Lososí farma znečistí moře jako 80tisícové město. Vše kolem umře, říká Nor z rodiny „lososích farmářů“

Lososí farmy znečišťují moře a oceány, ryby v nich často trpí a navíc nikdo pořádně nekontroluje, co se na nich děje. Frederik W. Mowinckel popisuje, co je na lososím průmyslu špatně a jak by se věci měly změnit.

Rodina Frederika W. Mowinckela založila v Norsku v šedesátých letech minulého století jedny z prvních lososích farem a se svou společností Mowi se stala průkopníkem tohoto odvětví. „Společnost Mowi byla původně pouze malým producentem. Losos se choval v klecích tvořenými sítěmi a pro zemědělce to byl často doplňkový zdroj příjmů,“ vysvětluje Mowinckel.

„Mowi postupně farmy rozšiřovala. Po nějaké době přišli další akcionáři a my jsme si v 80. letech uvědomili, že už se toho nechceme účastnit,“ dodává. „Chov lososů se stal velmi industrializovaným a úplně se tím změnil vztah k chovaným rybám. Už najednou nešlo jen o počet ryb, ale o biomasu. Navíc se nám nelíbilo, jakým způsobem se opomíjelo životní prostředí,“ uvádí Mowinckel.

Společnost Mowi se následně začlenila do skupiny Marine Harvest. „Před několika lety se ale společnost Marine Harvest rozhodla, že se přejmenuje zpět na Mowi. Tehdy svolali mimořádnou valnou hromadu pro všechny akcionáře. Mám v této společnosti jednu akcii právě kvůli tomu, aby mě museli zvát na valná shromáždění,“ říká.

Mowinckelovi se změnou názvu nesouhlasili. Neměli však dostatek hlasů, takže ke změně došlo. Nyní se rodina od byznysu distancuje a Frederik Mowinckel je jedním z jeho největších kritiků.

Podílel jste se na vydání knihy The New Fish, která se zabývá chovem lososů. V čem je losos z farmy novou rybou?

Je to divoká ryba, která byla donucena chovat se tak, jak chtěli její chovatelé. Pokud se ale takhle manipuluje s přírodou, nevyhnutelně nastanou problémy. Lososí farma má obvykle mezi šesti a osmi klecemi a v průměrné farmě jsou asi dva miliony lososů. Jedná se tak o průmyslový chov, který je možný přirovnat jen k nejhorším typům chovu zvířat.

Zemědělství

Dvě stě tisíc ryb v síťové kleci, pětina jich umře. Lososí farmy mají k udržitelnosti daleko

Jedním z nejskloňovanějších problémů jsou mořské vši a rozsáhlé nákazy způsobené tímto parazitickým korýšem. V čem jsou tak škodlivé?

Mořské vši jsou přirozeným druhem a objevují se i u divokých lososů, kteří právě připluli z fjordu a začínají plavat proti proudu řeky. Ve sladké vodě vši umírají, takže je díky nim možné poznat, že lososi právě dorazili – a je to obvykle dobré znamení. Pokud ale na lososí farmě máte ryby v obrovských množstvích a blízko u sebe, tak máte i mnohem víc vší. Pro ryby je to velmi bolestivé, jelikož je korýši v podstatě požírají zaživa. Navíc lososi na farmách nemají jak ze slané vody uniknout do sladké, aby se jich zbavili.

Jak farmy tento problém řeší?

Farmy zkoušejí všechny možné způsoby, jak se mořských vší zbavit. Jedním ze způsobů je vykoupat je v jakési polévce z trochy chemikálií a horké vody. Jsou na to takové velké stroje, které ryby nasávají do velké trubky, ve které je něco jako horká sprcha, a pak je to „vyplivne“ na druhé straně. To je pro zvířata velmi stresující. Lodě, které tuto proceduru vykonávají, navíc následně odplují dál od farmy a veškerý odpad vypustí někde ve fjordu. Výsledkem je, že jsme pak svědky hromadných úhynů krevet a dalších druhů – protože chemikálie hubí mořské vši, což jsou korýši stejně jako krevety.

Neexistují jiné způsoby odstranění mořských vší?

Jednou z naprosto šílených věcí, kterou se firmy pokusily udělat, je, že zavádějí do farem „čisticí“ ryby. Z pobřežních oblastí vyloví pyskounovité nebo hranáče a vypustí je do klecí k lososům, kde mají sežrat všechny mořské vši. Úmrtnost těchto „čisticích“ ryb se ale blíží stu procent. Takže mi řekněte – už jsme někdy v historii vzali jeden druh zvířete a nabídli ho na 100 procent k dispozici jinému zvířeti?

Navíc když z ekosystému úplně vyřadíte jeden druh, začnou se dít různé další špatné věci. Už teď kvůli tomu mají mořští ptáci méně potravy a hrozí, že i zbytek ekosystému se začne hroutit. Používání „čisticích“ ryb je naprosté šílenství a brzy bude zakázáno.

Dalším problémem pro ekosystém je znečištění, které farmy způsobují.

Ano. Pod těmito farmami je neuvěřitelná koncentrace živin. Průměrná lososí farma vypustí tolik znečištění jako město s 80 000 obyvateli, to daný ekosystém přehltí a na místech, kde jsou lososí farmy, vnikají takzvané mrtvé zóny. Jakmile se kvalita prostředí zhorší, majitelé lososí farmu přesunou do jiné oblasti, kterou začnou zničit.

Byznys, Životní styl

Tisíce háků a stěna smrti. Reportáž o nelegálním lovu tuňáků a mečounů ve Středozemním moři

K znečištění přispívá i krmivo. Čím se lososi na farmách krmí?

Nejnovějším poznatkem, který nyní zkoumáme, je používání krilu (kril je souhrnné označení pro velmi malé býložravé korýše žijící v mořích a oceánech, pozn. aut.) ke krmení lososů, jak ukazuje nejnovější film agentury Associated Press z Antarktidy. Kril je jednou ze složek lososího krmiva, takže vlastně krademe potravu velrybám, rozmělňujeme ji a dáváme ji lososům na farmách.

Obecně je celé krmení problematické, i když se nyní používá stále více nerybího materiálu. Dříve bylo potřeba čtyř kilogramů ryb na „výrobu“ jednoho kilogramu lososa. Teď je to spíš 2:1 nebo 1,4:1, ale ta matematika stále nefunguje. Místo toho se častěji dělá to, že se rozemelou zbytky z kuřecího průmyslu a vyrobí se z nich rybí krmivo, někdy se používá i sója.

Jak je to s chemikáliemi?

Používají se například různé druhy antibiotik. U těchto „léků“ také obecně platí, že se dostávají ven z farmy. Jenže pokud nejste nemocní a berete léky, tak onemocníte – a to platí i pro ryby ve volné přírodě. Lososi se navrch barví umělými barvivy – hlavně různými karotenoidy, protože losos z farmy by jinak byl v podstatě šedý. U divokých lososů je růžová barva přirozená, protože divoký losos má přístup ke korýšům. Nedávná norská studie zpochybňuje, že jsou tato umělá barviva zdravá.

Neexistují na to nějaké regulace?

Regulace je v zásadě velmi malá. Především nelze kontrolovat farmu s otevřenými ohradami. To je fyzicky nemožné. Nemůžete kontrolovat, co do ní přichází, protože je to oceán, a nemůžete kontrolovat, co z ní odchází, protože je to síť. Můžete regulovat, jaké chemické látky se smějí používat, ale velmi často existují výjimky. Pakliže nastane krizová situace, jako je třeba nákaza mořskými vešmi, farma dostane povolení používat jiný typ chemikálií. A tak ztrácíte kontrolu nad tím, co se do oceánu dostává.

Co se s tím tedy dá dělat?

Podle mého názoru je jedinou cestou úplný zákaz chovu v síťových klecích. Je to ale velké odvětví, v Norsku máme více než tisíc farem na chov lososů, a navíc je to rostoucí odvětví s velmi silným lobbingem. Majitelé farem jsou velmi bohaté společnosti, takže si najímají nejlepší lobbisty a právníky. Ani nevím, kolik různých dopisů od právníků jsem už viděl – a všechny jsou od velkých právnických firem. Navíc norská vláda toto odvětví miluje, protože vytváří pracovní pozice v místech, kde normálně moc pracovních míst není.

Jak je to s certifikacemi?

Podle mého názoru není žádná certifikace důvěryhodná ani u mořských plodů, ani u ryb. Pro kontroly je na farmách vždy všechno čisté a pěkné a žádné mrtvé ryby, protože nelze provádět nečekané kontroly. Teď se v Norsku rozvinula velká diskuse, že má být zavedeno více nečekaných kontrol. A generální ředitel společnosti Mowi řekl, že by chtěl mít nařízení, podle kterého by měli dostat oznámení před tím, než ona náhodná kontrola přijde. Certifikacím nemůžete věřit. Dobře to shrnuje dokument na Netflixu Seaspiracy.

Zemědělství

Kapři jako hrozba pro životní prostředí. Prasata, po nichž nikdo neuklízí

Existují alternativy ke klecovému chovu lososů?

Uvědomuji si, že přimět lidi, aby přestali jíst lososa, bude velká výzva. V zásadě tedy existují dvě možnosti chovu v uzavřených farmách. Zcela uzavřené farmy fungují tak, že se v nich voda neustále filtruje a jedná se o čistý uzavřený systém. Například společnost Superior Fresh v USA je dobrým příkladem. Mají zcela uzavřené farmy, vlastní pozemky, v podstatě napodobují vodu ve fjordech a kontrolují vše, co do farem přichází a hlavně co z nich vychází. Podobný uzavřený systém lze vytvořit i na moři.

A pak existuje typ farmy, kterému se říká průtočný systém. To je v podstatě uzavřená farma, která je postavena přímo u oceánu, kam přitéká mořská voda, která se filtruje a pak se čistí, než se vrátí zpět. V Norsku se nyní buduje řada těchto systémů, jsou samozřejmě dražší na výstavbu, ale ne nutně dražší na dlouhodobý provoz.

Proč se tato řešení více nepropagují?

Existují dva důvody, proč dnešní velcí chovatelé lososů s klecovými chovy nemají velký zájem o uzavřené farmy. Za prvé je to dražší – musí se řešit emise, mít umělý systém vytápění a chlazení a na pozemcích se platí nájemné. Společnosti na moři dnes víceméně neplatí žádné nájemné nebo velmi nízké, využívají pro svůj zisk plochu, která patří veřejnosti.

A ten druhý důvod?

Druhý a hlavní důvod je, že by nebylo potřeba tisíc norských farem. Proto se losos vyváží do New Yorku, Miami, Tokia, Hongkongu…. Kdybyste mohli postavit napodobeninu norského fjordu na severu státu New York, proč byste vozili lososa z Norska? Kdyby firmy horovaly za zákaz klecových chovů, střelily by se do vlastní nohy.

Řešení tedy existuje?

Ano, ale jediné, co by Norsko mohlo udělat, je stát se světovým lídrem v technologii uzavřených farem. Rozhodlo se ale, že to neudělá, protože to je dlouhodobý projekt. Lepší je co nejrychleji vytěžit co nejvíc ze současného stavu. Norsko je hlavním světovým producentem a vývozcem lososa a jen společnost Mowi má na světovém trhu podíl okolo dvaceti procent. Je to extrémně krátkodobé myšlení.

Proč je losos pořád tak populární?

Průmysl chovu lososů odvedl velmi dobrou práci. Všem říká, jak je losos zdravý a jak je to skvělý produkt. A také je cenově velmi dostupný. Už to není jako za starých časů, kdy si tuto rybu člověk mohl dát jen jednou nebo dvakrát do roka. Ale přiznejme si, že losos z farmy vypadá dobře hlavně proto, že se přibarvuje. A chutná dobře hlavně proto, že je plný soli. Nemá moc kostí, takže je skvělý pro matky s dětmi. Dodává se ve snadno připravitelných baleních, jako jsou filety nebo steaky.

Lososový průmysl odvedl úžasnou marketingovou práci a environmentální skupiny špatnou. Částečně ale proto, že farmy jsou velmi dobře chráněné. V Norsku je například zakázáno se k farmám vůbec přibližovat. Máme tak k dispozici jen velmi málo informací o tom, co se děje uvnitř a pod klecemi. Regulace je v tomto směru značně pozadu.

Spoluzaložil jste neziskovou organizaci SalmonCamera, čím přesně se zabývá?

SalmonCamera je malá norská organizace, která se nejvíce věnuje zkoumání toho, zda se nemoci, které se vyskytují na lososích farmách, objevují také u volně žijících lososů v řekách. Chovatelé lososů vždy tvrdili, že neexistuje žádné nebezpečí, že by se choroby šířily z jednoho prostředí do druhého. Výsledky našeho zkoumání ještě nebyly zveřejněny, ale už jsme prokázali, že se choroby z farem přenášejí na volně žijící lososy. Poskytujeme také pomoc zahraničním filmařům a novinářům, kteří by se rádi dozvěděli více o tom, co se v norských chovech děje.

Co je vaším cílem?

Zbavit lidi možnosti říkat „Nevěděl jsem“. Pokud se pak rozhodnou pokračovat v chovu lososů, v investování do společností zabývajících se chovem lososů a souvisejících podpůrných odvětví, je to v pořádku. Ale nikdy už nemohou říct: „Já jsem to nevěděl.“ A to platí pro spotřebitele, pro investory, pro lidi, kteří pracují v tomto odvětví, pro certifikační společnosti i pro všechny ostatní.

Tereza Koudelová

Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.