Více než sedm milionů testů na zvířatech proběhne každý rok v Evropské unii. Hlavně na myších, ale i na křečcích, psech, kočkách či na koních. Zkoušejí se na nich kosmetické složky navzdory tomu, že Unie prodej kosmetiky testované na zvířatech zakázala před deseti lety.
Laboratoře v členských státech EU podle britské lobbistické organizace Cruelty Free International, vycházející z údajů Evropské komise, otestovaly v roce 2020 pro různá odvětví 7,3 milionu zvířat. Střední nebo těžké utrpení zažilo 46 procent zvířat. Nejvíce se testuje v Německu, Španělsku a ve Francii.
Nejčastěji se používají myši, potkani, ryby, králíci, ale i kočky, psi a koně. Testování na zvířatech se provádí ve farmakologii, potravinářství, při testování hnojiv, pesticidů, barev, prostředků pro domácnost, ale třeba i botulotoxinu, který se používá v estetické medicíně či v lékařství. Na zvířatech se rovněž zkoušejí léčebné postupy a operace.
„V některých případech se ještě stále provádí klasický Draizův test, ačkoli k němu je již řadu let alternativou metoda bez zvířat. Znehybněným králíkům se během testu do oka nakape testovaná látka a pozoruje se, jestli dojde k poškození. Při testu kožní dráždivosti se morčatům nebo králíkům oholí srst, sejme se vrchní vrstva kůže a nanáší se daná látka s cílem zjistit, jestli kůži poškodí,“ popisuje Barbora Bartušková Večlová, předsedkyně neziskové organizace Svoboda zvířat.
„Zvířata jsou také nucena látky vdechovat nebo jsou jim vstříknuty hadičkou do žaludku. Botox se testuje tak, že se myším stříkne do břicha a ony po několika dnech pomalu umírají udušením,“ dodává. Zvířata, která testování přežijí, podle Večlové buď zahynou, nebo je čeká další testování.
Stát použil loni 243 tisíc zvířat
V Česku bylo podle statistik ministerstva zemědělství loni k testování použito 243 tisíc zvířat. Čísla se nicméně týkají pouze zvířat testovaných na ministerstvech a v Akademii věd ČR. Nejvíce jich „spotřebovalo“ ministerstvo průmyslu a obchodu, a to přes 75 tisíc. Nejčastěji testovanými zvířaty byly ryby z čeledi živorodkovitých (76 tisíc), laboratorní myši (72 tisíc) a kur domácí (42 tisíc). Státní instituce testovaly ale také na 348 psech a 114 koních, oslech a jejich křížencích.
První zákaz testování kosmetických produktů na zvířatech ze strany Evropské unie přišel již v roce 2004. O pět let později EU zakázala i testování jednotlivých kosmetických složek. V roce 2013 se zakázal prodej kosmetických produktů, které byly testovány na zvířatech mimo EU. Loni se pak Evropská komise zavázala k ukončení testování chemických látek na zvířatech. Neznamená to však, že se v kosmetických produktech nadále tyto látky nenacházejí.
Současný zákaz se totiž mimo jiné nevztahuje na látky, které mají duální využití. To znamená, že se kromě kosmetického průmyslu uplatňují i v jiných odvětvích, nejčastěji ve farmakologii, potravinářském průmyslu či při výrobě drogistického zboží. Mezi duální látky patří zejména povrchově aktivní látky, konzervanty či barviva.
Testy se nemonitorují podrobně
K testování výhradně kosmetických složek na zvířatech dochází, protože zákazu testování je nadřazena Evropská agentura pro chemické látky a evropské nařízení REACH. „Evropská chemická agentura a Evropská komise tvrdí, že se zákaz vztahuje jen na testy týkající se bezpečnosti spotřebitelů. Nadále tak probíhá testování složek kvůli nařízení REACH, kdy existuje riziko, že pracovníci zapojení do výrobního procesu budou vystaveni působení těchto složek,“ říká Bartušková Večlová.
Od roku 2013 bylo v rámci nařízení REACH otestováno na zvířatech 63 látek, které se používají výhradně v kosmetickém průmyslu. Evropské centrum pro alternativní testování (CAAT-Europe) uvádí, že většina těchto látek není klasifikována jako karcinogenní, mutagenní ani neohrožují reprodukci člověka. Testovat by se proto daly alternativními metodami.
„Testování složek in vivo (tedy na zvířatech, pozn. aut.), které se využívají pouze v kosmetickém průmyslu z nařízení REACH, se nedostává pozornosti, protože EU již nemonitoruje testy in vivo pouze kosmetických přísad,“ uvádí studie CAAT-Europe, které společně založily počátkem osmdesátých let německá Univerzita v Konstanzi a americká Johns Hopkins University. Veškeré testování v rámci REACH se navíc označuje jako „testování průmyslových chemikálií“.
Alternativní testy nenahradí všechno
Celkem je v databázi REACH 3206 složek, které se používají v kosmetickém průmyslu. Z nich se 419 používá pouze v kosmetickém průmyslu a vztahuje se na ně zákaz testování na zvířatech. „Metody testování bez zvířat často přinášejí přesnější a rychlejší výsledky a mohou být i levnější. V současnosti jich je už řada od uměle vypěstované kůže nebo oční rohovky přes počítačové modely jednotlivých orgánů až k mikročipům, které kombinují výhody počítačů a metod in vitro,“ uvádí Velčová. Zcela upustit od testování na zvířatech přesto není jednoduché.
Testování léčiv pouze alternativními metodami by podle Radislava Sedláčka, vedoucího Českého centra pro fenogenomiku ve výzkumném pracovišti Biocev – jehož členy je šest ústavů Akademie věd ČR a dvě fakulty Univerzity Karlovy – bylo problematické. „Jen s využitím alternativních systémů nedovedeme získávat kompletní informace, a bylo by tedy nenapravitelnou chybou modelový organismus, tj. experimentální zvíře, eliminovat. Vývoj léčiv a vůbec poznání, jak organismus funguje a jak vznikají choroby, by se zabrzdil,“ uvádí.
I když je zvířecí organismus odlišný od lidského, má v případě savců blízkou fyziologii, biologické procesy i genetický základ. Zároveň podle Sedláčka stejně reaguje na podávaná léčiva.
Alternativní metody testování dokážou podle Sedláčka odpovědět jen na některé vědecké otázky a nedají se mezi sebou jednoduše porovnávat. „Experimentální přístupy u zvířecích modelů jsou vysoce standardizované na rozdíl od různých nových buněčných modelů, u kterých je standardizace mezi laboratořemi jen málo zavedená. Různé alternativní přístupy se navíc nedají jednoduše srovnávat. Alternativní přístupy dovedou odpovědět jen na některé vědecké otázky, jelikož zde chybí právě komplexita organismu,“ říká Sedláček.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
