Diskusi o naší (elektro)energetice dominují otázky typu „zda a jak ochránit uhelné elektrárny“ a do značné míry spoléháme na výstavbu jaderných zdrojů. Ve veřejném prostoru postupně zakotvují představy, že kromě nových Dukovan toho dosáhneme prostřednictvím malých modulárních reaktorů. Debaty o nich přitom trochu připomínají ty o Yetim – všichni o něm mluví, ale (skoro) nikdo ho neviděl (s výjimkou Číny a Ruska).
Mezitím nám pod rukama uniká možnost investovat do technologií, které již existují a jsou cenově výhodné. Zatímco v Bruselu jsme společně prosadili povinnost, aby státy zajistily povolení pro strategické investice (samozřejmě včetně obnovitelných zdrojů) do jednoho roku, realitou zůstává, že je i nadále téměř nemožné tyto projekty realizovat. Tragické je to hlavně u větrných elektráren, které pro vyvážený energetický mix nutně potřebujeme.
To, že (zejména minulá) vláda ignorovala závazek modernizovat naši energetickou legislativu, má za následek, že teprve nyní, s velkým zpožděním, startuje rozvoj akumulace a agregace. Tyto technologie přitom umožňují efektivněji využívat kapacity OZE (obnovitelných zdrojů, pozn. aut.) a snížit cenu elektřiny.
Pochyby budí i plánové státní podpory ve výši desítek miliard na konverzi teplárenství na zemní plyn – jako by neexistovaly cesty ke snížení spotřeby tepla či technologie jako využití odpadního tepla nebo tepelných čerpadel, které mohou potřebu fosilního vytápění omezit.
Energetické diskuzi u nás kromě nadávání na „Green Deal“ dominuje jaderná budoucnost, která se má naplnit až za dlouhá desetiletí. A nejsou o ní pochyby, což kontrastuje s tím, že „tady a teď“, nejsme s to dostatečně podpořit ty investice, které potřebujeme v horizontu jednotek let, a kolem kterých je mnohem méně nejistoty.
Přitom o tom, co lze (a nelze) očekávat od modulárních reaktorů (ne všechny jsou tak malé, jak si část lidí představuje), nedávno informoval například zástupce společnosti Rolls Royce, jednoho z favoritů na jejich výstavbu v Česku. Do této firmy, mimochodem, investoval i náš polostátní ČEZ.
Nejbližší termín zahájení první stavby je odhadován na rok 2032, přičemž cena elektřiny z prvních instalací bude vyšší než u velkých bloků, a i tak se při dnešní úrovni pohybuje přinejlepším kolem sto eur za MWh. To sice není daleko od tržní ceny pro příští rok, ale zatímco tržní cena klesá (pod 80 eur v dalších letech), u ceny elektřiny z jádra se očekává její růst.
Neříkám tím, že je to „mission impossible“, ale měli bychom si udělat pořádek v prioritách. Tou nespornou a vysokou je podpora transformace naší elektroenergetiky do „po-uhelného světa“. A samozřejmě musíme dělat vše pro to, aby u nás byla elektřina co nejlevnější (včetně posílení propojení), a to při zajištění bezpečnosti dodávek.
S žádnou z těchto priorit nám důraz na jádro nepomůže, neb „jaderky“ představují jen jednu z možností, jak se může energetika v horizontu jedné až dvou dekád vyvíjet. A samozřejmě, nikoliv jedinou.
V minulých týdnech se objevila šance pro urychlení jinak docela skomírajícího jaderného vývoje. Tu představuje velká poptávka po elektřině od technologických firem v USA, které hodlají provozovat velká AI nebo datová centra. Díky značně „nepropojené“ americké energetice totiž čelí otázce, kde energii získat. Pro soukromého investora, který provozuje obrovské, non-stop běžící IT centrum, dává logika jaderného zdroje smysl. A zřejmě u těchto investic není ani taková senzitivita na cenu jako jinde.
Nejistota ohledně spotřeby elektřiny této technologie je ale značná. Nejde jen o to, jak velká po ní bude poptávka, ale také o vývoj samotných technologií – čipů i algoritmů. Nástup čínské AI DeepSeek ukázal, že v obou těchto oblastech se mohou předpoklady velmi rychle měnit.
Je i nadále otázkou, jak velká by mohla být poptávka odběratelů, kteří by byli s to soukromě financovat vývoj, stavbu a provoz jaderného bloku v rozsahu, který by umožnil vznik technologie, která cenově obstojí v konkurenci jiných zdrojů (což, jak je patrné, není vůbec snadné).
Neb, jak ukazuje mnoho příkladů, takováto poptávka by mohla vývoj zásadně posunout. Vsadit na to, že třeba AI takovouto poptávku přinese, by bylo odvážné. A renesance jaderných technologií standardní cestou poptávky po elektrárnách od firem působících v energetice se již několik desetiletí, mimo Čínu (která ale masivně investuje hlavně do na OZE postavené energetice), prostě nekoná.
Luděk Niedermayer
Luděk Niedermayer je europoslancem za TOP 09, dříve působil jako viceguvernér České národní banky. Zároveň se hodně věnuje ekologii a otázkám s ní spojeným, a to i v osobním životě.
