Módní průmysl bude muset projít radikální změnou. Vedle obří nadprodukce levného oblečení musí jeho zástupci začít přehodnocovat, z jakého materiálu se tričko nebo sukně vyrábějí. Orientaci spotřebitelům časem usnadní takzvané digitální pasy, které chystá Evropská unie. Některé značky už ale „stopu“ svých oděvů snižovat začaly.
Módní průmysl v oblasti udržitelnosti pokulhává. Spousta materiálů vzniká z hlediska životního prostředí problematickým způsobem, výrobní podmínky v továrnách často nesplňují základní standardy a recyklace se týká mizivého množství vyprodukovaného oblečení.
„Globálně se recykluje jen jedno procento oblečení, protože technologie jsou drahé a firmám se to nevyplácí. Navíc recyklované vlákno nemá takové schopnosti jako surové, takže se musí doplňovat novým materiálem,“ uvádí Karolína Břinková z magazínu o udržitelné módě Slow Femme.
Aktuálně nejoblíbenější materiál polyester je podle Břinkové problematický mimo jiné kvůli tomu, že se z něj při praní a nošení neustále uvolňují mikroplasty, jejichž přesný dopad na lidský organismus zatím není znám. „Textilní průmysl říká, že recykluje staré PET lahve, ale je to problém, který se jich netýká. To ať řeší obalový průmysl. Ten textilní by měl řešit to, že polyester nejde recyklovat víckrát, přitom je v 90 procentech oblečení,“ upozorňuje Břinková.
Minimálně pět let
K udržitelnosti v Evropě by textilní průmysl měly nasměrovat takzvané digitální pasy, které připravuje Evropská unie. Zatím není jasné, jaké informace budou obsahovat ani jaká bude jejich podoba. S největší pravděpodobností se bude jednat o nějakou stručnější formu „životního cyklu“ produktů, přičemž se pasy dotknou veškerého spotřebitelského zboží kromě potravin.
Cílem je, aby spotřebitelům nabídly volbu mezi udržitelným produktem a tím, který je méně šetrný k životnímu prostředí. V pasu by se tak mohly objevit údaje o tom, kde přesně výrobek vznikl nebo kolik vody se spotřebovalo při jeho produkci.
Podle Paula Jakubíčka, zakladatele softwarové společnosti Entity Systems, která vyvíjí mimo jiné skladové systémy, jsou digitální pasy budoucností. „Ještě není známa jejich přesná podoba pro módní průmysl, nicméně vše nasvědčuje tomu, že se bude jednat třeba o informaci o uhlíkové stopě, materiálovém složení nebo jak se má s oblečením naložit na konci života. To všechno by si pomocí QR kódu nebo NFC tagů mohli spotřebitelé načíst,“ říká Jakubíček.
Neočekává přitom, že by se textilní průmysl do opatření hrnul, protože to pro firmy bude znamenat citelné náklady navíc. „Přechodné lhůty budou pro výrobce určitě dost dlouhé. Bude trvat tak minimálně pět let, než se s tím začneme v oděvním průmyslu setkávat,“ domnívá se Jakubíček.
Na vlně organické bavlny
Výrobci oblečení, kteří se chtějí chovat udržitelněji, proto využívají různé certifikáty. Tchibo například svůj textilní sortiment postupně přeměňuje na kompletně „udržitelný“. Podle společnosti pochází 99 procent bavlny v jejím textilním zboží z udržitelných zdrojů. Více než polovinu celkového množství firma získává od dvanácti dodavatelů, zbytek nakupuje na volném trhu s bavlnou z udržitelné produkce. Bavlna pro oblečení Tchibo se pěstuje zejména v Indii, Číně a Turecku.
„Jsme tak schopni podporovat farmáře a sběrače přímo v regionech, kde se bavlna pěstuje. Třeba v Indii se až na 95 procentech osevní plochy s bavlnou používá geneticky modifikované osivo a podobně je tomu i v Číně. Naše hlavní podpora se tedy ubírá směrem k tomu, abychom farmářům pomohli obstarat osivo bez geneticky modifikovaných organismů a zajistit odpovídající příjem a životní podmínky,“ uvádí Monika Kissová za Tchibo.
Tchibo rovněž podporuje farmáře, aby mohli přejít na udržitelné pěstování bavlny. Tento přechod trvá až tři roky, než se půda zbaví nežádoucích látek z konvenčního způsobu pěstování. „Pro farmáře je to investičně velmi náročné období, ale přitom zatím nemohou žádat výkupní ceny jako u certifikované biobavlny. V této fázi proto od nich odebíráme bavlnu, která potom nese označení Cotton in conversion,“ vysvětluje Kissová.
V Tchibu mají v nabídce i oblečení s certifikací GOTS (Global Organic Textile Standard), která potvrzuje, že bavlna byla vypěstována udržitelně a že všichni dodavatelé podílející se na produkci a dopravě oblečení dodržují přísná sociální a ekologická kritéria. Například vyrábějí bez použití nebezpečných chemikálií. V případě dětského zboží Tchibo jiné než takto certifikované výrobky nenabízí.
Stopka žmolkům
Česká společnost Pleas vyrábějící denní a noční prádlo na inovacích v oblasti textilu spolupracuje s mateřskou firmou Schiesser. Do Německa, odkud matka pochází, také míří převážná část produkce Pleasu.
Jeden z postupů například eliminuje žmolkovitost. Základní materiál se upravuje tak, aby výrobek i po vícenásobném praní vypadal jako nový. Tentýž efekt přináší opalování úpletů, ale investici do této technologie zatím v Pleasu zkoumají.
Firma má certifikáty Oekotex-Tex Standard 100, jejichž licence platí vždy jeden rok a certifikáty se poté prodlužují. „Jedná se o náročný proces přes shromažďování fyzických vzorků, dokládaní výrobních receptur dodavatelů a podobně. Tento certifikát je v dnešní době z našeho pohledu nutné minimum, aby byla firma konkurenceschopná na trhu,“ říká vedoucí oddělení kvality materiálů Pleasu Jana Kreuzová.
O získání certifikace GOTS ve firmě už několikrát hovořili, ale zatím o ní kvůli finanční náročnosti a požadavkům na výrobu neuvažují. Pro speciální kolekce nicméně příze s označením GOTS nakupují a zpracovávají.
Břinková ze Slow Femme spatřuje u bavlny zásadní problém. „Ta organická je sice nejudržitelnější, ale není jí dost, aby uspokojila poptávku celé planety. Navíc je hodně náročná na spotřebu vody a bez použití chemických přípravků klesají i výnosy,“ říká.
Podle ní by bylo vhodné, kdyby se výrobci zaměřili i na materiály, které lze v určitém měřítku pěstovat lokálně, například len či konopí. Pochvaluje si také rostoucí popularitu tencelu nebo obecně lyocelu, které nejsou tak náročné na kvalitu půdy a závlahu a mají vyšší výnosy na metr čtvereční než bavlna. Vyrábějí se z viskózových vláken zvlákňováním v rozpouštědle ze dřeva z různých druhů rostlin, jako je buk či eukalyptus. Je ovšem nutné sledovat, aby se jednalo o dřevo z udržitelné produkce.
Vybrané textilní certifikáty
Global Organic Textile Standard (GOTS) je jednou z nejdůvěryhodnějších a nejkomplexnějších certifikací v módním průmyslu. Zahrnuje zpracování, výrobu, balení, označování a distribuci všeho textilu vyrobeného z nejméně 70procentních certifikovaných organických přírodních vláken. Finální výrobek nesmí obsahovat alergenní, karcinogenní ani toxické chemické zbytky. Uvádí se i vyšší stupeň certifikace (organický/bio), kvůli němuž musí textilní výrobek obsahovat nejméně 95 procent certifikovaných organických přírodních vláken.
Oeko-Tex je organizace, která se zaměřuje na škodlivé látky a zdravotní nezávadnost textilií, aktuálně nabízí několik certifikátů. Nejpoužívanějším je certifikát Standard 100, který se zaměřuje na zdraví škodlivé chemikálie (jako například těžké kovy, pesticidy, formaldehyd, barviva a jiné látky). Každé vlákno, knoflík a jiné doplňky na textilním výrobku se prostřednictvím této certifikace testují, čímž se výrobek z ekologického hlediska stává neškodným pro člověka.
Organic Content Standard (OCS) je certifikace pro pěstování bavlny v kontrolovaných ekologických podmínkách. Pěstitelé používají výhradně přírodní hnojiva a repelenty proti škůdcům, které chrání vodní zdroje před kontaminací, zachovávají kvalitu půdy a jsou bezpečné pro lidi i životní prostředí. Norma OCS se původně vztahovala pouze na kontrolu bavlny, rozšířila se však i na jiné typy textilií. Certifikaci vytvořila nezisková organizace Textile Exchange (původně Organic Exchange).
Cotton made in Africa označuje výrobky z udržitelné produkce od malopěstitelů bavlny v oblasti subsaharské Afriky. Tato iniciativa nabízí zemědělcům podporu prostřednictvím školení, díky nimž mohou pěstovat bavlnu efektivněji a ekologickým způsobem. A díky vyšší sklizni a větším příjmům mohou farmáři a farmářky vlastními silami zlepšit své životní podmínky.
Zdroj: Slow Femme, Tchibo
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
