Polovina velkých firem nezná nebo skrývá svou uhlíkovou stopu, zjistila první zpráva iniciativy

Polovina ze 150 největších českých společností zatím svou uhlíkovou stopu buď nepočítá nebo své výsledky odmítá z různých důvodů zveřejnit. Zjistila to zpráva Carbon Tracker 2022 platformy Climate & Sustainable Leaders Czech Republic ve svém prvním šetření. Nejhůře jsou na tom výrobní firmy.

Platforma, která si dala letos na začátku roku při svém vzniku za cíl pomáhat firmám s udržitelností a dekarbonizací, získala při prvním sběru údaje o uhlíkové stopě od 55 procent ze 150 obratově největších společností. Data má dílem díky dotazníku, zbytek „lovila“ na webových stránkách, z lokálních i skupinových nefinančních reportů a výročních zpráv.

„Zejména výrobní společnosti, které tvoří více než třetinu z celkového počtu zkoumaných společností, mají s výpočtem uhlíkové stopy velké problémy. Navíc platí, že ty firmy, které svou emisní stopu spočítanou mají, se často obávají negativní reakce okolí, pokud by ji zveřejnily,“ píše se v reportu iniciativy, která chce jednou ročně informovat o tom, jak jsou na tom největší firmy působící na českém trhu se svou uhlíkovou stopou, jak mají naplánovanou strategii pro její snižování a jak se jim v reálu dekarbonizační aktivity daří uskutečňovat.

Příště bude i žebříček

Autoři projektu nezastírají, že u jeho vzniku měli ambici přinést alespoň nějaké srovnání společností, nakonec se to ale nepodařilo. „Napříč sektory samozřejmě nelze vytvořit žádný žebříček už proto, že společnosti působící například ve strojírenství a ty v oblasti bankovnictví prostě už na začátku stojí na odlišné startovací pozici a nelze je porovnávat v absolutní produkci CO2. Co ale lze a co je naším cílem, je přinést srovnání v jednotlivých segmentech,“ říká spoluzakladatel sdružení Jakub Skavroň s tím, že v reálu se ukázalo, že velká část firem na tento krok není připravená a za Západní Evropou zaostáváme tak o pět let, co se týče výpočtu uhlíkové stopy a přípravy nefinančního reportingu.

V budoucnu by Skavroň report rád rozšířil o dalších 500 firem a chystá i další expanzi projektu. „Možnost srovnávat dynamiku dekarbonizačních aktivit v klíčových segmentech je pro nás důležitá. Takže vlastně naší aspirací je být takovým ‚statistical bureau‘ pro oblast uhlíkové stopy v ČR a nebudu zastírat, ze ambicí je projekt rozšířit i do zahraničí,“ dodává.

Uhlíková stopa některé nezajímá vůbec

Z aktuálního reportu vzešly nejhůře výrobní firmy a firmy v sektoru obchodu a distribuce.  Výrobní firmy často uhlíkovou stopu nepočítají, protože je to pro ně složitější, než pro společnosti poskytující služby. Pokud data nevyžaduje obchodní partner nebo zákonná povinnost, nehodlají prozatím tuto oblast aktivně řešit ani v následujících dvou letech. Obchodní a distribuční společnosti zase nevnímají svou činnost jako zatěžující, v mapování své uhlíkové stopy nevidí hlubší smysl, a proto se dekarbonizaci zatím nevěnují, informuje zpráva.

Opačně jsou na tom společnosti působící v oblasti stavebnictví, banky a pojišťovny, ale i technologické firmy včetně mobilních operátorů. V rámci těchto sektorů nejméně tři společnosti ze čtyř už uhlíkovou stopu počítají, ve stavebnictví a realitách jsou to dokonce všechny dotázané společnosti. Zajímavostí jsou energetické společnosti. Podle odpovědí v dotazníku se uhlíkové stopě věnuje devět ze třinácti oslovených společností (69 %), nicméně od tří z devíti výpočet uhlíkové stopy platforma nemá.

Výpočet uhlíkové stopy související s dodavatelským řetězcem, takzvaný Scope 3, poskytlo nebo veřejně uvádí pouze 16 firem (deset procent). V tomto ohledu je podle Skavroně na místě vyzdvihnout tři společnosti: ČEZ a Allianz mají obě nefinanční data i auditovaná, včetně Skope 3. Česká spořitelna má audit, ale Skope 3 zatím nepočítá.

Ani Carbon Tracker se jím moc zabývat nechce. „Naše snaha je přinést srovnatelná data. Sběr dat a validace ve Scope 3 je zatím nesmírně komplikovaná,“ vysvětluje Skavroň s tím, že audit výpočtu uhlíkové stopy v Evropské Unii bude s největší pravděpodobností povinný až od roku 2028, což vysvětluje, že do uzavření šetření jej měly jen tři firmy na českém trhu.

Prakticky všechny společnosti, které odpověděly či zveřejňují nefinanční data a svou uhlíkovou stopu počítají (57 z 64), si zároveň stanovily cíle související se snižováním uhlíkové stopy. Polovina z nich má ambici ji do pěti let snížit o více než deset procent. Více než třetina společností z těžkého průmyslu, energetiky i průmyslové výroby patřící mezi nejvýznamnější znečišťovatele v České republice dekarbonizační cíle zveřejněné nemá a uhlíkovou stopu v tuto chvíli neřídí nebo o tom alespoň veřejně neinformuje.

Téma je širší

Uhlíková stopa je důležitou součástí udržitelnosti firmy, nelze se ale zaměřovat je na ni. Komplexní přístup zahrnuje hodnocení tří kritérií pod zkratkou ESG, která se skládá ze tří anglických slov – Environment (životní prostředí), Social (sociální oblast) a Governance (způsob řízení). Povinnost nefinančního reportingu by v Česku měla vstoupit v platnost od 1. ledna 2025, a to u firem, které splňují minimálně dvě ze tří následujících kritérií – mají více než 250 zaměstnanců, čistý výnos 40 milionů eur či více, nebo bilanční sumu rozvahy nad 20 milionů eur. Dopadnout by tak měla na zhruba 1 500 firem na českém trhu.

V Climate & Sustainable Leaders Czech Republic se ale v rámci Carbon Trackeru chtějí držet jen výpočtu uhlíkové stopy. Ta je podle nich jasně měřitelná a jednoznačně hodnotitelná oproti oblastem „Social“ a „Governance“, které jsou podle Skavroně spíše „intuitivní, nejednotné a ne úplně konzistentní“. Legislativa a jednotné standardy se ale v této oblasti teprve vyvíjí.

S kůží na trh

Jako jednu ze společností, které mají svůj nefinanční report propracovaný a uhlíkovou stopu si měří, doporučuje Skavroň GasNet. Distributor zemního plynu letos publikoval svůj druhý nefinanční report. V kapitole o emisích skleníkových plynů je například vidět, že GasNet za poslední dva roky zpřísnil svou metodiku a společnost si tak paradoxně zhoršila výsledky ve Scope 1, tedy v kategorii přímých emisí.

„Jednou z klíčových aktivit pro zkompletování naší emisní stopy bylo vytvoření robustní výpočetní metodiky, díky které bychom dokázali kvantifikovat největší zdroj přímých emisí GasNetu – fugitivní úniky plynu. Na konci minulého roku se nám úspěšně podařilo metodiku dokončit a nyní vykazujeme emise Scope 1 za rok 2020 a 2021 včetně těchto úniků. I přesto, že tyto fugitivní úniky způsobily zásadní nárůst našich celkových emisí, chceme být v této oblasti transparentní a jít příkladem i pro ostatní energetické společnosti,“ komentuje zpráva nepřívětivě vyhlížející graf na straně 44 aktuálního reportu a vlastně tím sama na sobě demonstruje, jak důležité je mít do budoucna jednotnou metodiku, minimálně uvnitř jednotlivých sektorů. V případě ESG jde totiž především o to, jaké si firma stanovuje ambice a jakou má chuť se zlepšovat.

Emise CO2 zveřeňuje i operátor Vodafone. Podle Zuzany Holé, šéfky komunikace a udržitelnosti, je pro provoz infrastruktury mobilního operátora zásadní elektrická energie, kterou Vodafone od roku 2011 odebírá z obnovitelných zdrojů. „Valnou většinu emisí jsme tedy už eliminovali, ve Scope 1 a 2 jsme aktuálně na necelých dvou tisících tun emisí uhlíku,“ uvádí Holá s tím, že dalšího snížení dosáhnou postupným přechodem na hybridní nebo elektrická firemní auta.

V udržitelném reportování mají naopak velké rezervy české státní a polostátní firmy. Skavroň vyzdvihuje například Čepro či Českou poštu, obě firmy na strategii a samotné dekarbonizaci pracují, pravidlem to ale ve státním sektoru není.  „ČEZ je společnost částečně vlastněná státem, ale financuje se na kapitálových trzích v zahraničí, a právě tento tlak je také mimo jiné tím motivátorem, aby ČEZ měl tato data na nevyšším možném standardu již dnes,“ připomíná Skavroň dalšího „premianta“ v oblasti reportování.

Partnerem seriálu o ESG a udržitelnosti firem je společnost Moneta. Obsah vytváří redakce Ekonews.