Česko se na zálohový systém teprve chystá, ale už dnes díky jeho zavedení na Slovensku obsahují lahve mattonky a dalších značek zhruba třetinu recyklátu. Až bude zaveden i v tuzemsku, bude cirkulovat zhruba 82 až 85 procent materiálu, uvádí Alessandro Pasquale, majitel skupiny Mattoni 1873.
Ministerstvo životního prostředí poslalo nedávno zákon o zálohování do vnějšího připomínkového řízení. Alessandro Pasquale, který patří k dlouholetým podporovatelům jeho zavedení, je rád, že se věci hnuly. Zároveň však upozorňuje na pár bodů, které budou zhoršovat efektivnost systému. A tím pádem ho učiní dražší i pro zákazníky.
Jde například o to, že by výrobci nemuseli mít přednostní právo na nákup materiálu vysbíraného díky zálohování nebo že by operátor nemohl PET lahve a plechovky třídit na vlastní lince.
„Nesmíme zapomínat, že mluvíme o materiálu, který musí být certifikovaný pro styk s potravinami. Když máte linku, která třídí mnoho různých materiálů, tak se musí vždy po určitém materiálu vyčistit, protože jeden může kontaminovat druhý,“ upozorňuje. Taková linka je podle něj méně efektivní než specializovaná čistě na PET, která běží například na Slovensku.
Ministerstvo životního prostředí připravilo návrh nového zákona o zálohování PET lahví a plechovek. Vy toto téma „tlačíte“ už dlouhou dobu, jak jste s návrhem spokojeni?
V naší firmě se nikdy nevzdáváme. Ano, jsem šťastný, že existuje politická vůle jít tímto směrem. A jsem relativně spokojený. Ministr byl otevřen tomu nám naslouchat. Ne ve všem, ale víme, že dobrým výsledkem je, když je každý rozumně nespokojený. Takže je to dobrý kompromis, hlavní principy jsou správné. Stále však diskutujeme a snažíme se vylepšit ty části, které z našeho pohledu mohou být klíčové pro efektivitu systému.
Co máte na mysli efektivitou systému?
Efektivní systém znamená nižší náklady a je důležité říci, že se zároveň nejedná o náš zisk. Znamená to, že zaplatíme všichni méně. Zbytečně nákladný systém přinese dražší produkty, což není ve prospěch společnosti.
Pokud jde o konkrétní části nového zákona, nejste spokojeni mimo jiné s tím, že výrobci nápojů nebudou mít možnost prioritně nakupovat lahve a plechovky vysbírané v rámci systému.
Opce na odběr materiálu ze zálohového systému je jeden z dobrých strukturálních bodů, které při posledním projednávání evropské obalové regulace podpořil i Evropský parlament. Platí na Slovensku i v Norsku. Jde o to, že když dosáhneme dobrého sběru, ať už obalů nebo například textilu, tak je správné, že má výrobce přístup k materiálu, a tím k uzavření jeho oběhu. Jasným úspěšným příkladem je Slovensko, kde ve druhém roce dosáhli 93procentního sběru a více než 70procentní cirkularity. Takže 70 procent shromážděného materiálu jde zpět do lahve nebo plechovky.
Co se stane, když nebudete mít možnost prioritního nákupu materiálu z depozitního systému? Ostatní hráči, výrobci textilu a další, kteří nakupují rPET, vás přeplatí?
Začněme od začátku. Například textilní průmysl používá recyklovaný materiál z lahví do textilu. To není oběhová ekonomika, to je lineární ekonomika. Dávají materiálu druhý život, ale tím druhým životem to končí a v tomto ohledu tu vzrůstá povědomí, že jde o greenwashing. Takže nakonec si uvědomí, že to není správný způsob. U textilu už existuje mnoho iniciativ samotných výrobců, kteří hledají nové způsoby sběru textilu. Proto jsem velmi optimistický. To je odvětví, které bude také velmi dobře cirkulární. U velmi složitých výrobků jako automobil to bude nějakou dobu trvat, jde o tisíce komponent a různé materiály, ale taky se tam dostanou. Soutěž o materiál je mezi výrobci u konce, alespoň v západní Evropě, v Asii je to jiný příběh. Je čas na spolupráci. Různá odvětví mohou zlepšit efektivitu systémů, ale každý si musí uvědomit, že musí recyklovat svůj vlastní produkt a ne produkt někoho z jiného průmyslu.
Když se vrátím k zákonu, další problematickou částí pro vás může být, že provozovatel kolektivního systému nebude mít povoleno postavit si vlastní třídicí linku.
Jsme hodně proti tomu, nicméně ne proto, že bychom si mysleli, že použití existující třídicí linky není možné. Jen se stavíme proti principu, že by to měla být jediná možnost. Myslím si, že volba by měla být založena na logice a na efektivnosti. Nejsme hloupí, jsme podnikatelé a chceme efektivní řešení.
Takže byste byli efektivnější s vlastní třídicí linkou?
Jsou pro to dobré důvody týkající se jak efektivity, tak hygieny. Nesmíme zapomínat, že mluvíme o materiálu, který musí být certifikovaný pro styk s potravinami. Když máte linku, která třídí mnoho různých materiálů, tak se musí vždy po určitém materiálu čistit, protože jeden materiál může kontaminovat druhý. Na Slovensku má například Správce zálohového systému povoleno provozovat vlastní třídicí linku. Ta je specializovaná na třídění PET lahví a plechovek ze zálohového systému, nemusí být čištěna, protože v podstatě vždy zachází s tím samým materiálem a stejným zdrojem, což je bezpečné. Nevěřím, že univerzální třídicí linka má stejnou úroveň efektivity.
Snažíte se zvrátit, aby to v zákonu nebylo?
Je to věc diskuse. Myslím, že ministerstvo má obavy, že třídicí linky obcí nebudou vytížené. Ale v minulosti nám říkali, že PET je jen malá část plastového odpadu, a tak nemá smysl vytvářet systém pouze pro PET. Teď zase slyšíme, že bez petek všechno zkolabuje, to tu máme velmi protichůdná tvrzení.
Víme, že z hlediska životního prostředí i nízkých nákladů je nutné třídit a recyklovat stále více materiálů. Jsou různé cíle, je třeba třídit polyetylen, polypropylen a další druhy plastů, takže si nemyslím, že dnešní třídicí linky budou bez práce.
Operátorem depozitního systému budou výrobci a obchodní řetězce. Takže i obchodníci budou mít možnost nakupovat vysbíraný materiál, PET a plechovky, z tohoto systému?
Absolutně. Kdokoli uvede obal na trh, by měl mít stejná práva. Maloobchodníci mají své vlastní privátní značky. Cílem systému je zlepšit cirkularitu celého trhu, takže máme velký zájem na tom, aby každý převzal spravedlivý podíl materiálu a použil ho znovu. Právě podle celkové míry cirkulárního použití se bude posuzovat úspěch systému, ne podle toho, co dělá pouze jedna společnost, například Mattoni. Na Slovensku jsme na 70 procentech skutečné recyklace z lahve do lahve. Ne proto, že by každý používal pouze 70 procent. Někdo použije vše, co uvedl na trh, někdo nic. Každý by měl být schopen vzít svůj díl materiálu, recyklovat ho a znovu použít na stejný typ obalu. Je to trochu komplikované, ale je to možné, protože pak můžeme skutečně dosáhnout cirkularity.
Jaké úrovně oběhu materiálu chcete dosáhnout?
Podle studie, kterou jsme provedli, se dobrá úroveň materiálové cirkularity pohybuje kolem 82 procent. Není to sto procent, to je nemožné z fyzikálního hlediska a zatím neexistuje proces, který by byl stoprocentně účinný. Ale úroveň se bude časem zlepšovat, a pokud celý svět dosáhne za dva či tři roky 82procentní cirkularity, myslím, že se vyřeší naše problémy s omezenými zdroji a s uhlíkovou stopou, kterou používání recyklátu a oběh materiálu snižuje o dvě třetiny.
Když nyní na Slovensku obíhá zpět do lahví a plechovek 70 procent materiálu, kde je zbytek?
Stále se prodává třetím stranám. Ale vrátí se v podobě rPET ve „food-grade“ kvalitě, tedy jako materiál určený pro styk s potravinami, do nápojových lahví. Jen nevíme, kdo ho nakonec používá. Možná jde do Německa, možná zůstane na Slovensku a možná do České republiky. Chceme jej vrátit zpět do systému cirkularity nápojových obalů, takže neprodáváme materiál na textil. Jsme si jisti, že všechno se vrací do lahví, ale ne nutně do našich lahví. A to je místo, kde se musíme zlepšit, abychom vytvořili místní smyčku.
Je také pravidlo, že nemůžeme jako nápojáři materiál znovu prodávat, takže nemůžeme spekulovat. Pokud ho koupíme, musíme ho sami použít. Víme, že pokud bude sto procent materiálu vysbíraného na Slovensku použito slovenskými výrobcem nebo firmami prodávajícími na tamním trhu jako my (Mattoni na Slovensku výrobu nemá, pozn. aut.), pak bude s ohledem na ztráty dosaženo zhruba 80- až 85procentní cirkularity.
Dá se říci, jaký je dnes podíl rPET ve vašich lahvích na Slovensku oproti Česku, kde zálohování není?
Používáme veškerý rPET, který koupíme v rámci našeho podílu ze systému. Na Slovensku nemáme žádnou továrnu a nemá smysl vyrábět speciální lahev nebo značku pro Slovensko. Vyrábíme v Česku pro oba trhy a jde o průměrný obsah na obou dvou trzích. Takže v praxi máme podíl rPET na úrovni zhruba jedné třetiny. Možná jste si všimli, že lahev Mattoni je lehce jinak zelená než dříve. To je dáno podílem recyklátu, protože stále se učíme, jak doladit barvu.
Jakmile se bude zálohovat i v Česku, pak se dostaneme na těch 82 až 85 procent, protože budeme mít cirkulární oba trhy.
Když zmiňujete jiné zbarvení, používáte rPET i na průhledné lahve?
Ano, použili jsme ho na mnoha našich značkách. Dobrá voda i Pepsi například používají transparentní lahve. Technicky je to naprosto skvělé, jen dostanete trochu šedý odstín.
Máte spolu s Kofolou na Slovensku na zpracování petek továrnu, firmu General Plastic. Když jsme spolu mluvili naposledy asi před rokem a půl, tehdy ještě nebyla koupě schválena, ale zmiňoval jste další investice do recyklace.
Už tam vyrábíme rPET, dříve to byly pouze takzvané vločky (předstupeň při výrobě regranulátu, z kterého se vyrábějí preformy na lahve, pozn. aut.). Takže to se posunulo. Na Slovensku recyklát nikdo nevyráběl. A mám takovou zásadu, že když chybí kapacita a nikdo nemá zájem to dělat, budu to dělat sám. Je nutné recyklaci podpořit. Riziko, že nebudou kapacity na recyklaci, nesmí existovat. Není třeba ji dotovat. Pokud nebude někdo jiný, vezme si ji na starosti výrobce.
A co hliník? Kde jsou tyto kapacity na recyklaci? V Česku ani na Slovensku ne…
Hliník je trochu složitější, protože vyžaduje mnohem složitější technologii recyklace a potřebuje větší množství materiálu. Takže v současné době nemá smysl mít na Slovensku závod na recyklaci plechovek, objemy nejsou dostatečné. Uvidíme, zda ho budeme mít v budoucnu v Rakousku. Nyní se recykluje v Německu, recyklace přichází i do Maďarska, vytvoří se určitá „spádová“ oblast. A možná se objeví investice na zpracování tohoto materiálu.
Dříve jste snižovali počet barev lahví kvůli snadnější recyklaci. To už je u konce?
Mattoni v tom bude pokračovat, ale nejdůležitější je, aby se celý průmysl shodl. Barva samotná není v cirkulárním systému problém, pokud ji všichni používají stejnou. Jestliže všichni používají stejnou modrou nebo stejnou světle modrou, tak pokud to není šílené číslo, tak je linka může efektivně třídit podle barev.
Je třeba najít správnou rovnováhu mezi počtem barev a náklady. Pokud se my nápojáři dohodneme na standardizaci barev, tedy nižším počtu konkrétních odstínů používaných napříč trhem, já jsem připraven to akceptovat. Barva je pro značku velmi důležitá, v některých případech používáme specifické odstíny barev a pro standardizaci bychom je museli složitě upravit, ale životní prostředí je důležitější než značka.
A myslíte si, že se všichni výrobci shodnou?
Mattoni je připravena, ostatní jsou také připraveni spolupracovat. Vidíme dobrý příklad v elektronice, kde musí všichni výrobci používat stejné typy nabíječek. Proto si nemyslím, že dohodnout se na pěti barvách PET lahví by způsobilo nějaký chaos. Upřímně řečeno, stanovit standard pro nabíječku telefonu je mnohem složitější.
Mluvíte o konečném počtu pěti barev?
Ano, něco takového: čirá-bezbarvá, světle modrá, modrá, světle zelená, zelená.
Bez červené, oranžové, žluté.
Na opravdu velkém trhu, jako je Německo, bychom mohli snadno třídit i červené lahve, protože by jich bylo hodně. Ovšem bavíme se o Česku, kde červenou lahev máme, ale budeme se jí muset vzdát, ačkoli je to pro nás opravdu bolestné. Oranžových lahví je příliš málo, růžová je od našeho konkurenta. To se nedá smíchat ani efektivně cirkulovat. Ale jakmile se všichni nápojáři v Česku dohodnou na klíčových pěti barvách, má smysl se těch minoritních zbavit.
Jaká je nyní cena rPET? V porovnání s panenským materiálem byl rPET na trhu dražší. Zlepšuje se to na Slovensku díky depozitnímu systému?
My nechceme nakupovat ze zdrojů, u nichž nevíme, odkud rPET pochází. To pro mě není cirkulární systém. Bereme rPET z depozitního systému v maximálním množství, které můžeme. Ve skutečnosti to není otázka nákladů. Byl jsem velmi hrdý na nápojové firmy, které stále nakupovaly materiál ze slovenského depozitního systému, i když byl dražší než na trhu. To je velký signál zodpovědnosti.
Cena materiálu z depozitního systému je trochu vyšší než u panenského výrobku. Ale je stabilnější ve srovnání s trhem a někdy může být mnohem levnější, protože trh dokáže být šílený. Když materiál ze systému odebírají a používají všichni, tak všichni platí stejně. Pokud stojí o deset procent více nebo méně, nic se nemění. To je krása cirkulárního systému. I když stojí víc, je to víc pro všechny.
Platí zákon, že do roku 2025 by měl podíl rPET v lahvi dosáhnout 25 procent a do dalších pěti let 30 procent. Vy tuto úroveň překročíte?
Ano, nejen Mattoni. Chceme udělat více, než nařizuje zákon. Nemáme rádi povinnosti, ty mohou způsobit spoustu problémů. Když jsou výrobci nuceni například dosáhnout 25 procent recyklovaného materiálu v lahvi za jakoukoliv cenu, vždycky se najdou lidé, kteří na tom zkusí vydělat peníze. Ale naším cílem je 82- až 85procentní cirkularita.
A to nyní mluvíme o PET v materiálu samotné lahve, což tvoří největší hmotnost. Poté se přesuneme na etikety, víčka a další komponenty na lahvi.
Takže i víčka budou z recyklovaného materiálu?
Musí být. Ale tvoří méně než desetinu hmotnosti, takže nejprve se zaměřujeme na lahev. Až to bude hotovo, pustíme se do víček. Technologie už existuje. Pak chceme mít cirkulární i etikety a folie. Brzy budeme představovat projekt, který umožní recyklaci smrštitelných fólií na palety.
Pro zákazníky i výrobce je v zálohovém systému důležité, jak bude vysoká záloha. Stále se diskutuje něco mezi 3 a 5 korunami. Možná tři koruny jsou už nyní kvůli inflaci a rostoucím cenám málo, jak se na to díváte?
Záloha na skleněné pivní lahve je také tři koruny, vysbírá se jich více než 90 procent. A dolů to kvůli inflaci nešlo. Ale samozřejmě to, kolik se vysbírá, je spojeno na jedné straně s finanční pobídkou. Na druhé straně je to způsob, jak připomenout lidem, že musí být zodpovědní.
Když jdete nakupovat a vezmete si v obchodu vozík, který má hodnotu 1000 nebo 2000 korun, dáte tam deset korun a víte, že je musíte dostat zpět. Takže opravdu potřebujeme pět nebo šest korun zálohy za lahev? Upřímně řečeno si nejsem jistý. My navrhujeme tři koruny, ministerstvo chce pět korun, takže nejspíš budeme mít čtyři koruny, ale ještě není rozhodnuto.
Lepší je asi začít níže?
Ano, vždycky ji můžete zvýšit, ale nikdy nemůžete snížit. Pokud to budou čtyři koruny, není to katastrofa, pět by podle mého názoru bylo příliš. Když jsou na pivní lahve tři koruny a funguje to, tak proč to měnit? Navíc je to otázka konkurence. Máme mít čtyři koruny pro PET a plechovky a tři na skleněné lahve? Vláda by neměla vytvářet zákony, které znamenají výhodu nebo nevýhodu pro různé typy obalů.
Ministerstvo v návrhu zákona přišlo s kompenzací pro obce za to, že přijdou o příjem z prodeje PET ze žlutých popelnic. Konkrétně 15 procent z nevybraných záloh, což by jinak byl příjem depozitního systému. Jak se na to díváte?
Je to neobvyklé. To není v žádném jiném depozitním systému. Souhlasíme s tím, aby obce byly placeny za odváděnou práci, ale otázka je kolik. Měla by o tom být diskuse. Stejně jako nám přijde přehnaný návrh pokuty za to, pokud nedosáhneme cílů sběru petek a plechovek.
Proč přehnaný?
Čteme to jako výraz nedůvěry ministerstva vůči nápojářům. My výrobci chceme dosáhnout maximálního možného sběru a cirkulární recyklace a myslíme to vážně. Pokuta není konstruktivní přístup. Něco se může pokazit a my to zaplatíme třikrát.
Jak to myslíte?
Za prvé zaplatíme naší dobrou pověstí, protože depozitní systém děláme my, výrobci jako Mattoni, Kofola, Heineken, Coca-Cola, Prazdroj. Za druhé nás to pravděpodobně bude stát více peněz, když budeme muset věci napravit. A nakonec dostaneme pokutu. Takže budeme biti ze všech stran. Měli bychom se oprostit od nedůvěry a pochopit, že jsme všichni na stejném člunu.
Přesto jsme si docela jistí, že výsledků dosáhneme, takže z toho neděláme skandál, protože bychom vypadali, že nevěříme sami sobě. Celkově je návrh zákona rozumný. Musíme ho udělat z jedné strany efektivní a z druhé strany spravedlivý pro všechny, včetně obcí. A v neposlední řadě ne příliš přísný, pokud se něco pokazí.
Ještě uvidíme, co se stane s tímto zákonem v Parlamentu, protože může spadnout pod stůl nebo se hodně proměnit…
V Parlamentu samozřejmě existuje riziko, takže jsme připraveni bojovat. Ale máme štěstí, že už jsou velmi dobré příklady fungujícího systému a neodchýlit se od těchto příkladů by mělo být dobrým důvodem. Na Slovensku máme dobrý příklad účinného úspěšného systému a to je pak daleko obtížnější jej napadat.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
