V předvánočním období prodají obchodníci nejvíce hraček. Od října do prosince se odehraje většina z jejich zhruba šestimiliardových tržeb. Výsledkem je mimo jiné záplava nových kousků hraček v domácnostech. Kam ale s těmi starými a často ještě ne úplně rozbitými?
Nejlepší možností je obdarování. Popelnice je až úplně poslední možností, protože většina hraček, která tam skončí, příliš šancí na druhý život nemá.
Variant darování je hned několik. Nejprve je dobré se poptat v rodině a u svých známých. V úvahu připadají také nejrůznější swapovací komunity, kde můžete nabídnout, co již nepotřebujete a naopak, co by se vám hodilo. Na Facebooku těchto skupin funguje hned několik, například Swap Prague.
Za drobné hračky, které se ještě mají k světu, bývají vděčné i nemocnice nebo třeba vaše dětská lékařka.
Nebojte se opravy
Další možností zejména u dražších a třeba elektronických hraček, které ještě mohou posloužit dál, ale mají nějakou závadu, je pokusit si je nechat opravit. Něco jiného je porucha v záruční lhůtě, kdy můžete výrobek reklamovat u prodejce či výrobce.
Pokud už ale záruční lhůta uplynula, můžete zkusit třeba Opravárnu. Tento projekt Jana Charváta je v tuto chvíli největší platformou, kde snadno získáte informace, zda vám někdo vaši věc (a nejde samozřejmě jen o hračky) opraví a za jakou cenu.
Na stránkách www.opravarna.cz se stačí registrovat a poté odeslat svou poptávku, tedy popsat problém, který hračka má, nafotit ji, zaplatit 75 korun a vyčkáte, zda a s jakou cenou a kolik opravářů se vám ozve. Pokud nikdo, vložených 75 korun se vám vrací a vy s největší jistotou víte, že hračka je neopravitelná a musíte se s ní vydat k popelnicím.
Kam s nimi?
Hračky jsou ve smyslu jejich vytřídění do správné popelnice poměrně komplikované, protože ve valné většině případů nejsou z jednoho materiálu. A navíc na sobě nenesou ani pomocné značky, o jaký materiál jde, jak je známe třeba z obalů potravin.
„Hračky, které nelze vytřídit, jako ty z gumy, silikonu, směsi materiálů anebo kontaminované, patří do směsného odpadu. Šanci na recyklaci mohou mít zejména hračky plastové, u kterých je známé složení, například Lego, kovové nebo papírové hračky,“ shrnuje mluvčí společnosti Eko-kom Lucie Müllerová.
Do jaké popelnice konkrétně toho kterého plyšáka, stavebnici nebo vláček vyhodit záleží na materiálu.
Elektrohračky do červené popelnice
Prvotním rozlišovacím znakem je, má-li hračka nějaké nabíjení, tedy buď baterie anebo přímo elektrický kabel. V tom případě se stává po skončení svého života elektroodpadem a musí také směřovat do popelnice s tímto označením. Případně do sběrného dvora.
Nejfrekventovanější jsou červené popelnice na elektroodpad společnosti Asekol. „Bohužel, lidé si často neuvědomují, že součástí hraček je i elektrozařízení nebo baterie a patří do červených kontejnerů. Stále končí velké množství hraček v komunálním odpadu,“ uvádí Daniel Šafář, obchodní a marketingový ředitel kolektivního systému Asekol.
Přesná čísla, kolik hraček u nich skončí, v Asekolu nemají, maximálně jde ale v celém jejich vysbíraném odpadu podle Šafáře o jednotky procent.
Nedostatek dat je ostatně typický pro celou tuto rozsáhlou skupinu odpadu. Hračky nepatří mezi obalový materiál, tudíž je nesleduje Eko-kom a mezi ostatní kolektivní systémy jsou rozděleny dle typu. Souhrnná data, jaké množství, respektive kilogramů hraček je uvedeno do oběhu, kolik se jich z něj vrací a kolik se podaří zrecyklovat, neexistují. Šanci na druhý život ve smyslu dalšího využití materiálu ale získá jen velmi malé procento z nich.
Příliš mnoho informací k dalšímu zpracování nesděluje ani Asekol. „Hračky dále předáváme certifikovaným zpracovatelům na ekologickou recyklaci,“ říká bez dalších podrobností Šafář. Dodává pouze, že v hračkách je vždy nejvíce plastu.
Využít se podle něj dají tištěné spoje, motůrky, zdroje, nabíječky, kabeláž a baterie.
Pokud jde o plasty, tam záleží na tom, jaký je to druh a zda je po něm na trhu nějaká poptávka. Pokud není, končí na skládce či ve spalovně.
„Plasty se nejprve třídí podle složení a následně se jednotlivé druhy využívají k dalšímu zpracování. Velká část plastu se tedy zrecykluje,“ uvádí Šafář. Žádná čísla ale nedokládá.
Plyšáci, dřevo a papír
Další kategorií hraček, která má svou popelnici, jsou ty plyšové. „Patří do popelnice na textil, měly by ale být vyprané,“ uvádí Lucie Müllerová za Eko-kom.
Pokud je výrobek celoplastový, může zamířit do žluté popelnice. I když možnost toho, že se materiál z ní využije, je mizivá. Z plastových popelnic jsou nejpoptávanější PETky, fólie a nádoby z drogerie, zpravidla z HDPE či LDPE. Na zbytek, až dvoutřetinový, čeká spalovna nebo skládka.
„U dřevěných hraček záleží na konkrétní hračce. Z některých lze dřevěné prvky ještě znovu zužitkovat například na výrobu nových hraček nebo zlepšováků do domácnosti, ostatní doporučuji odevzdat do sběrného dvora,“ doplňuje Lucie Müllerová k poslední velké skupině.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
