Obtěžuje nás světelný smog a přitom stačí jen zhasnout, říkají režisérky představení Radiant

Polské skleníky na rajčata svítící do okolí před časem rušily lidi, zvířata, rostliny i hmyz. Kauza inspirovala Andreu Vykysalou a Karolínu Křížkovou k vytvoření tanečně akrobatického představení.

Radiant spojuje umění, vědu a téma péče. „V našem představení se prolínají dvě roviny: jedna se věnuje kauze skleníků a světelnému znečištění, druhá pak lidské nenasytnosti, marnotratnosti a hledání míry,“ říká v rozhovoru pro Ekonews Karolína Křížková.

Umělkyně a tanečnice se rozhodly zpracovat několik let starý případ. Skleníky u polské Bohatyně poblíž českých hranic i elektrárny Turów zářily od roku 2016 do okolí, než je v roce 2019 majitelé opatřili roletami. Na téma světelného znečištění se umělkyně dívají z několika pohledů a ztvárňují ho prostřednictvím tance, akrobacie i mluveného slova.

„Taneční umění má obrovskou sílu v tom, že může na diváka silně zapůsobit prostřednictvím emocí, které v něm vyvolá, aniž by dostal jasnou verbální informaci,“ dodává Andrea Vykysalá.

Nejbližší Radiant můžete shlédnout 26. října od 19:00 v pražském kulturním prostoru Jatka 78.

Proč jste se rozhodly zpracovat téma světelného znečištění?

Křížková: Naše hledání námětů je vždy otevřené. Světelné znečištění nás zaujalo kvůli tomu, že Andrea narazila na internetu na zprávu o situaci u polského města Bohatyně. Ohromila ji fotografie skleníku, který zářil tak intenzivně, že nebe připomínalo plameny. Poslala mi článek a já hned věděla, že to musíme divadelně zpracovat. Člověk je už trochu zatížený svojí profesí a vidí věci jinak. Začaly jsme shromažďovat informace o tématu a plánovat, jak ho reflektovat.

Nakonec jsme se vrátily ke skleníkům. Přirozeně nám totiž nabízely různé scénické možnosti. Přišlo nám, že jde o skvělou metaforu pro celý problém, a navíc je jeho řešení paradoxně jednoduché – stačí zhasnout nebo zatáhnout rolety a vše je vyřešeno. Právě tato jednoduchost a absurdita nás oslovila. V našem představení se prolínají dvě roviny: jedna se věnuje kauze se skleníky a světelnému znečištění, druhá pak lidské nenasytnosti, marnotratnosti a hledání míry. Zvolily jsme si motto Všeho moc škodí, to platí i pro světlo.

Vykysalá: Naše představení není dokumentární divadlo. Nesnažily jsme se ztvárnit realitu, ale spíše jsme se inspirovaly konkrétní kauzou a nechaly fantazii pracovat a posouvat příběh dál.

Co vás na tématu zaujalo?

Vykysalá: Světelné znečištění má mnoho vrstev. Ovlivňuje celý ekosystém, lidi, zvířata, rostliny i hmyz. Často jsme při tvorbě narážely na paradoxy mezi estetickým vnímáním tohoto fenoménu a negativními dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Když vidíte rozsvícený skleník v noci, na první pohled to může působit malebně.

Křížková: Světlo každého tvora přitahuje. Jakmile se ale podíváte blíže, zjistíte, že někdy může jít o něco jedovatého a toxického.

Vykysalá: Bílé světlo v noci není vůbec přirozené. Ideálně je nejlepší nepoužívat ani žluté, ale pokud ho potřebujeme, tak sytě oranžové nebo červené. Na světelné znečištění často zapomínáme. Řešíme plasty, recyklaci a vypuštěné emise, ale neuvědomujeme si, jak moc nás ovlivňuje světelný smog. Tmu potřebujeme k odpočinku. Vidím to i sama na sobě. Večer, když už mám všude zhasnuto, stačí abych se podívala na telefon a za pár minut přestanu být unavená. Světlo má na nás velký vliv, a proto bychom neměli být lhostejní k tomu, jak ho používáme.

V Radiantu vystupují i velká červená rajčata. Jak jste abstraktní téma převedly do podoby představení?

Vykysalá: Jako zástupnou zeleninu jsme si je zvolily, protože je jejich produkce obrovská. Přestože je to letní zelenina, jíme jí v zimě každý den. Rajčata navíc potřebují hodně světla, což vytvořilo spojení se světelným znečištěním.

Křížková: V našem představení kromě toho symbolizují i takové pomyslné lidské hříchy – nenasytnost a touhu po kráse, bohatství, vědomostech a výkonu. Ve zdravé míře jsou tyto věci v pořádku, ale jakmile se překročí pomyslná linie, vzniká problém. Naše touhy se mohou stát destruktivními, když ztratíme smysl pro míru. Mimo rajčata se v představení objevuje také hmyz, vybraly jsme zejména druhy, kterých se světelné znečištění nejvíce dotýká.

Vykysalá: Pohyb hmyzu kolem světla až do úplného vyčerpání, je pro nás silnou metaforou cyklického a destruktivního chování, které se často objevuje i v lidském světě. Chtěly jsme ukázat, že osudy hmyzu i ty naše jsou úzce propojené s přírodou. V Radiantu se objevuje také postava lobbisty či marketéra ztvárněného Lumírou Přichystalovou. Je tvrdá a nechce domýšlet, co svým chováním a touhou po bohatství způsobuje, nezajímá ji to. Přišlo nám, že pohled byznysu je pojítkem celé kauzy.

Světelné znečištění přibližujete na polské kauze. Hovořily jste také přímo s místními na české straně hranice, které světlo ze skleníků ovlivnilo?

Křížková: Můj táta žije na Frýdlantsku a díky němu jsme se spojily s místním starostou, abychom zjistily, jak to tam reálně vypadalo. Ukázalo se, že obrovský svit ze skleníků byl pro místní velmi nepříjemný. Zpočátku ani nevěděli, co to vlastně je.

Vykysalá: Lidé si stěžovali jak v Česku, tak na německé straně hranice a možná i polské, o tom ale nemáme zprávy. Tato světla byla tak silná, že mnoho lidí volalo na městské části či obce nebo rovnou hasičům s tím, že si myslí, že někde v okolí hoří. Blízko je elektrárna v Turówě, takže se báli, že se něco stalo tam. Zároveň jim záře svítila do oken a rušila spánek.

Jak dlouho trvalo, než se situace vyřešila?

Křížková: Problém se táhl několik let, než se podařilo najít řešení. Společnost nakonec do skleníků nainstalovala zatemňovací zařízení, jejich oficiální účinnost byla 97 procent. Často se stávalo, že například kvůli větrání nebyly rolety zatažené a světlo stále unikalo. Roli hrál i lidský faktor, občas je prostě zaměstnanci zapomněli stáhnout.

Vykysalá: Nakonec se systém vychytal tak, že už světlo neuniká. Přišlo nám krásné, že stačilo udělat něco tak jednoduchého.

Na konec představení navazuje diskuze s odborníkem. Proč?

Křížková: Pokusily jsme se nastínit myšlenky týkající se světelného znečištění, nechtěly jsme ale zaplavit umělecké dílo fakty. Proto se snažíme po představení zařadit diskuzi s odborníkem, aby lidé, které téma zaujme, mohli získat víc informací. Někteří diváci přijdou za vizuálním zážitkem, akrobacií a pohybem, jiní třeba za informacemi. Spojením může vzniknout silnější dojem.

Vykysalá: Taneční umění má obrovskou sílu v tom, že může na diváka silně zapůsobit prostřednictvím emocí, které v něm vyvolá, aniž by dostal jasnou verbální informaci. Díky tomu se může s určitými situacemi ztotožnit lépe a mohou v něm pak zanechat hlubší stopu. Spojení umění a vědy umocňuje zážitek a podporuje lidi k zamyšlení a možná i k akci.

Přestože nedojde k okamžité změně, samotné nakopnutí a povědomí o problému je důležitým krokem. Nedávno mi jeden kamarád řekl, že ho Radiant opravdu dojal. A přitom není zrovna běžným divákem pohybových představení, spíš potřebuje slovo k tomu, aby pochopil, co chtějí umělci říct. Tady se ale dokázal ztotožnit s příběhem hmyzu, což bylo přesně to, co jsme chtěli. Říkal, že ho to tak zasáhlo, že už po představení plánoval, jak na chalupě venku odmontuje nepotřebná světla.

Kde všude se setkáváme s rušivým světlem?

Vykysalá: Podobné případy najdeme i v Praze. Na Strossmayerově náměstí osvětlení kostela částečně zasahuje i na zeleň. Stromy v okolí kvůli tomu kvetou už v únoru nebo březnu, což není normální. Vánoční osvětlení, které vytváří krásnou sváteční atmosféru, má podobné dopady. Necháme se namotat půvabnou estetikou, je to ale lidský výmysl, na který příroda není připravená. O veřejném osvětlení musí rozhodovat někdo, kdo tématu dobře rozumí.

Křížková: V současné době se většina veřejného osvětlení mění na LED lampy. Je to pro města a obce finančně výhodnější. Většina z nich ale používá bílé světlo, které je v nočních hodinách pro člověka i ostatní živočichy nevhodné. Stačilo by přitom jen změnit barvu, intenzitu a směr a osvětlení by bylo neškodné. Nemusíme ani vyměňovat celé lampy, stačilo by použít filtr. Já sama bydlím na Starém Městě, kde jsou stále sodíkové výbojky. Když jdu v noci domů, mám pocit, že je skoro tma, ale světlo je přirozené a neruší. Naopak když nám před okny v prosinci stojí vánoční strom, tak mě světlo budí ze spaní, protože je příliš ostré.

Jak lze zabránit dopadům světelného znečištění?

Křížková: Řešení jsou různá. Při nasvícení památek by stačila jednoduchá věc – vypnout osvětlení v noci. Například Mostecká věž u Karlova mostu svítí neustále a rovnou do nebe. V některých regionech už začali se změnami. Například v Lombardii památky vypínají a nasvěcují pouze směrem dolů a správným typem světla. Je to jednoduché a velmi efektivní řešení. Ve srovnání s tím, co je potřeba k regulaci světelného znečištění v širším měřítku, je to snadné a účinné.

Hynek Medřický se snaží o osvětu v této oblasti, má kolem sebe mnoho lidí, které téma zajímá. Ve svém projektu „Bílé světlo“ rozdává samolepky, ty pak zájemci mohou nalepit na lampy, které svítí bílým světlem, a tím sami jednoduše upozorňují na problém. Také poskytuje návody, jak postupovat, když vám pouliční lampa svítí přímo do oken.

Vykysalá: To nás přivádí k dalšímu zdroji světelného znečištění, kterým jsou obrovské billboardy. Svítí neustále a podílejí se na světelném smogu, stejně jako loga supermarketů. Je to všudypřítomné a velmi nepříjemné. Stačilo by je přitom jen vypnout.

V představení se zabýváte i otázkou hledání míry. Jde dělat divadlo udržitelně?

Křížková: Když se dělá divadlo, produkuje se vždy něco nového, je těžké dosáhnout zcela udržitelné tvorby. Potřebujeme scénu, která se nasvěcuje za využití velkého množství elektřiny, ale snažíme se na to myslet. Například u kostýmů spolupracujeme s návrhářkou Michaelou Čapkovou, která se zabývá recyklací a upcyklací. Kostýmy pro Radiant nakoupila v second handech a přešila.

Vykysalá: Naše představení často žijí dlouho, hrajeme je několik let, takže produkce není jednorázová. U představení Vrány, inspirovaného životem vran a ženským životním cyklem, jsme se snažily pracovat s materiály, které jsou v souladu s tématem. Michaela Čapková například používala len vyrobený a barvený v České republice, což bylo jak ekologicky šetrné, tak esteticky korespondující s folklórním nádechem inscenace.

Křížková: Líbí se mi, když se scéna nebo rekvizity po skončení projektu nevyhodí. Nedávno jsme darovaly část scénografie z jednoho našeho představení jinému souboru. Jsou to taková nepsaná pravidla. Mezi divadelníky se sdílí, kdo co má, a pomáháme si navzájem.

Vykysalá: Patříme navíc do sociální bubliny, která se tématem udržitelnosti zabývá. Hodně z nás to řeší nejen v tvorbě, ale i v osobním životě. Vznikají postupně různé iniciativy a projekty, které se udržitelností přímo zabývají.

Ve své tvorbě se vracíte i k tématu péče a sebepéče.

Křížková: Téma péče je zastřešující pro naše dvě současné hry. Pečovat o světlo znamená pečovat o sebe i své okolí.

Vykysalá: Tím, že pracujeme s pohybem, musíme na naše tělo myslet. Vnímám to ve dvou rovinách. Na jednu stranu jsou tanečníci a tanečnice ke svému tělu citlivější, protože je to jejich každodenní nástroj. Ale na druhou stranu se to v kontextu ekonomické situace kultury stává složitým. Kultura je opravdu podfinancovaná, a pokud umělec musí dělat deset projektů zároveň, aby se uživil, nezbývá mu čas na péči o sebe. To vede k přetížení a zraněním. Sama jsem několikrát přecházela vyvrtnuté kotníky nebo i chřipky, protože na rekonvalescenci prostě nebyl čas.