Aspoň část dovolené v tuzemsku letos tráví podle agentury CzechTourism 61 procent Čechů. Chráněné krajinné oblasti i národní parky jsou pro mnohé z nich dostupnější třeba kvůli většímu rozšíření elektrokol. S tím ale roste littering a vandalismus.
Už i v Česku je tu a tam „přeturistováno“. Overturismus – tedy stav, kdy se v místě koncentruje více návštěvníků, než je udržitelné – řeší oblíbené turistické lokality po celé Evropě. Napomohla tomu mimo jiné zvýšená domácí turistika. Češi loni v tuzemsku vyjeli na 12,1 milionu dovolených, což je vůbec nejvyšší číslo za deset let, kdy se měnila metodika Českého statistického úřadu.
„Příkladem takových lokalit jsou například Hřensko, Adršpach nebo Pustevny. Jde o místa, kam vás doveze lanovka. V přírodě najdete i lokality, které připomínají pouťové atrakce. Projevem overturismu je nejen cílený turistický vandalismus, pohozené papírky a PET lahve, jde také o opouštění vyznačených tras, které krajinu ničí,“ upozorňuje zakladatel projektu Stezka Českem Martin Úbl.
Hlavním problémem nejsou podle Úbla černé skládky nebo odhozené lednice v přírodě. „Pracovat je potřeba s drobným nepořádkem v oblíbených lokalitách dostupných do dvou hodin od parkoviště. Samotná střediska v přírodě vytvářejí takzvané instapointy, ale příroda pod návalem turistů trpí,“ upozorňuje Úbl na místa zaměřená na sociální síť Instagram.
Za park by se mělo platit
Sociální sítě ochraně přírody nepomáhají, spíše naopak. Na atraktivní místa totiž přitahují někdy až příliš mnoho lidí. „Vliv na zvýšenou návštěvnost mohou sociální sítě a zařízení mít. Je to asi podobné jako s filmovou turistikou, kdy lidé vyhledávají místa, která si ‚zahrála‘ ve filmech či seriálech. Problémem jsou lidé, kteří pořizují fotky v klidových územích mimo značené trasy. Jejich činnost může působit jako lákadlo pro ostatní,“ uvádí mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.
Vstup do NP Šumava by se však podle něj více omezovat neměl. Nedomnívá se totiž, že by nějaké místo na Šumavě trpělo overturismem. Regulace v podobě klidových území, kam je možný přístup pouze po značených trasách, je z jeho pohledu dostatečná.
Lepší ochranu pro Krkonošský národní park (KRNAP) by si naopak představoval Koordinátor zahraniční spolupráce KRNAP Michael Hošek. „Lidé dnes vnímají národní parky jako tělocvičny v přírodě. Všichni chtějí na Sněžku a Luční boudu, ale proto, co tam chtějí provozovat, by jim stačil les v blízkosti bydliště. Ale ne, všichni se snaží dostat do stejného místa a pak se tam tlačit,“ popisoval nedávno Hošek v podcastu Natura vysílaném Českým rozhlasem.
V zahraničí je podle něj často standardem, že se při návštěvách parků platí. Ne za vstup, ale za údržbu, povalové chodníky a nezbytnou infrastrukturu. „Doufám, že se to u nás brzo zavede. Byl by to významný zdroj financování. Ostatně na polské straně KRNAP se už platí, pro národní park je to zásadní příjem a nikdo to nezpochybňuje,“ říká Hošek.
Ruku v ruce s tím by měla jít propagace míst, která nejsou typickými symboly. „Ale musí se to dělat koordinovaně. Ne aby ministerstvo pro místní rozvoj na vytížená místa lidi zvalo, zatímco regionální rozvojové agentury se snaží o jejich rozptyl,“ shrnul Hošek.
„Počty profesionálních strážců jsou poddimenzované“
O rovnoměrnější rozprostření turistů se snaží i centrála cestovního ruchu CzechTourism, která vydává ve spolupráci s kraji přehled neobjevených skvostů. Zahrnuje místa, která jsou krásná a na turisty připravená, ale zatím se o nich tolik neví. Pro letošní rok jich CzechTourism vybral 42 na základě tipů z jednotlivých krajů.
Je mezi nimi například zřícenina hradu Vízmburk neboli podkrkonošské Pompeje v Královéhradeckém kraji, zámek Chyše, který Karel Čapek zvěčnil ve svých dílech Krakatit a Věc Makropulos z Karlovarského kraje, nebo jihočeská Vodárenská věž v Českých Budějovicích z 18. století.
Mluvčí Správy Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov říká, že vytíženost populárních míst není zase takový problém. „Pokud se k Pravčické bráně vypraví třeba tisíc návštěvníků za den, pak míru rušení zásadním způsobem nezhorší ani to, když se jich tam vypraví patnáct stovek. Maximálně se zvýší množství odpadků či opotřebení turistické infrastruktury, což lze poměrně snadno řešit,“ tvrdí. Paradoxně podle něj trpí spíše málo navštěvovaná místa.
„Nejhůře na tom jsou lokality, kde dochází k porušování pravidel pro návštěvu území. Typicky třeba ve chvíli, kdy návštěvník ignoruje zákaz vstupu do dočasně chráněné plochy kvůli hnízdění zvláště chráněných druhů ptáků, nebo když opustí v klidovém území značenou turistickou trasu. V té chvíli může vlivem rušení dojít k zásadním škodám, někdy stačí i jediný nedisciplinovaný návštěvník. Pravděpodobnost takových excesů sice s počtem návštěvníků stoupá, nelze ale jednoznačně říci, že jsou výhradně produktem overturismu,“ sdělil Ekonews Salov.
Za ochranu přírody v Česku platí všichni daňoví poplatníci. Podle Salova ale prostředků ze státního rozpočtu není dost. Chybějí například peníze na pracovníky, kteří by vymáhali jednotlivá opatření. „Počty profesionálních strážců přírody jsou podle mého názoru v Česku poddimenzované, celý systém často funguje jen díky dobrovolnické práci. To podle mě není udržitelný způsob vymáhání práva,“ je přesvědčen Salov.
Nápisy vyryté do přírodních památek
Počet oznámení, která o škodách v přírodě dostali správci aplikace a komunikační sítě Munipolis v první polovině tohoto roku, vzrostl oproti loňsku o 17 procent. Podle lidí z platformy ale za vzestupem nestojí jen větší počet neukázněných turistů. „Roste počet těch, kteří nechtějí problémy přecházet. Pokud srovnáme chování lidí ve městech a v přírodě, tak množství podnětů v zástavbě roste téměř dvojnásobnou rychlostí oproti horám a lesům,“ uvádí zakladatel Munipolis Ondřej Švrček.
K problémům, na něž turisté nejčastěji upozorňují prostřednictvím sítě Munipolis, patří vyvrácené ukazatele, poničené lavičky a přístřešky, řádění sprejerů, případně nápisy, někdy dokonce vyryté do přírodních památek. „Výjimkou nejsou ani oznámení o devastovaných lesních cestách. Ty pravděpodobně nedokázaly odolat nezkušeným návštěvníkům, kteří v lese testovali trakci svého vozu,“ uvádí Švrček s tím, že díky geolokaci aplikace se příslušná místa daří dohledat.
Nemusí přitom dojít ke katastrofě, jakou byl největší lesní požár v historii Česka, který vypukl minulý rok v červenci v Hřensku. Vyústil v poškození více než tisíce hektarů porostu a jeho uhašení si vyžádalo nasazení přibližně šesti tisíc hasičů. Nenávratné škody způsobil i případ z roku 2019, kdy turista do pískovce v Českém ráji vyryl název svého účtu na sociální síti Instagram, nebo poškození vyhlídky Františka Lance v Příhrazských horách, u níž vandal zanechal otisk v podobě kosočtverce.
Stopka pro nové ubytování
Oblíbené evropské destinace už v mnoha případech počet turistů regulují. Většinou dochází pouze k navýšení turistických poplatků městu, jako je tomu v italských Benátkách nebo nizozemském Amsterdamu. Chorvatský Dubrovník omezuje i počet pasažérů výletních lodí, které vpustí do svých přístavů, rakouský Hallstatt zase autobusy.
I Francii turisté trápí. Například Národní park Calanques nedaleko Marseille zavedl během pandemie rezervační systém pro návštěvu proslulé zátoky Sugiton. Nyní tam denně může zavítat pouze 400 návštěvníků, dříve nebylo v hlavní sezoně výjimkou ani 2500 lidí.
„Vůbec nejradikálnější přístup, s jakým se v turistických destinacích v Evropě setkáte, zavedly Jižní Korutany – italský region sousedící s Rakouskem oblíbený pro krásné skalnaté hory i ledovcová jezera. Zakázali tam vznik nových ubytovacích kapacit včetně například Airbnb a ustanovit chtějí maximální počet registrovaných lůžek na úrovni roku 2019,“ upozorňuje Úbl.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
