Nějaké emise CO2 nám zůstanou, ty budeme kompenzovat. Ale pečlivě vybranými programy

Vodafone už má velký kus cesty ve snižování emisí CO₂ v Česku za sebou díky tomu, že před lety začal postupně přecházet na zelenou energii. Další emise chce odstranit například přechodem na hybridní a postupně elektrická auta.

„Valnou většinu emisí už jsme eliminovali a z toho zbytku budeme schopni výrazná procenta ještě snížit hybridními nebo elektrickými vozy. Ale nějaké emise nám zůstanou. Ty chceme offsetovat (offsety znamenají, že firma investuje do projektů, které lapají uhlík, pozn. red.), plánujeme to od roku 2030,“ popisuje Viktorie Tenzerová, která má ve Vodafonu na starosti environmentální část strategie a reportingu udržitelnosti.

Vodafone má za cíl snížit do roku 2025 emise na polovinu…

Do roku 2030 bychom chtěli být úplně uhlíkově neutrální, a to ve Scopu 1 a 2 (emise CO₂ se podle mezinárodních standardů dělí do třech oblastí, označovaných jako Scope 1,2,3 pozn. red.), což jsou naše emise, které dnes umíme velmi přesně měřit. Ve Scopu 3 je zatím problém, že abychom mohli emise přesně vyčíslit, tak potřebujeme mít data od našich dodavatelů. Měření však v tuto chvíli není povinné. Do roku 2030 ale chceme i Scope 3 snížit zhruba na polovinu, protože ve Scopu 1 a 2 jsme už obrovský objem práce v českém Vodafonu udělali dávno. Ti, kdo začínají se snižováním emisí teď, to mají jednodušší v tom, že několika málo změnami jsou schopni skočit o velká čísla. Pro nás už není jednoduché ukázat zásadní úspory, protože všechny signifikantní projekty jsou dávno hotové, typicky odběr obnovitelné energie.

Ve Scopu 3 jsou tedy hlavně emise vašich dodavatelů a i zákazníků?

Ano, ale momentálně řešíme, co přesně všechno spadá do Scopu 3. Když si u nás koupí zákazník mobilní telefon a bude ho doma nabíjet konvenční energií, jsou to jeho emise, anebo naše?

Já to chápala tak, že jsou moje jako zákazníka ve Scopu 1 a vaše ve Scopu 3…

Ano, ale neměli bychom je započítat dvakrát, musíme najít metodiku, jak to udělat. Anebo je můžeme započítat dvakrát, ale musíme vědět, že to tak je.

Na tohle není ještě metodika?

Metodiky jsou, ale nejsou univerzální jasně daná pravidla, že takhle přesně se měří Scope 3. Navíc pro každou firmu je to jiné. Řešili jsme s odborníky z organizace CI3 třeba dopravu zákazníků k nám do prodejny. Jsou to naše emise? Jasný Scope 3 je, když vezmeme krabici a pošleme zákazníkovi, tak doprava, kurýr, to jsou naše emise. Ale je tam spousta šedých zón, kde emisí může být docela dost. Na druhou stranu, když prodáme zákazníkovi řešení například s využitím technologie internetu věcí, které mu zásadním způsobem pomůže emise ušetřit, tak to teď není kam započítat. V ESG výpočtech, v emisních stopách to nedáme ani do jedné z těch tří kolonek. A přitom přesně taková řešení pro firemní zákazníky už dneska máme a implementujeme je. A dokážeme spočítat, kolik emisí jim tím pomůžeme ušetřit nebo lépe řečeno nevyprodukovat.

Máte někoho, kdo vám s tím pomáhá? Organizace jako CI3 nebo další poradci na uhlíkovou stopu?

S CI3 momentálně spolupracujeme na výpočtu za uplynulý fiskální rok v České republice. Uhlíkovou stopu nám dlouhodobě počítá skupina Vodafone na základě námi dodávaných dat. S CI3 spolupracujeme, abychom se detailně podívali, kde ještě můžeme hledat úspory a upravili naše plány na snižování emisí.

Zmínila jste, že klíč pro snížení vaší uhlíkové stopy jsou obnovitelné zdroje, vy už jedete dlouho jen na zelenou energii…

Od roku 2011 nakupujeme pouze takzvanou zelenou energii a od loňského roku dokupujeme certifikáty za dodané objemy tam, kde nejsme v pozici objednavatelů, kde máme takzvané podružné dodávky. Příkladem jsou buď naše prodejny v obchodních centrech nebo vysílače, které jsou umístěny na cizích objektech. Situace, kde jsme nebyli v pozici majitele přípojové infrastruktury, tvořila až čtvrtinu našeho objemu elektrické energie.

Máte zřejmě dlouhodobé kontrakty na zelenou energii… Není dnes problém, když ji najednou chtějí „všichni“?

Energii z obnovitelných zdrojů standardně tendrujeme a uzavíráme dlouhodobé kontrakty. Fungujeme ale i například v neformálním uskupení, kde se potkáváme s dalšími firmami, organizacemi, ale i zástupci obecních samospráv a diskutujeme, co nastane, až/pokud přesvědčíme ostatní firmy, že mají také kupovat zelenou energii. Protože jí nebude dost. A do té doby je potřeba například formou memorand apelovat na naši vládu, aby rozvoj obnovitelné energetiky podporovala.

Ani se zelenou elektřinou to ale na trhu není jednoduché, společnost Nano Green přešla u části zákazníků na spotové ceny…

Je otázka, jak se to celé bude vyvíjet, energetický trh je aktuálně dost nevyzpytatelný, zhruba polovina dodavatelů nepřijímá nové zákazníky. Řešili jsme tyto situace i s našimi zaměstnanci a poskytli jim poradenství v této komplikované době. Zároveň naše zaměstnance dlouhodobě motivujeme k přechodu na zelenou energii.

Jak jste je motivovali?

Dojednali jsme pro ně speciální zaměstnanecký tarif se slevou. Podpořili jsme je tak v době, kdy prací z domova trávili výrazně více času, a zároveň jim umožnili se připojit k našemu rozhodnutí, že energie má být obnovitelná. Byl to velmi úspěšný projekt.

Kolik zaměstnanců do toho odhadem šlo?

Nemám přesná čísla, protože smlouvy se uzavíraly napřímo. Ale bylo to v řádu stovek, což byl za nás dobrý výsledek. Záleželo, jaké měli zaměstnanci možnosti změny dodavatele a tarifu energie, ne všichni bydlí ve vlastním nebo mají smlouvy na energie ve své kompetenci.

Jak jste zmínila, snažíte se ve Vodafonu o zvyšování energetické účinnosti. Kde hlavně, co je tím největším žroutem u vás?

Je to naše síť, primárně datacentra, ale i vysílače, to tvoří největší objem. Úspory v budovách v kancelářském provozu jsou jistě zajímavé, ale tvoří menší část naší spotřeby. Zvyšování efektivity řešíme i v rámci ISO certifikace na energetický management a je to pro nás samozřejmě i ekonomické rozhodnutí. Zajímavé je řešení chytrých budov – my v takové i sídlíme, ale také smart working neboli efektivnější sdílení společného prostoru. V rámci naší hlavní budovy jsme zvýšili objem lidí, kteří tady pracují, násobně se tedy zvýšila efektivita budovy.

Takže zaměstnanci rotují a nemají každý svoji židli…

To už nemají dávno a jistě v tom nejsme ojedinělí. Prostor přetváříme tak, aby zde bylo co nejvíce místa na spolupráci. Do svého počítače se mohu dívat odkudkoliv, ale možnost se potkat s kolegy a společně tvořit je aktuálně velmi důležitá a potřebná.

Máte změřeno, jak se vám třeba díky tomuto podařilo snížit spotřebu energie?

Kdyby se to přepočítalo na osobu, tak by to určitě bylo veliké snížení. Po sloučení s bývalou firmou UPC jsme měli v Praze dvě velké kancelářské budovy, nyní máme téměř ten samý objem zaměstnanců v jedné. To je samozřejmě velká úspora, když nemusíme vytápět/chladit a jinak zásobovat druhou budovu.

Dívala jsem se ve vaší zprávě o udržitelnosti na emise uhlíku a zaujalo mě, že nejnižší byly v roce 2015-16, a pak šly opět trochu nahoru…

K nárůstu došlo po spojení s UPC, protože se hodně zvýšil objem přenášených dat. Nejedná se již jen o mobilní, ale i pevná data a ta tvoří samozřejmě jiné objemy. Museli jsme také přetendrovat dodavatele elektrické energie, které UPC využívalo, aby vše byly obnovitelné zdroje, jak je naším standardem. UPC ovšem přineslo do seznamu našich zdrojů i jednu malou fotovoltaickou elektrárnu. Nejvíc emisí CO₂ by u nás tvořila elektřina, ale tím, že je obnovitelná, tak už momentálně řešíme jen ty menší objemy emisí, kterými jsou hlavně hasiva, chladiva, diesel agregáty. U všech máme cíl snižovat, ale jedná se o menší objemy. Kde ještě máme větší prostor pro snižování emisí, to je vozový park. Pravidelně snižujeme celkový počet vozidel a zároveň přecházíme na hybridní automobily.

Většinu hybridů chcete mít do kdy?

Velkou část obměny chceme udělat již v tomto fiskálním roce, který končí březnem 2023, ale vše závisí na dodávkách vozidel. Dále pak plánujeme plný přechod na elektromobilitu.

Když firma jako vy řekne, že chce být uhlíkově neutrální, tak to je včetně offsetů? Protože někdo by si pak mohl teoreticky “vynulovat” hodně emisí…

A to si myslím, že teď část trhu dělá. Mnozí, kteří říkají, že jsou uhlíkově neutrální, tak reálně využívají kompenzace v podobě offsetů. V našem plánu jsou offsety také, protože třeba diesel generátory, které zajišťovaly konektivitu v prvních hodinách po tornádu loni na Moravě, budeme asi občas nuceni v rámci ochrany životů a zdraví používat. Není toho mnoho, ale nějaké emise prostě zůstanou. Valnou většinu našich emisí už jsme eliminovali a z toho zbytku budeme schopni výrazná procenta ještě snížit hybridními nebo elektrickými vozy. A ty emise, které zůstanou, plánujeme od roku 2030 offsetovat.

Už teď se ale rozhlížíte, jak offsetovat?

Ne všechny programy nám dávají smysl. Hledáme hlavně lokální offsetové programy, ve střední Evropě sázet amazonský prales není úplně to, co si myslíme, že je naší prací. Zatím vidíme mnoho slibů, ale hledáme jasné důkazy offsetování. Byli jsme na několika schůzkách s firmami nebo organizacemi, které něco chystají, a mnohé vypadají slibně, ale zatím jsme neobjevili nic, kde bych rovnou řekla: „To je perfektní, do toho jdeme.“ Viděli jsme několik projektů, které vypadají, že mají potenciál, ale momentálně jim ještě chybí měření. Dokud neuvidíme důkaz schopnosti pohlcovat uhlík, vázat jej, tak to není offsetový program, který bychom podpořili.

Myslíte například Carboneg?

S Carbonegem (společnost chce stahovat uhlík ze vzduchu prostřednictvím regenerativního zemědělství, pozn. red.) jsme pravidelně v kontaktu. Zemědělské programy nám přijdou skvělé. Chceme, kdyby to bylo možné, aby to byl zemědělský program v České republice. Četli jsme o zajímavých programech například v Německu v mokřadech, kde probíhá ukládání uhlíku zpět do půdy. Nebo jsme byli v kontaktu s organizací, která chce pracovat s emisními povolenkami a odebírat je z trhu. Tam je pro nás otázka, nakolik je to skutečně offsetový program.

 Myslíte CO2IN Jana Palaščáka?

Ano. A mě to velmi zaujalo. To jsou přesně ty projekty, na které se teď díváme. Hodně se bráníme sázení stromů, které je stále velmi „módní“. Tam je ale problém času, který strom potřebuje, aby vyrostl natolik, aby reálně emise pohlcoval a ne vytvářel. Chceme hlavně dobře rozmyšlený plán.

Jak vy osobně vnímáte udržitelnost a snahy o ní?

Pro mě osobně to má tři úrovně. Musíme začít u sebe a stejně tak jako firmy musíme začít u toho velkého, co doma děláme a co má ten největší dopad. Firmy to musí dělat úplně stejně. Ne vymýšlet, jestli třídí odpad v kancelářském provozu, kde je padesát lidí, když dva tisíce zaměstnanců pracuje ve výrobě. Musí se zaměřit na výrobu a tam najít hlavní dopady a s nimi pracovat. A třetí úroveň je státní. Stát musí vytvářet prostředí, ale také prostor pro udržitelnost – a možná i regulatorně. Jde o kombinaci a zapojení všech. Věřit, že se to podaří zespoda, je naivní. Ale zase nemůžeme čekat, až to stát udělá za nás. Aktivní společnost, která funguje na těch třech úrovních, je pro mě alfou i omegou úspěchu nejen v oblasti udržitelnosti.

Vy konkrétně věnujete svůj čas kromě Vodafonu ještě neziskové organizaci Na mysli. Popisovala jste mně, jak jste byli v červnu na vzdělávací cestě v Africe, mimo jiné u farmářů pěstujících kávu, květiny. Co jste si z cesty odnesla nejvíce?

Byli jsme na dvou fairtradových kávových farmách, každá v jiném regionu. Popisovali nám vývoj v posledních dvaceti letech a bylo opravdu neskutečné, jak klimatická změna působí na každého. Nepotkali jsme za celý týden člověka, který by to zpochybnil. Ptali jsme se a každý měl trochu jiný příběh. Od reálné změny klimatu, změny sezón deště a sucha přes nedostatečné závlahy, která přichází v nečekaných termínech, až po tím pádem špatné opylování kávovníků i zvýšenou teplotu. Dozvěděli jsme se, že káva odrůdy Arabica, co u nás rádi pijeme, se dá pěstovat jenom mezi patnácti a pětadvaceti stupni Celsia a že globální oteplování je tedy velkým problémem.

Jak ho řeší?

Zastiňují kávovníky, vysazují u nich vyšší stromy a přesouvají plantáže výš a výš do hor. Ale my jsme se celou dobu, co jsme byli v Keni, pohybovali ve výšce víc než 1700 metrů nad mořem. A kam už se přesunout dál? Takže na obou farmách zaznívalo: „Arabiku tady nevydržíme pěstovat dlouhodobě. Jestli se klimatická změna rychle nezpomalí, tak teplota stoupne, ona nám tady pomře a v tom případě musíme mít jiné plodiny.“ Co mě opravdu velmi zaujalo, bylo nejenom to, že tam úplně každý ví, co je klimatická změna a je schopen to takhle popsat, ale úplně každý je schopen srozumitelně říct, co je udržitelnost. Tady u nás mám někdy pocit, že udržitelnost je poslední dobou greenwashingové slovo, že všechny korporace „jedou udržitelnost“, protože je to teď „in“.

Tam je to spojené s půdou nebo s tím pěstováním, tak pro ně je udržitelnost jasně toto…

Tady je to občas takový buzzword. V Keni ne, na úplně každém, koho jsme potkali, bylo vidět, že věc chápe. Další opakující se motiv byl: „Prosím vás, řekněte, až budete u vás, že nám musíte pomoct. Musíte změnit svoje chování, my potřebujeme změnu, my to tady sami nezvládneme.“

Partnerem článku je společnost Vodafone. Obsah vytváří redakce Ekonews.