Jen v Krkonoších ročně vysbírají čtyři tuny exkrementů. Podobný problém mají i další navštěvované české hory. Své o tom ví rodák ze Šumavy Jan Šmatera, který se to snaží změnit.
Jan Šmatera se před pár lety rozhodl „zavřít oči a skočit do Macochy“. Vyměnil marketing za podnikání v oblasti kompostovacích toalet. Princip spočívá v tom, že se výkaly schraňují v utěsněném kontejneru a po půl roce se dají využít v bioplynce, nebo se jimi dá pohnojit záhon. Toaleta je totiž zároveň kompostér
Technologii kompostování exkrementů vyvinula finská společnost Green Toilet a Šmaterová firma Biocultus s ní uzavřela exkluzivní smlouvu pro Česko a Slovensko. „Máme testy a rozbory z Finska, kde se této problematice věnují třicet let,“ uvádí podnikatel.
„Výsledný produkt lze použít ve spalovně, přimíchat do bioplynky, odvézt do kompostárny, nebo dát na okrasný záhon na zahrádce. Do styku se zeleninou a ovocem by to přijít nemělo, na to nemáme zatím dostatek informací,“ vysvětluje Šmatera. Nádrže jsou podle něj důmyslně vymyšlené a nezapáchají.
Zákazníci si u firmy Biocultus, která vstoupila na trh loni na podzim, mohou koupit jednotlivé komponenty, nebo celou toaletu včetně budky, mísy a nádrže. Cena se pohybuje od 15 tisíc korun za WC pro jednotlivce po více než 400 tisíc korun za velké toalety pro veřejná místa.
„Toaletu je možné umístit ve veřejném prostoru. V těchto dnech budeme první WC zprovozňovat v rokycanském skateparku za přítomnosti finského velvyslance,“ líčí Šmatera.
Pilotní WC funguje u Hartmanic
Nápad se zrodil díky tomu, že Šmatera na Šumavě stále žije, a tak si nemůže nevšímat toho, jak turisté národní park znečišťují. A nejedná se jen o všudypřítomné odpadky, ale také exkrementy a vlhčené ubrousky.
„Když jsem jako spoluautor točil seriál Žijeme na Šumavě, tak jsme se štábem naráželi na bezpočet ‚ilegálních toalet‘. A protože jsme natáčeli na samých výjimečných místech, často jsme se museli dívat víc pod nohy než kolem sebe,“ popisuje.
„Tam vznikla myšlenka se tématu víc věnovat. Následně jsem strávil měsíc ve Skandinávii a zjistil, že řešení i pro odlehlé oblasti v podobě kompostovacích WC existuje a je tam naprosto běžné,“ dodává.
Zhruba dva roky trvalo produkt vyvinout. „Postavit veřejný záchod není jednoduché. Důležitá je konstrukce, životnost i obsluha,“ vysvětluje Šmatera. Přímo v Národním parku Šumava zatím toaleta funguje nedaleko Hartmanic v rámci pilotního provozu.
Pro veřejná místa i pro chalupáře
Šmatera s projektem Via Czechia zmapoval, že jen na první pohled existují v Česku zhruba čtyři desítky lokalit, pro které je kompostovací WC nezbytně nutné.
„Jen v Krkonošském národním parku ročně sesbírají dvanáct tun komunálního odpadu a čtyři tuny exkrementů podél turistických cest,“ říká. Rozdíl je dobře znát na méně známých stezkách, kde se procházejí zkušenější výletníci, kteří mají s sebou třeba i lopatky a výkaly po sobě zahrabou.
Šmatera má nyní po Česku rozjednané desítky zakázek na stavbu veřejných toalet. „Máme před sebou pár několik prvních realizací, které jsou od chráněných území až po centra měst, včetně Prahy,“ dodává.
Stejně tak toaletu ale ocení i chalupáři. Pro malou chatu stačí nádoba na 120 litrů, která vystačí na léto, přes zimu se hygienizuje a na jaře vyprázdní. Pokud někdo toto WC hodlá používat celoročně, pořídí si druhou nádobu.
Bez vody i elektřiny
Kompostovací WC se používá jako každá jiná toaleta. Tuhé i tekuté „padá“ do jednoho otvoru a následně do plastového kontejneru. Ten se po naplnění uzavře a prochází hygienizací, podobně jako kaly z čistíren odpadních vod. Není potřeba elektřina ani voda na splachování, místo níž se používají piliny.
Hygienizace trvá zhruba půl roku, kdy materiál odpočívá. Po uplynutí této doby lze „produkt“ aplikovat na zahradě k okrasným rostlinám, nebo odvézt do bioplynky.
„Klasická ,kadibudka‘ je vlastně ilegální. S naší technologií ji můžeme reinkarnovat a lidé si na ní mohou nechat i dvířka s tím krásným vyříznutým srdcem. Za 15 tisíc získají technologii a WC, o které se nemusejí starat sto dní v roce, co se tak obyčejně chalupaří,“ říká podnikatel.
Firma Biocultus má nicméně řešení i pro hudební a jiné festivaly. Jedná se však jen o ty, které mají vlastní pozemek a možnost v areálu umístit stacionární toaletu.
„Nenabízíme krátkodobý pronájem toalet ani se tímto směrem nechystáme ubírat. Také nejsme schopni toaletu přivést na akci, která se pořádá někde na louce,“ vysvětluje podnikatel. Stacionární WC pro festivaly by podle něj měly být ideálně umístěny a provozovány pod dohledem, který by se neměl zanedbat. Přece jen jde o kompostovací toaletu.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
