Počet spaloven v Česku má růst, stejně jako jejich kapacita. Jde především o zařízení pro energetické využití odpadů (tak zvané ZEVO). Ministerstvo životního prostředí v tom vidí způsob, jak pomoci vyřešit problém končícího skládkování v roce 2035. Experti z neziskového sektoru namítají, že ruku v ruce s tím by mělo přijít přísnější měření dioxinů.
Dioxiny, což jsou toxické látky vznikající při spalování, které jsou odolné proti rozkladu v přírodě podobně jako dříve známé DDT, a proto se jsou schopné daleko šířit, podle dostupných dat přibývají.
Za rok 2022, což jsou poslední dostupná data, meziročně narostlo celkové množství dioxinů v hlášeních do Integrovaného registru znečišťování, a to především kvůli zvýšení hodnot u několika spaloven odpadů, konkrétně Termizo Liberec a tří spaloven nebezpečných odpadů firmy Suez CZ (dnes Recovera ze skupiny Veolia). Vyplývá to z dat o znečišťovatelích, které každoročně zveřejňuje spolek Arnika z veřejně dostupných dat. Dioxiny jsou přitom karcinogenní a narušují hormonální a imunitní systém.
Monitoring emisí dioxinů ve spalovnách probíhá obvykle pouze dvakrát ročně, po dobu několika hodin. V Arnice proto usilují o dlouhodobější, „semi-kontinuální“ měření, které ale české zákony nevyžadují. Některé západní země, například Itálie, Francie či Belgie je uzákoněné mají. I judikát švédského nejvyššího soudu došel k tomu, že se jedná o nejlepší způsob měření, navíc ekonomicky funkční.
„Skutečné emise dioxinů po zbytek roku, tedy zhruba po 363 dní v roce, v podstatě neznáme, neměří se. To jaksi odporuje tvrzení provozovatelů spaloven i ujištění, které slýcháme z úst úředníků, že emise ze spaloven jsou pod kontrolou,“ říká Jindřich Petrlík vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika. „To ani nemluvíme o celé škále dalších dioxinům podobných perzistentních organických látek, které se v emisích spaloven odpadů také objevují,“ dodává.
Arnika proto vyzvala devatenáct stávajících i budoucích provozovatelů spaloven odpadů na českém území k zavedení dlouhodobého monitoringu emisí dioxinů. V lednu letošního roku spolek informoval, že z pěti obdržených odpovědí byly čtyři odmítavé.
Ministerstvo zvažuje dílčí změny
Semi-kontinuální měření zatím kategoricky neodmítá jen společnost ČEZ, která plánuje zprovoznit ZEVO Mělník. Aktuálně probíhá zpracování dokumentace pro stavební řízení a dalších stupňů projektové dokumentace.
Podle mluvčí ČEZ si firma nastaví podmínky pro monitoring emisí v souladu s BAT (nejlepší dostupné techniky pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU, pozn. aut.) a ty bude plnit. „V rámci přípravy monitoringu jsou přezkoumávány možnosti semi-kontinuálního měření těchto látek, předpokladem je ovšem dostupnost měřicí skupiny s akreditací pro měření těchto látek v Česku,“ dodala tisková mluvčí ČEZ Alice Horáková.
Petrlík potvrzuje, že pokud by ČEZ k dlouhodobému měření dioxinů nakonec přistoupila, byl by to spíše projev „dobré vůle“, protože ho k tomu zatím nic netlačí.
O dílčích změnách v měření nicméně přemýšlí ministerstvo životního prostředí (MŽP). „Uvažujeme o rozšíření povinnosti provádět jednorázová měření emisí, včetně měření dioxinů, v průběhu plánovaného najíždění a odstavování provozu,“ uvedla Veronika Krejčí tisková mluvčí resortu.
„Šetříme veřejné finance“
V pražské Spalovně Malešice (ZEVO) pro tento způsob sbírání dat u dioxinů důvod nevidí. „Podle zákona se měří dvakrát ročně nezávislým certifikovaným subjektem v termínech, které stanoví právě onen subjekt a vzhledem k průběžnému zpracovávání navezeného odpadu nemůžeme tato měření nijak ovlivnit,“ říká tiskový mluvčí provozovatele ZEVO Pražských služeb Alexandr Komarnický, který se snaží vyvrátit obavy, že se na měření lze dopředu připravit a přizpůsobit tomu částečně provoz spalovny.
Podle něj se složení naváženého odpadu prakticky nemění, přes 90 procent tvoří směsný komunální odpad, a tak není potřeba měřit více. Dalším důvodem je cena měření „v řádech statisíců korun“.
„Vzhledem k tomu, že jsme městská společnost, musíme nakládat se všemi prostředky s péčí řádného hospodáře. Nepovažujeme za správné vynakládat veřejné finance na různá měření nad rámec těch povinných, pakliže občanům ani společnosti nic nepřinesou. A to je i případ diskutovaných dioxinů. Pravidelně totiž držíme všechny sledované hodnoty hluboko pod přísnými limity,“ ujišťuje Komarnický.
Budou spalovny brzdit recyklaci?
Podle pravidel EU bude od roku 2035 moci na skládkách končit nejvýše deset procent z celkové hmotnosti komunálního odpadu, nyní je to téměř polovina. MŽP se na rozdíl od Arniky nedomnívá, že by Česko mělo problém kvůli bobtnajícím spalovnám vytyčené „recyklační“ cíle splnit.
„Energetické využití komunálních odpadů v Česku je ve srovnání s EU stále velmi nízké, za rok 2022 je to zhruba dvanáct procent komunálních odpadů. V EU je to podle posledních dostupných čísel 29 procent. V roce 2035 se v Česku chceme dostat alespoň na úroveň 25 procent, tedy stále pod průměr EU v roce 2022,“ dodává Krejčí z MŽP.
V Česku jsou aktuálně čtyři velká zařízení ZEVO, nicméně plastový odpad spalují i cementárny, kotle si nechaly upravit i teplárny. Pak jsou tu další ZEVO, která už mají nějaké povolení nebo jsou schválené v rámci procesu EIA (zákonné posuzování vlivů záměrů na životní prostředí – Pozn. aut.)
„Skutečnost, že konkrétní stavba získá stanovisko EIA, neznamená, že ji provozovatel skutečně postaví a bude provozovat. Investoři si musí sami hlídat, aby jejich investice byla z hlediska potřebných kapacit a produkce odpadů správně nastavena,“ argumentuje Krejčí.
Arnika s tím nesouhlasí. Její zástupci jsou přesvědčení, že zvyšující kapacity spaloven, které potřebují směsný komunální odpad, včetně jeho vlhké bio složky, budou blokovat efektivnější recyklaci odpadu. Například bioodpad tvoří kolem dvaceti procent směsného odpadu, který by šlo efektivněji třídit a zpracovávat v kompostárnách.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
