Společenský i ekonomický tlak nutí i velké, a ve své podstatě „špinavé“ společnosti, přemýšlet nad sice složitějšími, ale jinými cestami výroby. To je i případ Unipetrolu, kde běží výzkum, jak z plastového odpadu vyrobit chemickou cestou zase plasty.
Jde o tak zvanou chemickou recyklaci, v tomto případě pyrolýzu. Ta funguje tak, že směsný plastový odpad, který je vstupní surovinou, se termicky rozloží a vyrobí se z něj olej, který se pošle na další zpracování do chemičky.
„Když je pyrolýzní produkt dostatečně kvalitní, tak jsme schopni v rafinerii vyrobit něco, co má kvalitu panenského materiálu,“ popsal tento týden na kongresu Obalko Robert Suchopa, který se v Unipetrolu tímto projektem pod názvem Pyrekol zabývá.
Tento způsob má až o polovinu menší uhlíkovou stopu ve srovnání s energetickým využitím plastů neboli spálením, dodal Suchopa s tím, že to zjistila nedávná studie agrochemické společnosti BASF.
Do praxe by tento způsob výroby plastů mohl být uveden v letech 2024 až 2025, přičemž by se takto daly zpracovat nižší desítky tisíc tun plastu, uvedl.
Snížení uhlíkové stopy je ekonomická nutnost
Podle Roberta Suchopa připadá v úvahu i možnost, že by chemická recyklace doplnila tu klasickou mechanickou. Tedy postup, kdy je už konkrétní vyseparovaný materiál rozdrcen na malé vločky, proprán a poté roztaven a vtlačen do příslušných forem. Při tomto postupu ale vzniká třicet až padesát procent nepoužitelného odpadu, tak zvaného výmětu. Právě ten by mohli využít v Unipetrolu pro chemickou recyklaci.
Snížení uhlíkové stopy je jeden z cílů, o který se snaží nejen Unipetrol, ale všechny velké společnosti. Nehledě na společenské závazky a snahu zmírnit dopady na klima jde hlavně o ekonomickou nutnost. Velké energetické, chemické společnosti či cementárny jsou velkým producentem oxidu uhličitého. Jako takové musí vynakládat čím dál více peněz na emisní povolenky.
Například jen závod Unipetrol v Litvínově vyprodukoval za rok 2019 podle dat Evropské unie 420 tisíc tun CO2. Což je sice desetkrát méně než největší znečišťovatel v Česku, ČEZ Elektrárna Počerady, ale stále jde o hodně nadprůměrné množství.
Nehledě na to, že Unipetrol, spadající do skupiny Orlen, zároveň loni v dubnu spustil novou polyetylenovou jednotku, díky které stoupne celková výrobní kapacita litvínovského petrochemického závodu z 320 tisíc na 470 tisíc tun polyetylenu ročně. „Posilujeme naši pozici v petrochemickém průmyslu, který bude v následujících letech hrát stále důležitější roli,“ uvedl při spuštění nové linky předseda představenstva skupiny Unipetrol Tomasz Wiatrak.
Pochyby kolem chemické recyklace
O chemické recyklaci zároveň ale panují pochybnosti. Podle společnosti Arnika má tento způsob recyklace zatím více nevýhod než výhod. V nedávném článku pro Ekolist se Jindřich Petrlík ze společnosti Arnika odvolává na odbornou studii Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA) s názvem „Chemická recyklace: Stav, udržitelnost a dopady na životní prostředí“.
„Ačkoli mechanická recyklace má své limity, tak existují silné argumenty, že je environmentálně příznivější, než chemická recyklace. Důvodem je, že má nižší energetickou náročnost, jejímž výsledkem je nižší uhlíková stopa, a produkuje méně toxických vedlejších produktů,“ uvádí autoři zmíněné studie.
Chemická recyklace je nicméně poměrně nový směr, do kterého se pouští i další obří firmy po světě. Jak před pár týdny napsaly Financial Times, společnost Chevron Phillips Chemical se nedávno stala první v USA, která vyrábí na komerční bázi chemicky recyklovaný polyethylen. Ten se může použít například na igelitky nebo smršťovací fólie. Další chemičtí producenti jako Total nebo BASF jdou podobným směrem.
Tento směr vývoje jde ruku v ruce se sliby velkých výrobců spotřebního zboží snížit v obalech podíl panenského, tedy původního, plastu. „To si vyžádá přinejmenším trojnásobně větší nabídku recyklátu,“ napsaly Financial Times. Jessica Stewart z konzultanttské společnosti Systemiq pro FT uvedla, že mnoho korporátních slibů bude moci být naplněno jen při kombinaci mechanické a chemické recyklace. Nicméně i podle ní zůstává mnoho otázek nevyjasněno a technická, ekonomická a environmentální výkonnost nového způsobu recyklace dosud nebyla ve větším měřítku ověřena.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
