Nedaleko Nového Mesta nad Váhom stojí nenápadná budova, k níž každý den přijíždějí kamiony svážející z celého Slovenska vrácené PET lahve a plechovky. Je to třídicí srdce zálohovacího systému, který Slovensko spustilo loni.
Podlaha uvnitř je celá lepkavá od zbytků tekutin, zpravidla sladkých, na podrážky se všem lepí zbytky etiket. A všude se vznáší nasládlý zápach, který však za chvilku přestáváme vnímat.
Většinu práce obstarávají stroje. „Denně přijede zhruba sedm kamionů a plus minus tentýž počet odjede, protože nemáme moc skladovacích prostor,“ popisuje provozní ředitel Správce zálohového systému František Mažerik.
Nyní kvůli tomu přistavují další halu, aby měl správce systému nějakou rezervu pro případ, kdyby potřeboval materiál na nějakou dobu uskladnit. Po dokončení má centrum pojmout tisíc tun materiálu, z něhož zhruba 60 procent dělá PET a 40 procent plechovky. Nyní se do něj vejde 400 tun.
Vozit vzduch by nedávalo smysl
Do třídicího centra putují miliony PET lahví a plechovek z pěti meziskladů, které jsou rozmístěny v jednotlivých regionech Slovenska, od Bratislavu po východní část země. Valná většina z nich přijíždí do třídicího centra slisovaná.
Důvod je jednoduchý, nejdražší na celém projektu zálohování je z hlediska nákladů doprava. Čím méně vzduchu auta převážejí, tím levněji systém vychází. Lisují se proto hned v obchodech, pouze část obalů se sbírá ručně a putují do třídicího centra neslisované.
Do pytle dovezeného kamionem se vejde 400 až 600 stlačených petek a až 4,3 tisíce plechovek. V případě ručního sběru jde o 80 plastových lahví a 250 plechovek v jednom 200litrovém pytli.
Celý proces vypadá následovně. Přijede kamion s balíky materiálu z meziskladů, případně z prodejen v okolní oblasti. Zaměstnanci pytle rozbalí a petky a plechovky vysypou do správné třídicí linky, obě stojí pár metrů od sebe.
Petky jdou nejprve přes rotační síto, kde se plasty přemelou a odfiltrují se z nich všechny drobné části menší než čtyři milimetry. Na tisíci tunách polyethylentereftalátu, jak se PET jmenuje na základě svého chemického složení, jsou podle Mažerika ztráty zhruba 7,5 procenta, u plechu 2,5 procenta. Tímto způsobem se oddělují třeba víčka od lahví, která jsou z jiného materiálu, či etikety.
Následuje optická linka, kde se petky třídí podle barev. Automat je rozezná a rozdělí, takže výstupem jsou do krychlí stlačené petky v pěti barevných mutacích – čiré, modré, zelené, růžové a tmavé. To poslední jsou hlavně lahve od piva.
Zatím se vrací přes dvě třetiny lahví a plechu
Nejvíce petek je průhledných, na celkové hmotnosti se podílejí ze zhruba 40 procent, následuje modrá a zelená. „Poznáme, když je v obchodech nějaká slevová akce. Pokud je na pivo, máme hnědé lahve, pokud třeba na vodu Budiš, tak modré,“ popisuje Mažerik.
Největší cenu má průhledný PET. Všechny ostatní barvy jsou levnější, protože se složitěji využívají. Čirý PET se dá použít téměř na všechno – mohou se z něj vyrobit lahve jakékoliv značky, textilie nebo jiné výrobky z recyklátu.
Proto je také cílem Správce zálohového systému, aby výrobci ustupovali od rozjásaných barev a přešli k bezbarvým lahvím. Donutit je k tomu chce prostřednictvím poplatkům podobně jako český Eko-kom – nejvíce účtuje za zpracování barevných lahví a nejméně za čiré.
Na Slovensku loni do obchodů zamířilo 550 milionů plechovek a 750 milionů PET lahví. Podle statistik správce systému se vysbíralo 821 milionů lahví a plechovek, což je 71 procent z těch uvedených na trh. Před zavedením záloh byla přitom návratnost těchto obalů lehce přes 60 procent.
Jak připomíná Marián Áč, generální ředitel Správce zálohového systému, číslo není úplně přesné. Petky ani plechovky se totiž nevracejí z oběhu hned. Určité zpoždění vzniká kvůli tomu, než zákazníci nápoje vypijí a prázdné obaly odnesou zpět.
„Každý měsíc to číslo roste zhruba o dvě procenta. Předpokládám, že v létě se to zastaví,“ uvádí Áč. Jak dodávají jeho kolegové, počítají s tím, že návratnost poroste asi k 85 procentům. Aby se vyšplhala k vytyčeným 90 procentům v roce 2025, což je cíl Evropské unie, budou nutná další opatření.
Půlka obchodníků se přihlásila dobrovolně
Podle slovenských expertů bude nutné zapojit do sběru velké podniky, továrny či úřady. Zčásti se to děje už nyní, ale gros je zatím na obchodech. Těch se do systému zapojilo přes šest tisíc, přičemž více než polovina dobrovolně.
Některé prodejny se musely přidat ze zákona. Hranice pro obchodníky byla stanovena na velikost obchodu od 300 metrů. Motivace těch menších zapojit se je ale jasná – nechtějí přijít o zákazníky.
Smyslem zálohovacího systému je, aby se z materiálu opět vyráběly PET lahve a plechovky. Evropská unie nastavila povinný podíl recyklátu ve vyrobené petce pro rok 2025 na 25 procent, o pět let později to má být 30 procent.
Navíc jelikož je materiál vybraný díky zálohování čistší než z popelnic, recykluje se s menšími náklady. Výrobci na Slovensku mají přednostní právo koupit si od Správce systému takové množství k recyklaci připravených petek a plechovek, kolik jich uvedli na trh.
Dnes z celkového množství odebírají zhruba padesát procent, zbytek správce prodá obchodníkům a recyklátorům. Do budoucna počítají s tím, že se výrobci nealka a piva budou hlásit o 70 procent vytříděného materiálu.
Co bude chybět, doplatí výrobci
Příjmy z materiálu jsou jedny ze tří hlavních, které kryjí náklady provozu zálohového systému. Další peníze pocházejí z nevrácených lahví a plechovek. Ty totiž obchodník vybere a odvede správci systému. Další poplatky putují do systému od výrobců, kteří platí za lahve uváděné na trh.
Obchody zapojené do vracení obalů mají naopak nárok na manipulační poplatek. Jeho výši na Slovensku nedávno upravovali, protože jak uváděli zástupci českých obchodních řetězců, zpočátku ho nenastavili dobře.
„Neměli jsme analýzu, takže po prvním roce proběhla kategorizace a přehodnocení manipulačních poplatků,“ uvedl Marián Harvánek, relationship manažer Správce zálohového systému. Manipulační poplatek zvýšili a za minulý rok rozdíl obchodníkům doplatí.
Kolik byly loni náklady a příjmy zálohového systému na Slovensku, zatím jeho zástupci neuvádějí, protože ještě nejsou auditované. „Co bude chybět, doplatí výrobci,“ uvedl Áč.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
