Orba po staletí dominuje zemědělským postupům. Zemědělci jí zapravují hnůj, bojují proti plevelům a hrabošům, nebo se snaží půdu kypřit. Nejnovější poznatky vědců ale ukazují, že ve skutečnosti orba půdu spíše utužuje, než kypří.
Sedm let neorání stačí, aby se v půdě odehrály významné změny, zjistili v nedávné studii vědci University of Nottingham a Jealotts Hill Research Centre švýcarské agrochemické společnosti Syngenta.
Podívejte se pozorně na obrázek níže. Vidíte na něm rentgenové snímky dvou vzorků půdy z nottinghamské univerzitní farmy ve Velké Británii. Každá z nich byla obdělávaná jiným způsobem. Půda v horní řadě byla každoročně kypřená orbou, zatímco ta ve spodní řadě se posledních sedm let vůbec neorala.
![Nahoře je množství a velikost pórů v půdě s orbou (Ploughed) a dole po sedmi letech bez orby (Zero-tilled): a) všechny póry, b) póry do 0,35 mm odfiltrovány, c) všechny póry nad 0,55 mm. Foto: poskytnuto University of Nottingham](https://www.ekonews.cz/wp-content/uploads/2025/02/large_185_b13121b6f7.png)
Vražedná orba
Na první pohled je vidět, že neoraná půda je obarvenější. Barvy zviditelňují volný prostor v půdě – póry. Právě tyto póry umožňují lepší provzdušnění, než při použití orby. Mohou za to obyvatelé půdy, které orba zabíjí.
Při orbě totiž mnoho z nich doslova přijde o střechu nad hlavou. Otočením půdy dojde k převrácení všech půdních obydlí vzhůru nohama, což vede k usmrcení jejich obyvatel. Organismy z horních pater milující světlo a vzduch orba přemístí do suterénu, kde je tma a málo kyslíku. V takových podmínkách nejsou schopny přežít. Obyvatele suterénu přizpůsobené životu ve tmě naopak na povrchu usmrtí sluneční paprsky.
Pokud se upustí od orby, půdní horizonty se nepřevracejí a půdní organismy mohou v klidu žít. V rámci svých životních projevů vytvářejí chodbičky a zvyšují jimi pórovitost půdy. Přitom zbytky rostlin proměňují na živiny, rozkládají odumřelou hmotu nebo se pojídají navzájem. To je jeden z procesů, při kterém půda vzniká.
Více vzduchu půdě prospívá
Chodbičky v půdě obsahují vzduch. Ten je životně důležitý pro mnoho organismů, které žijí v půdním ekosystému. Prvními v řadě jsou rostliny, jejichž kořeny jen ztěžka rostou tam, kde není vzduch. Potřebují ho totiž na rozklad cukrů, ze kterých čerpají energii. Na stěnách pórů žijí bakterie, které potřebují kyslík pro dýchání.
Dalšími půdními obyvateli jsou mykorhizní houby. Ty plní nespočet důležitých úkolů. Plodinám jsou především schopny dodávat minerální látky, na kterých závisí celkové zdraví rostlin. Rostliny houbám na oplátku dávají jejich zdroj potravy – cukr.
Hluboké póry jsou pro rostliny pozvánkou do větší hloubky, kde lze i v období sucha najít alespoň nějakou vodu. Rozsáhlejší a hlubší kořenový systém znamená víc prostoru pro shánění živin. Pozitivním důsledkem jsou zdravější a odolnější rostliny. Naproti tomu kořeny v utužené půdě rostou spíše vodorovně a mělce, půda v ní rychle prosychá a je velká konkurence vlastních kořenů i kořenů dalších rostlin.
Česká půda je na 60 procentech kapacity
S přibývajícím počtem pórů v půdě stoupá i objem vody, který půda dokáže zadržet. Jakmile ji zadrží, zůstane tam po dlouhou dobu, což je velmi přínosné nejen v období sucha. Větší kapacita půdy může pomoci i při bleskových povodních, protože zachytí obrovské objemy dešťových srážek, zpomalí odtok vody z polí a ochrání lidská obydlí a životy.
Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy je nyní schopnost české půdy na úrovni přibližně 60 procent celkové kapacity. Většinou to na polích vypadá tak, že když více prší, voda se nestíhá vsakovat a odtéká po povrchu. Často přitom odnese nejúrodnější horní vrstvu půdy – ornici. Pokud by se všichni čeští zemědělci rozhodli změnit hospodaření a začít půdu regenerovat, dokázala by česká půda zadržet až jedenáctinásobek objemu nádrže Lipno.
Regenerativní zemědělci vidí výsledky již po prvním roce setí meziplodin a hospodaření bez orby. Jejich půda je schopna efektivněji vsakovat srážky a díky půdním organismům je odolnější vůči erozi. Stále častěji se objevují vědecké studie, které to potvrzují. Výzkum vědců z Velké Británie je další z nich.
Článek byl publikován na blogu Živá půda.