Za uplynulých třicet let Ostravu opustilo skoro padesát tisíc lidí. Jedním z problémů třetího největšího města republiky je to, že odcházejí hlavně mladí. Ani trojice studentů, se kterými jsme se sešli a povídali si s nimi na Waldorfské škole v Ostravě Porubě, si není jista, že tady jednou chce žít.
Viki, Adinka a Vašek vytvořili video pro soutěž Mladých reportérů pod názvem Black City. V něm ukazují, jak se město, kterému se kvůli hornické minulosti přezývalo Černá Ostrava, vypořádalo s obrovskou ekologickou zátěží v podobě těžby uhlí.
Studenti mají Ostravu rádi. Zároveň ale vnímají, že problémů k řešení je ve městě ještě dost. „Chtěla bych jinam, hodně mě fascinují jiná místa. Byla jsem v Nizozemsku, na Islandu, ve Španělsku. Vždy, když se vrátím, pociťuju smutek. Chci se hlásit na divadelní a filmovou režii – asi do Brna nebo Prahy – a studuju španělštinu, tak klidně i tam,“ říká sedmnáctiletá Viki, která studuje druhý ročník Gymnázia Hladnov.
„Já jsem na Ostravu hrdý, ale taky mě láká se minimálně na nějakou dobu vzdálit. Není to o tom, že bych ji neměl rád a musel odsud vypadnout za každou cenu,“ dodává šestnáctiletý Vašek, který studuje druhý ročník waldorfského lycea. Adinka, která je nyní v šesté třídě waldorfské základní školy, není zatím rozhodnutá. „Mám ráda cestování, ale nevím, jestli chci odejít. Na jiných místech jsou zase jiné problémy, tomu neutečeš,“ říká dvanáctiletá dívka s tím, že ji mrzí, že má Ostrava stále pověst špinavého města.
„Potřebujeme, aby sem studenti chtěli“
Zatímco na konci osmdesátých let tu žilo zhruba 330 tisíc obyvatel, v roce 2021 to bylo necelých 280 tisíc. Vlna vystěhovalectví sice slábne, ale nově příchozí zatím úbytek ani zdaleka nevyrovnávají. Každý rok tak zmizí z Ostravy zhruba tisícovka obyvatel. Část se stěhuje jenom za město, někteří ale odcházejí dál, hlavně do Prahy.
Město se podle primátora Jana Dohnala (ODS), který do funkce nastoupil koncem dubna, snaží odliv zastavit. Odcházející mladé lidi přitom považuje za největší problém. „Studenti odcházejí často na jiné vysoké školy a už se nevracejí. Jdou do Prahy, Brna a nevrátí se. Potřebujeme nakopnout i skrze fondy, aby sem studenti zase chtěli. Aby sem přišli, zjistili, že tu je kvalitní vzdělání, zůstali tady, začali podnikat, pracovat, protože budou mít zázemí,“ uvádí Dohnal.
Město problém řeší s oběma místními univerzitami, protože si uvědomuje, že ani Ostravská univerzita, ani Vysoká škola báňská nejsou pro většinu studentů školou první volby. „Jdou tam lidi z regionu, a co se týče přespolních, tak většinou až ve chvíli, kdy se nikam nedostanou. Potřebujeme toto obrátit,“ doplňuje primátor.
Změně by podle něj mohly pomoci projekty financované z Operačního programu Spravedlivá transformace. Konkrétně projekt Ostravské univerzity LERCO (Life & Environment Research Center Ostrava) za 1,8 miliardy korun. „Tady je už stavební povolení, čeká se na přiklepnutí a stavba by měla koncem roku, nebo počátkem dalšího začít,“ přiblížil primátor.
Mladým záleží na uhlí méně než starým
Pokud jde o Vysokou školu báňskou, je podle Dohnala nutné, aby měla více moderních fakult, jako je třeba Fakulta bezpečnostního inženýrství. Je to jedna z mála, kam je pro studenty těžší se kvůli velkému zájmu dostat. „Je tam ale i několik fakult, které trochu usnuly v nějakém čase,“ dodává politik, který vystudoval demografii na Ostravské univerzitě. Označení „báňská“ přitom považuje trochu za nešťastné, protože dnes už postrádá smysl.
Primátor zároveň podporuje, aby pokračovala těžba v uhelných dolech. Zatímco na Ostravsku jsou všechny doly zavřené, o kousek dál na Karvinsku se bude těžit v dolu ČSM do roku 2025. Původně měla být těžba ukončena letos.
„Je to krok správným směrem, Česko prožívá stejně jako některé další země Evropy energetickou krizi, kdy nám rozhodnutí o alternativních zdrojích předběhly technologie, a my uhlí potřebujeme,“ uvádí Dohnal.
Studenti naopak v souvislosti s Ostravou nejčastěji zmiňují hlavně environmentální problémy. Znečištění pocházející z těžby uhlí a obecně těžkého průmyslu je sice menší než v minulosti, ale obyvatelé města ho stále vnímají velmi silně.
„Čím dříve se zavřou uhelné doly, tím lépe,“ říká Vašek. „I to zapříčinilo, že lidé z Ostravy odcházeli a odcházejí. Ovzduší není nejčistší, ale bude to lepší,“ věří Viki.
Ostravice tady byla černá tekutina
Asistentka pedagoga z waldorfské školy v Ostravě-Porubě Alžběta Skladanová přizvukuje. „Část Ostraváků je prodloužení těžby uhlí nakloněna. Mladí by chtěli, aby prostředí bylo čistější, ale ti starší zažili socialismus, měli v dolech jistotu práce, měli čím topit, dává jim to větší smysl,“ popisuje.
Sama se do Ostravy přistěhovala před čtyřmi lety z Brna, původem je ze Slovenska, a byla to pro ni velká změna. „V zimě je tu smog. Když jsem se sem před čtyřmi lety přestěhovala, říkala jsem si, že tady je furt mlha, ale ona to není mlha,“ popisuje. Lidi jsou podle jejích zkušeností na Ostravsku mnohem tvrdší a uzavřenější než třeba v Brně.
Mladí však zároveň vnímají, že se Ostrava pomalu mění. „Vítkovice se transformovaly v kulturní centrum. Na místech, kde dříve byla spalovna, vznikají galerie umění. Před padesáti či sto lety bychom se do Vítkovic nešli projít, teď tam jdeme do divadla či do kavárny,“ zmiňuje Viki.
„Černou“ Ostravu sice na vlastní kůži nezažili, ale skoro v každé rodině se najde někdo, kdo byl v minulosti na uhlí nebo těžkém průmyslu existenčně závislý. „Můj taťka si pamatuje, že řeka Ostravice tady byla černá tekutina, která se valila Ostravou. Teď je docela čistá a kolem ní je hezké nábřeží,“ uvádí Viki.
Orlová jako odstrašující příklad
Ani ze sociální stránky jejich město zdaleka všechny neduhy nevyřešilo. V Ostravě se v některých čtvrtích, jako je třeba Přívoz, mladí podle svých slov necítí bezpečně. Jako odstrašující případ zmiňují město Orlová nacházející se od Ostravy necelých dvacet kilometrů na severovýchod. „Já bych tam sama z domu nevylezla. Jsme se ségrou na zahradě, ven chodíme jen se strejdou,“ popisuje Adinka zážitky z třicetitisícového města, kde vyrůstala její maminka a bydlí tam její babička.
Skladanová to vidí podobně. „Sociálním tématům se nikdo moc nevěnuje. Je tu i hodně bezdomovců, i když v centru je policie uklidí,“ uvádí s tím, že dříve učila na škole v Ostravě v jedné z vyloučených lokalit, kde bydlí hlavně Romové v „ohyzdných“ bytovkách, a bylo to prý hodně depresivní.
„Tento problém je skoro všude. Ve velkých městech máte místa postižená sociálním vyloučením,“ uvádí primátor Dohnal s tím, že se s lidmi snaží pracovat, ale jako problém číslo jedna to nevidí.
Článek je součástí série Kde skončí miliardy určené na konec uhlí, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
