Nedáváme velké slevy, protože je to podhodnocování naší práce, říká zakladatelka české módní značky

Oblečení, které vzniká pod značkou Minile, Leona Průchová vymýšlí podle toho, co jí chybí v šatníku. Hlavní je, aby vše ladilo a snadno se kombinovalo. Značka má kamenný obchod u pražské Stromovky a prodává i prostřednictvím e-shopu. Síť prodejen ale Průchová rozšiřovat nechce. „Baví mě být kreativní a nechci být velkou ředitelkou,“ vysvětluje.

Po šesti letech je s rozvojem značky spokojená. „Konkrétní čísla nechci sdělovat, ale Minile se několikanásobně rozrostla. Těžko hodnotit, jestli tomu pomohl covid, nebo hraje roli přirozený růst začínající značky,“ říká Leona Průchová.

Původně jste začínala se značkou šperků Design Empathy. Kdy nastala změna a začala jste se věnovat oděvní tvorbě?

Šperky jsem začala vyrábět jen jako přivýdělek na vysoké škole. Značka se nakonec rozrostla a šperky jsem vyráběla dalších jedenáct let, ale vůbec mě to nenaplňovalo. Začala jsem pod stejnou značkou prodávat trička a šaty s potisky. Výroby oblečení jsem se vždycky obávala, protože nemám vystudovanou žádnou oděvní školu. Sama v sobě jsem měla zakořeněné, že bez toho se módou zabývat nemůžu. Poptávka po tričkách a šatech ještě u staré značky byla však vyšší než nabídka. Stalo se mi, že na jednu z prodejních akcí jsem nestihla trička a šaty potisknout, a přesto se vyprodaly. Díky tomu jsem pak nad tvorbou oblečení začala více přemýšlet. Nedávalo mi ale smysl tvořit pod značkou Design Empathy. Chtěla jsem se oddělit od ikonických motivů té značky. A tak vzniklo Minile.

Od začátků v roce 2019 jste se z malého krámku přesunula do větších prostor. Co za tím stojí?

Je hrozně těžké se na trhu mezi ostatními českými oděvními značkami prosadit a dostat se mezi zákazníky. Značce Minile paradoxně pomohla pandemie. Doba to byla frustrující, ale lidé velmi podporovali českou tvorbu a nám to pomohlo. Myslím, že nebýt covidu, tak bychom se takovou rychlostí nerozrostli.

Co zákazníky na vašem oblečení nejvíc láká?

Kousky nevymýšlím ani tak pro skvělý prodej, ale hlavně pro sebe. Myslím na to, co sedí mně nebo co mi chybí v šatníku. Zaměřuju se především na základy šatníku, které občas rozstřelím výrazným kouskem.

Ve srovnání s jinými lokálními značkami jste spíše dostupnější. Jak se vám daří držet nižší ceny?

To je tím, že nemáme vlastní šicí dílnu. Je neuvěřitelně nákladné mít vlastní prostor, desítky švadlen, šicí stroje. Tím pádem nemáme tak vysoké náklady a můžeme nabídnout dostupnější ceny výsledných produktů. Nemyslím si ale, že by ostatní značky měly cenovky přepálené. Mají vysoké náklady na provoz a všechny vedlejší věci, které pro zákazníky nejsou vidět.

Když nemáte vlastní dílnu, jak tedy probíhá výroba oblečení značky Minile?

Externě spolupracujeme se střižnou, kde se všechno nastřihá. Oblečení nám šijí švadlenky ze svých domovů, například na půl úvazku. K takovému stylu výroby jsem přišla úplně neplánovaně v době, kdy se jedna šicí dílna rozpadla a švadleny nevěděly, kam jít. Technoložka, se kterou spolupracuji, je oslovila a vrhly jsme se do toho.

Kvůli tomu, že nevlastníme šicí dílnu, nešijeme na zakázku a neděláme předobjednávky. Vždy nabízíme pouze to, co máme ušité. V tom je úskalí, že se musí neustále sledovat a doplňovat sklad. Je to moje hlavní pracovní náplň. Musím zavčas objednat látky, komunikuji se střižnou a každý týden se plánuje podle aktuální situace. Musí se naplánovat šití, v potaz se musí brát látka a barva oblečení. Například když šijete světlé kalhoty po černých šatech, tak se místnost i stroj musí úplně vyčistit a seřídit. Při šití vzniká hodně prachu, takže pokud byste tam začali šít něco v jiné barvě, ušpinilo by se to.

Se střižnou spolupracujete také externě?

Ano, spolupracujeme s velkou firmou, která vlastní několik šicích dílen a střižen. Šijí a střihají pro velké značky a módní návrháře. Berou si zakázky od různých značek i od nás.

Logisticky to asi není úplně nejjednodušší. Už máte svůj zajetý systém?

Trvalo pár let, než jsme systém vyladili a samozřejmě se stávaly i chyby. Minulý rok jsme vytvořili tabulky, kde jsou veškeré zásoby látek, samy se odečítají a všechno se tam započítává. Pokud s tím nemáte zkušenost a nestanou se chyby, tak vás to nenapadne. Stejně tak jsme celkem dlouho ladili systém skladu e-shopu a skladu v kamenné prodejně.

Kolik kolekcí za rok vznikne?

Nevymýšlíme kolekce, ale každý rok přidáme pět až deset nových kousků. V předchozích letech jsem se snažila toho vymýšlet víc. Teď se soustředím na to, že některé kousky jsou mezi zákazníky velmi oblíbené a je zbytečné dělat stále nové. Navíc ani nemáme kapacitu všechno ušít. Zaměřujeme se proto především na to, abychom měli v nabídce naše bestsellery, a snažíme se ji i trochu obměňovat. Teď například pracujeme na úpravě našich nejoblíbenějších šatů. Vymýšlíme jim jiné rukávy a výstřih. Za pár dnů budou hotové první vzorky, které půjdou do prodeje na podzim.

Které další kousky patří mezi vaše bestsellery?

Určitě trička a šaty. Jsou v každé třetí objednávce. Záleží také na ročním období. Podle toho se střídá, zda je zájem o roláky, nebo klasická trička a tílka. Oblíbené jsou i kalhoty střihu cullotes nebo palazzo. Z novinek se nejvíc určitě prodává kratší vestička z prošívané látky. Když je došijeme, jsou hned pryč.

V jakém množství šijete?

Na to asi nejde odpovědět jednoduše. Kvůli tomu, že nemáme vlastní dílnu, nenašíváme najednou velké objemy. Oblíbené vestičky letos došíváme už potřetí a v jedné várce je zhruba 30 až 40 kusů. To bývá ale hlavně u bestsellerů. Jinak šijeme po méně kusech. Záleží také, o jaký typ oblečení se jedná. Kalhoty střihu cullotes je náročnější ušít, takže za týden jich nám do obchodu přijede 25 kusů. Jelikož je o ně velký zájem, šijeme je i dva týdny za sebou.

Stalo se vám, že jste vymýšleli nový produkt, který nakonec vůbec nebyl úspěšný?

To se stane úplně každému, kdo podniká. Za příklad bych uvedla mikinošaty. To byl jeden z prvních produktů, na kterém jsme s Minile začínaly. Zákazníci i po letech psali, že by je chtěli znovu. Mně to přišlo jako krok zpátky, protože v té době už značka byla jinde. Přesto jsme je trochu upravili a zkusili to, i když jsem o tom nebyla moc přesvědčená. Můj instinkt mě nezradil – příliš dobře se neprodávaly.

Co děláte s neprodaným oblečením?

Nedáváme velké slevy, občas nabídneme deset procent. Myslím, že víc dát ani nejde, protože je to podhodnocování naší práce. Ale dvakrát ročně děláme výprodej, kde nabízíme jak letní, tak zimní kousky, a vždycky to zmizí. Sklad uvolňujeme tímto způsobem, nikdy bychom žádné oblečení nevyhodili. Ve výprodejích prodáváme také veškeré ušité vzorky či druhé jakosti s malými vadami.

Oblečení prodáváte i přes internetový obchod. Jak postupujete při vracení zboží?

Samozřejmě se stane, že někomu něco nesedí a vrátí to, to je úplně v pořádku. Víme, že pokud nabídneme slevu nebo uvádíme novinky a máme větší počet objednávek, tak budeme mít i více vráceného zboží. Lidé si objednávají v různých velikostech a pak vracejí, co jim nesedí. Aby se to stávalo co nejméně, máme na e-shopu velikostní tabulky a také údaje o modelkách – jakou mají velikost a kolik měří – pro lepší představu. Navíc nefotíme na modelkách, ale na ženách okolo Minile s různými postavami.

Občas se stane, že nám někdo vrátí i evidentně nošený a vypraný kousek a myslí si, že to nepoznáme. Takové oblečení nepřijmeme. Někdy se stane, že se nám kousek vrátí i ušpiněný. Pokud není nošený, tak ho vypereme a nabídneme ve výprodeji. Jinak všechno vrácené zboží kontrolujeme a dáváme znovu do prodeje. Je to logisticky náročné. Musíte upravit skladové zásoby, e-shop a fakturu. Lidé jsou z vracení ve fast fashion řetězcích zvyklí, že je zdarma a peníze se jim vrátí rychle. My to takto dělat nemůžeme a ani nechceme, protože by se množství vráceného zboží ještě zvýšilo.

Jakým způsobem řešíte textilní odpad z výroby?

Látky, ze kterých lze ještě něco ušít, posíláme do chráněné dílny Občanské Sdružení Drak v Liberci. Tam z toho ve většině případů včetně malých odstřižků šijí gumičky do vlasů. V současnosti i ladíme, zda by nám tam nešili malé taštičky na mobilní telefon ze zbytků látek z bundiček. Spolupracujeme i s další českou značkou oblečení SegraSegra, kteří nám ze zbytků šijí ledvinky a velké nákupní tašky. Zbytky úpletových látek dáváme do studia KaboCeramics. Balí do nich svoje objednávky, aby se během přepravy nepoškodily.

Občas se stane, že koupíme látku, která se nakonec do výroby nehodí. Celé role pak dáváme do prodeje prostřednictvím Textile Mountain. Snažíme se využít opravdu všechny látky i odstřižky. Vzorky střihů nebo oblečení z látek, které jsme nakonec nezařadily do výroby, nabízíme ve výprodejích. To, co nesedí nám, může sedět někomu jinému. Nedávno se nám ale stala nehoda ve střižně. Přední díl kalhot se nastřihal omylem užší asi o pět centimetrů. Poslaly jsme špatně nastřihané díly do chráněné dílny a budou z nich skvělé gumičky ladící k oblečení.

Jakým způsobem vybíráte látky? Měli jste pár kousků i ze své autorské látky.

Všechny dodavatele látek máme evropské. Některé z nich jsem objevila na veletrhu látek a držím se jich. Vím, jakou mají kvalitu, jak to u nich chodí s dodacími lhůtami, kdy mám objednat látku například na léto před tím, než se vyprodá. Dohromady jich máme sedm a střídám je, protože některý dodavatel je skvělý na úplety, druhý na tkaniny.

Autorskou látku jsme vytvořili v loňském roce poprvé. Ilustrátorka pro nás zpracovala několik návrhů, ale bylo to neuvěřitelně nákladné, protože jsem přesně nevěděla, co chci, a nedokázala jsem si dobře představit, jak to bude ve výsledku vypadat. Nakonec jsme jeden vzor vytvořili celkem ve třech barevných variantách. A vlastně se nám ta investice nevrátila.

Budete přesto v autorských látkách pokračovat?

Momentálně studuji kurz oděvní tvorby, kde tvoříme vlastní motiv na látky. Takže další motivy na autorské látky bych si do budoucna ráda vytvořila sama. Teď jsem ve fázi, kdy pořád jen maluju, vymýšlím a dělám postprodukci, ale není to snadné. Je těžké udělat motiv tak, aby se dobře rozvrhl na celou metráž a vše správně navazovalo a vypadalo dobře. Není to ale o tom, že by autorské motivy nahradily naše běžné látky. Vždycky to bude jen taková limitka, něco speciálního. Po první zkušenosti už i víme, jak to udělat, abychom na tom neprodělali.

Jaká byla vaše vize při zakládání Minile? Řekla byste, že se naplnila?

Řekla bych, že se naplnila na sto procent. Nikdy jsem nechtěla mít značku se čtyřmi obchody a expandovat do zahraničí. To nebylo a není mým cílem. Takže i když takové nabídky dostávám, nejdu do nich. Baví mě být kreativní a nechci být velkou ředitelkou.