Pěstování rostlin v kombinaci s energetikou se zatím v tuzemsku jen zkouší. Mezi průkopníky patří maliníky, které doplňuje fotovoltaická elektrárna o výkonu 9,6 kilowattu. Stát ale už chystá pro agrovoltaiku dotace.
Rozsáhlý areál Školek Litomyšl, který vznikl v desetitisícovém městě v Pardubickém kraji krátce po druhé světové válce, patří mezi největší školkařské provozy v Česku. K dostání je tam všechno od rostlin pro malé zahrádky až pro velké parky.
Padesát zaměstnanců pěstuje ovocné stromy, jehličnany, květiny, vřesy či kanadské borůvky. Přes 95 procent produkce zůstává v tuzemsku. V posledních letech se však pozemky firmy staly moderní zkušebnou zelené energetiky.
Koupil ji totiž Tomáš Brýdl a postupně začal zastaralý areál modernizovat. „Měl velký potenciál,“ vysvětluje. Jako první přibylo velké zahradní centrum, které namísto klasického zastínění ve Školkách opatřili fotovoltaikou.
Kovové konstrukce stínovišť, přes které se věší látka či rákosové rohože, se dnes klenou i nad rostlinami v kontejnerech, lidově květináčích. Chrání je před přímým sluncem, krupobitím i prudkým deštěm. „Napadlo nás, že namísto ochranných sítí umístíme na konstrukce fotovoltaické panely, jako jsme to udělali u prodejního skleníku,“ vysvětluje Brýdl.
Konstrukce byly drahé, tak si je vyrobili
„Kamarád mě upozornil na tehdy nový způsob výroby elektřiny, který viděl na německém veletrhu v Mnichově. Spojení pěstování plodin a výroby elektřiny bylo pro nás ideální,“ popisuje Brýdl. Brzy však narazil na problém. Najít výrobce konstrukce na fotovoltaické panely v tuzemsku nešlo a zahraniční nabídky byly příliš drahé.
Brýdl se proto s kolegy pustil do výroby konstrukce sám. „Technicky se dá všechno vymyslet, ale na začátku musí stát nápad, aby to zapadlo do sebe,“ dodává. Brzy poté založil firmu na výrobu agrovoltaiky a nově vzniklá společnost Bragen spojila síly s českou firmou Metal Trade Comax, která vyrábí válcované ocelové profily v Litovli nedaleko Olomouce.
V areálu Školek Litomyšl firma začala různé konstrukce zkoušet. „Jako spolumajitel Bragenu a majitel Školek Litomyšl jsem v ideální pozici. Na jedné straně mám odborníky na pěstování a na druhé konstruktéry a techniky,“ říká.
Agrovoltaika spojuje pěstování plodin a výrobu elektřiny ze slunečních paprsků, ale panely je možné instalovat pouze nad některé rostliny. Jiné uhynou, zatímco u dalších se změní velikost či tvar plodů.
Vlastní elektřina pomůže přežít
Tomáš Brýdl není sám, kdo v zemědělství hledá nové cesty, jak si přivydělat. Tuzemští farmáři, sadaři i školkaři se v posledních letech potýkají s růstem nákladů, zejména energií. Agrovoltaika by jim s tím mohla pomoci.
V době vysokých cen elektřiny pomůže vlastní zdroj elektřiny ušetřit. Díky sdílení elektřiny se navíc dá přebytečná energie využít v rámci místní komunity. Zájem o obnovitelné zdroje tak mezi zemědělci postupně roste.
Český statistický úřad uvádí, že elektřinu a teplo vyrábějí z obnovitelných zdrojů v současné době čtyři procenta farmářů. Nejčastějším zdrojem je právě slunce, které využívá na výrobu tepla třicet zemědělských subjektů, na výrobu elektřiny pak dalších 348.
Z dat Zemědělského svazu ČR vyplývá, že jeho členové dosáhli za minulý rok více než poloviny z celkového zisku díky výrobě elektřiny. Šlo o středně velké podniky, přičemž většinou to byly zisky z prodeje elektřiny vyrobené bioplynovými stanicemi. V tuzemsku funguje podle údajů České bioplynové asociace 579 bioplynek. Těch ale kvůli končící podpoře možná bude ubývat a fotovoltaika by je mohla částečně zastoupit.
Prozatím nad šesti typy plodin
Společnost Bragen spočítala, že výkon agrovoltaických panelů na jednom hektaru může dosáhnout až 0,9 megawattu. Pro odhad roční výroby lze využít pravidlo, že jeden instalovaný kilowatt vyrobí přibližně 950 kilowatthodin elektřiny. Z jednoho hektaru lze tedy získat ročně přibližně 855 megawatthodin, což odpovídá průměrné roční spotřebě více než 280 domácností.
„U standardních elektráren, jako jsou solární parky, je výkon dvojnásobný nebo trojnásobný. Je to dané omezením zastínění a propustností panelů. Nemůže se s ním jít na hranu, protože u agrovoltaiky je důležité upřednostnit plodiny,“ dodává Tomáš Brýdl.
Agrovoltaice otevřela cestu novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která začala platit loni v létě. Od nového roku přibyla vyhláška o agrovoltaické výrobě, která stanovuje pravidla, jak má spojení pěstování plodin a výroba elektřiny vypadat. Půdu už například není nutné vyjmout ze zemědělského půdního fondu.
Soláry se v tuzemsku mohou objevit nad vinicemi, chmelnicemi, ovocnými sady, školkami, plochami s „květináči“ nebo nad lanýži. Kromě těchto horizontálních panelů existují i vertikální, které připomínají ploty. Pěstování plodin nicméně musí být na pozemku primární a zájemce o agrovoltaiku musí mimo jiné předložit plán rekultivace oblasti po konci životnosti fotovoltaické elektrárny.
Piloty naznačí budoucnost agrovoltaiky
Které plodiny se v tuzemsku hodí na pěstování pod panely, ukážou první pilotní projekty. „Sledujeme vývoj v jiných zemích, ale vždy je potřeba přihlédnout ke konkrétním klimatickým podmínkám a potenciálu slunečního záření. To je samozřejmě jiné v Itálii nebo jižní Francii než ve střední Evropě,“ vysvětluje Milan Kroulík, který se agrovoltaikou zabývá na České zemědělské univerzitě.
„Věřím, že do konce roku 2025 bychom se mohli dočkat prvních stavebních povolení agrovoltaiky a v roce 2026 prvních realizací,“ předpokládá vedoucí sekce povolovacích procesů a agrovoltaiky Solární asociace Jiří Bím. Odhaduje, že by se mohla rozšířit na tři tisíce hektarů.
Jednou z tuzemských „laboratoří“ agrovoltaiky jsou malinovníky ve Školkách Litomyšl. Za velkou prodejní halou pod panely roste 72 rostlin odrůdy Polka, stejný počet „bez panelů“ se nachází také o kus dál. Právě díky tomu je možné porovnat, jaký mají panely na rostliny vliv.
Ve spolupráci s Výzkumným ústavem zemědělské techniky, Českou zemědělskou univerzitou a Výzkumným a šlechtitelským ústavem ovocnářským Holovousy sledují v Litomyšli širokou škálu vlastností plodů, rostlin i půdy. Okolo instalace je spousta různých měřicích přístrojů a kabelů a jiných čidel, která sledují místní mikroklima, vlhkost a erozi. U plodů je zásadní cukernatost a vzhled.
Zatím chutnaly stejně
„Máme za sebou zatím první sklizeň a bude ještě trvat několik měsíců, než se všechna data zpracují,“ vysvětluje Petr Zaal, obchodní a marketingový ředitel společnosti Bragen. První výsledky přesto ukazují, že plody z obou lokalit jsou podobné. „Chutnaly stejně, ale chápu, že je k posouzení potřeba porovnat mnoho aspektů,“ uvádí Zaal.
„Pokud zakryjete tříhektarový sad, na kterém závisí vaše obživa, chcete jako pěstitel vědět, zda se nezmění kvalita produkce, jaký bude vliv na cukernatost ovoce, jak se pod konstrukcí budou chovat včely nebo co se stane při kontaktu panelů s běžně používanými postřiky,“ vysvětluje.
„Dle mého názoru to bude určitý negativní vliv na úrodu mít, ať už jde o nižší výnos či horší kvalitu ovoce, zejména ve smyslu menších kalibrů plodů či horší vybarvení kvůli zastínění,“ domnívá se o agrovoltaice například předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.
Dosavadní poznatky z pokusné plochy České zemědělské univerzity, která se skladbou odrůd malin shoduje s výsadbou v Litomyšli, však ukazují, že s těmito bobulovinami to možná půjde. Kvalita plodů je totiž zatím srovnatelná.
Květiny uchráněné před supercelou
Kousek od malin stojí v Litomyšli pod fotovoltaikou květináče. Elektřinu zatím polopropustné panely na konstrukci nevyrábějí, a přesto se už osvědčily. Loni v květnu totiž zasáhla Litomyšl supercela, ulice poloviny města zaplavila voda a padající kroupy poničily část rostlin i ve Školkách. Ty pod panely ale prudké srážky přežily. Proto právě u rostlin pěstovaných v kontejnerech plánují s instalací agrovoltaiky pokračovat nejrychleji.
Na druhé straně areálu pak vznikají další „ukázkové“ instalace pro různé plodiny. „Chceme, aby sem mohli zájemci přijet a na vlastní oči vidět, jak soužití rostlin a panelů funguje,“ popisuje Zaal.
Jednotlivé konstrukce se liší výškou, výkonem a typem panelů či úrovní zastínění. Zatímco ty pro sady dosahují až čtyř metrů, u bobulovin postačí 2,5 metru. Firma hodlá zájemcům nabídnout instalace pro sady, plantáže, zmiňované kontejneroviny a bobuloviny. Plánuje také výstavbu fotovoltaických plotů a výběhů pro zvířata.
Malým a středním farmářům se nevyplatí
Hlavní překážkou k většímu rozšíření agrovoltaiky je zatím její cena, která se pohybuje v desítkách milionů korun. Zaal zmiňuje tři finanční modely, které se uplatňují nejčastěji.
První možností je, že elektrárnu financuje investor, který si sad nebo jinou zemědělskou půdu pronajme. Zatímco farmář se stará o produkci, investor o panely a prodej elektřiny.
Další možností jsou takzvané PPA kontrakty (Power Purchase Agreement je dlouhodobá smlouva o dodávce obnovitelné energie za pevnou či indexovanou cenu, pozn. aut.). Jde o dohody obvykle s velkými podniky, které si v rámci svých cílů udržitelnosti chtějí zajistit zelenou energii.
Poslední variantou je pak využití elektřiny přímo zemědělcem. Hodí se to například pro energeticky náročné odvětví, jako je sadařství.
Zaal přiznává, že v současné době se pořízení agrovoltaiky malým a středním zemědělcům nevyplatí. Návratnost se totiž pohybuje okolo 20 let. Za vysokou cenou stojí komplikované konstrukce, které se vyrábějí často na míru. Panely jsou navíc méně výkonné než v případě běžných fotovoltaických elektráren, takže vyrobí méně elektřiny.
Finanční podpora bude napřesrok
Rozjezdu agrovoltaiky by mohly pomoci dotace. Státní fond životního prostředí ČR již s podporou počítá, přičemž peníze půjdou z Modernizačního fondu. Konkrétní parametry zatím nejsou známé, ale dotace by měly být napřesrok.
„Další výzvy z programu RES+ na podporu výstavby nových fotovoltaických elektráren, které plánujeme na druhou polovinu příštího roku, již budou podporu agrovoltaiky obsahovat,“ potvrzuje Marie Šůchová z komunikačního oddělení fondu.
Předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík upozorňuje, že by se podpora měla soustředit zejména na pěstitele. „Pokud je cílem podpořit zemědělce, měla by být pro ně vyšší investiční podpora než pro solární investory, kteří v zemědělství nepodnikají,“ argumentuje. A podle předběžných informací lidí z oboru by se chystaná podpora měla ubírat právě tímto směrem.
Také v Litomyšli očekávají, jakou bude mít podpora podobu. Nad kontejnery ale plánují fotovoltaické panely instalovat i bez státní pomoci, a to kvůli zmíněné ochraně pro rostliny. V dalších letech se má farma spojující výrobu elektřiny a pěstování plodin díky tomu rozšířit ze současných 9,6 kilowattu až na maximální výkon šest megawattů.
Nad malinami a borůvkami mají být panely s nejvyšším výkonem tři megawatty. Okrasné plantáže jehličnanů zastřeší agrovoltaika o výkonu 1,5 megawattu a nad lískovým sadem vyrostou panely o témže maximálním výkonu.
Elektřina bude i pro skláře
Část elektřiny se má spotřebovat přímo v areálu, Tomáš Brýdl počítá prozatím s deseti procenty. V Litomyšli má navíc nedaleko areálu Školek výrobní závod společnost Saint-Gobain ADFORS. Jeden z největších zaměstnavatelů ve městě vyrábí a zpracovává netkaná skleněná vlákna pro průmysl a stavebnictví, přičemž elektřina ze sousedství se mu bude hodit.
„Jejich továrna je vzdálena jenom jeden a půl kilometru, takže bychom natáhli vlastní kabely. Je to ideální, protože v létě během největší výroby agrovoltaiky musí továrna zároveň chladit při celodenním tavení skla,“ popisuje. Nyní společně jednají o výsledné podobě PPA projektu.
Pro zájemce mají v Bragenu několik rad. „Chápu, že když mladý progresivní vinař přijde za svým dědou, který se o vinici stará celý život, tak ho zastřešením nenadchne. Klíčové je ale o tom mluvit,“ říká Petr Zaal. V Litomyšli si podle něj mohou zájemci instalace prohlédnout na vlastní oči. Debaty, webináře a setkání pomohou lépe pochopit výhody i úskalí řešení. Programy k tomuto tématu pořádá jak Svaz moderní energetiky, tak Solární asociace.
Dalším důležitým krokem je podle něj najít odvahu agrovoltaiku vyzkoušet. Základ je ale začít s jedním hektarem, pustit se do padesáti je zbytečný risk. „Mnoho farmářů má obavy ze složitosti celého procesu, ale když vidí příklady úspěšné implementace, získávají větší důvěru,“ vysvětluje. A důležité je také najít vhodné partnery a odborníky na instalaci. „Nejsilnější slovo musí mít zemědělec,“ dodává.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
