístěny v budově parkoviště u krajského úřadu a zbytek u příspěvkových organizací kraje. Také on bude muset nabíječky u úřadu, knihovny nebo galerie veřejnosti odepřít.
„Dobíjecí stanice budou pořízeny společně s elektrovozidly v rámci projektu Elektromobily pro Zlínský kraj a jeho organizace a jsou určeny pouze pro dobíjení těchto vozidel,“ potvrzuje mluvčí kraje Soňa Ličková.
Nabíječky jsou podle ministerstva jen doplněk
Ministerstvo životního prostředí, které administruje program Nová zelená úsporám nebo Národní program Životní prostředí, omezení zdůvodňuje tím, že podpora sítě dobíjecích stanic není u programů primárním cílem. „Je to pouze doplněk k pořízení vozidla, k renovaci budov a podobně. Kdyby bylo možné nabíjet volně, znamenalo by to naopak, že by i primární část podpory – nákup vozidla, renovovaná budova – spadaly do režimu veřejné podpory, což by znamenalo komplikaci,“ tvrdí mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Celkem se přitom z Národního programu Životní prostředí a Národního plánu obnovy proplatilo již téměř čtyři sta nabíječek, které jsou nebo budou umístěny u veřejné instituce.
Dokonce ani soukromá osoba, která si díky dotaci pořídí nabíjecí stanici u svého rodinného domu, ji nesmí nabídnout veřejnosti. A to ani zadarmo.
Matyáš Ferus, expert společnosti Woltair, považuje situaci za nešťastnou. „Je to určitě škoda. Měli bychom podnikat kroky k posílení sítě dobíjecích stanic v Česku,“ myslí si Ferus. Ideální je podle něj kombinace wallboxu a fotovoltaické elektrárny, díky čemuž může průměrný uživatel jezdit tři čtvrtě roku „téměř zadarmo“.
Pokud by se podmínky pro využití nabíjecích stanic uvolnily, byl by to podle Vojtěcha Petruni, obchodního manažera společnosti Grep energie, která dodává nabíječky pro elektromobily a provozuje portál Chytre-nabijeni.cz, krokem správným směrem. „Česká republika se v současné chvíli řadí na chvost žebříčku meziročního růstu počtu elektromobilů. Jedním z častých argumentů majitelů benzinových či naftových vozů je nedostatečná nabíjecí infrastruktura pro komfortní cestování. Pokud se počet veřejně přístupných nabíjecích bodů zvýší, můžeme předpokládat růst elektromobility jako takové,“ soudí Petruňa.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
