Někteří lidé jsou nervní i z toho, že padá listí, říká zahradní architekt Ferdinand Leffler

„Díky střídání ročních období se můžeme leccos naučit o odcházení a umírání a lépe se s ním sami vyrovnat,“ uvádí zahradní designér Ferdinand Leffler. Obyčejně jsou ale zahrady navržené jeho atelierem Flera plné života. Co za tím stojí? Kvalitně připravená půda, správný mix rostlin a co nejméně trávníku.

I když právě teď není zrovna zahradnické období, lidé v jeho ateliéru se nenudí. „Rozhodně se nedá říct, že bychom neměli do čeho píchnout,“ vysvětluje Leffler. „Myslím si, že právě je ten nejlepší čas se zabývat tím, jak zahradu přeměnit. Protože v sezóně mají všichni zahradníci ruce v hlíně, těžko se něco nového vymýšlí. Teď se mohou projít s čajem v ruce po zahradě a rozmyslet si, co tam na jaře chtějí nového vybudovat,“ říká zahradní designér.

Které jsou aktuální trendy z pohledu zahradních architektů?

Dlouhodobě se snažím prosazovat, aby lidé nekoukali jen do časopisů a na „pinteresty“, ale spíše se zamýšleli, co jim má zahrada přinést, aby dokonale uspokojila jejich přání a potřeby. Protože s pěkným obrázkem v ruce se často zamilují do představy, která vůbec není jejich. Aktuální trendy v zahradní architektuře jsou podobné jako v oblékání a gastronomii, přibližují se pohodlnosti, příjemnosti, přirozenosti. Zahradní architektura má být harmonizačním prvkem, měla by navodit pocit, který máte například v přirozeném lese.

Lze toho na zahradě docílit?

Můžeme si to ukázat na extrému, tedy golfovém trávníku s přesně střiženými ploty – to opravdu není harmonie, ve které chcete žít. Na druhé straně spektra je plácek 300 až 400 metrů čtverečních, kde jsou tři stromy, lavička, hluboké trvalkové záhony, bylinné patro a prostor zohledňuje aspekt, který přinášejí čtyři roční období. Nesmíme zapomenout ani na ekologický přístup. Dnes už se chemie v zahradě pomalu stává sprostým slovem. My po ní saháme, až když nejde nic jiného. Dalším nešvarem je dešťová voda stékající do kanalizace, místo abychom ji zachycovali. Takže prosazujeme zodpovědný přístup k dešťové vodě i k půdě. V minulých letech bylo obvyklé, že se ornice při stavbě domu překryla, zničila a vy jste o to zlato, které vzniká desítky tisíc let, přišli.

To je běžná praxe?

Je to běžné a doufám, že si developeři třeba přečtou náš rozhovor a zamyslí se nad tím, že by bylo dobré v rámci stavby uložit ornici na stranu a pak ji vrátit zpět. Bohužel se to velmi často neděje. Někdy se dům nepodaří výškově dobře umístit, dochází k navážkám a násypům. Následně zjistíte, že stavební firma neváhala překrýt ornici jílovými navážkami. Když rostliny zasadíte do jílu, možná přežijí, ale nebudou vypadat dobře, budou jen živořit.

Na vašem webu jsou zahrady naopak reklamou na život. Prozraďte, co do půdy sypete?

Do půdy nesypeme nic, jen o ni pečujeme, aby byla zdravá. Jde spíše o správnou volbu rostliny na místo, kam patří. To je chybička, která se často v československých zahradách dělá. Přijdete do zahradnictví, všechno tam kvete, oni vám schválně všechno připraví hned u vchodu, vy to koupíte a pak se na své zahradě smutně divíte, že rostliny chtějí podmínky, které tam třeba vůbec nemáte.

Naštěstí jsou i zahradnictví, která vás provedou výběrem skrz čtyři roční období. Ideální stav je mít k sobě také dobrou knihu, zahradníka nebo zahradního architekta. Když rostlině dobře připravíte půdu a nezavřete ji pod netkanou textilii, pod kterou půda hnije a zapáchá, odvděčí se. Netkané textilie do zahrad jsou mimochodem velký podvod a zabiják zdravé půdy. Někteří obchodníci je lidem vnucují pod záminkou toho, že nebudou muset plít. Když ale vysadíte správné množství trvalek, tak po dvou letech krásně zarostou, zapojí se a nebudete se o ně muset vůbec starat. My trvalkové záhony ani nehnojíme. Občas je musíte zalít, to je jasné.

Co děláte v případě, že přijdete k rodinnému domu či projektu, kde ornici odvezli a půda je špatná?

Občas je stav je takový, že jsme nuceni navézt. Když si mají lidé za několik desítek až stovek tisíc pořídit rostliny, tak je do toho neutěšeného stavu nemůžete nasázet. Takže najedou bagry, navezou štěrky, komposty, písky a mícháme dohromady, aby půda dostala nějakou konzistenci a začala dýchat. Až pak do ní sázíte. Je to obrovská investice, ale zahrady, které tento základ nemají, nikdy nebudou vypadat dobře. Stroje stojí spoustu peněz a nepříjemné na tom je, že investice není hned vidět. Lidé jsou připraveni koupit velký strom za 20 tisíc korun, ale zeminu, za kterou utratí třeba 100 tisíc, je složitější obhájit. Setkávám se naštěstí i s developery, kteří se to snaží dělat dobře a také se tím rádi pochlubí, protože díky tomu prodají byty dráž.

Lpějí lidé na květinách, které znají a jsou všude?

Všichni milují levandule, hortenzie, růže, starší ročníky pivoňky, to jsou prostě kytky, které každý pozná a všichni si je pamatují. Ono není divu. Před pár lety se v podstatě nic jiného nakoupit ani moc nedalo. Dnes je tu velký trend druhově pestrých trvalkových záhonů, bavíme se o tom, že záhon o velikosti dvou až tří metrů čtverečních může mít 12 až 15 druhů kytek. My na to máme školy, vůbec se nedivím, že to lidé neznají. Od toho je tu zahradní architekt nebo zahradník.

Kdy vlastně propukl trvalkový fenomén? Souvisí to s klimatickou změnou, protože trvalky jsou méně náročné?

Trend přišel z Nizozemska, Belgie a Anglie a za trvalkovou vlnou stojí hlavně Nizozemec Piet Oudolf. Už před dvaceti, pětadvaceti lety začal kombinovat trvalkové výsadby stepního a prérijního charakteru. Nádherné kombinace, které se zkraje uplatňovaly mimo jiné v severoamerických zahradách. Na tuto vlnu jsem já osobně velmi ochotně naskočil. Zahradám takové výsadby dodají lehkost, pohyb a jsou plné živočichů na rozdíl od „devadesátkových“ zahrad. Ty byly u nás často postavené na zakrslých jehličnanech, rododendronech a statické zeleni. V roce 1999 jsem poprvé v USA viděl dobře použité trvalkové výsadby a okamžitě mě to okouzlilo. Troufám si říct, že se svým ateliérem třiceti architektů tento typ energie v zahradách úspěšně prosazuji. Mimochodem v Česku jsme v tom určitě dál než většina Evropy.

Jdete na to přes funkce, které od zahrady lidé očekávají, co v ní chtějí dělat?

Nemůžete lidem nutit venkovní kuchyň, když neradi vaří. Stejně jako nebudu projektovat saunu někomu, kdo do ní chodí jednou ročně. Ale když vidíte, jak se lidem rozzáří oči, když si představí, že budou sami mimo dům i v zimě, bez dětí, tak je to trefa do černého. Investice 200 až 500 tisíc korun je pak naprosto v pořádku.

Mluvíme tu o poměrně vysokých částkách, pro koho vlastně pracujete?

My zahrady projektujeme. Řádově 130 tisíc korun stojí studie, dalších 130 tisíc prováděcí dokumentace, podle které se zahrada bude realizovat. Jestli nakonec bude stát 300 tisíc, nebo čtyři miliony, záleží na tom, co tam klient chce. Mě dneska i docela vzrušuje představa, že za námi někdo přijde a řekne, že má na zahradu pár stovek tisíc korun a chce změnu.

Když se rozhodnu, že budu mít biotopické jezero, tak bude stát milion, stejně jako bazén. Někdo si ale může udělat radost jen tím, že na zahradě vysadí pár ovocných stromů. Jakmile dokončíme projektovou dokumentaci, pomůžeme klientovi najít dodavatele a chodíme na kontroly. Ale zůstáváme na straně klienta. Pokud bychom byli zároveň realizátory, tak jsme trochu ve střetu zájmů. Někdy se stane i to, že klient chce naprojektovat ideální variantu, přičemž říká, že má půlku života na to, aby ji realizoval. Díky našemu projektu ví, kam patří skleník, kam kurník pro slepice, nemusí je ale stavět hned. Ta koncepce je skvělá mapa, byť na dalších dvacet let.

Stává se často, že se někdo nechce vzdát rostliny, která se do prostoru podle vás nehodí?

S tím musíme samozřejmě pracovat. To víte, že občas přijdete na zahradu, kde jsou úplně nevhodné stromy, třeba ginkgo biloba. To je oblíbený strom v českých zahradách, lidé ho sázejí, je líbivý. A když vám třeba klient ještě k tomu řekne, že ho sázel, když se mu narodil syn, je to úplný konec. Víte, že už ho nikdy neporazí. Přitom ginkgo biloba nepatří do naší krajiny. Je to charakterově velice výrazný exotický strom, který neposkytuje stín. Mně se líbí, ale jen když ho potkám v Asii.

S tím se asi budeme setkávat čím dál častěji, že se k nám budou některé teplomilnější rostliny dovážet, že?

S většími teply a suchy dostávají více prostoru stromy, které to vydrží. Třeba akáty, které byste si do krajiny nevysadili, protože jsou brutálně invazivní. Ale do městského prostředí kolikrát právě akáty nebo jim příbuzné druhy projektujeme, protože vydrží městské podmínky současnosti. To víte, že bychom tam radši viděli lípy, javory a kaštany, jenže ty by tam dnes nepřežily. I jako architekt musíte přemýšlet nad tím, jak se klima bude za deset, patnáct let vyvíjet.

Co na zahrady naopak doporučujete?

Třeba oblíbený muchovník – je to sice dnes taková módní dřevina, ale právem. Je skvělá, i když ve městech začíná v posledních letech více chytat plísně. Je potřeba přemýšlet, aby to na stanovišti trochu profukovalo. Tento stromokeř je skvělý, protože se na podzim barví, má chutné plody a moc hezký tvar. Co se stromů týká, sázíme rádi například jeřáby, jilmy, existuje spousta zajímavých a odolných javorů, osobně mám v českých zahradách rád i břízy nebo lísky, pokud nejsou v rodině alergie. Na větší zahrady mám velmi rád duby. Do menších zahrad naopak okrasné jabloně, ale i klasické ovocné stromy. Třeba hrušeň má krásný tvar a v zahradách jí to sluší.

Které rostliny na zahradu patří každopádně?

Já bych byl rád, aby na každé zahradě byly stromy. Zní to banálně, ale stromy na spoustě zahrad chybějí. Tím nemyslím zakrslou katalpu s kulatou korunou, tahle „lízátka“ nemají se stromy nic společného. Naopak do zahrad nepatří velké plochy trávníku, které vám spotřebují šílené energie, vody a často potřebují i chemii. Lidem ve svém online kurzu Žijte ve své zahradě doporučuji, aby se zamysleli nad tím, kolik přesně trávníku potřebují. Měl by tam být jako prvek, a ne vyplnit veškerý prostor, se kterým si nevědí rady.

Není vámi projektovaná zahrada časem bezúdržbová, když se záhony zapojí?

Troufám si říci, že může být nízkoúdržbová. Pokud se rozhodnete, že každou kytku budete opečovávat, aby zůstala na stejném místě, plus minus ve stejné velikosti, tak vám to může dát hodně práce. Ale když tomu dáte volnost přírody, tak se to začne porovnávat a jedna přetlačí druhou. To je ovšem povahová věc, s tím nic neuděláte, někteří lidé jsou nervní i z toho, že padá listí.

Proč?

Já si myslím, že jsou to lidé, kteří mají rádi věci pod kontrolou. Vnímám to. Když najednou opadává třeba magnolie, tak si neumějí užít to odcházení, umírání. Takové to japonské wabi-sabi, téma smrti, pomíjivosti, které v zahradě potkáváte na každodenní bázi. Pořád to prostě není rozjuchaná diskotéka jako na konci června. A některé lidi to znervózňuje.