Při výběru materiálů je důležité zvážit dopady na životní prostředí napříč celým životním cyklem produktu, soudí zakladatelka ecodesignového studia Balance is Motion Eliška Knotková, která se nedávno se svou přednáškou zúčastnila i konference TEDxNárodní. Materiály se podle ní musí posuzovat s využitím vědeckých metod. Jen tak se dají odhalit největší environmentální prohřešky, které by jinak nevyšly najevo.
Co si mám představit pod pojmem ecodesign?
Existuje spousta různých vysvětlení a definic, všechny se však shodují v tom, že se jedná o zohlednění environmentálního hlediska už ve fázi navrhování a vývoje produktu. Je důležité zvážit dopady na prostředí napříč celým životním cyklem produktu. Nezaměřit se jenom na materiály ve smyslu jejich výroby a získávání, ale i na to, jak se produkt chová při používání, co se z něj uvolňuje nebo jak dlouho vydrží a jak je odolný. A rovněž na to, co se stane na konci životního cyklu, když produkt doslouží. Ecodesign by proto měl být komplexní, což není vůbec snadný úkol.
Dá se říct, že ecodesign je tvůrčí práce, která vyžaduje porozumění i chemickým a fyzikálním vlastnostem materiálu?
Určitě je to její součástí, ale myslím si, že není nutno všechno obsáhnout v jednom člověku. Já jsem spíš zastánce propojování a spolupráce. Rozhodně nejsem odborník na fyzikální a chemické vlastnosti všech materiálů. Spíš vím, na koho se v těchto otázkách obrátit a kdo je odborníkem v dané oblasti. Snažím se udržovat si široký přehled o nejrůznějších materiálech, což mi umožňuje se pak většinou dobrat konkrétních detailních informací poměrně rychle.
Na TEDxNárodní jste měla přednášku o materiálech budoucnosti. Co si pod nimi představit?
Z mého pohledu jsou materiály budoucnosti všestranné a dokážou odpovídat na různé potřeby a výzvy naší společnosti. Myslím si, že je nutné, aby byl materiál budoucnosti plně funkční, konkuroval konvenčně používaným materiálům a jeho environmentální dopady byly zároveň co nejmenší. Také aby byl dostatečně estetický a trvanlivý. Nedává smysl použít materiál, který je sice velmi šetrný v rámci výroby, ale nic nevydrží a rychle se zničí, a tím pádem ho budeme muset brzy nahrazovat.
Během přednášky jste říkala, že v některých případech může být například polyester udržitelnější variantou než bio bavlna. Jak je to možné?
Máme tendenci problematiku environmentální udržitelnosti zjednodušovat a upínáme se na jedno téma, které je zrovna populární. Je to logické, protože je to pro nás lépe uchopitelné. Pod pojmem mikroplasty si například umíme něco představit. Nebo si vytvoříme představu, že plasty jsou vždy špatné. To ale nemusí obecně platit. Proto potřebujeme nástroje, které umožní posoudit environmentální dopady komplexně, nad rámec osobních dohadů. Třeba u plastů záleží na tom, pro jaké účely a jak je použijeme. Určitě bych netvrdila, že plasty jsou ďáblovým materiálem, kterého se musíme plošně zbavovat. Naopak se může stát, že způsobíme daleko větší problémy, pokud se ho snažíme nahradit bioplastem. Co se týče srovnání textilních vláken, které jsem uváděla na přednášce, v tomto případě opravdu z mnoha studií vychází lépe polyester. Jakmile zvážíte environmentální dopady napříč celým životním cyklem daného produktu, může vyjít takto překvapivé zjištění.
Co tedy mohou být materiály budoucnosti?
Dá se na to dívat z mnoha úhlů pohledu. Můžeme třeba jen změnit vstupní surovinu tak, že začneme místo primárních zdrojů zpracovávat nějakou odpadní surovinu. Tím proměníme problém v příležitost. Nebo dokonce můžeme využít zdroj znečištění a udělat z něj materiál, který může být ve výsledku funkční i krásný.
Máte nějaký konkrétní příklad krásného materiálu ze zdroje znečištění?
Třeba glazura na keramiku od designérky Agne Kučerenkaite. Projekt této litevské designérky se jmenuje Ignorance is Bliss, extrahuje v něm těžké kovy ze znečištěné půdy a používá je pro výrobu glazur, které jsou ve výsledku inertní. Materiál tím pádem potom není toxický ani škodlivý. Dokázala tak proměnit problém v něco užitečného a krásného. Zároveň musíme přemýšlet i nad tím, jestli se dá proces výroby přenést i do průmyslového měřítka, aby byl dopad významný. Mnohdy to možné je.
Existují na trhu výrobky z nových materiálů, které se dají běžně koupit?
Určitě ano. Ne vždy jsou sice masově rozšířené, ale už se dají sehnat. Třeba Econyl se často propaguje jako materiál vyrobený z vylovených rybářských sítí, což je zajímavý příběh. Je fajn, že to lidem utkví v paměti, i když zajímavý je spíš proces jeho recyklace. Vlákno materiálu je na bázi nylonu, který se dá chemicky recyklovat, a dokonce se v tomto případě recyklace finančně vyplácí. Chemická recyklace se dá opakovat a nesnižuje kvalitu vstupní suroviny. Za mě je to materiál budoucnosti, protože si zachovává hodnotu a dokáže finančně i funkčně konkurovat primární surovině.
Je proces recyklace a výroby nových materiálů finančně náročnější?
Může to tak být. Souvisí to mimo jiné s tím, že je často potřeba investovat do nové technologie. Nové materiály se také zpočátku vyrábějí v menším množství, přičemž všechno, co se vyrábí v malých sériích nebo v limitovaném množství, je prémiovější i cenově. Ovšem podpora ze strany Evropské unie a jednotlivých členských států může inovativní materiály zvýhodňovat.
Jaké jsou programy Evropské unie na podporu?
Nejsem odborník na tyto nástroje, ale vím o balíčku Circular Economy Package, jehož součástí je i podpora progresivních technologií.
Které environmentální problémy by materiály budoucnosti mohly zlepšit či vyřešit?
Vzhledem k tomu, že materiály se dnes podílejí prakticky na všech environmentálních problémech, mohly by je potenciálně i pomáhat řešit. Samozřejmě ale ne úplně vyřešit. Problematika je komplexnější a negativní dopad na životní prostředí má řada jiných oblastí naší činnosti než jen materiály. Na druhou stranu materiály zasahují do mnoha sfér. Jednak na ně potřebujeme získávat ty primární suroviny, pak je transportujeme, probíhá výrobní proces a následné použití. Pokud se podíváme na všechny tyto oblasti a ve všech bychom dosáhli zlepšení, posun může být významný. Surovin na výrobu materiálů vytěžíme ročně velké množství. Už tato čísla nám naznačují, že potenciál ke změně existuje.
Jak se svět promění díky materiálům budoucnosti?
Ve chvíli, kdy se jim podaří prosadit ve větším měřítku a dostanou se do průmyslové výroby, mohou značně ovlivňovat naše životy v různých oblastech. Možná že produkty budou vypadat úplně jinak. Budou třeba super lehké nebo jinak barevné, než jsme běžně zvyklí. Je těžké to domyslet do důsledků. Například využití některých biotechnologií může znamenat, že materiály budou reagovat v čase na naše měnící se potřeby. A to mi přijde jako zajímavý aspekt designu. Jsem na to hodně zvědavá a těším se, co budoucnost přinese.
Ve firmě Balance is Motion používáte metodu Life Cycle Assessment neboli zhodnocení životního cyklu produktu. V čem spočívá?
Je to vědecká analytická metoda, která nám umožňuje vyčíslit a zhodnotit negativní dopady daného produktu na životní prostředí. Ukazuje nám designérům, k jakým problematickým dopadům dochází a proč. My ji používáme, protože nám pomáhá odhalit takzvané environmentální hotspoty. Tedy ta nejpalčivější místa v životním cyklu produktu, která jsou mnohdy kontraintuitivní. Díky této metodě víme, kam zaměřit naši pozornost a úsilí.
Odkud metoda přišla?
Mám pocit, že se začala rozvíjet v Americe. Dnes už se běžně používá napříč celým světem. V Česku zatím není plošně rozšířená, i když záleží na oboru. Používá se docela dost ve stavebnictví. My v Balance is Motion hledáme způsoby, jak ji aplikovat v rámci designu.
Jak vypadá proces od zadání zakázky až po výrobu finálního produktu?
Proces je pokaždé jiný, na míru zákazníkovi i produktu. Někdy za námi přijde zákazník, který hledá jen materiál. V takovém případě postupujeme cestou materiálové rešerše. Naším cílem je ale podílet se aktivně i na designu. Metoda LCA se přitom může zapojit různým způsobem. Můžeme třeba udělat analýzu na míru konkrétnímu produktu. To se vyplatí u větších firem, které vyrábějí standardizované produkty. Odhalíme tak největší problém a můžeme produkt inovovat. Nebo děláme rešerše dostupných informací na základě již provedených a zveřejněných LCA.To je méně nákladná varianta, která klientovi rychle poskytne celkový obrázek o situaci.
Roste zájem ze strany výrobců o takové analýzy?
Určitě je zájem o inovativní materiály nebo o náhradu materiálů. Často musíme klienta v tomto směru krotit nebo mu vysvětlit, že to nemusí být nejefektivnější řešení. Učíme klienty uvažovat trochu komplexněji.
Máte nějaký konkrétní příklad, kdy s pomocí analýzy vyšlo najevo, že použití běžného materiálu by bylo šetrnější k životnímu prostředí?
Nemůžu zabíhat úplně do detailů, ale byla to studie, kterou jsme dělali minulý rok a týkala se porovnávání textilních vláken. Výrobce se domníval, že bio bavlna, kterou začal nově používat jako „eko“ materiál a na níž chtěl postavit udržitelnou produktovou řadu, bude šetrnější než syntetická vlákna. Studie však ukázala pravý opak.
S Balance is Motion jste se účastnili akce GreenHack, evropského hackathonu udržitelnosti, a skončili jste na třetím místě. Jak je taková akce náročná?
Pro nás to byla úplně nová a příjemná zkušenost. Nikdy jsme se žádného hackathonu neúčastnili a nevěděli jsme, do čeho jdeme. Prvotní nápad jsme dostali, když zástupci firem prezentovali zadání výzvy. Byli jsme sami překvapeni, jak rychle se nám nápad začal rozvíjet. Mohla to být ale také náhoda, že nám prostě sedlo téma.
Vymysleli jste nové produkty na základě zpracování rozbitého a použitého skla. Jak se vymýšlí produkt z již zpracovaného materiálu?
V tomto případě byla výchozím bodem technologie. Konkrétně dvě technologie, s jejichž pomocí je možné zpracovávat odpadní sklo. Rozhodli jsme se, že chceme využít tyto technologie a na základě toho jsme navrhovali produkty, které by mohly vzniknout. Jedná se o technologie, které se zatím používají spíše ojediněle a v malém měřítku. Přišlo nám zajímavé, že by potenciálně mohly najít uplatnění v takto velkém odvětví zpracování pivního skla.
Technologie se pořád vyvíjejí. Jak je stíháte sledovat?
Já i moje kolegyně Maria Nina Václavková jsme dříve pracovaly jako materiálové konzultantky v Centru inovativních materiálů Materio Prague, takže vycházíme z těchto zkušeností. Jak říkáte, je to oblast, která se pořád vyvíjí, a tak se musíme neustále vzdělávat.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
