Hnojení bez chemie není pro každého. Organické hnojivo se na volném trhu sežene těžko, navíc obsahuje oproti průmyslově vyráběnému pouze zlomek dusíku. Na pole se ho proto musí dodat násobně víc. Pokud se obce pustí ve velkém do třídění bioodpadů a kaly se budou častěji recyklovat v kompostárnách, může se stát alternativou kompost.
Rostoucí ceny zemního plynu dělají z průmyslově vyráběných hnojiv téměř luxusní zboží. Zemědělci navíc často nemají na výběr, čím je nahradit. Chov hospodářských zvířat se v tuzemsku příliš nevyplácí, takže není dostatek statkových hnojiv – kejdy a hnoje. A o mnoho lepší to není ani s ostatními organickými hnojivy.
Farmáři hnůj zpravidla využijí na vlastních polích a kejda od prasat jde do bioplynových stanic v zemědělských družstvech. Přebytky statkových hnojiv neexistují. „Jedině snad velké drůbežárny, které nemají vlastní půdu, mohou slepičí trus prodávat. Nejde ale o volný objem na trhu statkových hnojiv, který by bylo možné koupit jako náhradu za minerální. Drůbežáři na to mají dlouhodobě nasmlouvané odběratele,“ uvádí Miroslav Florián, ředitel Sekce zemědělských vstupů v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském.
Obrovské přebytky statkových hnojiv mají podle Floriána Belgie či Nizozemsko, ale dovážet je nedává finančně smysl. „Vozí se sem sušené, granulované hnoje, ale cena je taková, že to jde do zahrádkářské prodejny nebo pro specializované zahradnické produkce, kde je vysoká přidaná hodnota na hektar,“ vysvětluje.
Šedesátkrát více než ledku
Ani jiných organických hnojiv není nadbytek. „Komposty se v zemědělství na běžných plochách používají minimálně,“ říká Pavel Růžek, expert na výživu rostlin a hnojení z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni. A na trhu nejsou ani přebytky digestátu – zbytku, který zůstane po fermentaci v bioplynové stanici.
Provozovateli stanic jsou obvykle zemědělské podniky, které digestát používají na vlastních polích. „Musejí mít využití digestátu vyřešené, protože se jedná o kontinuální provoz. Volný objem k dispozici je malý, nebo žádný. Pro větší využití by bylo nutné postavit další bioplynové stanice, například obecní,“ podotýká Florián.
Úspora minerálních hnojiv díky digestátu je pro zmíněné podniky bonusem. „Při aplikaci třiceti tun digestátu se dá ušetřit ročně například půl tuny ledku amonného na hektar,“ tvrdí Jan Matějka, místopředseda představenstva České bioplynové asociace. Nicméně s jeho používáním se pojí i jiné náklady. Digestátu se v porovnání s nejběžnějším tuzemským minerálním hnojivem – ledkem amonným – musí na pole dát šedesátinásobně víc. Většina digestátu je totiž voda, takže aby zemědělec dostal na hektar pole alespoň 150 kilogramů dusíku, musí tam rozstříkat skutečně hodně digestátu.
„Během letošního jara se digestát více než v minulých letech používá k přihnojení ozimů, což souvisí s vysokou cenou dusíkatých hnojiv a vhodným stavem půdy pro vjezd těžké aplikační techniky,“ doplňuje Růžek. Díky suchu zemědělci pole při hnojení nerozjezdili.
Naděje se ukrývá v kompostu
Jedinými alternativními hnojivy, jejichž produkce by se dala zvýšit, jsou podle Floriána kompost a čistírenské kaly. „Kapacita kompostáren je už teď vyšší než množství zpracovávaných bioodpadů. Kdybychom dokázali líp vytřídit biosložku z komunálního odpadu, získáme živiny navíc,” apeluje Florián.
Státní fond životního prostředí do kompostárenství nalil v posledních patnácti letech evropské dotace ve výši 4,085 miliardy korun a podpořil skoro tisícovku projektů. „Jednalo se jak o vybudování nových, tak intenzifikaci stávajících zařízení,“ říká Lucie Früblingová, mluvčí Státního fondu životního prostředí.
Ne všechny projekty přežily. Funkčních kompostáren je v Česku odhadem pětistovka. „Řada zadotovaných kompostárem po pěti letech udržitelnosti skončila, nedokázaly být ziskové ani na nule. Menší kompostárny, často obecní, mají s problém s odbytem,“ vysvětluje Marian Humplík, místopředseda Kompostářské asociace.
Popularizaci kompostáren však nyní nahrává, kromě vysoké ceny minerálních hnojiv, také rostoucí motivace obcí třídit bioodpad. Chtějí ušetřit za stále dražší skládkování. „Když teď hnojiva zdražila, doufám, že dojde k posunu a naši zemědělci konečně objeví přínosy organického hnojení kompostem ,ve velkém‘,“ těší se Humplík.
Problémem jsou ovšem náklady na dopravu. Organická hnojiva se totiž nevyplatí přepravovat na větší vzdálenosti. „Jejich zdroj musí ležet relativně blízko pozemků, kde mají být použity. Močoviny stačí přivézt na pole dvě tuny, kompostu či digestátu desítky tun a transport něco stojí,“ dodává. Navíc je třeba kompost zapravit do půdy, což jsou další logistické náklady. Na techniku pro zapravování chystají ministerstva zemědělství a životního prostředí letos dotační titul. To by mohlo zvýšit zájem o kompost.
Hnojivo mohou dodávat i čističky vody
„Jako organické hnojivo by také mohly být víc využívány čistírenské kaly,“ podotýká Florián. Kaly z čističek ale nejde jen tak rozmetat po poli. Musejí projít rozbory a používat se mohou jen na určité plodiny a na určitých pozemcích. Navíc musejí být hygienizované. „Směs bioodpadů a kalů se při procesu kompostování zahřeje na určitou teplotu a na určitý čas. Sníží se tím patogenní mikroby,” vysvětluje Humplík.
Kompostování kalů by se mohlo díky dotacím navýšit. „Podporovali jsme a do budoucna budeme nadále podporovat i vybavení kompostáren pro příjem čistírenských kalů,“ potvrzuje Früblingová z fondu životního prostředí.
Žádný boom organického hnojení se ale možná konat nebude. „Myslel jsem, že ceny hnojiv donutí farmáře více uvažovat nad každým kilogramem dusíku, ale při předpokládané ceně komodit…,“ naráží Růžek na skokové zdražení zemědělských produktů. Vyšší cena za vypěstované plodiny totiž zemědělcům pomůže pokrýt zvýšené náklady na hnojiva.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
