Největší ropné společnosti nemají věrohodné klimatické cíle, čelí ale řadě žalob

Z 25 největších světových ropných a plynárenských společností jich 24 nemá žádné proveditelné a klimatické cíle, zjistila nedávná zpráva Carbon Tracker. Veřejnost ale naštěstí není proti korporacím, které ničí klima, bezmocná: ve světě nyní probíhá kolem šedesáti soudních sporů o ochranu klimatu proti „špinavé stovce“ firem, která je zodpovědná za více než 70 procent celosvětových emisí skleníkových plynů.

Žalobci se v nich domáhají nastavení klimatických cílů, odškodnění dotčených komunit a dodržování závazků v oblasti lidských práv. Ke zodpovědnosti za záměrné dezinformace jsou na individuální úrovni hnáni i manažeři společností jako Shell či BP.

Kromě vážného finančního rizika investic do fosilního průmyslu nová studie také upozornila na to, že 21 předních světových fosilních společností by mělo ročně zaplatit nejméně 209 miliard dolarů za emise a škody na životním prostředí.

Jak ukazuje rostoucí počet úspěšných žalob, jsou stále důležitějším nástrojem pro zajištění odpovědnosti společností za klima. Přísnější regulace a certifikační systémy by mohly odradit od „greenwashingu“ a ochrana klimatu by získala další podporu.

Podle Carbon Tracker nemá 24 z 25 největších světových ropných a plynárenských společností uskutečnitelné klimatické cíle, a ty nesplnitelné, které existují, nejsou v souladu s Pařížskou dohodou a nelze je brát vážně.

Pouze původně italská společnost Eni má klimatické cíle, které jsou strukturovány adekvátně, a společnosti Total Energies, Repsol a BP, rovněž sídlící v Evropě, jsou progresivnější než jejich kolegové v branži. Dalším pilířem důvěryhodnosti je však implementace cílů, která musí zohlednit také těžební a investiční plány společnosti. Velké fosilní firmy navíc aplikují všemožné účetní triky, spoléhají na offsetting nebo dosud nefungující technologie zachycování uhlíku.

Na klimatickém summitu OSN, který se konal koncem září v New Yorku, generální tajemník OSN António Guterres rovněž poukázal na obrovskou odpovědnost fosilního průmyslu za změny klimatu a zdůraznil, že neskrývaná chamtivost odvětví zkracuje čas na řešení klimatické krize.

Podobně se vyjádřili i vedoucí představitelé dalších zemí, například populární kalifornský guvernér Gavin Newsom řekl: “Klimatická krize je krizí fosilních paliv. Ropný průmysl si z nás všech v této místnosti po desetiletí dělal blázny.”

Společnost není vůči korporacím bezmocná

Již po roce 2000 začaly být ropné a plynárenské giganty pod palbou kritiky za to, že svými produkty ničí klima a poškozují komunity i jednotlivce. První žaloby, tehdy podané v USA, však neuspěly a následovalo asi desetileté období, během kterého podobné pokusy utichly.

Zlom nastal, když studie z roku 2014 ukázala, že pouze sto fosilních gigantů je přímo zodpovědných za více než 70 procent globálních emisí skleníkových plynů.

Od uzavření Pařížské dohody v roce 2015 se počet žalob na ochranu klimatu, obvykle proti vládám a firmám, zdvojnásobil. Asi třetinu ze současných aktivních klimatických žalob podala města nebo státy USA.

Stále častějším právním nástrojem, jak donutit velké emitenty nebo státy ke smysluplnému snížení emisí, kompenzaci či přísnější regulaci, jsou systémy zastropování a obchodování s emisemi.

Odpovědnost za škodu a úmyslné klamání

Požadavky na firmy v klimatických kauzách jsou stále komplexnější: některé požadují finanční náhradu za problémy spojené se změnou klimatu na základě historické odpovědnosti, jiné se snaží přimět firmy, aby uvedly své aktivity do souladu s Pařížskou dohodou a svými lidskoprávními závazky.

Po vzoru přelomového případu z roku 2021 proti společnosti Shell byla na jaře 2023 zažalována také společnost ENI a její dva majoritní akcionáři – italské ministerstvo financí a Italská rozvojová banka. A to na podkladě tvrzení, že její strategie dekarbonizace není v souladu s cíli Pařížské dohody, představuje environmentální a zdravotní rizika a porušuje lidská práva chráněná italskou ústavou a mezinárodními úmluvami. Kromě navýšení klimatických cílů žalobci požadují, aby firma a akcionáři nesli odpovědnost za způsobené škody a ztráty.

Na základě zásady „znečišťovatel platí“ podaly portorické obce žalobu na společnost Exxon Mobil. Ta má podle nich podíl na stoupající ničivosti hurikánů, které obcím způsobily v posledních letech obrovské škody. Použily v případu i argument o záměrném dezinformování veřejnosti a stejný federální zákon, z jehož porušení byly v minulosti obviněny tabákové společnosti.

Nedávná studie zveřejněná v časopise Science ukázala, že veřejná prohlášení představitelů společnosti Exxon týkající se klimatu, byla rozporu se známými a vědou podloženými údaji. Podle reportu jihokalifornské univerzity vložil Exxon mezi lety 1998 and 2005 zhruba 16 milionů dolarů do podpory šíření dezinformací ohledně příčin i následků změny klimatu. Financoval takto desítky organizací, jejich mluvčí, vědecké poradce a veřejně exponované lidi, kteří záměrně šířili nepodložená tvrzení, a to i v podobě nerecenzovaných „vědeckých“ studií.

Investice do fosilních zítřků a odpovědnost jednotlivců

V únoru 2023 zažalovala britská společnost ClientEarth představenstvo společnosti Shell s tím, že další investice do fosilních projektů povedou dlouhodobě ke ztrátám, a představenstvo tudíž nejedná v nejlepším zájmu společnosti.

Ačkoli původní žalobu Nejvyšší soud Spojeného království zamítl, případ vyvolal důležité otázky ohledně individuální odpovědnosti vedoucích představitelů společností v občanskoprávním či trestním řízení. Mládežnické organizace spjaté s UK Youth Climate Coalition následně vyzvaly Mezinárodní trestní soud, aby osobní odpovědnost vedoucích pracovníků BP za vědomé ničení klimatu, podle žalobců zločin proti lidskosti, prošetřil.

Dalším významným případem roku 2023 je žaloba proti nadnárodní bance BNP Paribas se sídlem ve Francii, podle níž banka neplní své povinnosti vyplývající z francouzského „zákona o povinnosti bdělosti“ posuzovat, zveřejňovat a zmírňovat sociální a environmentální dopady svých investic. Tři měsíce po tom BNP Paribas oznámila, že do roku 2030 sníží financování těžby ropy o 80 procent a postupně ukončí podporu rozvoje nových ropných a plynových polí.

Fosilní greenwashing

Od roku 2015 bylo proti společnostem podáno více než 80 žalob za tak zvaný greenwashing, přičemž dvě třetiny z nich byly registrovány v posledních dvou letech. Řeší je mimo jiné i agentury na ochranu spotřebitelů

Žadatelé již upozornili na mnoho forem dezinformací:

Důvěryhodnost plánů na ochranu klimatu byla zpochybněna například v případě australského těžebního gigantu Glencore, který dál rozšiřuje těžbu uhlí navzdory cílům v oblasti klimatické neutrality
Klasická taktika zavádějících tvrzení o vlastnostech výrobků (jako je „klimaticky neutrální“ a „uhlíkově neutrální“): od banánů po odpadkové koše nebo automobilové značky
Investice rádoby šetrné ke klimatu: například společnost BP byla zažalována za reklamní kampaně, které budily zdání, že investuje do obnovitelných zdrojů mnohem více než ve skutečnosti. Společnost Shell byla zažalována za klamání investorů podobnou taktikou.
Zpráva Greenpeace „Dirty Twelve“ poukázala na fakt, že společnosti deklarují úplně zavádějící podíly obnovitelných zdrojů. Podle analýzy ze střední a východní Evropy dvanáct předních evropských společností vyrábějících fosilní paliva klame veřejnost o své ochotě omezit svůj vliv na klima přechodem na obnovitelné zdroje energie.
Výroční zprávy šesti největších světových ropných společností a šesti evropských ropných a plynárenských společností za rok 2022 ukazují, že pouze nepatrných 0,3 procenta jejich celkové výroby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů a pouze 7,3 procenta jejich investic (6,57 miliardy eur) bylo vynaloženo na zelenou energii, zbytek pocházel z fosilních aktivit.

V posledních měsících se také objevila otázka „státem dotovaného greenwashingu“. V Austrálii je řeč o důvěryhodnosti státem dotovaného systému certifikace snižování emisí a v Evropě o zařazení zemního plynu jako přechodného paliva do zelené taxonomie EU, která má investorům pomoci identifikovat udržitelné investice šetrné ke klimatu.

Džin je venku: soudů bude víc

Přísnější regulace a certifikační systémy by mohly firmy od „greenwashingu“ odrazovat. V březnu roku 2023 přijala Evropská komise návrh Směrnice o zelených tvrzeních, která stanoví jasná kritéria, jak by měly společnosti vytvářet svá „zelená“ označení, a stanoví přísnější normy pro certifikační systémy. Cílem je mimo jiné také ochrana spotřebitelů a životního prostředí. Návrh směrnice má zajistit, že ekologická značení a tvrzení budou pro spotřebitele důvěryhodná a umožní jim přijímat informovaná rozhodnutí.

Další důležitou iniciativou je práce odborné skupiny svolané generálním tajemníkem OSN. Ta má za úkol vypracovat doporučení k důvěryhodnosti cílů klimatické neutrality, aby je podniky, města, vlády i finanční instituce nezneužívaly k „greenwashingu“. Doporučení by mohla pomoci při vývoji certifikačních systémů i jako podklad pro budoucí soudní spory.

Efekt? Klesající akcie fosilního průmyslu

Klimatické soudní spory přispívají k lepší informovanosti veřejnosti a zvyšují povědomí o naléhavosti řešení klimatické krize. Také již vedly k navýšení klimatických cílů mnoha firem a v návaznosti na ně dokonce velkým znečišťovatelům padají ceny akcií. Největší světové energetické, utilitní a materiálové společnosti zaznamenaly hromadný pokles relativní hodnoty akcií v průměru o 0,57 procenta v prvních dnech po podání žaloby a o 1,5 procenta po rozhodnutí v jejich neprospěch.

Přesto však byly zisky ropných společností v roce 2022 závratné stejně jako investice do odvětví. Celkově země skupiny G20 loni poskytly na podporu fosilních paliv v přepočtu 32 bilionů korun. A to i přesto, že Mezinárodní energetická agentura v roce 2021 uvedla, že pro udržení globálního oteplování v relativně bezpečných mezích, už státy a firmy nesmí investovat do žádných nových fosilních projektů.