Mnozí lokální tvůrci a výrobci nemusí přežít rok. Chceme podporovat ty udržitelné, říká zakladatelka online tržiště

Tržiště udržitelných výrobců Udrumi a akci Slou Days nově vede trio žen, které chtějí Čechům představit lokální značky na jednom místě. Aktuální kampaní Týden podpory českých značek upozorňují na to, že mnozí tvůrci a výrobci nemusejí další rok bez pomoci spotřebitelů přežít.

„Letos jsme kvůli krizi v rámci komunity tvůrců řešili, jak to s nimi vypadá. A bohužel to nevypadá vůbec dobře. Asi tak 80 procent těch, kterých jsme se dotazovali, nám řeklo, že letos mají nižší tržby. Například i v obchodech Bezobalu vyhlásili kampaň na svoji záchranu, což mě docela šokovalo, “ popisuje Dagmara Černíková, spoluzakladatelka udržitelného tržiště Udrumi a projektová manažerka Slou Days, proč se pustili do podpory českých  značek.

Udrumi je online tržiště udržitelných značek a výrobků. Jak celá myšlenka vznikla?

Tržiště jsme spustili letos v květnu, ale předcházely tomu i jiné aktivity, a samozřejmě obecně zájem o udržitelnost a lokální výrobu. Jsme tři spoluzakladatelky, ale než jsme se daly dohromady, několik let jsem vedla projekt Vyrobeno srdcem, který pramenil z mého zájmu o ruční výrobu a lokálnost. Snažila jsem se dělat osvětu pro výrobce, aby věděli, jak si nastavit ceny nebo nafotit produkty, a zároveň i osvětu směrem k nakupujícím. V té době jsem to ještě neměla zaměřené na udržitelnost a postupně jsem si začala všímat, že lidé si ruční výrobu spojují s udržitelností automaticky, ale ono to mnohdy tak není. Spousta ručních výrobců používá materiály, komponenty nebo obaly, které udržitelné standardy nesplňují. Naše orientace je proto nyní výhradně na značky, které jsou dělané lokálně a zároveň udržitelně. Zjistila jsem, že je jich spousta, ale nikdo je nesdružuje na jednom místě, jako je to v případě velkých online tržišť pro velké výrobce.

A jak došlo k vašemu propojení s „offline“ projektem Slou Days?

Ten už funguje na trhu sedmým rokem, založila ho Kamila Boudová. Letos se ale rozhodla vedení projektu opustit, a my jsme se jí ozvaly. Slovo dalo slovo a dohodly jsme se na tom, že přejdeme jako projektový managment do Slou, protože spojení se nabízí. Dříve bylo Slou spíše zaměřené na módu, my jsme přidaly další kategorie jako jsou hračky, kosmetika, nějaké doplňky do domácnosti. Cíl je pro oba projekty společný. Ukázat lidem, že udržitelných značek je na trhu spousta, že dělají často průkopnickou práci, mají zajímavé postupy a materiály, a ještě k tomu mají zboží krásné. Naše mise je udělat z udržitelného nakupování standard. Na Udrumi máme kolem 90 značek. Na letošních Slou Days, které se konají 18 a 19. listopadu v Pražské tržnici, máme poprvé přes 80 značek. Budou tam také různé přednášky, swap nebo půjčovna oblečení.

Tematicky jsou letošní Slou Days zaměřeny na „slow living“. Co to znamená ve vašem pojetí?

To je v podstatě idea, která je zaštiťuje od začátku. Nechceme z toho udělat další obchoďák, kde se lidé můžou „zbláznit“ z nakupování, ale má to být vedeno směrem k uvědomělému nakupování a trávení času, obzvlášť před Vánoci. Proto máme přednášky, workshopy, cílem je lidem připomenout, že i v rámci hektických ročních období se mohou orientovat podle principu „slow living“. Letos jsme kvůli krizi v rámci komunity tvůrců řešili, jak to s nimi vypadá. A bohužel to nevypadá vůbec dobře. Asi tak 80 procent těch, kterých jsme se dotazovali, nám řeklo, že letos mají nižší tržby. Například i v obchodech Bezobalu vyhlásili kampaň na svoji záchranu, což mě docela šokovalo. Sleduji je dlouho, jsou průkopníky bezobalového nakupování v Čechách. Rozvedli to do celé republiky a pomáhali i ostatním, aby si prodejny zakládali.

Proto děláte kampaň Týden podpory českých značek?

Ano, cílem je připomenout, že lokální udržitelné značky tu stále jsou, a že i když mají lidé peněz méně, což samozřejmě chápeme, dotýká se to nás všech, měli by si rozmyslet, kam je investují. Protože krizi většinou přežijí jen větší hráči, kteří mají financování nebo velké finanční zásoby. Malé firmy ale mají existenční problémy.

Jak bude kampaň probíhat?

Má dvě části, první část týdne to bude formou online rozhovorů se zástupci šesti lokálních firem, právě třeba i s Jiřím Sedlákem z Bezobalu. Máme tam také Markétu Trubáčkovou, která už třicet let vede keramiku Maříž, jenž má také existenční problémy nebo Petra Kovaříka z etické čokoládovny Steiner&Kovarik. Koncem týdne navážeme právě offline akcí Slou Days.

Kolik je vůbec udržitelných značek na českém trhu a kolika podle vás hrozí, že skončí?

V databázi máme asi 800 lokálních značek. Řekla bych, že zatím spíše omezují provoz, opouští kamenné prodejny a přecházejí na e-shop, nebo zmenšují objem výroby. Hodně začínajících značek táhnou také lidé, kteří to dělají na poloviční úvazek a mají příjem odjinud, takže se samozřejmě více vrací ke svému „stabilnímu“ zaměstnání.

Jaké standardy pro zařazení značek do Udrumi nebo Slou Days máte?

Máme interní směrnice, na kterých jsme se musely ve třech shodnout, a uznávám, že je několik míst, která nejsou úplně jasná. Když se do problematiky člověk ponoří, tak samozřejmě vyvstává spousta otázek. Třeba když porovnáte plast a sklo jako obalový materiál, plast vychází lépe. To nás docela šokovalo. V Česku se ale recykluje nějakých 30 procent plastů a skla asi 70 procent. Lidé se také chovají ke sklu jinak, více si ho váží, dále ho používají. Proto jsme se rozhodly plastové obaly u nás nemít, respektive jen ty s obsahem recyklátu. Určitě prověřujeme každou značku, která se k nám chce připojit, jestli splňuje naše základní kritéria.

Jaká pravidla máte pro módu?

Co se týče například bavlny, tak vyžadujeme ideálně certifikaci GOTS, která ale pro všechny není dosažitelná. Přijímáme tedy i OEKO-TEX. Když má výrobek vnější a vnitřní potah, tak pochopím, že na vnitřní vyplnění polštáře nepoužívají bavlnu GOTS. Zkrátka hledáme kompromisy a cesty. Rozhodli jsme se také nemít výrobky z kůže, pokud není recyklovaná, protože průmysl chovu dobytku je problematický, co se týče dopadů na emise. Možná časem změníme názor, tento problém má také více úhlů. Velká spousta kůže se stává odpadem, což je obrovská škoda, protože emise už jsou, zvířata už nežijí, ale vše se nespotřebuje. Ekologický chov veškerého skotu je nemožný, na planetě pro něj není dost místa. Čili preferujeme náhražky, třeba ananasová vlákna, která se chovají podobně, ale mají daleko nižší stopu.

Která ze značek vám dělá radost, myslím i ekonomicky?

Určitě musím zmínit Nilmore. Chtějí udělat úplnou revoluci tím, že mají recyklovatelné textilie. Jejich přístup je trochu specifický, ale je to samozřejmě krásný příběh české firmy, která má světový potenciál. Jedno z jejich vláken je recyklovatelné do nekonečna, to mě fascinuje. Kdybych měla jmenovat další, tak třeba kosmetika Naturinka je na trhu hodně dlouho a daří se jim. Mají obchůdek v Brně, mohou si dovolit sortiment rozšiřovat. U nás je to jedna z nejoblíbenějších značek.

Má vůbec udržitelná móda šanci stát se masovou záležitostí, byť je za ní „krásný příběh“, když bílé udržitelné triko pořídíte třeba za tisícovku?

Ano, taky nad tím často přemýšlím. Cenovou hladinu dnes stanovují řetězce, a lidé to bohužel mají zakotveno v hlavách. Tím, že chybí osvěta, tak to samozřejmě nemůžou mnohdy pochopit. Navíc, když pak vidí, kolik stojí „eko-triko“ v řetězci rychlé módy a kolik u malého prodejce, tak i to negativně zkresluje vnímání udržitelných značek. Musíme proto lidem nabídnout něco jako obchodní dům, velký nákupní prostor, online či offline, kde uvidí značky pohromadě a pochopí, co je reálná cenová hladina. Já sama také občas nakoupím v řetězci, nebudu si vymýšlet. Mám pro to pochopení. Je potřeba systémová změna.

To už skoro naznačujete nějakou profesní asociaci…

Do budoucna je to možné. Naše vize je udělat z udržitelného nakupování standard. Ale cesta je dlouhá.

Obchoďák také plánujete, třeba v pražských Holešovicích?

Ideálně ano, ale nevím, za jak dlouho se nám to podaří. Ideální by bylo „obchodní centrum“ s udržitelnými značkami, s bazarem, swapem, opravárnou. Cokoli, co podporuje udržitelnou ekonomiku. Cesta nákupu nového zboží samozřejmě není jediná cesta, jsme si toho vědomi. Ale zase víme, že vyrábět budou lidi vždycky, je to pro nás přirozené.

Co jsou tedy vaše další blízké plány?

Příští rok bychom chtěli vstoupit na nizozemský trh, začít projekt rozvíjet přes online, protože to je snazší. Já v Nizozemsku žiji, oni jsou opravdu hodně vpředu, co se týče udržitelnosti. I proto začneme s počátkem roku shánět investora, protože bez něj to nepůjde.

U Slou days byl ještě loni sponzorem řetězec H&M. Je to správně?

To bylo i jedno z témat, které jsme řešili po převzetí vedení Slou Days. Co se týče H&M, tak já osobně se všemi jejich aktivitami nesouzním. Od letoška jsme se proto rozhodli, že budeme brát partnerství jen od těch, kteří více souzní s našimi hodnotami. Potom je samozřejmě o hodně těžší najít partnery. Protože ti, co fungují udržitelně, často nemají obrovské zisky, nebo nemají kvůli krizi na podobné aktivity rozpočet. I proto jsme letos velkého partnera nenašly.

Ale poprvé nevybíráte vstupné. Z čeho akce „žije“?

To je hlavně proto, abychom ji zpřístupnily co nejvíce lidem. Příjem Slou Days je hlavně od tvůrců, kteří platí za stání v prostoru a částečně nám akci pokrývá i dotace od Prahy.