Vědecké studie opakovaně upozorňují na negativní vliv opalovacích krémů s UV filtrem na mořské živočichy, zejména na korálové útesy. Konvenční krémy na chemické bázi ale podle vědců škodí i ve sladkých vodách.
Kvůli nebezpečí vzniku rakoviny kůže doporučují dermatologové už dlouhá léta opalovací krémy s co nejvyšším ultrafialovým (UV) faktorem proti škodlivým účinkům tohoto typu záření na lidský organismus. Široce dostupné krémy na chemickém základě však mohou mít negativní dopad na vodní prostředí a zároveň podle příznivců netoxické kosmetiky působí jako hormonální disruptory i v lidském organismu.
Podle American Chemical Society ročně v oceánu skončí 14 tisíc tun opalovacích krémů, které mohou spolu s globálním oteplováním negativně ovlivňovat život v oceánech. Korálové útesy ohrožené globální klimatickou změnou přitom ubývají závratným tempem, v posledních pěti dekádách jich například v Karibiku uhynulo osmdesát procent.
V některých částech světa proto už mají zákony, které zakazují používání konvenčních opalovacích krémů. Jedná se například o Hawai, ostrovní republiku Palau nebo americký ostrov Key West.
Mezi nejčastější chemické filtry patří oxybenzon, avobenzon, octisalate, oktokrylen, homosalate, octinoxate či jejich kombinace. Za nejnebezpečnější lze považovat oxybenzon, u kterého je také již potvrzena jeho toxicita na korály a jiné vodní organismy. Ochránci přírody proto doporučují se krémům s chemickým filtrem, kterých je ale na trhu naprostá většina, vyhnout.
Podle webu Netoxická domácnost je největší rozdíl mezi chemickým a minerálním (netoxickým) filtrem v principu jejich ochrany před UV zářením. „Chemické filtry se vstřebávají do kůže, kde pohlcují UV záření. Naši pokožku chrání před sluncem chemickou reakcí, přeměnou UV záření na teplo. Oproti tomu se minerální filtry do našeho těla nevstřebávají, ale na kůži zůstávají až do omytí,“ píše se na webu, podle kterého některé chemické filtry mohou způsobovat alergické reakce, nebo dokonce fungovat jako hormonální disruptory, tedy negativně ovlivňovat hormonální soustavu. Minerální filtry mají někdy tužší konzistenci a na těle zanechávají bílou stopu, na trhu jsou ale dostupné značky, které umějí tento efekt minimalizovat.
Chemii je lepší se vyhnout
„Nevím v Česku o žádném přírodním koupališti, kde mají nějaká omezení pro opalovací krémy, jsme v tomto směru strašně pozadu a neznalí, možná v přírodních jezírkách, v saunách jsem to párkrát viděla, ale většina přírodních koupališť je neregulovaných,“ říká Pavlína Pavlištová z organizace Svět non toxic, která je určená spotřebitelům snažícím se porozumět složení výrobků a vyhýbajícím se chemii v kosmetice a domácí drogerii.
Podle ní je obhajoba minerálních filtrů oproti těm chemických velmi náročná, protože konvenční přípravky mají podporu farmaceutických firem a často i dermatologů. „A to i přesto, že již několikrát v minulosti vyšlo najevo, že některé chemické filtry nejsou bezpečné, a to nejen kvůli podezření na karcinogenitu, ale zejména hormonální disrupci,“ dodává Pavlištová s tím, že některé chemické filtry se aktuálně přehodnocují kvůli toxicitě nebo škodlivosti a podráždění na kůži, například filtr s názvem „homosalate“.
Sama proto vyznává princip předběžné opatrnosti, protože proces posuzování negativních účinků kosmetiky na lidský organismus je složitý a vleklý a mnohdy se prohřešky ukáží až po letech. Za sebe doporučuje značky jako Badger, Wooden spoon, Odylique či Eco by Sonya, které jsou podle zásad komunity, kterou zastupuje, pro lidi i pro přírodu netoxické.
Jan Krnáč, provozovatel Biotopu Jince zkušenosti už má. „Zatím se nám daří se s tím vypořádat, ale je to znát, když se lidé namažou opalovacím krémem, který se smývá, tak na vodě zůstává mastný flek, někdy i tři až čtyři dny. Rostlinám a zooplanktonu v biotopu to určitě neprospívá a vím i o přírodních koupalištích, které musely rostliny kompletně obměnit, protože při velkém návalu lidí je krémy zničily,“ uvádí s tím, že lidé by měli především upřednostňovat nesmyvatelné krémy a ideálně ty netoxické.
Také cestovatelka a ekologická investorka Pavla Wernerová používá opalovací krémy bez chemie. „Kdo někdy zkoumal, co dělají klasické opalovací krémy mořským ekosystémům, ví, že to není nic pěkného,“ říká Wernerová a upozorňuje na tři roky starou studii biologů z kanadské University of Alberta, kteří zkoumali sladkovodní vodní blechu a jak reaguje na látky z opalovacích krémů. Podle studie mají opalovací krémy i na toto prostředí poměrně zásadní vliv. Pokud byly blechy UV filtru vystaveny 48 hodin, měly problém s orientací, po čtrnácti dnech filtry způsobily jejich uhynutí.
Organismy ve sladkovodním prostředí nicméně prokázaly poměrně dobrou schopnost regenerace, jakmile byly kontaminanty odstraněny. Touto problematikou se zabýval před lety i ředitel a vedoucí laboratoře Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Randák.
V roce 2013 tak vznikla studie výskytu vybraných UV filtrů v lokalitách jižních Čech a testování vlivu jedné této sloučeniny na pstruha duhového. Konkrétně se jednalo o látku 2-phenylbenzimidazole-5-sulfonic acid (PBSA), které bylo v českých vodách zjištěno nejvíce. Po akvarijním experimentu byly v krevní plazmě, játrech a ledvinách pstruha naměřeny nízké koncentrace PBSA. Studie vyvodila, že PBSA může způsobit rybám oxidativní stres a ovlivnit koncentrace vícero biochemických parametrů v krevní plazmě. Na základě histologického rozboru ale nebyl zjištěn nepříznivý vliv na tkáně ryb. Závěrem studie bylo, že PBSA mohou ovlivňovat biologické procesy organismů jím vystavených.
V Česku vadí hlavně pesticidy
Podle hydrobiologa Jindřicha Durase z Povodí Vltavy se ale mořské prostředí od sladkovodního zásadně liší. „To mořské je daleko stabilnější a organismy v něm jsou daleko citlivější a méně tolerují jakékoli výkyvy, proto je tak jednoduché zejména korály opalovacími krémy ohrozit. Oproti tomu je rybník úplně jiný, je v něm hodně živin, má obrovskou biologickou aktivitu, na které se podílí zejména bakterie, které umí rozložit kdeco. Jsou to takové továrny na odbourávání všeho možného,“ vysvětluje Duras.
Podobné je to podle hydrobiologa v přehradách i v přírodních koupalištích, která jsou vymyšlená tak, aby se večer, kdy ubyde lidí, voda opět, aktivitou intenzivních biologických procesů, zregenerovala, čemuž pomáhají různé organismy. „Pro české vody nevidím opalovací krémy jako prvořadý problém. Nejhorší je situace v souvislosti s pesticidy a zbytky různých farmak či domácí chemie. Mění se nám poměr pohlaví u ryb i dalších vodních živočichů a my bohužel přesně nevíme, kterou látkou to je, ale zřejmě se jedná o kombinaci působení jejich velkého množství najednou,“ pokračuje Duras.
Apeluje proto na to, abychom se v Česku nejprve postavili pesticidům na zemědělských plochách, ale i ve městech, kde je problém například glyfosát obsažený v postřiku Roundup, a udělali něco s dosud tolerovanou praktikou odlehčování vod z kanalizace při deštích, kdy se veškeré splašky, vlhčené ubrousky i kusy toaletního papíru dostávají legálně do řek, aby se kanál nepřehltil. „Pomoci může moudřejší hospodaření se srážkovou vodou ve městech a obcích. Jinak bude přetrvávat situace, kdy je bohatá přítomnost cizorodých látek v našich vodách standardem,“ shrnuje vědec.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
