Nechali jsme si spočítat uhlíkovou stopu, abychom nedělali věci naslepo, říká manažer udržitelnosti

Vladimír Víšek přišel do společnosti Prusa Research před více než rokem a půl, aby nastavil strategii udržitelnosti. Začali průzkumem mezi zaměstnanci, změřili uhlíkovou stopu, oslovili všechny větší dodavatele, jak si stojí v udržitelnosti oni.

„Chceme mít vše postavené na číslech, abychom nedělali pocitová rozhodnutí, protože tam je potom úzká linka ke greenwashingu,“ uvádí Víšek, který dříve působil na pozici sustainability manažera obchodního řetězce Ikea.

Nejtěžší je v rámci uhlíkové stopy spočítat úroveň Scope 3, kam se započítávají emise od zákazníků či dodavatelů. V Prusa Research to nebylo jinak. Odezva od dodavatelů, které výrobce 3D tiskáren požádal o potřebné údaje, byla nicméně víceméně dobrá. Vybírat nyní mezi nimi ty „zelenější“ ovšem naráží na realitu trhu.

Když se řekne udržitelnost v 3D tisku – co si pod tím mám představit?

Není jednoznačná odpověď, jestli je 3D technologie udržitelnější v porovnání s běžnými způsoby výroby. Vždycky hraje roli spousta kritérií.

Jakých?

3D tisk má v určitých oblastech větší spotřebu energie. Třeba příprava materiálu pro to, aby byl tisknutelný, vyžaduje úpravy a ty mají určitou uhlíkovou stopu či jiný negativní dopad na životní prostředí. Na druhou stranu 3D tisk má přidanou hodnotu v tom, že dokáže vyrobit něco, co běžné způsoby výroby nedokážou. Dokáže minimalizovat množství spotřebovaného materiálu, protože je založen na tom, že materiál se přidává, ale neobrábí. V rámci celého průmyslového odvětví se firmy daly dohromady a počítají LCA (analýza dopadu na životní prostředí v rámci celého života výrobku, pozn. aut.) pro různé scénáře, aby se dalo říct: Tady je 3D tisk udržitelnější varianta, tady je méně udržitelnou.

A to se bavíme jenom o výrobě. Pak jde o to, co když 3D tisk dokáže vyrobit třeba náhradní díl, který už není dostupný, a dokáže tak zásadně prodloužit život celého výrobku? Nebo co když dokáže v rozvojových zemích pomoct řešit nějaké sociální problémy? To se teď do výpočtů dopadu nezapočítává.

Víte, kdo je váš hlavní konečný uživatel? Využívá se 3D tisk hlavně na výrobu náhradních dílů, anebo ho lidé vnímají spíše jako hobby?

Naši zákazníci jsou nyní většinou jednotlivci, kutilové, ale čím dál tím víc roste segment firem. V Česku je třeba naším zákazníkem Škoda Auto, dodáváme i pro NASA, pro SpaceX Elona Muska. Světové firmy běžně 3D tiskárny používají.

Máte v Prusa Research na starosti udržitelnost a do firmy jste přišel před rokem a půl s cílem nastavit strategii v oblasti udržitelnosti. Co to všechno obnáší?

Majitelé firmy se rozhodli, že se chtějí udržitelnosti věnovat na strategické úrovni. Není to tak, že by předtím firma v této oblasti nedělala nic. Během pandemie firma skvěle zareagovala na nedostatek ochranných pomůcek, vytvořila a volně distribuovala 3D tištěné ochranné štíty. Několik let už také provozuje inovační dílnu PrusaLab, v jejímž rámci podporuje slibné technologické projekty. Vznikla ale potřeba začít se tomu věnovat strategicky, takže můj úkol je udržitelnost integrovat do byznysu.

Čím jste začali?

Začali jsme se zaměstnanci tím, že jsme téma ve firmě představili. Když to řeknu trošku s nadsázkou, udržitelnost není jenom třídění odpadů a sázení stromů, ale má i sociální aspekty, firemní aspekty a podobně. Udělali jsme si průzkum mezi zaměstnanci s tím, že se chceme tématu věnovat důsledněji, a ptali jsme se, co bychom jako firma měli přestat dělat, a s čím bychom naopak měli začít.

Jak to dopadlo?

Sešlo se nám asi přes sto nápadů a to byl první draft strategie, kterou jsme dali dohromady. O strategii jsme potom diskutovali s vybranými odborníky z oboru, představili ji 3D tiskařské komunitě, svým zákazníkům a požádali jsme je o zpětnou vazbu. Výsledek teď bereme jako základní kámen toho, co chceme dělat. A budeme dál budovat, stanovovat si cíle, měřit progres.

Vzešlo z průzkumu mezi zaměstnanci něco překvapivého?

Bylo tam hodně věcí, které se týkají provozu budovy, ve které sídlíme, takže klasicky fotovoltaika, nápady, jak šetřit energii. Ale byly tam – a to je pro mě hodně zajímavé – i produktové věci, jak třeba vyrábět úspornější tiskárny, jak vyrábět ekologičtější filamenty pro tisk (náplň do 3D tiskárny, pozn. aut.). Nebo jak může 3D tisk řešit ekologické či sociální problémy současnosti.

Jaké jsou teď hlavní body nastavené strategie?

Máme tři pilíře, když to hodně zjednoduším. Prvním je ekologie, tedy jaký máme jako firma dopad na životní prostředí. Tam se díváme na spotřebu energie, vody, množství odpadu, který produkujeme a jak ho můžeme snížit a lépe využít principy cirkulární ekonomiky. Nechali jsme si spočítat uhlíkovou stopu celé firmy, abychom věděli, kde je největší dopad a kam máme energii soustředit, abychom nedělali věci naslepo. Takže máme spočítanou uhlíkovou stopu firmy ve Scope 1, 2 a částečně ve Scope 3. Poslední úroveň zahrnuje výrobu a těžbu komponentů, materiálů, dopravu do firmy, dopravu z firmy až po okamžik, kdy se zboží dostane k zákazníkovi.

A to se počítá nejhůře…

Zatím jsme nespočítali, jaký dopad má tiskárna doma u zákazníka, když tiskne, a jaký dopad má tiskárna v momentě, kdy doslouží. Neměli jsme k tomu data. Nemáme scénáře, za které bychom se mohli postavit, a nechtěli jsme vařit z vody. Ale myslím si, že to, co teď máme spočítané, nám dává dostatečné informace, abychom mohli něco začít dělat.

Kde je tedy gros vaší uhlíkové stopy?

Není překvapivé, že přes 90 procent je ve Scope 3 a velká část z toho jsou nakupované suroviny a komponenty. Určitou část stopy dělaly provedené investice a pak doprava ven z firmy. Jsou to čerstvá data a teď je náš úkol s tím začít něco dělat. Chceme mít vše postavené na číslech, abychom nedělali pocitová rozhodnutí, protože tam je potom úzká linka ke greenwashingu. Začali jsme vyrábět recyklované filamenty z odpadu, který vzniká při výrobě z prvotních zdrojů. A oba filamenty jsme potom porovnali v analýze. Chtěli jsme vědět, jaký má dopad, pokud započteme energii nutnou k rozdrcení materiálu a výrobě recyklované náplně. Vyšlo nám, že filament z recyklátu má o více než 50 procent nižší uhlíkovou stopu. A také všechny další dopady z analýzy LCA jsou nižší. Nechali jsme si také spočítat LCA včetně uhlíkové stopy naší nejprodávanější tiskárny, abychom viděli, kde je největší prostor pro zlepšení.

Jednou jste ale zmiňoval, že když je filament s určitým podílem recyklátu, že se může chovat jinak a zákazníkům to nemusí vyhovovat…

Když chceme vyrábět filament z recyklovaného materiálu, tak je velmi důležité, abychom věděli, co to je za materiál, a mohli říct, že tam není zamixované něco dalšího. Vyrábět ho z odpadu, který nám vzniká při výrobě, je perfektní, protože přesně víme, co to je za materiál. Už nás ale také oslovili zákazníci s tím, jestli bychom nemohli vyrábět filament z nepovedených výtisků nebo ze zbytku filamentů, které mají doma. A tam už je problém, protože nedokážeme garantovat čistotu materiálu. To potom může mít vliv na kvalitu, což nechceme.

Když se vrátíme k vaší strategii udržitelnosti, na co dalšího se soustředíte?

Další pilíř je zaměřen na lidi, to je ta sociální část. Jde o to, aby se zaměstnancům u nás dobře pracovalo, aby pracovní prostředí bylo bezpečné. A pak jde o dodavatelský řetězec. Na to jsme se začali soustředit minulý rok a oslovili jsme všechny dodavatele, kteří tvoří minimálně jedno procento objemu našich dodávek. Aktivně s nimi teď diskutujeme, jakým způsobem řeší environmentální a sociální témata ve své výrobě a u svých subdodavatelů.

Jak dodavatelé reagovali? Máte jich asi hodně…

Je to několik desítek dodavatelů a byl to pelmel různých reakcí. Některé firmy nás překvapily, že mají poměrně propracovaná pravidla, kde se můžeme inspirovat, jiné firmy to zatím neřešily. Takže naši roli vidím i v tom dodavatelský řetězec kultivovat a nabídnout dodavatelům, že to můžeme uchopit společně. Třeba v oblastech, kde si zatím nejsme jistí, jsme navrhli vytvoření pracovních skupin, že bychom téma mohli řešit společně.

A cílem je do budoucna vybírat jenom ty „zelenější“ dodavatele, kteří dodržují pravidla udržitelnosti?

Jedna věc je ambice a druhá věc realita. V současné postcovidové situaci a v kontextu války na Ukrajině jsme rádi, že nám někdo určitou součástku dodá v požadované kvalitě a v požadovaném čase. Pokud přidáme aspekt udržitelnosti, je to jen další komplikace. Diskutovali jsme to s kolegy v týmu a víme to, a přesto se do toho chceme pustit, ale upřímně říkám, že to nebude lehká cesta.

Chceme se podívat, jestli třeba pro výrobu filamentu nemůžeme víc nakupovat materiály z recyklátů než z primárních zdrojů. Chceme se podívat, jestli pro výrobu tiskárny můžeme nakupovat komponenty s nižším emisním faktorem. A i když Scope 1 a 2 netvoří tolik procent tak, abychom šli příkladem, tak se chceme podívat, jak v rámci firmy můžeme uhlíkovou stopu snížit.

Odkud pocházejí vaši dodavatelé?

Jsou to dodavatelé komponentů pro výrobu tiskáren a materiálů, ze kterých vyrábíme tiskový materiál. Jde o mix dodavatelů z Česka, Evropské unie, USA a z Asie.

Co znamenalo počítání uhlíkové stopy v praxi? Jednou jste uváděl, že bylo nutné přesvědčit kolegy, aby zvážili všechny materiály, zapsali, odkud jsou…

V legraci říkám, jak asi mohu být ve firmě populární, když jsem do ní přišel a řekl: Tak a teď musíme převážit několik stovek dílů, zjistit, z jakého jsou materiálu, a potom obeslat všechny dodavatele, aby nám řekli, jak to k nám jede – lodí, vlakem, nebo železnicí? Ale pustili jsme se do toho. Na začátek to byl nepopulární úkon, ale myslím si, že nás to posune dál. Každá firma by měla tu energii do sběru dat investovat.

Odezva od dodavatelů byla dobrá?

Jeden, dva dodavatelé vyloženě řekli, že takové věci nehodlají řešit, že na to nemají čas. Ale překvapili nás dodavatelé, kteří poslali často i mapku, kde měli zakresleno, kudy jede surovina kamionem, kudy lodí. Pak byli dodavatelé, kteří řekli: Nejste první, kdo se nás na to ptá, my už to tady máme připravené. Čekal jsem horší odezvu.

Když posbíráte tyto podklady, tak je dáte společnosti CI3, se kterou spolupracujete, a ta z nich vypočte uhlíkovou stopu?

Ano. Výpočet uhlíkové stopy probíhá tak, že od CI3 jsme dostali strukturovanou tabulku rozdělenou podle jednotlivých kategorií, ve kterých se uhlíková stopa počítá. Tam jsme doplňovali data od spotřeby energie a vody, o produkci odpadů až po to, jak zaměstnanci cestují do práce či jakým způsobem kolik zboží jsme do jaké země dopravili a jakou dopravou. Bylo to poměrně komplexní cvičení. Celý výpočet jsme si pak ještě nechali ověřit u firmy Envitrail.

Zmiňoval jste také to, že se snažíte řešit odpad z výroby. Jak?

S Cyrklem (digitální odpadové tržiště, pozn. aut.) jsme identifikovali, jaké odpady nám vznikají. Koukáme, jak je v hierarchii odpadů posunout výš, třeba jak to, co se dneska energeticky zhodnocuje, začít recyklovat. Ale ani recyklace není úplně jednoduchá a díváme se, jestli určitý způsob materiálu má vůbec smysl recyklovat, aby dopad nebyl horší. Jestli není lepší to nechat spálit za předpokladu, že se to využije na vytápění. Nechceme na sílu říkat: Tady budeme všechno recyklovat. Vznikly by pak produkty, které by ani vzniknout nemusely, jen abychom měli hezké PR, že jsme udělali z plastového odpadu klíčenku. Snažíme se pracovat s odborníky, mít to ideálně podložené daty.

Snažíte se spíš analyzovat, jestli to dává smysl, nebo najít zpracovatele?

Teď spíš zkoušíme hledat odbytiště, jestli by to vůbec někdo dokázal zpracovat a na co. Potom bychom si chtěli udělat Life Cycle Assessment, jestli to vůbec dává smysl. Za mě je důležité, pokud by se to mělo recyklovat, tak ať z toho opravdu vzniká nějaký výrobek, o který je na trhu zájem. Ať náš odpadní materiál nahradí primární zdroje a není to jenom recyklace pro recyklaci.

Ještě jsme nemluvili o třetím pilíři vaší strategie udržitelnosti…

Díváme se na to, jak 3D technologie dokáže řešit environmentální nebo sociální problémy dneška. To je třeba zmiňovaná výroba náhradních dílů, ale máme i projekty, které kolegové realizují v Gambii, kde 3D tiskárny pomáhají s tiskem nedostupných zdravotnických pomůcek či náhradních dílů pro přístroje. Takže se díváme hodně i na tu sociální část, jak by ji 3D tisk mohl pomoci řešit.

Připravujete už také nefinanční report?

Nás k tomu legislativa zatím netlačí, podle posledních informací by to pro nás mělo být platné od roku 2026, což znamená dělat report za rok 2025. Ale už si teď připravujeme první nefinanční report na zkoušku za roky 2021 a 2022. Inspirujeme se metodikou GRI. Bude to jakýsi představovací report, kde zveřejníme strategii a co už jsme udělali, co plánujeme. Na všechno ještě nemáme nastavené cíle nebo data, která bychom mohli vyhodnocovat. Ale report si zkusíme udělat a dozvíme se, co nám ještě chybí, kde být důslednější.

Cíle stanovujete postupně, nebo máte jasno, kam se chcete dostat?

Máme čerstvá čísla a teď upřímně nevíme, co je reálné očekávání. Nechceme si dávat cíl, že budeme uhlíkově neutrální do toho a do toho roku a pak to dohánět třeba offsety. Takže upřímně říkám, budeme to řešit za pochodu s tím, jak do problematiky pronikáme hlouběji.

Je něco, co se vám zatím nedaří?

Jsem sám zvědavý na to, jak se nám podaří se poprat se snižováním uhlíkové stopy. Pro výrobní firmu to vidím jako velký oříšek. Plus jsme v pronajaté budově, což nás také limituje. Takže se budeme muset hodně učit a inspirovat od ostatních.

Partnerem seriálu o ESG a udržitelnosti firem je společnost Moneta. Obsah vytváří redakce Ekonews.