Jako slepé cesty už se ukázaly některé snahy o zavádění ekologičtějších obalů u drogistického a kosmetického zboží. Třeba sklo nakonec nemusí být ekologičtější, zákazníci také většinou nemají zájem stáčet si výrobky do vlastních nádob.
Plastové obaly se naopak zcela nezavrhují, mají být ovšem menší, tenčí a z již použitého materiálu. A prosazuje se prodej v obalu na více použití.
Myslíte, že plastové obaly jsou za všech okolností z ekologického hlediska špatné a naopak třeba sklo jako obal je vždy lepší? Ukazuje se, že je to složitější, a výrobci i prodejci postupují v této oblasti částečně metodou pokus–omyl. Příkladem můžou být kosmetické výrobky nebo zboží, které kupujeme v drogerii, třeba čisticí prostředky.
Snaha o použití ekologičtějších obalů souvisí s požadavky spotřebitelů i s tlakem vlád a bank, aby výrobci a prodejci omezovali uhlíkovou stopu, emise CO2 spojené jak s jejich výrobky, tak obaly.
Prvotní reakcí většiny firem se proto staly plány na menší použití plastů. Ty na jednu stranu přírodě skutečně škodí, vyrábějí se z ropy, při jejich produkci vzniká významná uhlíková stopa; problémem jsou pak také mikroplasty, které se z nich uvolňují a jejichž dopady i na zdraví lidí nejsou ještě do detailu prozkoumané. Během posledních let se tudíž objevila řada výrobků v takzvaných zelených obalech, například skleněných. Některé tyto cesty se ale dnes z hlediska životního prostředí začínají považovat za komplikované, nebo dokonce slepé.
„Kdybychom měli všechno ve skle, je to daleko složitější logistika, sklo je náročné energeticky jak na výrobu, tak na recyklaci,“ říká Michaela Franeková, zastávající vysokou pozici v regionálním vedení Unileveru, což je globální firma zabývající se mimo jiné výrobky pro domácnost i péči o tělo. Třeba sklo – pokud se nepoužije znovu, a tedy nejde o vratné skleničky nebo lahvičky – vychází zdaleka nejhůře ze všech analýz propočítávajících dopad obalu či výrobku na životní prostředí od počátku do konce jeho života. Při výrobě i recyklaci skla, jak už bylo naznačeno, se spotřebuje velké množství energie, což za sebou může zanechat značnou uhlíkovou stopu.
Raději recyklát
Mnohé firmy proto plastové obaly nezavrhují, jdou však cestou snižování hmotnosti a nahrazování nově vyrobeného, „panenského“ plastu alespoň zčásti recyklátem. „Již druhým rokem po sobě je podíl recyklovaného materiálu použitého v obalech produktů našich dm značek vyšší než čtyřicet procent, toto číslo přitom zahrnuje i obaly potravinářských produktů,“ přibližuje mluvčí dm drogerií Jiří Peroutka. V případě PET materiálu je podíl recyklátu, tedy materiálu získaného z již použitých obalů, dokonce devadesátiprocentní.
Využití recyklátu, kde je třeba plnit vysoké standardy bezpečnosti, s sebou ovšem nese i určitá omezení. Jde o to, aby obal neměl nežádoucí reakci s produktem, s kosmetikou nebo zbožím z drogerie, třeba čisticím prostředkem. „Teoreticky není problém mít lahev z recyklovaného materiálu, ale musíte dávat pozor na to, jak reaguje lahev, která není z původního plastu, ropného derivátu, s chemickou složkou v produktu. Proto není úplně jednoduché to pro všechny produkty implementovat,“ popisuje složitosti recyklace a využívání recyklátu v jejich drogistických výrobcích Michaela Franeková z Unileveru. Zmíněné omezení je důvodem, proč podle šéfky nadnárodní firmy nejde nahrazování obalů těmi udržitelnějšími s podílem recyklátu rychleji.
Používání recyklátů je už dnes prakticky standardem, i když na úrovni Evropské unie dosud s výjimkou PET lahví žádné limity neplatily. Nicméně se chystají: podle nového nařízení o obalech, které schválil Evropský parlament na své poslední dubnové schůzi před volbami, by měly všechny plastové obaly od roku 2030 obsahovat 35 procent recyklátu.
Kromě zmíněného rizika reakce obalu s obsahem naráží firmy i na další úskalí, se kterými se musí při využívání již použitého materiálu vyrovnat. Své o tom ví například český výrobce kosmetiky Manufaktura, jež využívá recyklovaný PET ve svých lahvičkách od roku 2018 – dnes tvoří zhruba polovinu použitého materiálu.
„Lahvičky nejsou vždy dokonalé, nejsou úplně čiré, občas na nich může člověk najít drobné tečky. Výroba díky nim navíc mnohdy není stoprocentně efektivní, z recyklátu se nedaří lahvičku vyfouknout tak dobře jako z klasického čistého PET a občas nás pak zlobí na výrobních linkách,“ popisuje za českou firmu Manufaktura její kreativní ředitelka Bára Čechová. Přesto ročně uspoří 12 až 15 tun čistého plastu. „Máme radost, že se postupně daří zapracovávat recyklát i do dalších obalových materiálů, například do víček,“ dodává Čechová.
Refill? Bezobal?
Řešením, které se zdá z hlediska uhlíkové stopy a zátěže pro přírodu nejlepší, je prodej bez obalu, do vlastních opakovaně použitelných nádob. Z hlediska dopadu na životní prostředí i nejlépe vychází, pokud se dělá správně.
Některé firmy nicméně zjistily, že ani tudy cesta nevede, protože zákazníci nemají o takový způsob prodeje dostatečně velký zájem. Všechny velké společnosti, zpravidla jde o obchodníky spolupracující s výrobci, už bezobalová řešení v prodejnách testovaly – a často s nimi skončily, ať již jde o spolupráci drogerií Rossmann s výrobcem Henkel (například značky Persil či Silan), či Globusu s českým výrobcem ekologických pracích gelů či jarů Tierra Verde. Naopak třeba plnicí stanice v dm fungují podle Peroutky dále a je jich nyní už 26.
Také prodejny Manufaktura mají za sebou roční testovací období bezobalového prodeje, respektive prodeje do nádob, které si člověk přinese, u dvou svých nejpopulárnějších tekutých výrobků. A vyhodnotila si jej také jako neefektivní. „Zájem byl malý a drtivá většina zákazníků si dokupovala prázdnou lahvičku,“ popisuje Bára Čechová.
Bezobalová řešení v Evropě zkoušel i Unilever. „Je to velká výzva jednak z hlediska atraktivity pro spotřebitele, ale i toho, jak zabezpečit, aby nebyla kontaminovaná lahev, do které si produkt dáváte. Stačí, abyste si doma nevymyli dobře obal od jednoho čisticího prostředku, nalili do něj druhý, a může vzniknout chemická reakce, která může být neotestovaná pro kontakt s pokožkou,“ uvádí Michaela Franeková za Unilever. Podle ní toto řešení nemá reálnou budoucnost, určitě ne ve větším měřítku.
Přívětivěji se tak z pohledu běžného zákazníka jeví prodej výrobků ve znovunaplnitelných obalech. Neboli zákazník si jednou koupí tekuté mýdlo nebo šampon v lahvičce s dávkovačem a poté už nakupuje pouze náplň v plastovém sáčku. Podle obchodníků jde o výraznou úsporu v použitých plastech.
Například půllitrová náhradní náplň tekutého mýdla bio máta & bio bergamot od alverde Naturkosmetik ušetří celých 79 procent plastů ve srovnání s novým, běžným balením s dávkovačem, jak přibližuje Jiří Peroutka z dm.
Takzvaný refill používá i Manufaktura, a to u nejprodávanějších pleťových krémů. „Je zapotřebí, aby refill náplně skutečně obsahovaly menší množství obalového materiálu než základní produkt, byly snadno recyklovatelné, uživatelsky přívětivé, neohrožovaly mikrobiální stabilitu a dokázaly produkt spolehlivě ochránit. Ne vždy tomu tak je,“ upozorňuje Bára Čechová.
Článek byl publikován v červnovém vydání časopisu Reportér.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
